27 C 385/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Lubomírem Janouškem, Ph.D., ve věci žalobkyní: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně obě zastoupeny advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 500 euro s příslušenstvím <b>I. Žaloba, jíž se každá z žalobkyň domáhá zaplacení částky 250 € spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od 10. 11. 2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok každé z žalobkyň na zaplacení částky 250 EUR, jíž se domáhali s odůvodněním, že se dne 24. 6. 2018 účastnili letu žalovaného č. [označení letu] [číslo] z [obec] do [destinace], jehož přílet do [destinace] byl stanoven na 21:35 hod., avšak skutečný přílet byl až následujícího dne v 02:32 hod. V souladu s Nařízením Rady (ES) č. 261/2004, jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě při odepření nástupu do letadla, zrušení nebo významného zpoždění letů a v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora (rozhodnutí STURGEON C – 402/07; NELSON, TUI C -581/10) každé z žalobkyň dle čl. 7 vznikl nárok na úhradu žalované částky ve výši 250 EUR.

2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok žalobkyně je dle ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., promlčen.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že se obě žalobkyně dne dne 24. 6. 2018 účastnili letu žalovaného č. [označení letu] [číslo] z Prahy do [destinace]. Soud nemá za prokázané ohledně doručení výzvy adresované právním zástupcem žalobkyň žalovanému, ze dne 26. 10. 2018 ničeho. Lze doplnit, že tím, že se právní zástupce žalobkyň nedostavil k jednání, byť se z účasti na něm omluvil, vyloučil se z možnosti poskytnutí poučení podle §118a odst. 1,3 o.s.ř., o tom, aby tvrdil všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a navrhl k jejich prokázání důkazy. Poučení podle §118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27.9.2006, v:www.nsoud.cz, rozh. Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002 aj.).

4. Po právní stránce soud zhodnotil nároky uplatněné žalobou následovně: s ohledem na skutečnost, že žalovaný namítnul promlčení obou nároku dle ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., se soud zabýval nejprve včasností uplatnění nároku. Předmětný let se uskutečnil dne 24. 6. 2018, šestiměsíční lhůta k uplatnění nároku tak skončila dnem 24. 12. 2018. V řízení nebylo prokázáno, že by výzva žalobkyň k plnění, adresovaná žalovanému byla v uvedené lhůtě žalovanému doručena. Aplikace ustanovení § 2553 odst. 3 o. z. je zcela namístě, podle rozhodnutí Městského soudu v Praze, vydaného pod č. j. 18Co 265/2019 – 62, vydaného dne 23. 10. 2019, v němž otázka, zda Nařízení Rad (ES) č. 261/2004 (dále jen„ Nařízení“) umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., musí být vyřešena tak, že vzhledem k tomu, že Nařízení neupravuje lhůty pro uplatnění nároků, které jsou v něm zakotveny, je třeba aplikovat vnitrostátní právní úpravu, konkrétně pak shora uvedené ustanovení o. z. Shodně Městský soud judikoval i v rozhodnutí sp. zn. Lze v tomto bodě doplnit, že otázka, zda Nařízení umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., přitom (shodně se stanoviskem vyjádřeným ve shora uvedeném rozhodnutí Městského soudu), byla již před Evropským soudním dvorem vyřešena v rozhodnutí sp. zn. C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV, tak, že Nařízení musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle čl. 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se k podání žaloby. Z důvodu promlčení nároku soud žalobu zamítnul. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a sestávají se z náhrady výdajů za úkony v řízení, nezastoupeného účastníka řízení, dle vyhl. č. 254/2015 Sb., (3 x 300 Kč). Celková výše činí 900 Kč.