20 C 48/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Lehovcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození anonymizováno adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození anonymizováno adresa žalovaného a žalované o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Žaloba na určení, že výlučným vlastníkem bytu č. [rok], nacházejícího se v 5. NP budovy [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] k němu přináležejícímu spoluvlastnickému podílu o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] dále spoluvlastnickému podílu o velikosti id. [číslo] na pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsanému v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] [část Prahy], je žalobkyně, se zamítá.

II. Žaloba na určení, že smlouva kupní o převodu vlastnictví jednotky uzavřená dne 29.5.2015 mezi žalobkyní, jako prodávající na straně jedné, a žalovanými, jako kupujícími na straně druhé, na jejímž základě byl Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] [část Prahy] ve vkladovém řízení [číslo jednací] proveden vklad vlastnického práva k bytu č. [rok], nacházejícímu se v 5. NP budovy [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] k němu přináležejícímu spoluvlastnickému podílu o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] dále spoluvlastnickému podílu o velikosti id. [číslo] na pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], obec Praha, je neplatná, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5.581,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23.2.2018 domáhala určení, že je vlastníkem bytu specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ Byt“), a dále určení toho, že kupní smlouva o převodu vlastnictví jednotky ze dne 29.5.2015, specifikované ve výroku II. tohoto rozsudku (dále jen„ Kupní smlouva“ nebo„ Smlouva“), je neplatná. Kupní smlouvou převedla žalobkyně do společného jmění žalovaných manželů vlastnické právo k Bytu, za kupní cenu 3 500 000 Kč. Vklad vlastnického práva k Bytu do katastru nemovitostí byl proveden s účinky ke dni 1.6.2015. Předchozí kupní smlouva na tentýž Byt uzavřená mezi účastníky dne 24.3.2015, která neobsahovala žádné smluvní pokuty pro případ prodlení či nepředání bytu žalovanému, nebyla dle tvrzení žalovaného akceptovatelná pro banku, která mu měla na koupi bytu poskytnout úvěr. Z toho důvodu byla vypracována nová Kupní smlouva, která měla být upravena pouze tak, aby na základě ní žalovaný získal úvěr, tedy zejména byla jako druhá kupující přidána manželka žalovaného, žalovaná 2). Tuto druhou smlouvu podepisoval na základě plné moci za žalobkyni pan [příjmení] [jméno] [příjmení], neboť žalobkyně žila v té době v USA. Do kupní smlouvy však byly kromě dohodnutých změn přidány i ustanovení o smluvní pokutě ve výši 5 000 Kč denně za prodlení pro případ nepředání bytu žalovaným do 10 dnů poté, co bude do advokátní úschovy složena celá kupní cena, a druhá smluvní pokuta ve výši 3 500 000 Kč za nepředání bytu žalovaným ani do 5 dnů po zavkladování vlastnického práva do katastru nemovitostí. Za těchto podmínek by žalobkyně Kupní smlouvu nepodepsala, neboť žalovaný (synovec žalobkyně) v Bytě již dlouhou dobu bydlel, měl od něj na rozdíl od žalobkyně klíče, tedy fakticky nebylo co předávat. Žalovaní následně zneužili toho, že formálně nedošlo k předání bytu, a podali na žalobkyni žalobu na zaplacení smluvních pokut, přičemž i přesto, že věděli, že se žalobkyně zdržuje v [země], zasílali jí poštu na adresu Bytu. Žalobkyně má za to, že celá Kupní smlouva je neplatná pro hrubý rozpor s dobrými mravy, neboť ujednání o smluvních pokutách byly do Kupní smlouvy lstivě přidány žalovaným, přičemž se jedná o nepřiměřeně vysoké částky. Neplatnost smlouvy žalobkyně namítala vůči žalovaným dopisem ze dne 13.2.2018. Dle žalobkyně není možné dovodit neplatnost pouze ujednání o smluvní pokutě, ale celé kupní smlouvy, kterou by žalobkyně s žalovaným po jeho podvodném jednání neuzavřela. Žalovaný měl od počátku v úmyslu vymáhat po žalobkyni zaplacení smluvní pokuty, kterou lstivě do kupní smlouvy, kterou za žalobkyni podepisovat [anonymizována dvě slova], vtělil, a tím získat Byt za podstatně nižší cenu. Smlouva je proto jako celek neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy a pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a uvedla, že Kupní smlouva byla uzavřena na základě vzájemné dohody a nestanovila žádné nesplnitelné podmínky. Obsah Kupní smlouvy byl žalobkyni znám před jejím podpisem, prokazatelně se s ní seznámila v srpnu 2016. Žalovaná nikoho v omyl neuvedla. Má za to, že ustanovení o pokutách nejsou nemravná a výše pokut je adekvátní k hodnotě věci. Žalovaný Byt v době prodeje neužíval.

