20 C 35/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Nikolou Daňkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 634 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, , a to vše po splátkách , částka, měsíčně, počínaje v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, nejpozději vždy do každého 20. dne v měsíci, poslední splátka ve zbytku, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba o zaplacení , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne , datum, domáhá po žalované , částka, s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , datum, (dále též jen „smlouva“). Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost výpisem z účtu (poř. výpisem z účtu/analýzou účtu obstaraným prostřednictvím služby , Anonymizováno, ), případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů , Anonymizováno, (, Anonymizováno, , právnická osoba, ) nebo , Anonymizováno, provozovaného společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . Žalobkyně sdělila, že rozsah posouzení je rozdílný u úvěru v částce , částka, , splatného za 14 dní od data poskytnutí jako v konkrétním případě a úvěru v částce několika desítek či set tisíc spláceného v období několika let. Žalobkyně především vycházela z údajů poskytnutých žalovaným při podání žádosti o úvěr, které jsou uvedeny v přiloženém Profilu klienta. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem ve výši , částka, , náklady na bydlení ve výši , částka, a jiné finanční závazky ve výši , částka, , celkem tedy souhrn pravidelných výdajů ve výši , částka, . V případě uvedení nepravdivých údajů se ostatně žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Žalobkyně sdělila, že ověřila informace poskytnuté žalovaným na základě následujících dokladů předložených žalovaným mimo jiné analýzou výpisu/ů z účtu žalovaného za období , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, pořízený prostřednictvím služby , Anonymizováno, . Z analýzy výpisu/ů z účtu vyplynul průměrný kreditní obrat, tedy součet příjmů, ve výši několika desítek tisíc Kč, tj. tvrzeného příjmu žalovaného. Výdaje žalovaného vyplývající z předloženého výpisu/ů rovněž odpovídaly výdajům deklarovaným žalovaným. Při posuzování výdajů vzala žalobkyně v úvahu pouze výdaje pravidelné, neboť žalovaný tím, že měl v úmyslu získat od žalobkyně úvěr, musel předpokládat případné omezení nepravidelných (zbytných) výdajů, tak, aby byl schopen úvěr splatit. Proto podle žalobkyně není pro posouzení úvěruschopnosti podstatný údaj o debetním zůstatku účtu. Z pravidelných výdajů pak žalobkyně vzal v úvahu pouze ty, které byl žalovaný povinen splatit do konce splatnosti poskytnutého úvěru. Žalobkyně uzavřela, že žalovaný úvěr ve výši , částka, ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobci neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému , částka, .

4. Z údajů z , Anonymizováno, soud zjistil, že příjmy žalobce za období únor až květen 2024 činily , částka, a výdaje činily , částka, .

5. Ze výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že se čistá mzda žalovaného za únor až květen činila , částka, měsíčně.

6. Z výpisu z , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovanému byly v minulosti zamítnuty žádosti o půjčku.

7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedla žalobkyně, když žalovaný byl v řízení nečinný. Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z výše uvedených listinných důkazů, které považuje za zcela věrohodné. Soud pro nadbytečnost neprovedl jako důkaz výpis z účtu žalobkyně a dotaz u banky, neboť považoval poskytnutí , částka, žalovanému za prokázané již z potvrzení o provedené platbě.

8. Na základě výše uvedených důkazů a po jejich zhodnocení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému , částka, . Příjmy žalobce za období únor až květen 2024 činily , částka, a výdaje činily , částka, . , adresa, mzda žalovaného za únor až květen činila , částka, měsíčně. Z výpisu z , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovanému byly v minulosti zamítnuty žádosti o půjčku.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).

