20 C 69/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Donkou Vocetkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné manželky

I. Žaloba s návrhem, aby byl žalovaný povinen platit žalobkyni výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně předem, vždy do 5. dne v měsíci, počínaje dnem 3. 4. 2017, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 48 944,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 3. 4. 2017, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně předem, vždy do 5. dne v měsíci, počínaje dnem 3. 4. 2017. Jedná se o výživné manželky. Uvedla, že v polovině roku 2010 podal žalovaný žádost o rozvod manželství, které uzavřeli dne [datum]. Dne 30. 11. 2016 dostala žalovaná výpověď z pracovního poměru z organizačních důvodů s odstupným. Od té doby je vedena na Úřadu práce ČR v evidenci uchazečů o zaměstnání. Je nucena bydlet v pronajatém bytě o velikosti 3 + 1 a platit měsíčné nájemné ve výši 11 000 Kč. Žalovaný si ponechal společné finanční prostředky ve výši 500 000 Kč a žalobkyni ničeho nepřispívá, přičemž užívá jejich společného majetku. Užívá byt 3 + 1 náležející do SJM, kam žalobkyně nemá přístup. Zároveň žalovaný rekonstruuje chatu, jejíž koupi utajil před žalobkyní. Příjem žalobkyně činí cca 15 000 Kč měsíčně, jiný příjem nemá. Žalobkyně má zdravotní problémy a byla jí doporučena změna zaměstnání, operace tzv. karpálních kanálů. Dne 1. 6. 2017 nastoupila do pracovního poměru a její příjem činí 6 300 Kč měsíčně. Žalovaný občas přispívá nákupem potravin. Vyplacených 100 000 Kč užila k úhradě svých závazků a částku 60 000 Kč půjčila své dceři. Hradí daň z nemovitosti na byt.

2. Žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně neuznává. Manželství účastníků řízení bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26. 4. 2017, č. j. 10 C 185/2016. Uvedl, že skutečnost, že je žalobkyně stále vedena v evidenci Úřadu práce, je ryze účelové. Žalobkyně disponuje dlouholetou praxí v pohostinství a je překvapivé, že si nemůže najít zaměstnání. Žalovanému několikrát sdělila, že má nastoupit do nového zaměstnání. Rozhodnutí bydlet v pronajatém bytě a platit nájemné bylo čistě na žalobkyni, která se rozhodla odejít ze společného bytu účastníků řízení, kam má volný přístup i klíče. Tento jí žalovaný nebránil užívat. Od roku 2010 se dohodli, že byt nebude navštěvovat žádná třetí osoba. Finanční prostředky ve výši 500 000 Kč užil k úhradě závazků účastníků řízení za doby trvání manželství tvořících SJM a ke koupi nemovitosti. Příjem žalovaného není stálý s ohledem na tu skutečnost, že podniká v oblasti stavebnictví, obor montáž oken, jako OSVČ. Žalovaný za doby trvání manželství hradil nákladnou rekonstrukci bytu a rodinu finančně zajišťoval. Když žalobkyně odešla ze společného bytu, koupil jí pračku, lednici, zaplatil žaluzie, stůl, židle, televizor a další vybavení nového bytu. Veškeré finanční prostředky tvořící SJM byly užity ke zhodnocení a udržení SJM. Žalovaný hradí také veškeré náklady související s provozem společného bytu, přičemž žalobkyně se na těchto nepodílí, ačkoliv je součástí SJM. Žalovaný hradil žalované pojistné, přičemž žalobkyně na přelomu roku 2016 2017 obdržela 100 000 Kč. Žalovaný za 1 rok vynaložil na správu majetku náležejícího do SJM cca 241 300 Kč, přičemž žalobkyně přispěla toliko částkou 1 000 Kč odpovídající dani z nemovitosti – bytu. Žalovaný dále bezplatně užívá garáž. Zároveň užívá byt i chatu náležející do SJM a osobní automobil.

3. Soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Mezi účastníky řízení je nesporné, že uzavřeli manželství dne [datum] před Obvodním národním výborem v [obec a číslo]. Nedohodli se na tom, ani nebylo rozhodnuto soudně o tom, že by byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že by byl úplně či částečně odložen vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství. Vůči žádnému z účastníků ani nebylo vedeno insolvenční řízení, ani žádnému z účastníků nebyl uložen trest propadnutí majetku. Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl rozsudkem ze dne 26. 4. 2017, č. j. 10 C 185/2016-49, který nabyl právní moci dne 23. 6. 2017, že se manželství účastníků rozvádí.

5. Ze sdělení [stát. instituce], odbor dopravněsprávních činností, ze dne 14. 5. 2018, soud zjistil, že žalovaný byl vlastníkem vozidla [značka automobilu], [registrační značka] od 2. 5. 2006 do 29. 11. 2017, a vozidla [značka automobilu], [registrační značka] od 30. 5. 2017 doposud.