3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal a uvedl, že Kupní smlouva byla uzavřena po vzájemné komunikaci mezi účastníky. Žalovaný nepopírá, že došlo ke změně znění Kupní smlouvy oproti smlouvě předchozí, avšak došlo k tomu s ohledem na změnu okolností a přistoupení další kupující. Dle žalovaného se jednalo o běžnou smlouvu, v souladu se zákony. Pokud by však ustanovení o smluvních pokutách byla neplatná, neznamenalo by to neplatnost celé smlouvy, neboť ustanovení o smluvní pokutě jsou od smlouvy oddělitelná. Pokud by však byla neplatná celá smlouva ze dne 27.5.2015, pak by vstoupila v platnost smlouva ze dne 12.3.2015, a nic by to na věci neměnilo. Dle žalovaného nemá žalobkyně naléhavý právní zájem na výsledku sporu, neboť na jejím postavení není ničeho nejistého.

4. Z kopie nepodepsané kupní smlouvy o převodu vlastnictví jednotky z ledna 2015 mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným 1. jako kupujícím soud zjistil, že předmětem smlouvy byl prodej Bytu za kupní cenu ve výši 3 500 000 Kč, v původním návrhu kupní smlouvy byly stanoveny smluvní pokuty pro případ porušení povinností při předání Bytu. Mimo jiné návrh smlouvy obsahoval ustanovení čl. IX. odst. 5, podle kterého jsou ustanovení kupní smlouvy oddělitelná a pokud by jakékoliv ustanovení smlouvy bylo kdykoliv prohlášeno za neplatné, neúčinné nebo nevynutitelné, zůstávají zbývající ustanovení smlouvy v platnosti, účinná a vynutitelná.

5. Z kopie kupní smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne 12.3.2015, mezi výše uvedenými stranami, podepsané pouze žalobkyní, soud zjistil, že došlo ke změnám oproti předchozímu návrhu kupní smlouvy, zejména byly odstraněny části týkající se smluvních pokut, byl specifikován způsob zaplacení kupní ceny za byt v celkové výši 3 500 000 Kč. Ustanovení čl. IX. odst. 5 zůstalo nezměněno.

6. Z kopie kupní smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne 12.3.2015, mezi výše uvedenými stranami, podepsané dne 12.3.2015 žalobkyní a dne 24.3.2015 žalovaným, která byla předložena úvěrující bance, a na jejímž základě měl být poskytnut úvěr, soud zjistil, že se jedná o shodné znění, jak je shora uvedeno, tedy že ve smlouvě nejsou stanoveny smluvní pokuty. K této smlouvě žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr, zároveň byla i sjednána smlouva zástavní. Je tedy nepochybné, že banka žádnou jinou smlouvu nepožadovala, tato smlouva byla dostačující a následné změny Smlouvy provedené žalovaným byly účelové.

7. Z kopie Smlouvy kupní o převodu vlastnictví jednotky uzavřené mezi prodávající [celé jméno žalobkyně] a kupujícími [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] (žalovaní) ze dne 27.5.2015, opatřené úředně ověřenými podpisy smluvních stran, soud zjistil, že její text je shodný s kupní smlouvou ze dne 12.3.2015, vyjma článku V.„ Předání nemovitosti“, do jehož odstavce 1. bylo včleněno ujednání o smluvní pokutě v tomto znění:„ pokud prodávající poruší jakoukoliv svoji povinnost dle tohoto článku V. odst. 1, zavazuje se uhradit kupujícímu smluvní pokutu ve výši pět tisíc Kč za každý den prodlení. Pokud prodávající nepředá nemovitost a předávací protokol kupujícím nejpozději do pěti dnů po zápisu vlastnického práva k bytové jednotce ve prospěch kupujících do Katastru nemovitostí, tak se zavazuje uhradit kupujícím smluvní pokutu ve výši kupní ceny. Šestým dnem po zápisu vlastnického práva k bytové jednotce ve prospěch kupujících do Katastru nemovitostí se nemovitost považuje za předanou“. Ustanovení čl. IX. odst. 5 Smlouvy zůstalo nezměněno. Za žalovanou podepsal tuto kupní smlouvu na základě plné moci její švagr [jméno] [příjmení].

8. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 22.4.2015 soud zjistil, že [právnická osoba] jako zástavní věřitel a žalobkyně jako zástavce uzavřeli zástavní smlouvu, jejímž předmětem bylo zřízení zástavního práva k Bytu, ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření ve výši 3 500 000 Kč uzavřené s žalovanými jako dlužníky.

9. Z informací o jednotce č. 2036 a výpisu z katastru nemovitostí k této jednotce ([list vlastnictví]) ze dne 2.9.2016 soud zjistil, že vlastníky uvedené jednotky jsou žalovaní, jednotka je součástí jejich společného jmění manželů, a na jednotce vázne zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba] Nabývacím titulem k zápisu žalovaných je Smlouva ze dne 29.5.2015, právní účinky zápisu byly ke dni 1.6.2015.

10. Z emailové komunikace ze strany žalovaného vyplývá, že žalobkyni žádal o prodej Bytu, a to již od roku 2009, v roce 2013 nabídl žalobkyni, že by mohla mít v Bytě jeden pokoj, kam by si mohla dát své věci, aby je nemusela vystěhovávat, v roce 2015 již probíhala komunikace ohledně kupní smlouvy. Žalobkyně po prvním návrhu žádala odstranění ustanovení o smluvní pokutě a uvedla, že žalovaný v bytě již dlouho bydlí. Následně probíhala komunikace kvůli dalším změnám, které bylo nutné učinit ve Smlouvě kvůli úvěru od banky, zejména byla jako další kupující přidána žalovaná 2.

11. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8.6.2020, č.j. 6 C 21/2016-202, byla žaloba o zaplacení částky 585 000 Kč podaná žalovanými zamítnuta. Rozhodnutí dosud nenabylo právní moci.

12. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29.3.2018, sp. zn. 51 T 128/2017, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.9.2018 sp. zn. 5To 255/2018, byl žalovaný 1. uznán vinným z přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku a byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 150 celých denních sazeb, denní sazba 200 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 4.9.2018.

13. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4.6.2020, sp. zn. 3 T 49/2019 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23.9.2020, sp. zn. 7 To 241/2020, soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným ze spáchání pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v období od března do června 2015, během kterého s poškozenou [celé jméno žalobkyně], [datum narození], dlouhodobě pobývající v [země], jednal o prodeji bytu [číslo] na ul. [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], který měl se souhlasem poškozené dlouhodobě k užívání, a následně s ní na předmětný byt uzavřel dne 27.5.2015 kupní smlouvu, jež oproti předchozím verzím a vzájemné dohodě pozměnil a doplnil o mj. smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč za každý den prodlení až do výše kupní ceny bytu v případě nepředání bytu poškozenou obviněnému, ačkoliv mělo dojít z požadavku společnosti [právnická osoba] pouze k doplnění kupní smlouvy o dalšího kupujícího – manželku obžalovaného [celé jméno žalované], [datum narození], a podpisu poškozené v zastoupení, kterým byl pověřen pan [jméno] [příjmení], [datum narození], jehož důvěřivosti a přesvědčení o podpisu odsouhlasené smlouvy obžalovaný využil, když mu v úmyslu neoprávněně se obohatit předložil k podpisu pozměnou smlouvu, kterou užil k převodu vlastnického práva a následnému vymáhání smluvní pokuty po poškozené za nepředání bytu, který byl v jeho vlastnictví a fakticky i v jeho držení, přičemž poškozená o uplatněných nárocích a soudních řízeních neměla žádné ponětí, neboť úřední listiny byly zasílány na adresu předmětného bytu, v důsledku čehož obžalovaný v exekučním řízení vymáhá od poškozené mj. jistinu ve výši 703 448 Kč, která doposud nebyla plně vymožena. Žalovaný byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 2 let, přičemž výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, k peněžitému trestu ve výměře 150 denních sazeb po 200 Kč. Rozsudkem byl rovněž zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 51 T 128/2017 ze dne 29.3.2018. Rozsudek nabyl právní moci dne 23.9.2020.

14. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13.6.2019, č.j. 19 C 41/2018-109 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.1.2021, č.j. 17 Co 263/2020-201, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného [celé jméno žalovaného] zaplatit žalobkyni [příjmení] [jméno] sehnalo částku 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Tato částka byla předmětem smlouvy ze dne 27.11.2014 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, žalovaný se ve Smlouvě zavázal umožnit žalobkyni i po prodeji Bytu užívání jedné místnosti a pro případ, že by tomuto závazku nedostál, zavázal se uhradit částku 1 000 000 Kč odpovídající slevě z kupní ceny poskytnuté žalobkyní. Účinnost Smlouvy byla vázána na odkládací podmínku ve smyslu § 548 odst. 2 o. z. prodeje bytu žalobkyní žalovanému. Podmínka byla splněna s účinky ke dni 1. 6. 2015, kdy bylo vlastnické právo žalovaného k předmětnému Bytu vloženo do katastru nemovitostí. Žalovaný však neumožnil užívání dohodnuté místnosti a proto žalobkyně uplatnila právo na zaplacení dohodnuté částky.

15. Žalovaný k důkazu uvedl, že tímto bylo potvrzeno, že byt byl prodaný a žalobkyně souhlasila se Smlouvou. Žalobkyně má za to, že v řízení se nezkoumala platnost Smlouvy.

16. Z výslechu svědka [příjmení] [příjmení] ze dne 13.12.2018 z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 41/2018, soud k věci zjistil, že svědek je přítelem žalobkyně a bydlí rovněž v [země]. Ve dvou případech přespal v Bytě, když přiletěl do [obec], a pokaždé jej žalovaný žádal, aby přesvědčil žalobkyni k prodeji Bytu. Žalobkyně od bytu neměla klíč, vždy se domluvila s žalovaným, který svědka do Bytu pustil. Nakonec žalobkyně i z důvodu, že žalovaný je jejím synovcem, souhlasila s prodejem bytu žalovanému, který v Bytě již bydlel.

17. Z výslechu svědka [příjmení] [příjmení] ze dne 17.2.2019 z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 41/2018 soud k věci zjistil, že svědek je švagrem žalobkyně. Svědek měl od žalobkyně udělenou plnou moc k vyřizování jejích záležitostí v ČR, když byla v [země], tzn. měl na starosti i předmětný Byt. Svědek za žalobkyni podepisoval Smlouvu, kterou mu předal žalovaný s tím, že je to nové znění, ve kterém se vyskytuje i jeho manželka a je potřeba tuto Smlouvu podepsat na úřadě. Svědek neměl možnost se se Smlouvou podrobně seznámit, o skutečnosti, že tam jsou nová ujednání o smluvní pokutě, která v původní smlouvě nebyla, se dozvěděl až dodatečně. Svědek měl od Bytu klíče do roku 2015, kdy žalovaný vyměnil zámky a nové klíče už svědkovi nepředal, a pokud ví, žalobkyně měla rovněž pouze staré klíče. Žalovaný Byt užíval již přibližně 10 let před prodejem.

18. Z výslechu žalobkyně ze dne 17.2.2019 z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 41/2018 soud zjistil, že žalovaný žil v Bytě od roku 2002. Na Byt byly uzavřeny tři kupní smlouvy, první podepsali žalobkyně a žalovaný v březnu 2015, originál byl uložen v kanceláři [anonymizována dvě slova]. Následně žalovaný sdělil, že banka vyžaduje na smlouvě nějaké změny, zejména se musí přidat žalovaná 2. a že se změní pouze datum, jinak že celá smlouva zůstane stejná. Žalobkyně k podpisu Smlouvy udělila plnou moc [anonymizována dvě slova] a myslela si, že je vše v pořádku. Až v roce 2016 přišla prostřednictvím své zástupkyně na to, že jsou tři kupní smlouvy. Žalobkyně od roku 2015 neměla k Bytu ani klíče.

19. Z podacího archu České pošty soud zjistil, že dne 13.2.2018 žalobkyně odeslala žalovaným předžalobní výzvu.

20. Návrh žalovaného na provedení dalších důkazů dle jeho vyjádření ze dne 23.3.2021 (vyjádření úvěrující banky, dodatek 14 a 15, kupní smlouva uložená u advokátky [příjmení]) soud zamítl, neboť má za to, že rozhodné skutečnosti již byly prokázány dosud provedenými důkazy, na základě kterých je možné ve věci učinit skutkový závěr. Další dokazování by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti.

21. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

22. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: Žalobkyně uzavřela dne 12.3.2015 s žalovaným kupní smlouvu o převodu vlastnictví Bytu za částku 3 500 000 Kč, přičemž tato smlouva po připomínkách žalobkyně neobsahovala žádná ujednání o smluvní pokutě. Dne 29.5.2015, uzavřela žalobkyně, zastoupená na základě plné moci svým švagrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], s oběma žalovanými novou kupní smlouvu týkající se Bytu, a to smlouvu identického znění vyjma doplněného článku V. této smlouvy o smluvní pokuty. Žalovaná nevěděla, že ujednání o smluvních pokutách bylo do smlouvy včleněno, žalovaný ji o tom neinformoval, ač s ní byl v emailovém kontaktu. Součástí znění obou Kupních smluv byl čl. IX. odst. 5, podle kterého jsou ustanovení kupní smlouvy oddělitelná a pokud by jakékoliv ustanovení smlouvy bylo kdykoliv prohlášeno za neplatné, neúčinné nebo nevynutitelné, zůstávají zbývající ustanovení smlouvy v platnosti, účinná a vynutitelná. Žalovaný předmětný byt užíval již před jeho koupí, a po celou dobu měl klíče od tohoto bytu. Žalovaný byl zdejším soudem odsouzen za pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 4 písm. b) trestního zákona za podvodné pozměnění a doplnění kupní smlouvy o ujednání o smluvních pokutách, které následně vymáhal po žalované za nepředání bytu, který však byl v jeho vlastnictví a fakticky i v jeho držení, přičemž žalovaná o uplatněných nárocích a soudních řízeních neměla žádné ponětí. Na základě Kupní smlouvy byl Byt přepsán v Katastru nemovitostí na žalované.

23. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

24. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

25. Podle § 574 o.z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

26. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

27. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je u žalobkyně dána podmínka naléhavého právního zájmu na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k Bytu ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť na základě Kupní smlouvy, která je dle žalobkyně neplatná, došlo k převodu vlastnického práva na žalované, kteří jsou zapsání jako vlastníci Bytu v katastru nemovitostí. Na straně žalobkyně je tak jednoznačně dán naléhavý právní zájem na určení, kdo je vlastníkem Bytu, který byl spornou Kupní smlouvou převeden ze žalobkyně na žalované.

29. Naopak co se týče nároku žalobkyně na určení neplatnosti Kupní smlouvy, zde soud naléhavost právního zájmu na tomto určení neshledal, když výrok o určení platnosti smlouvy není určením, zda tu právní poměr nebo právo je nebo není ve smyslu § 80 o. s. ř. Za situace, kdy je možno se žalobou domáhat určení existence vlastnického práva k předmětnému Bytu, není dle soudu možno naléhavost právního zájmu na určení platnosti Kupní smlouvy dovozovat. Z tohoto důvodu pak soud ve výroku II. žalobu pro nedostatek právního zájmu zamítl.

30. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyně jako prodávající uzavřela dne 27.5.2015 prostřednictvím zástupce s žalovanými jako kupujícími Kupní smlouvu na Byt. Účastníci spolu před uzavření Kupní smlouvy jednali o jejím obsahu, přičemž ve verze smlouvy ze dne 12.3.2015, kterou měla žalobkyně k dispozici, a kterou sama podepsala, se lišila od Kupní smlouvy ze dne 27.5.2015, ve které byla ustanovení o smluvních pokutách, které žalobkyně v podstatně nižší výši odmítla již v předchozí verzi smlouvy. Žalovaný však využil skutečnosti, že Kupní smlouvu za žalobkyni podepisoval její zástupce, a tomuto předal k podpisu Kupní smlouvu s ustanoveními o smluvních pokutách, o kterých žalobkyně nevěděla. Smluvní pokuty byly stanoveny ve výši pět tisíc Kč za každý den prodlení prodávající s předáním Bytu, přičemž ve Smlouvě bylo dále stanoveno, že pokud prodávající nepředá Byt a předávací protokol kupujícím nejpozději do pěti dnů po zápisu vlastnického práva k Bytu, zavazuje se prodávající uhradit kupujícím smluvní pokutu ve výši Kupní ceny. Soud má za to, že tato ujednání o smluvních pokutách jsou v rozporu s dobrými mravy, neboť se jedná o 2 pokuty za nesplnění téže povinnosti, výše smluvní pokuty kopírující Kupní cenu je naprosto nepřiměřená smluvní povinnosti, přičemž žalovaný Byt v době prodeje již několik let užíval a měl od něj klíče, tedy faktické předání bytu nebylo nutné. Žalovanému navíc bylo známo, že žalobkyně nebydlí v ČR a v Bytě má pouze nahlášen trvalý pobyt, neboť s ní byl v kontaktu přes mail. Soud přihlédl i ke způsobu, jakým byla ustanovení o smluvních pokutách vtělena do smlouvy, přičemž má za to, že žalovaný využil skutečnosti, že Kupní smlouvu nepodepisuje přímo žalobkyně, ale její zástupce, do textu Smlouvy přidal ustanovené o smluvních pokutách, navíc tak, aby na první pohled nebyla ze Smlouvy zřejmá jejich výše (částku smluvní pokuty napsal pouze slovy, nikoliv čísly tak, aby splynula s textem o předání nemovitosti). Tvrzení žalobce, že smlouvu musel upravit na žádost banky tak, aby mu mohl být vyplacen úvěr, neodůvodňují přidání ustanovení o smluvní pokutě. Soud tak uzavřel, že Kupní smlouva je v části stanovující smluvní pokuty neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 o.z. Soud se dále zabýval tím, zda lze část smluvních pokut oddělit od ostatního obsahu Kupní smlouvy tak, aby byla Kupní smlouva ve zbylé části platná. V souladu se smluvní dohodou stran o tom, že jsou ustanovení Kupní smlouvy oddělitelná a případná neplatnost jakéhokoliv ustanovení Smlouvy nezakládá neplatnost Smlouvy celé, ve spojení s ust. § 576 o.z. má soud za to, že neplatná ujednání o smluvní pokutě lze od Smlouvy oddělit a ve zbytku zůstává Kupní smlouva platná a účinná. Dle soudu Kupní smlouva bez oddělené neplatné části ohledně smluvních pokut zachycuje vůli účastníků tj. prodat Byt za sjednanou kupní cenu, čehož bylo na základě Kupní smlouvy dosaženo. Vlastnické právo tak na kupující přešlo z platné Kupní smlouvy a tito nabyli vlastnictví k Bytu na základě platného právního titulu. Soud proto rozhodl i o zamítnutí žaloby o určení, že vlastníkem Bytu je žalobkyně.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 381,17 Kč. Při vyčíslení nákladů řízení vycházel soud z paušální náhrady ve výši 300 Kč za jeden úkon podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalované soud přiznal náhradu nákladů za každý ze 2 úkonů ve věci (vyjádření ze dne 4.6.2018 a 10.8.2019), celkem tedy 600 Kč. Žalovanému soud přiznal náhradu za každý z 11 úkonů ve věci (vyjádření ze dne 10.7.2018, 9.11.2018, 27.6.2019, 27.7.2019, 2.2.2020, 2.2.2021, 18.3.2021, účast na jednáních ve dnech 22.5.2019, 4.12.2019, 23.2.2021, 20.4.2021), celkem 3.300 Kč. Dále soud žalovanému přiznal cestovné k jednání soudu ve výše uvedených dnech, přičemž vycházel z celkového počtu najetých kilometrů ve výši 360 km dle vyúčtování žalovaného (tedy 4x cesta na jednání a zpět po 90 km na trase [anonymizováno] – [obec] – [anonymizováno]). Soud při stanovení výše cestovného vycházel z technického průkazu vozidla, kterým žalovaný cestoval na ústní jednání soudu, ze kterého zjistil, že vozidlo má benzinový motor, kombinovaná spotřeba činí 4,8 l /100 km. Dle vyhlášky č. 33/2018 Sb., pro stanovení náhrad za cestovné v roce 2019, činí sazba za základní náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel 4,10 Kč, výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty činí 33,10 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů. Dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., pro stanovení náhrad za cestovné v roce 2021, činí sazba za základní náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel 4,40 Kč, výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty činí 27,80 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů. Celkem tak výše cestovného za 2 cesty k soudu v roce 2019 činí 1 023,98 Kč, za 2 cesty v roce 2021 činí náhrada 1 032,19 Kč, celkem tedy 2 056,17 Kč. Soud dále přiznal žalovanému náhradu hotových výdajů za poštovné ve vyúčtované výši 225 Kč za doporučená podání soudu, která odpovídá založeným obálkám ve spise. Celková výše nákladů žalovaného tak činí 5.581,17 Kč. Soud zároveň uvádí, že rozdíl v úrocích na hypotéce nelze uznat jako náklad řízení ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř.