27 C 206/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Lubomírem Janouškem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 400 euro s příslušenstvím <b>I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 400 € spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 16. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 400 EUR s příslušenstvím po žalovaném s odůvodněním, že se dne [datum] účastnila letu žalovaného č. [anonymizována tři slova] do [obec], a tento let byl zpožděn o více než 3 hodiny, konkrétně o 5 hodin a 6 minut. V souladu s Nařízením Rady (ES) č. 261/2004, (dále jen„ Nařízení“), jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě při odepření nástupu do letadla, zrušení nebo významného zpoždění letů žalobkyni dle čl. 7 vznikl nárok na úhradu žalované částky ve výši 400 EUR. Žalobkyně uvedla, že svůj nárok postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno], jež vůči žalovanému dne [datum] nároky uplatnila. Vzhledem k tomu, že soudní praxí byly v ostatních obdobných případech smlouvy o postoupení shledány jako neplatné, postoupila [právnická osoba] [anonymizováno] nárok zpět na žalobkyni a ta jej prostřednictvím svého právního zástupce vůči žalovanému uplatnila dne [datum], avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný namítnul, že nárok žalobkyně je promlčeny, neboť postoupení pohledávek je nutno považovat za neplatné. V tomto směru poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 25 Co 221/2020, v němž byla obdobná formulářová smlouva týkající se [právnická osoba] [anonymizováno] shledána neplatnou a výzva k úhradě žalované částky, tak byla učiněna subjektem, který nebyl věcně aktivně legitimován, resp. nebyl platným nositelem předmětné pohledávky. Následná výzva právní zástupkyně žalobkyně byla učiněna po 6 měsíční promlčecí lhůtě, stanovené § 2553 odst. 3 o. z.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně měla letenku na let žalovaného z [anonymizována dvě slova] do [obec] na den [datum]. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně dne [datum] podepsala formulář o postoupení pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno], s tím, že postupuje jakýkoliv nárok na finanční náhradu a odškodnění dle Nařízení, dle Montrealské úmluvy, dle brazilského spotřebitelského zákoníku a brazilského zákona o letectví nebo jakéhokoliv právního předpisu o právech cestujících v letecké dopravě nebo jako gesto dobré vůle v souvislosti s výše uvedeným provozovaným letem identifikovaným číslem rezervace. Dále je ve formuláři uvedeno, že v případě, že by postoupení bylo prohlášeno z jakéhokoliv důvodu za neplatné, bude formulář považován za plnou moc udělenou ze strany postupujícího [právnická osoba] k právnímu zastupování, obdržení informací, zahájení vyjednávání, apod. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně [datum] podepsala formulář označený„ Zpětné postoupení pohledávky“, dle jehož obsahu [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem v [jméno] [příjmení], postupuje pohledávku ve výši 400 EUR z titulu náhrady škody dle Nařízení vůči žalovanému, zpět na žalobkyni.

4. Žalobkyně dále tvrdila, že [právnická osoba] nárok vůči žalovanému uplatnila formou emailové komunikace dne [datum] a k tomuto předložili listiny v anglickém jazyce, s tím, že dodali český překlad, jež zjevně obsahově nekoresponduje s anglickým originálem. Z těchto listin však soud bez dalšího neučinil žádný skutkový poznatek.

