20 C 79/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Fauré ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizována čtyři slova jméno příjmení anonymizováno adresa o zaplacení částky 28 072 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 28 072 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 1. 1. 2016 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 53 042,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně zaplatit žalobci 28 072 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Žalobce je právnickou osobou tvořenou vlastníky jednotek (dále také„ SVJ“) založenou podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), přičemž zajišťuje příslušné služby spojené se správou domu a pozemku. Náklady na tyto služby jsou členové žalobce povinni platit, a to podle velikosti svých podílů na společných částech domu podle § 15 zákona o vlastnictví bytů, resp. podle § 1180 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ o. z“). Žalovaná je od roku 2013 spoluvlastníkem nebytové jednotky [číslo] v domě [adresa] na adrese [adresa žalobkyně], s podílem [číslo]. V této nebytové jednotce jsou žalované k užívání vyhrazena 4 garážová státní [číslo]. Žalovaná opakovaně nepřispívala řádně a včas na náklady spojené se správou domu a pozemku, jež činí dle rozhodnutí shromáždění žalobce ze dne 11. 6. 2008 částku 242 Kč za každé garážové stání za měsíc. Za období srpen 2013 až prosinec 2015 tak žalovaná dluží žalobci částku 28 072 Kč. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že neobdržela od žalobce informace o výši poplatků a o tom, na jakém základě byly tyto poplatky stanoveny, přestože o tyto informace výslovně žádala. Dále žalovaná zdůraznila, že nikdy garážová stání nevyužívala, ani využívat nemohla, neboť žalobce či třetí osoby jí jejich užívání neumožnili, neboť tato byla využívána jako odkládací prostor pro jízdní kola a další předměty. Zároveň žalované nebyly předány ovladače a přístupové kódy ke garážovým stáním. O předání ovladače a čipů žalovaná bezvýsledně žádala, stejně jako její právní předchůdkyně, přímo žalobce, a poté i jejich výrobce. Proto žalovaná považuje požadavek na úhradu nákladů spojených se správou domu uplatněný žalobcem v rozporu s dobrými mravy. Žalobce na toto vyjádření následně reagoval replikou, podle níž není pravdivé tvrzení žalované, že informace o výši poplatků neobdržela. Žalobce ji ohledně zaplacení nákladů na služby upomínal, naposledy jí byla adresována předžalobní výzva, v níž byla opětovně výše nákladů vyčíslena. I kdyby však žalovaná tyto informace neměla, stíhá ji zákonná povinnost zajímat se se o výši nákladů na služby a poté je hradit ve smyslu § 1180 o. z., a to bez ohledu na to, zda mohla fakticky předmětný nebytový prostor využívat. Dále žalobce zdůrazňuje, že při přijímání rozhodnutí shromáždění žalobce o výši nákladů byl přítomen [titul] [jméno] [příjmení], který byl v této době zástupce právní předchůdkyně žalované, a který je aktuálně předsedou představenstva žalované. Žalobce nesouhlasí ani s tvrzením, že bránil žalované v užívání garážových státní, neboť jako právnická osoba nemá reálnou možnost sám tato stání využívat, nevlastní žádná jízdní kola a neví o tom, že by byla předmětná garážová stání užívána třetími subjekty. Pokud se jedná o ovladače a přístupové kódy, na požádání a po uhrazení výrobních nákladů, byly každému členu žalobce vydány. Žalovaná však nikdy o součinnost ke zpřístupnění garážových stání nepožádala. Podle žalobce však žalovaná k předmětným garážovým stáním přístup má, neboť je dlouhodobě pronajímá, tato garážová stání žalovaná dokonce i nabízela k prodeji, přičemž v inzerátu připojila i fotografie pořízené uvnitř garáže. Žalobce má za to, že námitka rozporu s dobrými mravy není namístě, naopak neuplatnění práva žalobcem by