27 C 89/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Lubomírem Janouškem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za účasti vedlejšího účastníka pojišťovna , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o náhradu újmy na zdraví <b>I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 626 619 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 23. 3. 2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 6 částku 13 800 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky 626 619 Kč s příslušenstvím, jíž se domáhal po žalované s odůvodněním, že tato částka představuje odškodnění nemajetkové újmy vzniklé poškozením zdraví žalobce, k němuž mělo dojít v průběhu hospitalizace žalobce ve zdravotnickém zařízení žalované, kdy se žalobce podrobil dne [datum] operaci tlustého střeva, k níž došlo k upoutání jeho pravé horní končetiny v takové poloze po dobu 4,5 hodiny, kdy v důsledku nevhodného přepoutání pravé ruky k držáku operačního stolu v nepřirozené a nevhodné poloze, došlo u žalobce k trvalému poškození nervů a k trvalým následkům, jež ovlivňují celkovou hybnost a sílu končetiny. Žalobce namítl, že žalovaná nedostála své povinnosti dané jím ustanovením § 4 odst. 5 a ustanovením § 28 odst. 2 zák. č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, neboť neposkytla při zdravotním výkonu takové služby, které by byly na náležité úrovni, tj. podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů. Žalobce uvedl, že po té, co se probudil z anestezie v pravém rameni a klíční kosti cítil silné bolesti a namítal, že správně mělo býti započato ze strany žalované o elektrostimulaci nervů, což se nestalo. Žalobce uvedl, že již před touto operací trpěl krátkodobými obtížemi s hybností pravé ruky, které však byly zapříčiněny jiným onemocněním a to perietritidou, tj. zánětlivým onemocněním tkání okolo kloubu a radikulopatií krční páteře, avšak s uvedenými omezeními byl schopný aktivně žít a bez omezení v životních činnostech fungovat. Dle tvrzení žalobce tak po té, co absolvoval v letech 2014 – 2016 rehabilitace, se hybnost jeho končetin upravila a obtíže vymizely. V důsledku uvedeného je současný stav žalobce takový, že došlo k totálnímu poškození deltového, nadhřebenového a podhřebenného svalu s těžkou poruchou aktivní hybnosti pravé horní končetiny s tím, že tento stav je trvalý a nezvratitelný. Žalobce odkázal ve svém nároku na znalecký posudek vypracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jenž bolestné ohodnotil na částku 59 428 Kč a míru ztížení společenského uplatnění na částku 630 212 Kč. S ohledem na 10% snížení s ohledem na věk žalobce tak žalobce požaduje za ztížení společenského uplatnění částku 567 191 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že o zdravotních obtížích s tlustým střevem byl žalobce informován již od roku 2014, a přestože se ve zdravotnické dokumentaci opakovaně objevuje doporučení žalobci k hospitalizaci a elektivnímu včasnému řešení jeho vážných zdravotních obtíží, na toto doporučení žalobce nehleděl, opakovaně odmítal, a proto byl dne 7. 6. 2016 cestou urgentního příjmu na pracoviště žalované přijat již k akutnímu řešení svého zdravotního stavu tak, že byl indikován ileózní stav tlustého střeva s tím, že po revizi dutiny břišní bylo konstatováno, že stav tlustého střeva je již natolik devastující a s počínající nekrózou střeva, že operatéři byli nuceni konvertovat zamýšlený rozsah operačního zákroku na subtotální kolketomii, která v daný okamžik žalobci zachránila život. Obvyklá příprava pacienta, tj. jeho uložení a polohování před samotnou anestezií proběhla a žalobce měl během operačního výkonu v upažení pro potřeby anesteziologa a operačního týmu pravou ruku. Předoperační kontrolou nebyla zjištěna žádná abnormalita v poloze žalobce, jež by mohla vést k poškození, a kontrola, která probíhala i po operačním výkonu. Žalovaná namítla, že žalobce nikoho z lékařského ani nelékařského personálu neseznámil se svými problémy, jež má s horními končetinami, a uvedená zdravotní obtíž ve zdravotní dokumentaci se též nenalézá. Tyto obtíže neuvedl ani po a během zbytku hospitalizace. Do předanestetického vyšetření [anonymizováno] [příjmení] zapsala levou horní končetinu, neboť v dětství utrpěl těžké kraniotrauma. O neurologickém deficitu, tj. poruchy zhoršení hybnosti a bolesti žalobce není ani zmínka ani v opakovaných lékařských vizitách, též ani v zápisech nelékařského personálu. Žalovaná odmítla, že by žalobcova pravá horní končetina byla upoutána do nepřirozené a nevhodné polohy, neboť žalobce byl standardně napolohován a žádné omezení ke svým horním končetinám nesdělil. Žalovaná odmítla, že by tak postupovala non lege artis. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhradu nákladů soudního řízení.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Mezi stranami bylo nesporné, že se žalobce dne 8. 6. 2016 ve zdravotnickém zařízení provozovaném žalovanou podrobil lékařskému zákroku, a to subtotální kolketomii tlustého střeva po předchozím urgentním příjmu dne 7. 6. 2016.

