27 C 227/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Lubomírem Janouškem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 400 euro s příslušenstvím <b>I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 400 € spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 7. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 400 EUR s příslušenstvím po žalovaném s odůvodněním, že se dne 30. 9. 2019 účastnila letu žalovaného pod č. [označení letu] [číslo] z [destinace] do Prahy, který byl zpožděn o 3 hodiny a 45 minut. V souladu s Nařízením Rady (ES) č. 261/2004, (dále jen„ Nařízení“), jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě při odepření nástupu do letadla, zrušení nebo významného zpoždění letů, žalobkyni dle čl. 7 vznikl nárok na úhradu žalované částky ve výši 400 EUR. Žalobkyně uvedla, že svůj nárok postoupila na [právnická osoba], jež jej vůči žalovanému dne 6. 9. 2019 uplatnila. Vzhledem k tomu, že soudní praxí byly v ostatních obdobných případech smlouvy o postoupení shledány jako neplatné, postoupila [právnická osoba] nárok zpět na žalobkyni a ta jej prostřednictvím svého právního zástupce vůči žalovanému uplatnila dne 7. 4. 2021, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný namítnul, že nárok žalobkyně je promlčen, neboť postoupení pohledávky je nutno považovat za neplatné. V tomto směru poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 25 Co 221/2020, v němž byla obdobná formulářová smlouva týkající se [právnická osoba] [anonymizováno] shledána neplatnou a výzva k úhradě žalované částky, tak byla učiněna subjektem, který nebyl věcně aktivně legitimován, resp. nebyl platným nositelem předmětné pohledávky. Následná výzva právní zástupkyně žalobkyně byla učiněna po 6 měsíční promlčecí lhůtě, stanovené § 2553 odst. 3 o. z.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně měla rezervaci na let žalovaného č. [označení letu] [číslo] z [destinace] do Prahy na den 30. 9. 2019. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně dne 3. 9. 2019 podepsala formulář o postoupení pohledávky na [právnická osoba], s tím, že postupuje jakýkoliv nárok na finanční náhradu a odškodnění dle Nařízení, dle Montrealské úmluvy, dle brazilského spotřebitelského zákoníku a brazilského zákona o letectví nebo jakéhokoliv právního předpisu o právech cestujících v letecké dopravě nebo jako gesto dobré vůle v souvislosti s výše uvedeným provozovaným letem identifikovaným číslem rezervace. Dále je ve formuláři uvedeno, že v případě, že by postoupení bylo prohlášeno z jakéhokoliv důvodu za neplatné, bude formulář považován za plnou moc udělenou ze strany postupujícího [právnická osoba] k právnímu zastupování, obdržení informací, zahájení vyjednávání, apod. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně dne 10. 11. 2020 podepsala formulář označený„ Zpětné postoupení pohledávky“, dle jehož obsahu [právnická osoba] se sídlem v [jméno] [příjmení], postupuje pohledávku ve výši 400 EUR z titulu náhrady škody dle Nařízení vůči žalovanému, zpět na žalobkyni 4. Žalobkyně dále tvrdila, že [právnická osoba] Limited nárok vůči žalovanému uplatnila formou emailové komunikace dne 6. 9. 2019 a k tomuto předložila listinu v anglickém jazyce, s tím, že dodala český překlad, jež zjevně obsahově nekoresponduje s anglickým originálem. Z této listiny však soud bez dalšího neučinil žádný skutkový poznatek.

5. Soud má dále za prokázané právní zástupkyně žalobkyně uplatnila nárok vůči žalovanému dne 7. 4. 2021.

6. Po právní stránce soud zhodnotil nárok uplatněný žalobou následovně: s ohledem na skutečnost, že žalovaný namítnul promlčení nároku dle ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., se soud zabýval nejprve včasností uplatnění nároku. Předmětný let se uskutečnil dne 30. 9. 2019, šestiměsíční lhůta k uplatnění nároku tak skončila dnem 30. 3. 2020. Aplikace ustanovení § 2553 odst. 3 o. z. je zcela namístě, podle rozhodnutí Městského soudu v Praze, vydaného pod č. j. 18Co 265/2019 – 62, vydaného dne 23. 10. 2019, v němž otázka, zda Nařízení Rad (ES) č. 261/2004 (dále jen„ Nařízení“) umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., musí být vyřešena tak, že vzhledem k tomu, že Nařízení neupravuje lhůty pro uplatnění nároků, které jsou v něm zakotveny, je třeba aplikovat vnitrostátní právní úpravu, konkrétně pak shora uvedené ustanovení o. z. Shodně Městský soud judikoval i v rozhodnutí sp. zn. 15Co 426/2021 ze dne 8. 2. 2021.

7. Lze v tomto bodě doplnit, že otázka, zda Nařízení umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., přitom (shodně se stanoviskem vyjádřeným ve shora uvedeném rozhodnutí Městského soudu), byla již před Evropským soudním dvorem vyřešena v rozhodnutí sp. zn. C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV, tak, že Nařízení musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle čl. 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se k podání žaloby.

8. Žalobkyně tvrdila, že po dobu, kdy věřitelem pohledávky byla [právnická osoba] [anonymizováno], došlo k uplatnění nároku vůči žalovanému a to emailovou komunikací dnem 6. 9. 2019, tzn. v rámci šestiměsíční lhůty. Aniž by byla dána potřeba se zabývat, zda skutečně byl uvedeným dnem [právnická osoba] [anonymizováno] nároky uplatněn, soud se nejprve zabýval platností postoupení nároku prostřednictvím formuláře o postoupení, podepsaný žalobkyní, jež žalobkyně předložila i s neověřeným překladem do českého jazyka. Vzhledem k tomu, že v uvedeném formuláři nebyla provedena volba práva, jímž by se měl závazkový vztah mezi postupníkem a postupiteli řídit, soud jej dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, posuzoval dle českého práva.

9. Podle ustanovení § 553 odst. 1 o. z. o právní nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Soud má v uvedeném případě za to, že postoupení pohledávky shora uvedeným formulářem je zdánlivým právním jednání, pro svou neurčitost, neboť v době podpisu, tzn. v době projevu vůle žalobkyně (podepsáním formuláře) nelze s určit, zda jde o postoupení pohledávky či zda jde o udělení plné moci. Buď v době podpisu byla vůle žalobkyně postoupit pohledávku anebo udělit plnou moc, přičemž jednak obé vedle sebe nemůže obstát, neboť jde o zcela jiné právní úkony, jednak takové právní jednání nesplňuje podmínku určitosti.

10. Dále je třeba aplikovat ustanovení § 1879 o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Smlouva vzniká projevem souhlasné vůle s učiněnou nabídkou dle ustanovení § 1740 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že na předmětném formuláři o postoupení zcela absentuje projev vůle osoby, která by byla oprávněna za postupníka jednat, nelze tak uvedenou listinu posoudit jako smlouvu, z níž by došlo k platnému postoupení pohledávky. Soud proto žalobu z uvedených důvodů zamítnul.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný. Jejich výše činí 1200 Kč a je tvořena 4 náhradami hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb.