20 C 95/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Nikolou Daňkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované A, sídlem Adresa žalované A, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, jednající Jméno žalované A, Anonymizováno Anonymizováno, IČO: IČO žalované B sídlem Adresa žalované B zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 600 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částka s příslušenstvím z titulu náhrady škody za zrušený let. Žalobu odůvodnila tím, že se dne datum měly uskutečnit lety číslo Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno z Anonymizováno přes Anonymizováno do Anonymizováno. Těchto letů se měla zúčastnit paní jméno FO, narozená datum, které podle žalobkyně vznikl nárok na náhradu ve výši částka podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne datum, č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. Žalobkyně tvrdí, že dne datum s výše uvedenou cestující uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které vstoupila do jejích práv.

2. Dne datum žalovaná uvedla, že žalovaný nárok uznává.

3. Podle § 153a odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.

4. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu [srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”)]; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s § 367 a 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozičním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, právnická osoba. Beck, str. 332, bod 5 a 6).

5. V poměrech projednávané věci se jedná o spor z titulu paušalizované náhrady škody za zrušený let. Vzhledem k tomu, že žalovaná nárok uznala a nejedná se o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (viz § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), soud rozhodnul rozsudkem pro uznání tak, že žalobě vyhověl.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba); a dále mu náleží paušální náhrada hotových výdajů po částka za každý ze 3 úkonů podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

7. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 6, k rozhodnutí o něm je příslušný Městský soud v Praze. Odvolání do výroku I. tohoto rozsudku lze podat pouze pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, případně že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí, popř. návrh na nařízení exekuce.