5. Tato skutečnost vyplývá i z operačního protokolu ze dne 8. 6. 2016 vystaveného žalovanou.

6. Jak vyplývá ze zprávy o ambulantním vyšetření provedeno dne 24. 8. 2015 (tj. v době před shora uvedeným zákrokem) ve zdravotnickém zařízení žalované, žalobce uváděl potíže s pravou horní končetinou od března 2014 a od června 2014 i potíže s levou horní končetinou s tím, že má omezení hybnosti v rameni, dále bolesti, nezvládne zvedat předměty horizontálně s tím, že přetrvává necitlivost na zevní straně pravé paže.

7. Obtíže s oběma horními končetinami žalobce uváděl i v průběhu rehabilitace v [nemocnice], jak vyplývá z propouštěcí zprávy [anonymizována dvě slova] [nemocnice], kde byl žalobce hospitalizován v době od [datum] do [datum].

8. Z propouštěcí zprávy vystavené žalovanou za dobu od [datum] do [datum] (tj, za dobu hospitalizace při předmětném zákroku), žalobce obtíže s pravou horní končetinou, při opouštění nemocničního zařízení neuváděl, resp. taková skutečnost není v této zprávě zaznamenána. Uvedené obtíže se objevují až ve zprávě ambulantního vyšetření ze dne 28. 6. 2016 a v následných zprávách o ambulantním vyšetření (26. 7. 2016 a násl.).

9. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], jež při uvedeném zákroku působila jako anesteziolog má soud za prokázané, že v žalobcově případě byla pravá ruka polohována tak, že svírala vůči tělu úhel 90o, na úrovni lopatky s tím, že byly vypodloženy všechny tkáně, jež by mohly býti otlačeny, a kontrola pohybu v průběhu operace byla anestezioložkou (svědkyní) kontrolována. Svědkyně uvedla, že v případě, že by měla jakoukoli pochybnost, že by takováto poloha mohla pacientovi uškodit, upozornila by operatéra, jenž rozhoduje o poloze umístění ruky, aby byla zvážena jiná alternativní možnost. Svědkyně dále uvedla, že v případě, že by došlo v průběhu operace k posunutí, tj. k změně polohy ruky, je povinností anesteziologa na takovou situaci reagovat a ruku umístit do polohy optimální. Svědkyně uvedla, že standardně je ruka polohována při plném vědomí pacienta. V případě, že by svědkyni byla známa zpráva z [anonymizována dvě slova] [nemocnice] v [obec], z níž vyplývají problémy s pravou horní končetinou, byla by poloha změněna tak, že by obě končetiny byly podél těla, avšak svědkyně dle svých vlastních slov s touto zprávou seznámena nebyla.

