27 C 146/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Lubomírem Janouškem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro určení vlastnického práva k nemovitým věcem <b>I. Určuje se, že žalobce je spoluvlastníkem id. ½ pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 389 m2, jehož součástí je stavba – budova s číslem popisným [anonymizováno] /objekt k bydlení) a pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře 213 m2, vše v kat. území [obec], [územní celek], vše zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy].</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal určení, že dalšími spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 389 m2, jehož součástí je stavba – budova s číslem popisným [anonymizováno] /objekt k bydlení) a pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře 213 m2, vše v kat. území [obec], [územní celek], vše zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu [anonymizována dvě slova] [část Prahy], jsou právní nástupci [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelého dne [datum], se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal určení, že je spoluvlastníkem spolu se [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelým dne [datum], a to každý ideální ½ ve vztahu k celku k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba – budova s [adresa] (objekt bydlení) a pozemku parc. [číslo] (zahrada v obci [obec], městské části [obec]), vše zapsané na [list vlastnictví] vedeného u [stát. instituce], kat. pracoviště [obec], kat. území [obec]. Následně se změněným petitem domáhal určení, že žalobce je vlastníkem ideální ½ ve vztahu k celku k shora uvedeným nemovitostem, a to spolu s blíže neurčenými právními nástupci [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelého dne [datum], to vše s odůvodněním, že v katastru nemovitostí je žalovaný veden jako výlučný vlastník shora uvedených nemovitostí (dále jen„ předmětné nemovitosti“), kdy vlastnické právo žalovaného bylo do katastru vloženo na základě neplatné kupní smlouvy, uzavřené s původními spoluvlastníky, a to [jméno] [celé jméno žalobce] a žalobcem. Uzavřením kupní smlouvy se žalovaný dopustil trestného činu podvodu dle ust. § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Plzni, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. S ohledem na absolutní neplatnost takového právního úkonu tak žalovanému vlastnické právo k předmětným nemovitostem nevzniklo. Změnu petitu žalobce odůvodnil tím, že aby mohlo být pozůstalostní řízení po [jméno] [celé jméno žalobce], vypořádáno a na jeho místo mohli nastoupit právní nástupci a to žalobce, dále [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], je nutno aby bylo určeno, že [anonymizováno] [celé jméno žalobce] byl ke dni úmrtí spoluvlastníkem předmětných nemovitostí.

2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby s odůvodněním, že je pravdou, že za uzavření kupní smlouvy, jejíž předmětem bylo převedení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, byl odsouzen Krajským soudem v Plzni pro trestný čin podvodu, avšak nelze, dle názoru žalovaného se domáhat určení vlastnictví v té podobě, jak činí žalobce. Dále uvedl, že opakovaně žalobci nabízel součinnost při provedení zápisu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí, což dle žalovaného zůstalo bez odezvy.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav:

4. Mezi žalobcem, žalovaným a [jméno] [celé jméno žalobce] byla dne [datum] podepsána kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej předmětných nemovitostí žalovanému za částku 700 000 Kč [datum] byl podán návrh na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalovaného (kupní smlouva ze dne [datum], návrh na zahájení řízení o povolení vkladu ze dne [datum]). Za uvedený skutek byl žalovaný Krajským soudem v Plzni dne [datum rozhodnutí] rozsudkem pod č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odložením na zkušební dobu 5 let s odůvodněním, že tímto skutkem spáchal pokračující trestní čin podvodu dle ust. § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací]). Krajský soud v Plzni došel k závěru, že se uvedeného trestného činu žalovaný dopustil tím, že dne [datum] se dohodl s žalobcem, že mu na jeho žádost půjčí částku 130 000 Kč, přičemž jako podmínku poskytnutí půjčky požadoval, aby s ním žalobce sepsal zástavní smlouvu na předmětnou nemovitost s tím, že žalobce byl v té době spoluvlastníkem ideální ½ spolu s jeho otcem ([jméno] [celé jméno žalobce]). Po té, co žalobce zajistil podpis plné moci od svého otce k uzavření a podepsání zástavní a kupní smlouvy a návrhu na vklad do katastru nemovitostí, žalovaný s žalobcem odjel do notářské kanceláře JUDr. [jméno] [příjmení] v [obec], [ulice] ul. [číslo] kde mu přiložil k podpisu zadní stranu připravených smluv s tím, že se jedná o smlouvy zástavní, přičemž ve skutečnosti šlo o kupní smlouvu na předmětnou nemovitost s kupní cenou 700 000 Kč, jenž mu následně slíbil předat, avšak niky nepředal, a dne [datum] podal návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva, kdy vlastnické právo bylo převedeno na žalovaného, ačkoliv minimální hodnota činila 2 400 000 Kč.

5. Žalovaný je zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí (tisk z dálkového nahlížení do katastru nemovitostí ze dne [datum]).

6. Zdejší soud zamítl návrh na dodatečné projednání dědictví na základě návrhu žalobce ohledně podílu ½ na předmětných nemovitostech z důvodu, že v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí je zapsán žalovaný (usnesení zdejšího soudu č. j. [číslo jednací]). 7. [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřel dne [datum] (úmrtní list vystavený Úřadem městské části [obec a číslo] ze dne [datum]).