mohlo být považováno za pochybení při správě cizího majetku. K tomu žalobce též uvádí, že z pozice žalobce vede obdobný spor u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] s právní předchůdkyní žalované a to [právnická osoba], [IČO], nyní s obchodí [právnická osoba] [anonymizováno], přičemž soud vyhověl žalobci. Účastníci řízení učinili nesporným, že žalovaná byla v období od srpna 2013 do prosince 2015 vlastníkem v žalobě uvedených garážových stání. Soud ke zjištění skutkového stavu věci provedl tyto důkazy: Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalovaná byla zapsána do obchodního rejstříku 7. 6. 2013, přičemž [titul] [jméno] [příjmení] je ode dne 7. 6. 2013 předsedou představenstva. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že [právnická osoba] (od 3. 7. 2018 s [právnická osoba] [anonymizováno]), [IČO], byla zapsána do obchodního rejstříku dne 20. 4. 2009, přičemž [titul] [jméno] [příjmení] byl od 20. 4. 2009 do 8. 8. 2018 předsedou představenstva. Z dopisu ze dne 18. 10. 2010, adresovaného [titul] [jméno] [příjmení] jako předsedou představenstva [právnická osoba] žalobci, soud zjistil, že jako nový vlastník vyzívá žalobce, aby mu zpřístupnil garážová stání [číslo] v objektu [ulice a číslo] a zároveň mu nabízí prodej či pronájem těchto garážových stání. Z dopisu ze dne 18. 1. 2011, soud zjistil, že jej [titul] [jméno] [příjmení] jako předseda představenstva [právnická osoba] adresoval žalobci s tím, že jej upozorňuje na to, že soudní spor vedený pod sp. zn. 17 C 111/2010 považuje za bezdůvodný, přičemž [právnická osoba] způsobuje škody, které bude po žalobci vymáhat. Z emailu ze dne 1. 3. 2011 soud zjistil, že jím [jméno] [příjmení] zasílá [titul] [jméno] [příjmení] jako předsedovi představenstva [právnická osoba] náhled faktury na dálkové ovladače pro bytový dům [obec], [ulice]. Součástí emailu je sdělení žalobce, podle něhož nadále trvá na postupu, kdy ovladače a čipy objednává u firmy [právnická osoba] výhradně výbor žalobce prostřednictvím [anonymizována čtyři slova] [obec] (dále též jen„ [anonymizována dvě slova] [obec]“), [IČO], jako správce. Z dopisu ze dne 18. 5. 2012 soud zjistil, že [titul] [jméno] [příjmení] jako předseda představenstva [právnická osoba] opětovně vyzývá žalobce o umožnění přístupu do objektu, opětovně zdůrazňuje, že bude po žalobci vymáhat škody a opětovně nabízí žalobci k prodeji či pronájmu garážová stání. Z dopisu ze dne 10. 8. 2012 soud zjistil, že jej [titul] [jméno] [příjmení] jako předseda představenstva [právnická osoba] adresoval žalobci s upozorněním, že využívá garážová stání ve vlastnictví [právnická osoba] a proto žádá řádnou úhradu nájmů za využívání garážových stání. Z dopisu ze dne 11. 1. 2013 soud zjistil, že jej [titul] [jméno] [příjmení] jako předseda představenstva [právnická osoba] adresoval žalobci a opakovaně v něm žádal o umožnění přístupu do objektu na adrese [ulice a číslo], a též jej opakovaně vyzývá k úhradě nájmů za využívání garážových stání. Z dopisu ze dne 25. 8. 2013 soud zjistil, že jej [titul] [jméno] [příjmení] jako předseda představenstva žalované adresoval žalobci jako nový vlastník garážových stání [číslo] žádá o umožnění přístupu do objektu a zároveň nabízí předmětná garážová stání k prodeji členům žalobce za cenu 125 000 Kč až 150 000 Kč. Z dopisu ze dne 12. 1. 2014 soud zjistil, že jej [titul] [jméno] [příjmení] jako předseda představenstva žalované adresoval žalobci a opakovaně v něm žádal o umožnění přístupu do objektu na adrese [ulice a číslo] a zároveň. Zároveň žalobce vyzval k úhradě nájmů za využívání garážových stání členy žalobce. Z emailů ze dne 9. 7. 2012 a ze dne 10. 7. 2012 soud zjistil, že se jedná o komunikaci mezi [titul] [jméno] [příjmení] jako předsedou představenstva [právnická osoba] a Ing. [jméno] [příjmení] jako místopředsedou žalobce. [titul] [jméno] [příjmení] žalobci nabízí prodej a pronájem garážových stání v objektu na adrese [ulice a číslo] a žalobce sděluje, že majitelům bytů rozešle nabídkový leták. Z inzerátu [právnická osoba] a. s. soud zjistil, že tato nabízí majitelům bytů prodej vnitřních garážových stání v objektu [ulice a číslo], [obec], za cenu od 125 000 Kč do 150 000 Kč. Dále nabízí též pronájem garážového stání za cenu 450 Kč za měsíc. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou jako prodávající a [jméno] [příjmení] jako kupujícím dne 12. 12. 2018 soud zjistil, že předmětem převodu je podíl na nebytové jednotce [číslo] (garážové stání [číslo]) a tomu odpovídající podíl na pozemcích, které k jednotce náleží, a to za cenu 215 000 Kč. Ze zápisu ze shromáždění žalobce konané dne 25. 6. 2008 soud zjistil, že pod bodem 7) bylo přijato usnesení, podle něhož shromáždění schvaluje předložený návrh rozpisu plateb příspěvků a záloh na služby (příloha 2. zápisu). Z přílohy 2. zápisu soud zjistil, že se jedná o tabulku, v níž je uvedena celková cena plateb příspěvků a záloh na služby za garážová stání (mimo jiné) [číslo] ve výši 242 Kč. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplývá, že je statutárním zástupcem [anonymizována dvě slova] [obec]. Toto družstvo vykonává správu nemovitostí SVJ. V roce 2008 se konalo shromáždění společenství vlastníků, na němž bylo rozhodnuto o výši příspěvku na správu domu a pozemků v souvislosti s jedním garážovým stáním. Byla vyměřena podle bytového zákona a zredukována na polovinu, tj. 242 Kč. Kolem roku 2013 byl problém v tom, že družstvo neinkasovalo za jednotky peníze tak, jak byly předepsány, a zjistilo se, že mají jiného vlastníka, [právnická osoba] [číslo]. To bylo zarážející, neboť nový vlastník má povinnost sdělit správci, že je novým vlastníkem. Až dodatečně družstvo začalo zjišťovat, kdo je vlastníkem a vymáhat nesplacené příspěvky. Pokud by žalovaná chtěla garážová stání užívat, tak by správci sdělila, že je vlastníkem. Ani předsedkyně SVJ paní [příjmení] nevěděla o změně vlastníka. K dotazu soudu svědek uvedl, že žalovaná mohla užívat garážová stání, nikdo tomu nebránil, neví, jakým způsobem žalovaná garážová stání užívala, ani kým byla konkrétně garážová stání užívána. K dotazům ze strany žalující svědek uvedl, že když si fyzická osoba koupila byt a k tomu garážové stání, dostala příslušné čipy a ovladače. Prvonabyvatel je dostal od developera, postupně však chtěli uživatelé více čipů do rodiny, proto vznikla dohoda, že družstvo podle pokynů žalobce objednalo u specializované firmy v [obec] další ovladače, které stály asi 1 200 Kč. Kdo o něj stál, byl mu ovladač vydán proti zaplacení této částky a podpisu. Žalovaná tedy měla dostat ovladač od prvonabyvatele garážových stání, pokud je nedostala, měla oslovit výbor SVJ, že je vlastníkem a družstvo by zajistilo duplikáty. Žalovaná však o ovladače nepožádala, neboť ani neoznámila, že je novým vlastníkem. K dotazům ze strany žalované svědek uvedl, že vydání ovladačů nebylo ničím podmíněno, stačilo se obrátit na výbor SVJ. Podle názoru svědka měla žalovaná obdržet vše potřebné od předchozího vlastníka, neboť takto probíhalo i u fyzických osob. Předpis výše příspěvků se zpravidla zasílal klientům poštou, [právnická osoba] [číslo] se to pravděpodobně neposlalo, protože zde nebyla žádná komunikace, a tudíž nebylo zřejmé, kam by se jí to mělo poslat. Z výslechu účastníka [titul] [jméno] [příjmení] vyplývá, že je členem představenstva žalované. Od 20. 4. 2009 do 8. 8. 2018 byl též předsedou představenstva [právnická osoba] Nepamatuje si, zda se účastnil shromáždění dne 11. 6. 