10. Z výslechu svědka [příjmení] [příjmení], jenž byl operatérem při předmětném zákroku, má soud za prokázané, že lékařských zákrok probíhal standardním způsobem včetně předoperační kontroly a nebylo shledáno nic, co by mohlo vést k poškození pravé horní končetiny udávané žalobcem. Svědek uvedl, že polohy jsou v zásadě možné dvě, a to buď s končetinou umístěnou od těla anebo souběžně u těla s tím, že v případě operace břišní dutiny je standardní poloha tak, že jedna ruka je u těla a druhá od těla kvůli zajištění žilního vstupu a z dalších důvodů, a v úhlu 90o,, tj. v přirozené poloze paže. Po té, co svědek byl seznámen se zprávou o ambulantním vyšetření žalobce, uvedl, že z této zprávy nevyplývá, že by mělo dojít ke změně polohy pravé horní končetiny a po seznámení se zprávou rehabilitačního centra [nemocnice] v [obec] svědek uvedl, že v této zprávě je zdokumentováno postižení obou horních končetin s dominancí pravé horní končetiny, a pokud by mu takováto listina byla předložena před operaci, zřejmě byl přistoupil k jiné poloze ruky.

11. Soud ustanovil znalce [příjmení] [jméno] [celé jméno znalce] z obou zdravotnictví, oboru chirurgie, k zodpovězení otázky, zda postup žalované při polohování pravé horní končetiny žalobce při lékařském zákroku dne 8. 6. 2016 byl lege artis, vzhledem ke všem okolnostem, které byly lékařům známy v době před započetím operačního zákroku a s ohledem na znalost lékařů ohledně předchozích zdravotních obtíží žalobce, a v případě záporné odpovědi, zda je dána příčinná souvislost mezi polohováním pravé horní končetiny žaloby a vzniklým zdravotním obtížím. Dále bylo znalci zadáno, aby zodpověděl, zda v případě, že by žalobce oznámil bez zbytečného odkladu po provedení lékařského zákroku své zdravotní obtíže, by za současně prováděné rehabilitace měl takový postup vliv na současný stav žalobcovy pravé horní končetiny, dále zda zdravotní dokumentace obsahuje záznamy o předchozích obtížích žalobce s pravou horní končetinou a to jak v době před operačním zákrok, tak i v průběhu následné hospitalizace.

12. Ve znaleckém posudku znalcem vypracovaným dne 30. 9. 2020 znalec uvedl, že postup lékařů žalované při polohování žalobce při lékařském zákroku – operaci tlustého střeva dne [datum], byl lege artis. Znalec v doplnění k zodpovězení této otázky uvedl, že i při dodržení všech správně stanovených postupů může dojít k poškození, které nastalo u žalobce a nelze exaktně v určitých případech stanovit příčinnou souvislost a jednoznačně znát odpověď na výsledný stav. Znalec uvedl, že přestože postup při polohování žalobce při uvedené operaci byl správný, došlo tak k pozičnímu traumatu pravé horní končetiny v oblasti ramenního kloubu, a že takový následek může nastat, obsahuje a připouští anesteziologický předoperační souhlas. V případě žalobce se na vzniklé situaci podílí zmíněné degenerativní změny v oblasti krční páteře a ramenních kloubů.

13. Znalec uvedl, že první neurologické vyšetření v době po operaci na neurologické ambulanci, absolvoval žalobce dne 26. 7. 2016 s tím, že však závěr vyšetření je takový, že postižení pravé horní končetiny není přesvědčivé na podkladě kořenového původu (degenerativní změny na krční závěry) a navrženou hospitalizaci žalobce odmítl. Znalec uvedl, že okamžité nastavení rehabilitace bylo problematické pro stávající stav po těžké a náročné operaci. Rozsah a charakter postižení ve smyslu denervačního syndromu nebyl pro úspěšnou rehabilitaci příliš předvídatelný a toto je ve shodě se závěry chirurgického vyšetření na [anonymizována tři slova] [část obce], kde byl u žalobce potvrzen úplný denervační syndrom, jež vylučuje neurochirurgické operační řešení. Znalec tak uzavírá, že včas zahájená rehabilitace poškozené končeny měla limitující dosah na podstatnější ovlivnění v rozsahu stávajícího postižení i vzhledem k přechozím nálezům. Znalec doplnil, že po prostudování zdravotní dokumentace došel k závěru, že žalobce předchozí obtíže neuváděl a tyto ve zdravotní dokumentaci nejsou obsaženy. První zmínka o poruše hybnosti pravé horní končetiny je v pooperační zprávě dne 28. 6. 2016.

