27 C 385/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Lubomírem Janouškem, Ph.D., ve věci žalobkyní: a) celé jméno žalobkyně, datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobkyně, datum narození bytem adresa žalobkyně obě zastoupeny advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 500 euro s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se každá z žalobkyň domáhá zaplacení částky 250 € spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od 10. 11. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl nárok každé z žalobkyň na zaplacení částky 250 EUR, jíž se domáhali s odůvodněním, že se dne 24. 6. 2018 účastnili letu žalovaného č. označení letu číslo z obec do destinace, jehož přílet do destinace byl stanoven na 21:35 hod., avšak skutečný přílet byl až následujícího dne v 02:32 hod. V souladu s Nařízením Rady (ES) č. 261/2004, jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě při odepření nástupu do letadla, zrušení nebo významného zpoždění letů a v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora (rozhodnutí STURGEON C – 402/07; NELSON, TUI C -581/10) každé z žalobkyň dle čl. 7 vznikl nárok na úhradu žalované částky ve výši 250 EUR.

2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok žalobkyně je dle ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., promlčen.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že se obě žalobkyně dne dne 24. 6. 2018 účastnili letu žalovaného č. označení letu číslo z Prahy do destinace. Soud nemá za prokázané ohledně doručení výzvy adresované právním zástupcem žalobkyň žalovanému, ze dne 26. 10. 2018 ničeho. Lze doplnit, že tím, že se právní zástupce žalobkyň nedostavil k jednání, byť se z účasti na něm omluvil, vyloučil se z možnosti poskytnutí poučení podle §118a odst. 1,3 o.s.ř., o tom, aby tvrdil všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a navrhl k jejich prokázání důkazy. Poučení podle §118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27.9.2006, v:www.nsoud.cz, rozh. Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002 aj.).

4. Po právní stránce soud zhodnotil nároky uplatněné žalobou následovně: s ohledem na skutečnost, že žalovaný namítnul promlčení obou nároku dle ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., se soud zabýval nejprve včasností uplatnění nároku. Předmětný let se uskutečnil dne 24. 6. 2018, šestiměsíční lhůta k uplatnění nároku tak skončila dnem 24. 12. 2018. V řízení nebylo prokázáno, že by výzva žalobkyň k plnění, adresovaná žalovanému byla v uvedené lhůtě žalovanému doručena. Aplikace ustanovení § 2553 odst. 3 o. z. je zcela namístě, podle rozhodnutí Městského soudu v Praze, vydaného pod č. j. 18Co 265/2019 – 62, vydaného dne 23. 10. 2019, v němž otázka, zda Nařízení Rad (ES) č. 261/2004 (dále jen„ Nařízení“) umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., musí být vyřešena tak, že vzhledem k tomu, že Nařízení neupravuje lhůty pro uplatnění nároků, které jsou v něm zakotveny, je třeba aplikovat vnitrostátní právní úpravu, konkrétně pak shora uvedené ustanovení o. z. Shodně Městský soud judikoval i v rozhodnutí sp. zn. Lze v tomto bodě doplnit, že otázka, zda Nařízení umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., přitom (shodně se stanoviskem vyjádřeným ve shora uvedeném rozhodnutí Městského soudu), byla již před Evropským soudním dvorem vyřešena v rozhodnutí sp. zn. C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV, tak, že Nařízení musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle čl. 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se k podání žaloby. Z důvodu promlčení nároku soud žalobu zamítnul. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a sestávají se z náhrady výdajů za úkony v řízení, nezastoupeného účastníka řízení, dle vyhl. č. 254/2015 Sb., (3 x 300 Kč). Celková výše činí 900 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť výše nároku každé z žalobkyň nepřesahuje částku 10 000 Kč.