27 C 378/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Lubomírem Janouškem, Ph.D., ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně, datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 500 euro s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců částku 250 € spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 23. 10. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 5 882 Kč k rukám právního zástupce žalobců do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se domáhali, každý zaplacení částky 250 EUR s příslušenstvím po žalovaném s odůvodněním, že se dne 9. 9. 2018 účastnili letu žalovaného č. označení letu ze destinace do Prahy, s plánovaným časem příletu v 10:55 hod. Vzhledem ke zpoždění, však žalobci dorazili do cílového místa určení až v 16:20 hod. V souladu s Nařízením Rady (ES) č. 261/2004, jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě při odepření nástupu do letadla, zrušení nebo významného zpoždění letů a v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora (rozhodnutí STURGEON C – 402/07; NELSON, TUI C -581/10) každému z žalobců dle čl. 7 vznikl nárok na úhradu žalované částky ve výši 250 EUR.

2. Žalovaný namítnul promlčení nároku žalobců, s tím, že nebyl uplatněn v 6 měsíční lhůtě dle ustanovení § 2553 odst. 3 o. z.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že se žalobci dne 9. 9. 2018 účastnili letu žalovaného č. označení letu ze destinace do Prahy, s plánovaným časem příletu v 10:55 hod. Soud má dále za prokázané, že předmětný let byl zpožděn na příletu o více než 3 hodiny. Též má soud za prokázané, že dne 26. 10. 2018 žalobci prostřednictvím právního zástupce vyzvali žalovaného k vyplacení paušalizované náhrady škody.

4. Žalovaný je povinen každému z žalobců zaplatit odškodnění dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ve výši 250 EUR za zpoždění let, který svou délkou nepřesahoval 3 500 km.

5. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Jejich výše se skládá z odměny advokáta ve výši 200 Kč za úkon právní služby učiněný do podání žaloby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby), za každého z žalobců, dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., které soud použil dle závěrů rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015 pod sp. zn. 18Co 7/2015, shodně podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, vydaného pod č. j. 70 Co 44/2021 - 67, dále dále shodně podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, vydaného pod č. j. 28Co 200/2020 -47, podle kterého, předpokladem pro určení snížené sazby v řízeních zahájených po 1. 7. 2014 je skutečnost, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu. Pojem„ formulářové žaloby“, který advokátní tarif opisuje termínem„ návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“, definoval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, tak, že se jednotlivé žaloby liší jen v údajích o žalovaných a žalované částce, přičemž se jimi uplatňuje nárok vůči spotřebiteli, jenž vznikl ze smlouvy, anebo z jiného právního důvodu, avšak spotřebitel byl fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění aj.). Uvedené stanovisko Ústavní soud České republiky zopakoval i v kasačním nálezu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Městský soud dále uvedl, že při posuzování toho, zda konkrétní návrh na zahájení řízení lze považovat za návrh podaný na ustáleném vzoru (§ 14b odst. 1 písm. a/ AT), je proto třeba přihlédnout i k obecnému výkladu pojmu„ formulářová žaloba“ ve smyslu bodu 28. citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle něhož„ zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Typickým rysem takových žalob musí být také minimální individualizace skutková. Samotné množství údajů, na jejichž základě žalobce dospívá k závěru o nezaměnitelné specifikaci žalované pohledávky, jakož i případný postup žalobce při koncipování vlastního konkrétního návrhu, jsou přitom okolnostmi, které jsou z hlediska závěru o tom, zda návrh (ne) vykazuje znaky předpokládané v § 14b odst. 1 písm. a) AT, nepodstatné.“ Skutečnost, že v daném případě žalobci nepodávají tento typ žaloby opakovaně, nehraje zásadní roli při určování, zda jde o tzv. formulářovou žalobu, jak vyplývá z rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. 17 Co 158/2022 – 26, ze dne 19. 4. 2022. Soudu prvního stupně, shodně jako shora uvedenému senátu Městského soudu v Praze je z jeho úřední činnosti známo, že právní zástupce žalobců podává u soudu opakovaně desítky a desítky návrhů na zahájení řízení, jimiž uplatňuje (nejen) proti žalovanému, totožné (co do vzniku pohledávky - náhrady za zpožděný let) návrhy. Tyto návrhy mají podobu využitelného vzoru, které se odlišují jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Dosazení proměnných veličin je převážně otázkou administrativního zpracování výchozích údajů a nejde o žádný specifický skutkový či právní rozbor věci. Dále se náklady řízení sestávají z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., dále z odměny ve výši 1500 Kč za úkony po podání žaloby (účast při jednání), za každého z žalobců, snížené o 20 % dle § 12 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., za tyto úkony, ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z DPH. Celková výše tak činí 5 882 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť výše každého nároku nepřesahuje částku 10 000 Kč.