14. Z ostatních důkazů soud nezjistil nic pro věc významného.

15. Soud poté posoudil každý důkaz zvlášť, všechny ve vzájemných souvislostech, přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Podle ustanovení § 2636 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již jím je příkazce nebo třetí osoba.

17. Podle ustanovení § 2643 odst. 1 o. z., poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

18. Podle ustanovení § 2645 o. z., poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka.

19. Podle ustanovení § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou tímto zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

20. Podle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

21. Podle recentní judikatury (Nejvyšší soud 25 Cdo 2968/2018), péčí řádného odborníka je takový výkon činnosti poskytovatele zdravotních služeb, který je prováděn na základě dostatečných informací, odborně a dovedně, s potřebnou pečlivostí a s odpovídající znalostí. Nedodržení těchto pravidel je porušením povinnosti ze smlouvy o péči o zdraví a je jedním z předpokladů odpovědnosti za újmu.

22. Podle uvedeného rozhodnutí odpovědnost podle § 2645 o. z., ve spojení s § 2913 o. z., není odpovědností za výsledek, nýbrž za správnost provedení lékařského zákroku, tj. za jeho provedení s péčí řádného odborníka. Nejde o deliktní odpovědnost (za porušení zákona), ale o odpovědnost za porušení smlouvy, která je postavena na objektivním principu, zavinění se nezkoumá.

23. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že postup žalované při shora uvedeném lékařském zákroku, jemuž se žalobce v nemocničním zařízení provozovaném žalovanou, podrobil, byl proveden tzv. lege artis, jinými slovy řečeno na základě dostatečných informací, odborně a dovedně s potřebnou pečlivostí a odpovídající znalostí z daného oboru, nemohlo tak dojít k naplnění podmínek, za nichž by vznikla odpovědnost žalované za škodu na zdraví, k níž u žalobce došlo. Jak uvedl ustanovený znalec, uvedené komplikace a poškození zdraví při tomto typu lékařského zákroku i při splnění všech požadavků na lékařské postupy, mohou nastat, na což pamatuje předoperační souhlas, který na takový následek upozorňuje. Riziko poškození tak bylo v případě žalobce zvýšeno jeho předchozími obtížemi s oběma horními končetinami a z uvedeného vyplývá, že bylo by zcela odpovídající, aby žalobce v takovém případě na tyto předchozí obtíže upozornil ještě před provedením zákroku, což však zjevně neučinil a výsledné poškození je tak multikauzální a nelze jej přičítat žalované. Z uvedených důvodů, kdy nebyly prokázány skutečnosti, které naplňují hypotézu ustanovení § 2913 odst. 1 o. z., jež by vedla ke vzniku povinnosti žalované k náhradě škody, soud žalobu zamítnul.

24. Soud zamítnul návrh na doplnění dokazování doplněním znaleckého posudku, neboť soudem ustanovený znalec, podal posudek, jež je obsahově soudem hodnocen jako úplný, přesvědčivý a náležitě odůvodněný a nevznikly tak objektivně žádné pochybnosti o jeho správnosti.

25. S ohledem na výše uvedené, by tak bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení se důkazně zabývat posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a správnosti jeho závěrů ohledně ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění.

26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, za situace, kdy úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.

27. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť státu vznikly náklady řízení v podobě vyplaceného znalečného, ve výši 13 800 Kč.