2008. Žalovaná nehradila v období od srpna 2013 do prosince 2015 příspěvky na správu domu a pozemku, neboť neměla přístup k předmětným stáním, když [právnická osoba] ani žalovaná neměla k dispozici ovladač vrat ani čip. Účastník se domnívá, že SVJ si nepřálo, aby garážová stání v domě vlastnil kdokoli mimo majitele bytů, což vyplývá i ze skutečnosti, že [právnická osoba] byla zavlečena do soudních sporů mezi předchozím majitelem garážových stání a SVJ, když SVJ bránilo předchozímu vlastníkovi v nakládání s garážovými stáními a v jejich převodu. Podle účastníka bylo vydání ovladačů podmíněno souhlasem výboru SVJ. Účastník nerozporuje, že vzhledem k situaci chtěla žalovaná garážová státní prodat. Pokud se jedná o pořízené fotografie z garáží, pořídil je kolega, když se připojil k jednomu obyvateli domu a stání tak vyfotil. Žalovaná se snažila získat ovladače a čipy přímo u výrobce, ten jim však nevyhověl s tím, že má od výboru SVJ zakázáno je poskytnout. Účastník je přesvědčen, že žalovaná o změně vlastníka výbor SVJ informovala. Po sporech s SVJ byla žalovaná též nucena předmětná garážová státní prodat a to za cenu nižší než je v dané lokalitě běžné. K dotazům strany žalující účastník vypověděl, že žalovaná se opakovaně domáhala zpřístupnění předmětných garážových státní, přičemž přímo účastník jednal se členy SVJ. Soudní řízení žalovaná nevyužila proto, že se v něm na rozdíl od SVJ nevyžívá. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je jednatelem společnosti [právnická osoba], jež zhotovuje čipy a ovladače pro SVJ domu [adresa]. K dotazu strany žalované svědek uvedl, že distribuce ovladačů probíhá stejně, na základě objednávky družstva nebo SVJ. Protože se jedná o speciální systém, technici nejprve dojedou na místo, kde naprogramují ovladač. Poté tyto ovladače předají zástupci uvedenému v servisní smlouvě. Svědek neví o tom, že by byl mezi domy [číslo] a žalobcem jiný přístup k vydávání a zhotovování těchto ovladačů. K emailu ze dne 1. 3. 2011 svědek uvádí, že neví, proč to napsal a neví ani to, jestli stejný princip platil i v roce 2013. Co se týče komunikace se zákazníky, tu vykonává administrativní pracovník. Soud dále provedl důkaz listinami a to žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 13. 5. 2010, doplněním petitu ze dne 8. 7. 2010 ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 111/2010, doplněním žaloby ze dne 9. 8. 2010 ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 111/2010, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 17 C 111/2010, a usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 9. 2012, č. j. 9 C 4/2012-108. Z nich vyplývá skutečnost, že žalobce se domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy týkající se jednotky [číslo] v budově [adresa], [obec] Obvodní soud pro Prahu 2 postoupil věc Okresnímu soudu v Nymburce, který předmětné řízení zastavil. Soud z těchto listin nezjistil žádnou rozhodnou skutečnost pro projednávanou věc. Z toho důvodu též zamítl návrh na doplnění dokazování spisy vedenými pod předmětnými spisovými značkami u Obvodního soudu pro Prahu 2 a u Okresního soudu v Nymburce. Soud zamítl návrh na provedení dokazování fotografiemi na č. l. 88 a 89, neboť z těchto fotografií není zřejmé, na jakých garážových stáních předměty stály a v jaké době. Soud neprovedl důkaz dopisem ze dne 18. 1. 2011 adresovaným [titul] [jméno] [příjmení] jako předsedou představenstva [právnická osoba] Obvodnímu soudu pro Prahu 2, neboť není relevantní ve vztahu k projednávané věci. Soud neprovedl důkaz prohlášením vkladatele o vložení nemovitosti do základního kapitálu obchodní společnosti s [právnická osoba] [číslo] a. s., neboť tento neshledal jako podstatný pro projednávanou věc. Soud neprovedl pro nadbytečnost ani důkaz spisem Městského soudu vedeného pod sp. zn. [spisová značka] ve věci vedené mezi žalobcem a [právnická osoba] Po takto provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, podle něhož na členské schůzi žalobce konané dne 25. 6. 2008 došlo k přijetí usnesení o výši plateb příspěvků a záloh na služby, přičemž pro jedno garážové státní byla tato platba ve výši 242 Kč [právnická osoba], která vlastnila mj. předmětná garážová stání před žalovanou, žádala dne 18. 10. 2010 o přístup do objektu [ulice a číslo] a zároveň nabízela jejich prodej či pronájem. Dne 1. 3. 2011 sdělil výrobce čipů a dálkových ovladačů [právnická osoba], že ovladače a čipy objednává výhradně žalobce skrze [anonymizována dvě slova] [obec] jako správce. Dne 18. 5. 2012 [právnická osoba] [anonymizováno] opětovně žádala o přístup do objektu a nabízela k prodeji či pronájmu garážová stání. Dne 10. 8. 2012 [právnická osoba] [anonymizováno] žádala po žalobci nájem za to, že využívá jeho garážová stání. Dne 11. 1. 2013 [právnická osoba] [anonymizováno] opakovaně žádala o přístup do objektu a zároveň žádala nájem za využívání garážových stání. Předsedou představenstva [právnická osoba] [anonymizováno] byl v předmětné době [titul] [jméno] [příjmení], který je též předsedou představenstva žalované. Žalovaná byla od srpna roku 2013 do prosince roku 2015 vlastníkem garážových stání [číslo]. Dne 25. 8. 2013 žalovaná žádala o přístup do objektu [ulice a číslo]. Dne 12. 1. 2014 žalovaná opětovně žádala o přístup do objektu [ulice a číslo]. Dne 12. 12. 2018 uzavřela žalovaná jako prodávající a [příjmení] [příjmení] jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo garážové stání [číslo]. Do dnešního dne žalovaná neuhradila příspěvek na služby spojené se správou domu. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle ustanovení § 1180 odst. 1 o. z. vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Podle ustanovení § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že povinnost platit zálohy na plnění spojená se správou domu stíhá vlastníky jednotek zcela nepodmíněně, tedy bez ohledu na to, zda vlastník mohl řádně jednotku užívat či nikoli. Nadto je třeba doplnit, že užíváním jednotky může být též její„ neužívání“, neboť jak bude vlastník s jednotkou nakládat je zcela v jeho dispozici. Tedy promítnuto do poměrů projednávané věci žalovaná je povinna uhradit předmětné zálohy žalobci, neboť tato zákonná povinnost není podmíněna (faktickým) užíváním či neužíváním jednotky. Pokud žalovaná namítala, že jí žalobce nesdělil informace o výši záloh, nevyplývá z předložených důkazů, že by o tuto informaci žalovaná aktivně usilovala. Žalovaná dále namítala, že ani přes opakované výzvy jí žalobce neposkytl dálkové ovladače a čipy umožňující přístup do objektu [ulice a číslo], v němž byla předmětná garážová stání, což prokazovala svými dopisy adresovanými žalobci a též dopisy, jimiž se domáhala umožnění přístupu předchozí vlastnice garážových stání, [právnická osoba], která je s žalovanou propojena v osobě předsedy představenstva. Soud má za to, že z této komunikace nevyplývá skutečnost, že by žalobce nechtěl vůbec umožnit žalované přístup do objektu, v němž se garážová stání nacházela. Podle soudu též není přímo rozhodná komunikace [právnická osoba] s žalobcem, pokud jí však žalovaná argumentuje, soud nemohl přehlédnout skutečnost, že alespoň v emailu ze dne 1. 3. 2011 se [právnická osoba] dozvěděla, že dálkové ovladače a čipy je třeba objednat u žalobce, který jejich dodání zprostředkuje. Touto informací vzhledem k propojenosti obou společností musela disponovat i žalovaná. Z žádné komunikace však nevyplývá, že by přímo žalobce o tyto ovladače a čipy žádala. Pokud by žalovaná opravdu měla za to, že jí žalobce brání v přístupu do objektu a potažmo v užívání předmětných garážových stání, mohla se též bránit žalobou na vydání věci. K tomu však žalovaná nikdy nepřistoupila. Nadto soud uzavřel, že žalovaná zjevně mohla s garážovými stáními disponovat, neboť je opakovaně nabízela žalobci, resp. členům žalobce k prodeji, přičemž k uzavření kupní smlouvy také později došlo. Dále se soud zabýval námitkou žalované, podle níž jí žalobce (případně jeho členové) znemožnil užívání garážových stání, neboť je využíval jako odkládací prostor. K důkazu předložila žalovaná fotografie s automobilem a jízdními koly pravděpodobně umístěnými v prostoru garáže či na garážovém stání. Tyto fotografie však nebylo možné identifikovat po stránce časové (nebylo na nich uvedeno datum, kdy k jejich pořízení došlo) ani místní (nebylo zřejmé, v jakém objektu byly fotografie pořízeny a jaké konkrétní místo zachycují). Podle soudu tak žalovaná neprokázala, že žalobce či jeho členové předmětná garážová stání užívali a tím znemožnili jejich užívání žalované. K tomu je však třeba doplnit, že i kdyby se skutečně na garážových stáních automobil či kola nacházely, nelze to klást k tíži žalobce. Podle ustanovení § 1194 odst. 1 o. z. je společenství vlastníků právnickou osobou založenou a účelem zajišťování správy domu a pozemku, přičemž podle ustanovení § 1195 odst. 1 o. z. může společenství vlastníků nabývat majetek a nakládat s ním pouze pro účely správy domu a pozemku. Z povahy věci tak není možné dovodit, že by byl žalobce vlastníkem jízdních kol či automobilu. Tyto předměty tak mohli potenciálně vlastnit členové žalobce. Pokud tedy měla žalovaná za to, že je jí bráněno v užívání garážových stání, neboť je využívají jiné osoby, mohla proti nim uplatnit např. žalobu na vyklizení. Ani k tomuto však žalovaná nepřistoupila. Na základě výše uvedené argumentace se soud neztotožnil s žalovanou ani v tom, že nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Důvodem pro tento rozpor je žalovanou tvrzená nemožnost využívat jí vlastněná garážová stání. Avšak soud má za to, že žalovaná s garážovými stáními disponovat mohla a v případě, že měla za to, že nikoli, mohla se domáhat ochrany svého vlastnického práva. S ohledem na závěry shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl jak co do jistiny žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 1. 1. 2016. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 042,22 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 404 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 072 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý z čtrnácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 26. 10. 2016, účast u jednání dne 27. 10. 2016, vyjádření ze dne 8. 12. 2016, účast na jednání dne 22. 3. 2017, vyjádření ze dne 31. 3. 2017, vyjádření ze dne 26. 4. 2017, účast u jednání dne 18. 1. 2018, vyjádření ze dne 26. 6. 2018, vyjádření ze dne 3. 1. 2019, účast u jednání dne 4. 11. 2020, vyjádření ze dne 19. 2. 2021, účast u jednání dne 28. 4. 2021) a z částky 1 130 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva) včetně patnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 5 406,21 Kč, a to náhrada 1 061,32 Kč za 120 ujetých km v částce 661,32 Kč (29,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 385/2015 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 3,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 385/2015 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., náhrada 1067,06 Kč za 120 ujetých km v částce 667,06 Kč (28,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 3,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., náhrada 1 087,41 Kč za 120 ujetých km v částce 687,41 Kč (29,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4,0 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., náhrada 1 125,33 Kč za 120 ujetých km v částce 725,33 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a náhrada 1 065,09 Kč za 120 ujetých km v částce 665,09 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 676,21 Kč ve výši 8 962,01 Kč.