6. Z kopie sdělení [jméno] [příjmení] ze dne 28. 4. 2017 soud zjistil, že oprava vozidla [registrační značka] bude cca 80 000 Kč.

7. Z kopie čestných prohlášení ze dne 7. 10. 2018 soud zjistil, že pan [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] prohlásili, že v oblasti, kde se nachází chata, je odstaveno vozidlo [registrační značka].

8. Z kopie listin vztahujících se ke koupi vozidla [registrační značka] soud zjistil, že žalovaný hradí měsíční leasing ve výši 7 474 Kč, přičemž cena vozidla činila 227 006 Kč.

9. Z kopie prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 1. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný užívá nejméně od roku 2015 garáž, a to bezúplatně.

10. Z kopie předávacích protokolů soud zjistil, že dne 10. 5. 2017 obdržel žalovaný půjčku ve výši 45 000 Kč, kterou vrátil dne 30. 8. 2017.

11. Z kopie Smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 9. 2014 soud zjistil, že paní [jméno] [příjmení] zapůjčila žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč.

12. Z kopie Smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 10. 2015 soud zjistil, že paní [jméno] [příjmení] zapůjčila žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč.

13. Z kopie Smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 2. 2016 soud zjistil, že paní [jméno] [příjmení] zapůjčila žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč.

14. Z kopie Smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 2. 2016 soud zjistil, že paní [jméno] [příjmení] zapůjčila žalobkyni částku ve výši 100 000 Kč.

15. Z výpovědi z pracovního poměru soud zjistil, že žalovaná dostala výpověď z pracovního poměru ke dni 30. 11. 2016 s tím, že jí bude vyplaceno 3 měsíční odstupné.

16. Z kopie lékařské zprávy ze dne 14. 7. 2017 soud zjistil, že žalobkyni byla doporučena změna zaměstnání.

17. Z kopie rozhodnutí Úřadu práce ze dne 12. 12. 2016, [číslo jednací], soud zjistil, že od 7. 12. 2016 byla žalobkyni přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 6 873 Kč měsíčně pod dobu prvních dvou měsíců (tj. do 7. 2. 2016), ve výši 5 287 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců (tj. do 7. 4. 2016) a dále 4 758 Kč.

18. Z kopie potvrzení plateb soud zjistil, že žalobkyně v období leden 2016 – březen 2017, květen, červen 2017 a duben 2018 hradila nájemné ve výši 11 000 Kč.

19. Z kopie znaleckého posudku č. 6509-049-01/17 ze dne 9. 2. 2017 soud zjistil, že obvyklá cena bytu v SJM účastníků řízení činí 3 400 000 Kč.

20. Z kopie znaleckého posudku č. 6509-049-02/17 ze dne 9. 2. 2017 soud zjistil, že obvyklá cena chaty v SJM účastníků řízení činí 1 304 000 Kč.

21. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný užívá nemovitosti patřící do SJM – byt a chatu, přičemž z bytu se postupem času začali ztrácet věci. Prodal automobil náležející do SJM. Žádala ho, aby společné věci neodvážel. Znemožnil ji i přístup do garáže, kde jsou věci náležející do SJM. Žalobkyně proto společné věci z bytu odvezla do úschovy, přičemž na ní žalovaný zavolal policii. Žalobkyně onemocněla a byla 2 měsíce v pracovní neschopnosti. Žalovaný na ní podal žalobu. Žalovaná pracuje v domově pro seniory od července 2017 doposud. Do roku 2016 pracovala v restauraci. Období leden – červen 2017 byla vedena v evidenci na Úřadu práce. Žalobce žalobkyni neumožňuje přístup do chaty náležející do SJM. Výživné požaduje z důvodu, že žalovaný měl ve společném bytě zřízenou kancelář. Žalobkyně platí nájemné 12 000 Kč měsíčně. Žalobkyně ze společného bytu odešla dobrovolně, má od něj klíče. Náklady na byt hradí žalovaný, žalobkyně se k úhradám nenabídla. Vzhledem k její finanční situaci jí nenapadlo hledat jiný pronájem, než 3 + 1, ve kterém bydlí, za nižší nájemné. Mohla se vrátit do společného bytu, ale přišlo jí to nevhodné.

22. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně se ze společného bytu odstěhovala v roce 2010, kdy probíhala jeho rekonstrukce, kterou hradil žalovaný ve výši 1 800 000 Kč z účtu, který byl zrušen. Nikdy jí nenutil, aby se odstěhovala. Chatu kopil ze společných prostředků a část mu půjčila přítelkyně 200 000 Kč a bratr 400 000. Měl podnikatelský účet a společný účet s žalobkyní. Chata stála cca 1 000 000 Kč, na společném účtu bylo 500 000 Kč. Chatu kupoval pro sebe a svou přítelkyni, se kterou v té době byl, když s žalobkyní spolu již nežili. Z důvodu prázdného bytu zrušil kancelář a přestěhoval si jí do bytu, aby nemusel platit za kancelář jinde. Z bytu si odvezl věci, které koupil v době, kdy s žalobkyní již nežil. Záměr o koupi chaty žalobkyni nesdělil. Žalobkyně se mohla do bytu kdykoliv nastěhovat.

23. Z výslechu svědkyně [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že se žalobkyně odstěhovala ze společného bytu do jiného bytu. Žalovaný si koupil chatu, o čemž se dozvěděla po 2 letech. Odstěhovala se s žalobkyní, s žalovaným měla spory.

24. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v období duben – červen 2017 spolu žalobkyně a žalovaný již nežili. Neví, jaká byla finanční situace žalobkyně v této době. Žalobkyně jí požádala o finanční výpomoc ve výši několika tisíc, protože se svými prostředky nevystačila.

25. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo právní posouzení věci a proto je dále nehodnotil.

26. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

27. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] manželství, které bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 4. 2017, č. j. 10 C 185/2016-49, který nabyl právní moci dne 23. 6. 2017, rozvedeno. Manželé spolu od roku 2010 nežijí ve společné domácnosti. Do SJM náleží byt a chata, které obývá žalovaný. Žalovaná bydlí v pronajatém bytě a hradí nájemné ve výši 11 000 Kč. Rozhodné období pro výživné nerozvedené manželky je od 3. 4. 2017 do 23. 6. 2017.

28. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

29. Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 2822/16, na požadavek stejného životního standardu obou manželů je nutno pohlížet s určitými korekcemi, když životní úroveň nelze posuzovat toliko ve vztahu k dosahovaným měsíčním příjmům, ale je třeba vzít v úvahu všechny majetkové a osobní poměry. Institut výživného mezi manžely pak plní určitou dorovnávací funkci v případě, že by životní standard jednoho z manželů byl zřetelně odlišný.

30. V řízení bylo prokázáno, že předmětem řízení je toliko výživné nerozvedené manželky za období od podání žaloby, tedy od 3. 4. 2017, do skončení manželství, tedy do 23. 6. 2017. Účastníci řízení byli obeznámeni s právním názorem soudu, a to, že pro určení výživného nerozvedené manželky za situace, kdy již manželství zaniklo, není rozhodné pouze to, kolik který z manželů spotřeboval z finančních prostředků náležejících do společného jmění manželů a v jaké míře který z manželů výhradně užíval majetek náležející do společného jmění, nýbrž i to, kolik který z manželů spotřeboval svých výlučných finančních prostředků a v jaké míře který z manželů výhradně užíval svůj výlučný majetek. Na hmotné a kulturní úrovni manželů se tedy rovněž podílí bezúplatná plnění, ať už ve finanční či naturální formě, který jeden z manželů obdrží od třetí osoby. Soud zároveň vyzýval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení ohledně výše jí utracených finančních prostředků (vynaložených na zužitkované věci či plnění) či hodnoty věcí fakticky spotřebovaných anebo plnění fakticky využitých za období od 3. 4. 2017 do 23. 6. 2017, a jak předmětné finanční prostředky, věci či plnění nabyla do své dispozice. Žalobkyně však k danému neuvedla žádné relevantní skutečnosti ani ničeho neprokázala.