5. Soud má dále za prokázané právní zástupkyně žalobců uplatnila nárok vůči žalovanému dne [datum].

6. Po právní stránce soud zhodnotil nárok uplatněný žalobou následovně: s ohledem na skutečnost, že žalovaný namítnul promlčení nároku dle ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., se soud zabýval nejprve včasností uplatnění nároku. Předmětný let se uskutečnil dne 29. 7. 2018, šestiměsíční lhůta k uplatnění nároku tak skončila dnem 29. 1. 2020. Aplikace ustanovení § 2553 odst. 3 o. z. je zcela namístě, podle rozhodnutí Městského soudu v Praze, vydaného pod č. j. 18Co 265/2019 – 62, vydaného dne 23. 10. 2019, v němž otázka, zda Nařízení Rad (ES) č. 261/2004 (dále jen„ Nařízení“) umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., musí být vyřešena tak, že vzhledem k tomu, že Nařízení neupravuje lhůty pro uplatnění nároků, které jsou v něm zakotveny, je třeba aplikovat vnitrostátní právní úpravu, konkrétně pak shora uvedené ustanovení o. z. Shodně Městský soud judikoval i v rozhodnutí sp. zn. 15Co 426/2021.

7. Lze v tomto bodě doplnit, že otázka, zda Nařízení umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., přitom (shodně se stanoviskem vyjádřeným ve shora uvedeném rozhodnutí Městského soudu), byla již před Evropským soudním dvorem vyřešena v rozhodnutí sp. zn. C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV, tak, že Nařízení musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle čl. 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se k podání žaloby.

8. Žalobkyně že po dobu, kdy věřitelem pohledávky byla [právnická osoba] [anonymizováno], došlo k uplatnění nároků vůči žalovanému a to emailovou komunikací dnem [datum], tzn. v rámci šestiměsíční lhůty. Aniž by byla dána potřeba se zabývat, zda skutečně byl uvedeným dnem [právnická osoba] [anonymizováno] nárok uplatněn, soud se nejprve zabýval platností postoupení nároku prostřednictvím formuláře o postoupení, podepsaného žalobkyní, jež žalobkyně předložila i s neověřeným překladem do českého jazyka. Vzhledem k tomu, že v uvedeném formuláři nebyla provedena volba práva, jímž by se měl závazkový vztah mezi postupníkem a postupiteli řídit, soud jej dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, posuzoval dle českého práva.

9. Podle ustanovení § 553 odst. 1 o. z. o právní nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Soud má v uvedeném případě za to, že postoupení pohledávky shora uvedeným formulářem je zdánlivým právním jednání, pro svou neurčitost, neboť v době podpisu, tzn. v době projevů vůle žalobkyně (podepsáním formuláře) nelze s určit, zda jde o postoupení pohledávky či zda jde o udělení plné moci. Buď v době podpisu byla vůle žalobkyně postoupit pohledávku anebo udělit plnou moc, přičemž jednak obé vedle sebe nemůže obstát, neboť jde o zcela jiné právní úkony, jednak takové právní jednání nesplňuje podmínku určitosti.

10. Dále je třeba aplikovat ustanovení § 1879 o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Smlouva vzniká projevem souhlasné vůle s učiněnou nabídkou dle ustanovení § 1740 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že na předmětném formuláři o postoupení zcela absentuje projev vůle osoby, která by byla oprávněna za postupníka jednat, nelze tak uvedenou listinu posoudit jako smlouvu, z níž by došlo k platnému postoupení pohledávky.

12. Žalobkyně žádala o poskytnutí lhůty k doplnění dalších tvrzení a důkazů, když tvrdila, že je třeba postoupení pohledávek posoudit dle německého práva. Soud této žádosti nevyhověl, neboť v řízení nenastala situace, předvídaná ustanovením § 118a o. s. ř., kdy by buď tvrzení z hlediska uplatněného nároku byla neúplná a bylo byla potřeba je doplnit, tak, aby mohlo být žalobě vyhověno, ani situace, kdy by tato potřeba nastala z důvodu odlišeného právního posouzení uplatněných nároků ze strany soudu oproti zjevnému právnímu posouzení žalujících, příp. že by právně významné skutečnosti, které by v případě jejich prokázání vedly k úspěchu žalobce, nebyly dostatečně prokázány a bylo by na místě dle ustanovení § 118 odst. 3 o. s. ř. žalobce vyzvat ať předloží či označí jiné důkazy, jež takové skutečnosti prokáží.