11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává:1) Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.Viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, či důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 87, která navíc doplňuje, že poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.2) Jak vyplývá z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel chráněn v situaci, kdy obdržel úvěr, ačkoli mu při řádném dodržení postupů a odborné péče neměl být poskytnut. Proto zákon poskytuje spotřebiteli dobrodiní splatit jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. A jak upozorňují autoři komentáře k zákonu o spotřebitelském úvěru, často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec (SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 87 [Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 438). Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .3) To, že banka využila interní a externí datové zdroje statistického modelu, ale zároveň vzala do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (výše příjmu, nájemní bydlení, počet osob v domácnosti…), výši splátek konsolidovaných úvěrů a počítala i s konkrétními výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného.4) Neobstojí úvaha (…), že předchůdkyně žalobkyně – banka řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, vycházela-li pouze ze souhrnných či dílčích údajů o příjmech, o nákladech a o výdajích osob žijících ve společné domácnosti uvedených žadatelem o úvěr v žádosti, aniž tyto údaje jakkoliv ověřovala. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Bez významu je zjištění, že poskytovatel úvěru využil interní a externí datové zdroje a statistický model, že „vzal do úvahy“ (ovšem pouze dílčí a neověřené) údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, výši splátek konsolidovaných úvěrů a že počítal i s výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými podle ekonomického modelu.Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jehož závěry se uplatní i v případě zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, rovněž zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu , právnická osoba, v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, v případech, že je dlužník v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

15. V poměrech projednávané věci soud dospěl k závěru, podle něhož je smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by s odbornou péčí prověřila jeho úvěruschopnost. Přestože měla k dispozici i výdaje žalovaného, které převyšovaly jeho příjmy, úvěr žalovanému poskytla, neboť očekávala, že žalovaný omezí své nepravidelné (zbytné) výdaje (jako jsou útrata za , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a tak dále), tak, aby byl schopen úvěr splatit. Toto očekávání přitom nemá podklad z žádných listin, na základě kterých si žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Z nich vyplývá, že byly poskytovány žalovanému i jiné zápůjčky a úvěry (když měl příjem ze zaměstnání toliko , částka, měsíčně, přesto měl příjmy za únor až květen 2024 ve výši , částka, ), přesto se zbytných výdajů nevzdal. Z minulosti žalovaného tudíž nevyplývalo, že by měl v budoucnu změnit své chování. Je otázkou, zda si žalovaný nebral krátkodobý úvěr právě na útratu zbytného nákladu.

16. Žalobkyni lze dát za pravdu, že rozsah posouzení je rozdílný u úvěru v částce , částka, splatného za 14 dní od data poskytnutí a u úvěru v částce několika desítek či set tisíc spláceného v období několika let. Nicméně pokud výdaje žalovaného přesahovaly jeho příjmy o , částka, , je patrné, že v možnostech žalovaného nebylo ani platit splátky na zaplacení úvěru ve výši , částka, . Odkazuje-li žalobkyně na § 6 o. z., pak soud upozorňuje, že to byla žalobkyně, kdo se dopustil slovy zákona „protiprávního činu“ a nemůže z něho tudíž těžit.

17. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému , částka, na základě neplatné smlouvy, je žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v celé výši. Soud se rovněž zabýval tím, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného poskytnutou jistinu splatit. Dospěl přitom k závěru, podle něhož je přiměřené, aby žalovaný začal splácet , částka, měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, neboť se jedná o částku, kterou pracující osoby bývají běžně schopni splácet, když žalovaný v řízení ani netvrdil, že by taková splátka přiměřená jeho možnostem nebyla.

18. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. a v rozsahu uvedeném ve výroku II. žalobu zamítnul. Soud dodává, že nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení, neboť by se žalovaný mohl dostat do prodlení až tehdy, nesplácel-li by jistinu spotřebitelského úvěru podle svých možností.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. (že se jedná o tzv. formulářovou žalobu je soudu známo z úřední činnosti, viz např. věc vedená zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, ) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve znění účinném do , datum, , z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a dále mu náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za 1 úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání soudu konaném dne , datum, ). Dále soud přiznal paušální náhradu hotových výdajů po , částka, za každý ze 3 úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. ve znění do , datum, a ve výši , částka, za 1 úkon podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od , datum, a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

20. Soud nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření žalobkyně ze dne , datum, , neboť je neshledal jako účelně vynaložené, když žalobkyně skutečnosti zde uvedené měla uvést již v žalobě, nikoliv až k výzvě soudu.