8. Z ostatních důkazů soud nezjistil nic pro věc podstatného, s ohledem na právní názor vyjádřený níže.

9. Soud po té posoudil každý důkaz zvlášť, všechny ve vzájemných souvislostech, přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a dospěl k závěru, že žaloba je dílem důvodná.

10. Podle ust. § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Podle ust. § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ ObčZ“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Podle judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu R 17/1972) naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kdyby se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým.

12. Nelze zaměňovat aktivní věcnou legitimaci k určovací žalobě s naléhavým právním zájmem, neboť aktivní věcnou legitimaci v řízení o určení práva, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení věcně pasivně legitimován. Je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se stalo jeho právní postavení nejistým (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 527).

13. Dle judikatury (R 61/2001) jestliže dědic je z titulu svého dědického práva věcně legitimován k podání žaloby o určení, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem věci, nemůže být tomuto určení na překážku okolnost, že i tento dědic zemřel, a určovací žalobu namísto něj podávají jeho dědicové.

14. Uvedený názor je judikaturou zastáván konstantně v tom smyslu, že dědic se může domáhat určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem věci (Nejvyšší soud 20 Cdo 1897/98), s tím, že toto určení se vztahuje ke dni smrti zůstavitele a okolnosti nastalé později na něj nemohou mít vliv.

15. V žalobě musí být účastníci řízení označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby nebylo možné zaměnit je s někým jiným (s jinou osobu), a aby s ním mohl soud jednat. Fyzickou osobu jako účastníka řízení je třeba označit jménem, příjmením, zaměstnáním a bydlištěm, popř. dalšími údaji umožňujícími jeho přesnou identifikaci (Vrchní soud v Praze, sp. zn. 6 Cdo 14/93).

16. Není-li v probíhajícím dědickém řízení dosud zjištěn okruh dědiců zemřelého dlužníka, může věřitel podat žalobu proti neznámým dědicům zemřelého (R 89/2008).

17. Na základě shora zjištěných skutkových okolností, je zřejmé, že žalobcův nárok na určení, že je vlastníkem id. ½ předmětných nemovitostí, je důvodný a to pro neplatnost právního úkonu, jímž je kupní smlouva, na základě které bylo zapsáno vlastnické právo žalovaného k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí, pro rozpor se zákonem, tohoto právního úkonu dle 39 ObčZ, neboť tímto jednáním žalovaný naplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1,3 písm. b) trestního zákona. Neplatný právní úkon tak nemůže vyvolat zamýšlené důsledky, tj. převedení vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalovaného. V tomto punktu tak stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá stavu skutečnému.

18. Žalobce však nemůže být úspěšný v té části nároku, v níž žádá určení, že spoluvlastníky druhé ½ předmětných nemovitostí jsou„ právní nástupci [jméno] [celé jméno žalobce]“.

19. Předně není nastolen stav, který by umožňoval vést řízení s neznámými dědici, jak je citováno shora. Předně žalobce nevede řízení proti neznámým dědicům. Dále není nastolena situace, kdy by probíhalo dědické řízení a okruh dědiců by nebyl znám. Pro tento závěr svědčí jednak usnesení zdejšího soudu, jímž byl návrh žalobce na dodatečné projednání dědictví zamítnut, jednak též žalobní tvrzení v té části žaloby, v níž žalobce sám dědice po [jméno] [celé jméno žalobce], označuje jménem i příjmením, tedy okruh dědiců je žalobci znám. Lze doplnit, že žaloba v tomto směru trpí neurčitostí, když v části vylíčení rozhodných skutečností v podání, při kterém žalobce měnil petit, (podání ze dne [datum]), uvádí, že změna petitu je nezbytná z důvodu určení, že zůstavitel ke dni úmrtí byl vlastníkem předmětných nemovitostí, avšak do petitové části tohoto podání, se uvedené stanovisko, nijak nepromítnulo, ačkoliv v případě, kdy by se žalobce skutečně domáhal určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem předmětných nemovitostí, namísto určení, že spoluvlastníky druhé ½ předmětných nemovitostí, jsou právní nástupci zůstavitele, byl by i v této části úspěšný.

20. Uvedené vyplývá z konstantní judikatury, citovaného shora, podle níž je dán naléhavý právní zájem na určení, že zůstavil byl ke dni úmrtí vlastníkem věci, neboť na základě takového určení pak může žádat o projednání dědictví (viz Nejvyšší soud 22 Cdo 1445/2004).

21. Žalobce nemá věcnou aktivní legitimaci a ani naléhavý právní zájem na určení, že právní nástupci zůstavitele jsou spoluvlastníky id. ½ předmětných nemovitostí, neboť tato otázka může být řešena pouze v dědickém řízení, jež může být iniciováno až po té, co by se žalobce úspěšně domohl vydání rozhodnutí určujícího vlastnictví zůstavitele předmětných nemovitostí ke dni jeho úmrtí. Určení spoluvlastnictví právních nástupců zůstavitele se nedotýká právní sféry žalobce a ani jeho případného účastenství v právním vztahu vůči žalovanému. Z uvedených důvodu soud v této části žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., za situace, kdy úspěch a neúspěch obou stran řízení byl shodný.