31. Manželé mají v zásadě nárok na stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Dané je nutné posuzovat tak, aby konečné rozhodnutí bylo v souladu s dobrými mravy a zároveň je potřeba na životní standard obou manželů pohlížet s určitými korekcemi. Je potřeba posoudit všechny majetkové a osobní poměry. Dorovnávací funkce výživného mezi manželi je přípustná pouze ve chvíli, kdy je životní standard manželů zcela zřetelně odlišný. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalovaném období bydlela a bydlí mimo rodinnou domácnost, lze předpokládat, že její náklady na zajištění životního standardu budou vyšší, než žalovaného, který nadále žije v nemovitostech spadajících do SJM, a za které nehradí nájemné jako žalobkyně, která v daném období bydlela v pronajatém bytě, přičemž hradila nájemné ve výši 11 000 Kč měsíčně. V rámci zjišťování životní úrovně obou účastníků řízení nelze posuzovat jen majetkové poměry, ale i odůvodněné potřeby a výdaje. Účastníci řízení tvrdili a prokazovali mnoho skutečností, nicméně pouze část jich lze považovat za relevantní k posouzení jejich životního standardu v žalovaném období. V daném období byla žalobkyně vedena v evidenci na úřadu práce (od 7. 6. 2016) přičemž v průběhu řízení bylo prokázáno, že od července 2017 je zaměstnaná v domově pro seniory. Za takové situace musel soud zkoumat, zdali se žalobkyně nevzdala bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu či zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně podstupovala nepřiměřené majetkové riziko tím, že by byla vedena v evidenci na úřadu práce a v projednávaném období nezaměstnaná z toho důvodu, aby pro sebe tímto jednáním získala prospěch například v tomto řízení. Žalovaný byl v projednávané době zaměstnán jako OSVČ, přičemž jeho příjmy prokázány nebyly. Žalovaný sice obývá obě nemovitosti spadající do SJM – byt a chatu, přičemž v daném období žil v chatě s přítelkyní a byt užíval jako svou kancelář, hradí však veškeré náklady spojené s jejich užíváním. Z výslechu obou účastníků řízení bylo prokázáno, že žalovaný tyto takto užívá, a že hradí náklady s nimi spojené a zároveň bylo prokázáno, že žalobkyně disponuje klíči od daného bytu, kdy uhradila toliko 1 000 Kč odpovídající dani z nemovité věci a zároveň, že opustit byt a neužívat ho, bylo jejím rozhodnutím, ačkoliv měla možnost ho užívat. Soud respektuje těžkou situaci, která mohla v dané době nastat, avšak jeho úkolem je posouzení životního standardu účastníků řízení. Dále pak žalobkyně obdržela v krátké době před rozhodným obdobím částku 100 000 Kč, kterou spotřebovala dle svých potřeb. Žalovaný spotřeboval společné finanční prostředky na nemovitost, která spadá do SJM, avšak žalobkyně k ní přístup nemá – chata.

32. Soud po důkladném prozkoumání všech relevantních důkazů a skutečností dospěl k závěru, že životní standard účastníků řízení nebyl v rozhodné době zřetelně odlišný. Dané nebylo v řízení prokázáno a z provedených důkazů k takovému závěru nelze dojít. Je pravdou, že žalovaný výlučně užívá nemovitosti spadající do SJM, ale zároveň hradí veškeré výdaje s jejich užíváním spojené, kdy žalobkyně se na jejich správě nijak nepodílí, alespoň to v řízení nebylo prokázáno. Žalobkyně sice hradí nájemné za pronajatý byt, ale bylo jejím rozhodnutím bydlet v pronajatém bytě, nikoliv v jedné z nemovitostí – konkrétně bytu, ačkoliv do něj má přístup. Skutečnost, že byla žalovaná vedena v rozhodném období na úřadu práce a nebyla zaměstnána, nemůže být samo o sobě důvodem zakládajícím její nárok na výživné, ačkoliv soud posoudil, že její nezaměstnanost nebyla účelová. V souvislosti s dalšími okolnostmi, kdy soud je povinen zkoumat všechny majetkové a osobní poměry účastníků řízení komplexně, nelze dospět k závěru, že je jejich životní standard zřetelně odlišný, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

33. Výrok II. tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přiznal žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů za zastoupení advokátem. Tomu mu náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč (předmětem řízení je opětující se plnění za období 3. 4. 2017 – 23. 6. 2017, tj. 3 měsíce spočívající v 10 000 Kč/měsíčn) za 15,5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 5. 5. 2017, 19. 6. 2018, 12. 10. 2018, účast na jednání dne 11. 10. 2017, 11. 4. 2018, 18. 4. 2019, 20. 11. 2019, 29. 7. 2020, 10. 11. 2020, 31. 3. 2021, 30. 9. 2021, 20. 1. 2022, 31. 8. 2022, další porada s klientem dne 4. 10. 2017) a podle § 11 odst. 2 (účast na jednání dne 7. 9. 2022) sestávající z částky 2 300 Kč za jeden úkon. V souladu s § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené s 16 úkony právní služby ve výši 300 Kč za jeden úkon. V souladu s § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21 % DPH v částce 8 494,50 Kč, protože právní zástupce žalovaného je plátcem této daně. Celkem 48 944,50 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení na účet jeho právního zástupce.

34. Právní zástupce žalovaného ve svém vyúčtování ze dne 12. 9. 2022 dále účtoval jako úkon právní služby doplnění dokazování ze dne 9. 8. 2017, které soud podle obsahu posoudil jako podání týkající se pouze a. t. Nadto za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 28/2004). Dále účtoval jako úkon právní služby vyjádření ze dne 29. 8. 2022, které obsahuje toliko vyjádření a objasnění situace za které nedošlo k mimosoudnímu vyřešení projednávané věci, kdy soud má za to, že takové vyjádření není účtovatelným úkonem podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a proto jej taktéž nepřiznal.