13. Lze doplnit, že i v případě, že by vztah postupitelů a postupníka bylo třeba posoudit podle německého práva, (ačkoliv z obsahu formuláře se taková skutečnost v žádném případě nepodává), nebylo by možné takové postoupení ani v takovém případě posoudit jako platné a to z následujících důvodů:

14. Podle § 126 odst. Bürgerliches Gesetzbuch (dále jen BGB) v případě smlouvy musí být strany podepsány na stejném dokumentu.

15. Podle § 126 odst. 1 (BGB) vyžaduje-li zákon písemnou formu, podepíše dokument zhotovitel podpisem jména, nebo notářským podpisem.

16. Podle § 126 odst. 1 (BGB) vyžaduje-li zákon písemnou formu, podepíše dokument zhotovitel podpisem jména, nebo notářským podpisem.

17. Podle § 126 odst. 1 (BGB) vyžaduje-li zákon písemnou formu, podepíše dokument zhotovitel podpisem jména, nebo notářským podpisem.

18. Podle § 134 (BGB) právní úkon, který je v rozporu s právním zákazem je neplatný, nestanoví-li zákon jinak.

19. Podle § 138 (BGB) právní úkon odporující morálce je neplatný.

20. Podle § 138 odst. 2 (BGB) zejména právní úkon, kdy osoba využívající nucení nezkušenosti, nedostatku úsudku nebo vážného nedostatku vůle jiné osoby nebo třetí osoby, slibuje nebo poskytuje výhodu ve vztahu ke službě, která je ve značném nepoměru se službou, je neplatný.

21. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 211/83 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13 EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje se směrnice Rady 85/577 EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ v článku 6 – požadavky na informace v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory: 1) předtím než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající smluvní nabídkou, poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem tyto informace za a) hlavní vlastnosti zboží nebo služeb v rozsahu odpovídajícím danému nosiči a zboží či službám, za b) totožnost obchodníka, například jeho obchodní jméno, za c) zeměpisnou adresu na níž je obchodník usazen a jeho telefonní číslo, číslo faxu a e-mailovou adresu, pokud existují, které spotřebiteli umožňují urychleně obchodníka kontaktovat a efektivně s ním komunikovat a případně adresu a totožnost obchodníka, v jehož zastoupení jedná, za d) zeměpisnou adresu místa podnikání obchodníka, pokud se liší od adresy poskytnuté v souladu s písmenem c) a případně zeměpisnou adresu obchodníka, v jehož zastoupení jedná, na kterou může spotřebitel zaslat případné stížnosti.

22. V případě, že by postupní smlouva byla uzavřena podle německého práva a soud by posuzoval platnost tohoto právního úkonu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 211/83 o právech spotřebitelů, by došel k závěru, že podle § 126 odst. 1 (BGB) by postupní smlouva nemohla být shledána platnou, neboť není podepsána osobou, která by byla oprávněna jednat za [právnická osoba] [anonymizováno]. Takové právní úkon by byl neplatný podle BGB v § 134 neplatný.

23. Je též významné z hlediska platnosti právního jednání skutečnost, že při aplikaci směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU, je na místě učinit závěr, že podle článku 5 došlo ke klamání ke spotřebitele, neboť není uvedena řádně totožnost obchodníka, jeho kontaktní adresa včetně telefonu, faxu či e-mailu, není uvedena celková cena zboží či služeb a rovněž jasně a srozumitelně nejsou uvedeny podmínky platby dodání a plnění včetně lhůty. Ujednání v postupní smlouvě, které je skryté v podmínkách, naplňuje znaky nepřiměřeného ujednání ve spotřebitelské smlouvě a s ohledem na tuto skutečnost se k těmto ujednáním nemůže přihlížet.

24. Ze všech uvedených důvodů soud tak žalobu zamítnul.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný. Jejich výše činí 900 Kč a je tvořena 3 náhradami hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb.