28 C 105/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcemí Mgr. Janou Hovorkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o snížení výživného na manželku <b>I. Žaloba, aby výživné stanovené žalovanému usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 2. 3. 2018, č. j. 13 C 209/2017-233, se snižuje z částky 14.500 Kč splatné vždy do 5tého dne každého kalendářního měsíce na částku 2.500 Kč splatnou vždy do 5tého dne každého kalendářního měsíce a to počínaje dnem [datum] až do právní moci rozsudku o rozvodu manželství, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 36 155 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.</b> 1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal snížení výživného na nerozvedenou manželku. O výživném bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu Praha –západ ze dne 2. 3. 2018, č. j. 13 C 209/2017-233. Žalobce se domáhal změny tohoto usnesení tak, že se výživné snižuje z částky 14 500 Kč splatné vždy do 5. dne každého kalendářního měsíce na částku 2 500 Kč, splatnou vždy do 5. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje dnem [datum] až do právní moci rozsudku o rozvodu manželství.

2. Žalobce tvrdil, že došlo ke změně poměrů, na jeho straně k jejich zhoršení, na straně jeho manželky (žalované) k jejich zlepšení.

3. Ve vztahu ke své osobě uvedl, že mu byla v souvislosti s rozvodovým řízením, pozastavena, resp. odebrána licence pilota. Žalobce byl postaven mimo službu a nastoupil na nemocenskou [datum] z důvodu odnětí zdravotní způsobilosti úřadem pro civilní letectví. Žalobce uvedl, že v souvislosti s postavením mimo službu není oprávněn vykonávat jinou práci. Náhrada mzdy z pojistného zaměstnavatele činí od [anonymizováno] [rok] příjem 2 100 britských liber, zatímco v době schválení smíru ohledně výše výživného činil jeho příjem více než 5 500 britských liber měsíčně. Uvedl, že jeho příjmy klesly o téměř 2/3 bez jeho zavinění. Žalobce uvedl příkladmo některá svá měsíční vydání za období let [rok] [rok]. Konkrétně uvedl, že na výživném pro nezletilého syna platil měsíčně 8 000 Kč, dle nepravomocného opatrovnického rozsudku má platit 15 000 Kč měsíčně. Hypoteční splátka činí 35 474,60 Kč (neplacena v období květen až říjen [rok] z důvodu COVID pandemie), resp. od října [rok] do [anonymizováno] [rok] činí 36 718,30 Kč, od [anonymizováno] [rok] činí [částka]. Pojištění hypotéky představuje 1 342 Kč měsíčně. Za období červen [rok] – únor [rok] činila měsíční záloha na plyn 1000 Kč, na elektřinu 1 943 Kč a na vodu 1 000 Kč. V roce [rok] činila záloha na plyn částku 2 622 Kč, v roce [rok] částku 2 366 Kč. Záloha na elektřinu činila 2 609 Kč měsíčně. [ulice] zálohy na vodu činí 1 000 Kč. [ulice] platby za internet a telefon činily od června [rok] do února [rok] částku 2 549 Kč, od listopadu 1 500 – 1 600Kč. Roční platba za odpad činí 750 Kč. Výživné na manželku, nezletilé dítě a splátka hypotéky odpovídají výši jeho měsíčního příjmu a dostává se proto dlouhodobě do platební neschopnosti.

4. Ke změně poměrů manželky uvedl, že v roce [rok] pobírala rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč měsíčně. Od ledna [rok] je zaměstnaná a pobírá plat. Žalobce uvedl, že její příjem činil v květnu [rok] částku 14 810 Kč netto, v červnu [rok] částku 14 521 Kč, v červenci částku 22 600 Kč. Zdůraznil, že žalovaná vykonává z vlastní vůle zaměstnání na zkrácený úvazek a tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce. Žalovaná sice pečuje o nezletilého syna, ale odmítla možnost, aby o syna pečoval žalobce. Nechává se tedy zaměstnat na zkrácený úvazek s vidinou toho, že žalovaný pak vyrovná její životní úroveň na úkor vlastních příjmů.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že nárok na snížení výživného není důvodný, neboť při snížení výživného by došlo k razantnímu rozdílu životní úrovně ve prospěch žalobce, přičemž do životní úrovně je nutno zahrnout i posouzení úrovně bydlení, trávení volného času a celkového životního stylu. V tomto směru tvrdila, že se synem žije v bytě 2 + kk, nemá k dispozici vlastní automobil, zatímco žalobce žije v rodinném domě 5+1 s dvougaráží, se zahradou, bazénem a posilovnou; používá auto, jezdí na dovolené, výlety, sportuje, nakupuje drahé sportovní vybavení.

6. Žalovaná dále namítala, že není možné zpětné snížení výživného, tj. za období před podáním předmětné žaloby. Tvrdila, že žalobce dobrovolně po dobu 2 let nevykonává žádnou pracovní činnost, tedy že se vzdal výhodného zaměstnání a majetkového prospěchu, jestliže si nezajistil jiné zaměstnání. Přesto byl schopen po dobu 2 let platit vysoké hypoteční splátky. Poukazovala na náklady právního zastoupení v jiných soudních řízeních a na procesní aktivitu a postoje žalobce, které řízení značně prodloužily.

7. Žalovaná dále uvedla, že žalobce po schválení smíru v roce [rok] po dobu několika měsíců nehradil výživné na manželku ani na syna, žalovaná byla nucena vzít si pro zajištění životních potřeb, včetně životních potřeb syna, úvěr, který bude splácet do roku [rok] měsíční splátkou ve výši 3 200 Kč. Za nor [rok] uhradil žalobce již jen 2 500 Kč na výživné manželky.

8. K svému pracovnímu zařazení a příjmu žalovaná uvedla, že pracuje na ¾ úvazek 30 hodin týdně, v oboru, ve kterém působila již před rodičovskou dovolenou, a to u společnosti [právnická osoba] Pravidelná hrubá mzda činí 18 700 Kč, může být doplněna o nepravidelné pohyblivé složky (bonusy), které však nejsou nárokové a v době COVID pandemie nebyly vypláceny, popřípadě o práce přesčas. Její příjem z pracovní činnosti činil v lednu [rok] částku 25 585 Kč (s ohledem na příplatek za svátky a celoroční bonus), v únoru 21 893 Kč, předpokládaný příjem za březen měl být 19 000 Kč, průměrný příjem za poslední [anonymizováno] (únor [rok] [rok]) činil 20 695 Kč čistého, v době lockdownu obdržela v dubnu [rok] tři platby z ČSSZ, [datum] částku 1 362 Kč, [datum] – 1 132 Kč a [datum] – 7 770 Kč.

9. Žalovaná zdůraznila, že by snížení výživného bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť ji žalobce opakovaně verbálně napadal, pronásledoval a několikrát fyzicky napadl, což mimo jiné vedlo k nutnosti hradit asistované předávání a asistovaný styk, a návštěvy psychoterapie.

10. Závěrem žalovaná uvedla přehled pravidelných měsíčních a ročních plateb; měsíční platby: hypotéka 4 903 Kč, splátka úvěru 3 218 Kč, splátka kreditní karty a kontokorentu ČS 500 Kč, mobilní telefon+internet 1500 Kč, SIPO (FO+služby, elektřina, plyn, Čro a Čt poplatek) 6 500 Kč, psychoterapie – jedno sezení- 700 Kč; roční platby: pojištění bytu a souvisejících prostor 855 Kč, pojištění domácnosti a pojištění odpovědnosti 2 417 Kč, daň z nemovitosti 450 Kč, roční jízdné MHD 3 650 Kč, pravidelný roční servis kotle 2 700 Kč.

11. Soud nařídil jednání na den [datum], žalobce se, ač řádně předvolán, k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce.

12. Z usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 2. 3. 2018, č. j. 13 C 209/2017-233, soud zjistil, že v předmětném řízení byl schválen smír mezi žalobkyní [celé jméno žalované] a žalovaným [celé jméno žalobce]. V rámci uzavřeného smíru se žalovaný výrokem I. zavázal od [datum] do právní moci rozsudku o rozvod manželství platit žalobkyni výživné v částce 14 500 Kč měsíčně, splatné vždy do 5. dne každého kalendářního měsíce. V odůvodnění usnesení je obsažen pouze odkaz na § 99 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). S ohledem na smír účastníků se soud jejich osobními, majetkovými, výdělkovými poměry nezabýval, autoritativně nerozhodoval o určení výživného na nerozvedenou manželku z hlediska vzájemných poměrů manželů.

13. Z žalobcem předložených výplatních pásek za období od října [rok] do prosince [rok], za celý rok [rok] a květen a červen roku [rok] soud zjistil, že jeho měsíční příjem vyplácený zaměstnavatelem, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. činil v říjnu [rok] částku 3 283,70 £ (95 227,30 Kč), v listopadu [rok] částku 2 906,26£ (84 281,54Kč), v prosinci [rok] částku 3 875,22 £ (112 381,38 Kč), v lednu [rok] částku [číslo] (částku 98 197,66Kč), v únoru [rok] částku 3 057,63£ (88 671,27 Kč), v březnu [rok] částku 3 [číslo] £ (88 650,68 Kč), v dubnu [rok] částku 5 260,36 £ (152 550,44 Kč), v květnu [rok] 3 120,71£ (90 500,59 Kč), v červnu [rok] částku 3 066,69£ (88 934,01 Kč), v červenci [rok] částku 3 189,28 £ (92 481 Kč), v srpnu [rok] částku 3 272,02 £ (94 888,58 Kč), v září [rok] částku 3 212,27 £ (93 155,83 Kč), v říjnu [rok] částku 2 982 £ (93 155,83 Kč), v listopadu [rok] částku 3 205,32 £ (92 954,28 Kč), v prosinci [rok] částku 2 813,85 £ (81 601,65 Kč); v květnu [rok] činil 2 060,84 £ (59 764,36 Kč), v červnu [rok] částku 2 060,84 £ (59 764,36 Kč).

14. Výplatní pásky za rok [rok], [rok], za období leden – duben [rok], červenec až prosinec [rok], a za rok [rok] (resp. leden až srpen [rok], kdy došlo k rozvodu manželství) žalobce nedoložil.

15. Žalobce v žalobě odkázal ve vztahu kursu britské libry k české koruně na zjištění opatrovnického soudu v řízení sp. zn. 0Nc 17002/2017, žalovaná učinila při jednání kurs britské libry nesporným. Soud ověřil vzájemný kurs měn na internetových stránkách České národní banky. K [datum] byl kurs 31, 586 Kč za 1£, K [datum] 29, 787 Kč za 1£, k [datum] 28, 786 Kč za 1£, [datum] - 29, 367 Kč za 1£, [datum] -28, 762 Kč za 1£, [datum] – 28, 397 Kč za 1£, [datum] – 29, 866 Kč za 1£, k [datum] 29, 306 Kč za 1£, [datum] 29, 190 Kč, k [datum] 29, 696 Kč.

16. Průměrná výše kursu britské libry k české koruně činila v letech 2017 2021 částku 29 Kč za 1 £.

17. Z dopisu označeného„ Confirmation of Absence“ datovaného [datum], od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], adresovaného žalobci soud zjistil, že žalobce byl ze zdravotních, resp. osobních důvodů spočívajících v probíhajícím rozvodovém a opatrovnickém řízení, postaven mimo službu.

18. Pracovní smlouvu ani příručku zaměstnavatele, z níž by vyplýval zákaz žalobce po dobu, kdy je postaven mimo službu, vykonávat jakoukoli pracovní činnost, žalobce ani přes opakované výzvy ze strany soudu nedoložil.

19. Žalovaná při své výpovědi uvedla, že pracuje ve směnárně, v době covidu došlo k výraznému zkrácení pracovního úvazku, poté se opět vrátila k tříčtvrtečnímu úvazku. Uvedla, že manžel po dobu 7 měsíců výživné neplatil, popř. platil nepravidelně a zpětně výživné doplácel. Ocitla se proto ve finanční tísni a byla nucena vzít si půjčku ve výši 250000 Kč od nebankovní instituce, poplatek za půjčku činil 50 000 Kč. Půjčku refinancovala u [obec] spořitelny, bude splácet dle splátkového kalendáře ještě řadu let. Dále žalovaná uvedla, že si opakovaně půjčila finanční prostředky od kamarádky, a to částky ve výši 20 000 Kč, 50 000 Kč i 150 000 Kč. K těmto půjčkám docházelo před covidem a zejména v průběhu covidové pandemie s ohledem na výrazný pokles jejích příjmů. Z uvedených půjček jí zbývá doplatit 20 000 Kč. Příjem z půjček čerpala na úhradu běžných výdajů, splátky hypotéky.

20. Žalovaná zmínila vysoké náklady související s řadou soudních řízení, které mezi sebou účastníci řízení vedou a s ohledem na značné množství návrhů předběžných opatření, které žalobce v těchto řízeních podává. Žalovaná potvrdila, že vlastní byt zatížený hypotékou, kterou pravidelně splácí. Uvedla, že nevlastní majetek žádné vyšší hodnoty, automobil, cenné papíry. Finančně jí pomáhá i přes nepříznivý zdravotní stav její maminka. Žalovaná dále uvedla, že žalobce pravidelně tráví dovolené jak v České republice, tak v zahraničí, se synem jezdí na víkendy do Německa, do Rakouska, za rodiči jezdí do Velké Británie na návštěvu, pravidelně sportuje – lyžuje, jezdí na kole, tráví čas v posilovně, u domu má bazén. Minulý rok jel se synem do Chorvatska, letos byl se synem týden na horách v České republice. Pravidelně se synem navštěvuje různé akce, jako aquaparky a různé akce pro děti. Žalovaná uvedla, že její majetkové poměry jí nedovolují jet se synem na dovolenou do zahraničí, cestovat ani jezdit na dražší programy pro děti. Finančně dostupnou je pro ni pouze návštěva divadla.

21. Dále uvedla, že žalobce měl řadu exekucí za neuhrazené právní služby, pohledávky vždy dodatečně zaplatil. Žalovaná uvedla, že je přesvědčená, že žalobce musí mít po dobu, kdy je postaven mimo službu i jiný příjem, protože v opačném případě by si nemohl dovolit způsob života tak, jak jej provozuje a ani platit své běžné výdaje na údržbu domu, zahrady, na údržbu bazénu a placení splátky hypotéky přes 35 000 Kč měsíčně, navíc dává synovi i mimo příležitosti jako jsou narozeniny drahé dárky.

22. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. září 2021, č. j. 0 Nc 17002/2017-2099, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2022, č. j. 17 Co 40/2022-2202, jehož předmětem byla úprava poměrů a styku s nezletilým synem účastníků, soud zjistil, že žalobci byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého syna počínaje dnem [datum] částkou 14 000 Kč měsíčně, počínaje dnem [datum] částkou 15 000 Kč měsíčně a počínaje dnem [datum] částkou 8 000 Kč měsíčně s tím, že úprava platí i pro dobu po rozvodu manželství rodičů nezletilého. Ohledně poměrů rodičů vzal opatrovnický soud za prokázané, že matka bydlí v bytě ve svém výlučném vlastnictví, splácí hypoteční úvěr cca 5000Kč měsíčně, (po dobu pandemie Covid 2 000 Kč měsíčně), pobírala rodičovský příspěvek od [datum] do [datum] ve výši 7 000 Kč měsíčně, od [datum] do [datum] ve výši 1 714 Kč měsíčně, v únoru [rok] obdržela jednorázový rodičovský příspěvek 21 735 Kč, od ledna [rok] je zaměstnaná na zkrácený pracovní úvazek jako pokladnice ve směnárně s průměrným čistým příjmem cca 14 500 Kč až 17 000 Kč měsíčně, v měsících, kdy pobírá ošetřovné, je její příjem nižší. Otec matce od září [rok] poskytuje výživné manželky, zpočátku ve výši 20 000 Kč měsíčně, nyní je otec dle soudem schváleného smíru povinen platit matce výživné manželky 14 500 Kč měsíčně, pro toto výživné byla též vedena exekuce. Otec bydlí ve svém rodinném domě v [obec], na nějž splácí hypotéční úvěr cca 35 000 Kč měsíčně, dále vlastní vozidlo BMW rok výroby 2003, ve Velké Británii žádný majetek nevlastní, tvrzené výdaje vztahující se k Velké Británii otec nedoložil. Otec je zaměstnán u [právnická osoba] jako kopilot, jeho průměrný čistý příjem činil v r. [rok] (při kurzu 31,5 Kč) 172 008, 018 Kč měsíčně; v roce [rok] (při kurzu 29 Kč) 124 028,65 Kč měsíčně; v roce [rok] částku 90 900,50 Kč měsíčně; v roce [rok] částku102 958,99 Kč měsíčně, v roce [rok] činil otcův průměrný čistý příjem 74 630,05 Kč měsíčně, v roce [rok] činí otcův průměrný čistý příjem 60 331,02 Kč měsíčně. Od května [rok] poklesly příjmy otce z důvodu, že začal platit daně, od dubna [rok] otci poklesl příjem proto, že byl postaven mimo službu z důvodu probíhajícího opatrovnického sporu, který zaměstnavatel vyhodnotil jako rizikový pro psychickou zátěž pilotů a otci byla odebrána licence na létání (otec tak od dubna [rok] pobírá náhradu mzdy průměrně 2 129 £ čistého měsíčně a v r. 2021 průměrně 2 060,84 £ / 60 331 Kč čistého měsíčně.

23. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] a výplatních pásek matky za období 07/ [rok] až 02/ [rok] měl odvolací soud za prokázané, že matka je stále zaměstnána u uvedené společnosti, její průměrný čistý měsíční příjem v období 07/ [rok] až 02/ [rok] činil 23 986 Kč a její pracovní úvazek činí 7,5 hodiny denně.

24. Rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje sp. zn. SZ_007535/ 2022 ze dne [datum] (na č.l. 2179) bylo v rámci odvolacího řízení prokázáno, že přestupkové řízení proti otci pro přestupek proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit dne [datum] proti matce a její kamarádce [jméno] [příjmení], bylo zastaveno, neboť spáchání skutku, o němž bylo řízení vedeno, nebylo otci prokázáno. Odvolací správní orgán shledal výpovědi matky i svědkyně [příjmení] nevěrohodné a smluvené, ovlivněné dlouhodobě narušenými vztahy mezi manželi [příjmení].

25. Odvolací soud částečně změnil rozhodnutí soudu I. stupně, pročež bod body (33) - (35), (37) vypořádal podstatné odvolací důvody účastníků řízení, které plně odpovídají jejich argumentaci v řízení o snížení výživného nerozvedené manželky. Konkrétně odvolací soud uvedl: (33) Soud I. stupně však pochybil, když nepřihlédl ke změně poměrů, jež nastala na straně otce na počátku dubna 2020, kdy byla otci odebrána pilotní licence, a v důsledku toho došlo k jeho postavení mimo službu a významnému snížení příjmů. Nejde o situaci, kdy by se otec (ve smyslu § 913 odst. 2 o.z.) bez důležitého důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti. Jak bylo v řízení před soudem I. stupně prokázáno, k dočasnému odnětí licence došlo nezávisle na vůli otce, v souvislosti s probíhajícím soudním řízením. Otci přitom nelze klást k tíži, že v soudním řízení realizuje své právo na soudní ochranu (jež mu zaručuje čl. 36 Listiny základních práv a svobod) tím, že podává návrhy a opravné prostředky, byť tyto přispívají k prodloužení celkové doby řízení. Po otci rovněž nelze požadovat, aby kvůli dočasné překážce opustil zaměstnání, pro něž je kvalifikován, může-li očekávat, že po skončení soudního řízení plnou způsobilost k výkonu svého zaměstnání opět získá, a bude vyššího příjmu opět dosahovat. (34) Odvolací soud proto dospěl k závěru, že počínaje měsícem dubnem [rok] je namístě stanovit otci výživné v nižší výši, tak, aby odpovídala jeho novým příjmovým poměrům (čistému měsíčnímu příjmu přibližně 60 000 Kč měsíčně). S ohledem na věk nezletilého i další rozhodné okolnosti (jež zůstaly stejné jako v období předchozím, včetně výše vyživovací povinnosti otce k matce nezletilého), shledává odvolací soud pro období od dubna 2020 jako přiměřenou výši výživného na nezletilého částku 8 000 Kč měsíčně (odpovídající přibližně 13% čistého příjmu otce, tedy stále se pohybující v doporučeném rozmezí dle tabulek MPSV). K námitce otce, že celková výše výživného a jeho dalších závazků je pro něj likvidační, je třeba uvést, že nelze upřednostnit další závazky otce (např. ke splacení hypotečního úvěru) před jeho vyživovací povinností k nezletilému dítěti. Není-li otec z aktuálního příjmu schopen stávající vysoké splátky hypotečního úvěru splácet, je na něm, aby s bankou dojednal snížení měsíční splátky. (35) Námitku otce, že matka se nesnaží finanční prostředky zajistit vlastní výdělečnou činností, když pracuje na částečný úvazek, odvolací soud neshledal důvodnou – zkrácený pracovní úvazek matky (dříve 30 hodin týdně, nyní 7,5 hodiny denně, tj. 37,5 hodiny týdně) je přiměřený nízkému věku nezletilého a potřebě péče o něj, ostatně pracovní úvazek si dle vlastního tvrzení z důvodu péče o nezletilého zkrátil i otec (od [datum] na 75%). I při postupném zvyšování příjmu matky (aktuálně ve výši cca 24 000 Kč čistého měsíčně) potom zůstává skutečností, že příjem, jejž matka dosahuje, je výrazně nižší než dosavadní příjem otce (byť postaveného mimo službu).

26. Rozhodná právní úprava: (1) Dle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. (2) Dle § 697 odst. 2 o. z. pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. (3) Dle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. (4) Dle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

27. V komentářové literatuře k § 697 o. z. (Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 2. vydání, 2020, s. 91 - 95: L. Westphalová, T. Kyselovská) se uvádí, že předpokladem pro uplatnění vyživovací povinnosti mezi manžely nemusí být situace, že jeden z manželů není schopen zajišťovat své potřeby (neschopnost sám se živit, tzv. stav odkázanosti na výživu, blíže viz komentář k § 910), ale spíše případ, že oba jsou schopni zajišťovat své potřeby, ale v rozdílné míře (sdílení benefitů).

28. V judikatuře Ústavní soudu, na kterou poukazoval žalobce, se v usnesení sp. zn. I. ÚS 2822/16 podává, že na požadavek stejného životního standardu obou manželů je nutno pohlížet s určitými korekcemi, když životní úroveň nelze posuzovat toliko ve vztahu k dosahovaným měsíčním příjmům, ale je třeba vzít v úvahu všechny majetkové a osobní poměry. Institut výživného mezi manžely pak plní určitou,dorovnávacíʻ funkci v případě, že by životní standard jednoho z manželů byl zřetelně odlišný.“.

29. V usnesení sp. zn. III. ÚS 2097/19, že výživné mezi manželi má dle § 697 odst. 1 zajišťovat oběma manželům stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Plně v souladu se zásadou spravedlnosti je podmínit vyrovnání hmotné a kulturní úrovně mezi manželi tím, že oprávněný manžel se reálně snaží dosáhnout příjmu, který odpovídá jeho schopnostem a možnostem, je-li to po něm možno s ohledem na okolnosti požadovat. Výživné manžela v takovém případě vyrovnává hmotnou a kulturní úroveň, jíž oprávněný manžel svými schopnostmi a možnostmi nedosáhne. Výživné manžela však nemá sloužit k tomu, aby oprávněný manžel v rámci výživného na povinném manželu bezpracně získal tu část plnění, jíž by mohl dosáhnout svým úsilím, které je po něm možno s ohledem na okolnosti případu požadovat“. (Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná v databázi NALUS na www.usoud.cz)

30. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 05.2010, sp. zn. 21 Cdo 459/2010, při změně soudního rozhodnutí o rozsahu vyživovací povinnosti mezi manželi je třeba rozlišovat mezi tím, zda má dojít ke zvýšení výživného nebo zda je požadováno jeho snížení, popřípadě zrušení vyživovací povinnosti. O výživném soud rozhoduje deklaratorně a přiznáním výživného (§ 98 odst.1 věta druhá zákona o rodině) se rozumí nejen samotné určení výživného, ale i každé jeho zvýšení (další určení výživného v rozsahu převyšujícím určení předchozí). Omezení vyplývající z ustanovení § 98 odst.1 věty druhé zákona o rodině platí jen u přiznání (určení) výživného, nikoliv však také ve vztahu k jeho snížení, popřípadě ke zrušení vyživovací povinnosti vůbec; ke snížení nebo zrušení vyživovací povinnosti lze přistoupit vždy s účinností od okamžiku, kdy se změnily poměry. Změna soudního rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek, spočívající ve snížení či zrušení výživného, je tedy i ve věci výživného mezi manžely podle ustanovení § 91 zákona o rodině přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů, a tedy i za dobu před podáním návrhu u soudu (srov. též stanovisko Nejvyššího soudu Cpj 167/64, publikované ve Sborníku III, NS ČSSR. Praha: 1980, s. 335, bod 51, a stanovisko Nejvyššího soudu Cpj 169/64 publikované ve Sborníku III, NS ČSSR. Praha: 1980, s. 309, bod 16). Je proto správný právní názor odvolacího soudu, podle kterého lze snížit nebo zrušit vyživovací povinnost mezi manžely vždy od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

31. V prvé řadě soud konstatuje, že změna rozhodnutí spočívající ve snížení výživného mezi manžely je možná od doby, kdy došlo ke změně poměrů, je proto možné domáhat se změny od data předcházejícího podání žaloby. Shora citované usnesení Nejvyššího soudu je plně použitelné i v rámci nové právní úpravy založené zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem.

32. Z provedeného dokazování vyplynulo, že na straně žalobce došlo oproti době, kdy byl schválen smír zakotvující povinnost žalobce platit žalované výživné ve výši 14 500 Kč měsíčně k postupnému poklesu příjmu, od roku 2020 o 1/3. Tvrzení žalobce o poklesu o 2/3 bylo nadnesené a vycházelo zjevně z příjmů z jiného období, které pro srovnání není relevantní. Přes pokles příjmu na straně žalobce z důvodu jeho postavení mimo službu v dubnu roku 2020 je nepochybné, že i přes uvedené snížení příjmů z měsíčních částek cca 90 000 Kč na 60 000 Kč se jedná příjem nadstandardní a žalobce přes tvrzení o likvidační situaci nadále žije v poměrně vysokém životním standardu, kdy splácí hypotéku na rodinný dům, vlastní osobní automobil, cestuje do zahraničí, věnuje se sportovním aktivitám, což bylo prokázáno zejména v opatrovnickém řízení, na které žalobce k prokázání svých tvrzení odkazoval.

33. V rámci tohoto řízení, stejně jako v řízení opatrovnickém bylo prokázáno, že oba manželé mají zajištěné bydlení, oba manželé splácí hypotéku. Výše splátky žalobce na rodinný dům činí od roku 2020 více než 35 000 Kč měsíčně, výše splátky žalované na byt činí cca 5 000 Kč měsíčně (během pandemie covid došlo u obou k poklesu splátek, popř. k jejich dočasnému pozastavení).

34. Žalobce tvrdil, že není schopen dostát svým závazkům a že je do podání žaloby hradil z drobných úspor, které však již vyčerpal. Žalobce od tvrzené změny poměrů vyčkával do podání žaloby dva roky, důvod, pro který žalobu podal s takovým odstupem od tvrzené změny poměrů, neuvedl. Lze však jen těžko uvěřit, že by k hrazení životních potřeb žalobce a hrazení pravidelných měsíčních plateb žalobci postačily drobné úspory. Žalobce ke svým majetkovým poměrům v žalobě neuvedl ničeho, soustředil se primárně na pokles příjmu z důvodu svého postavení mimo službu. Stejně tak neuvedl ničeho k svému způsobu života, trávení volného času. Z běžných životních nákladů uvedl jen výši měsíčních záloh na energie a vodu, internet, telefon a odpad, a to jen za část období. Přes svá tvrzení v žalobě výši měsíčních nákladů, konkrétní vyúčtování, nedoložil (vyúčtování nebylo k žalobě připojeno) a to ani přes opakovanou výzvu ze strany soudu. Rovněž nedoložil listiny prokazující, že by v době postavení mimo službu nemohl vykonávat žádnou výdělečnou činnost. Ačkoli byl žalobce postaven mimo službu na základě posudku lékaře, žalobce netvrdil, že by měl jakékoli zdravotní omezení, které by mu bránilo vykonávat jinou výdělečnou činnost.

35. S ohledem na skutečnost, že se žalobce k jednání soudu nedostavil, nemohl soud žalobce poučit o nutnosti doplnit tvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech za celou dobu, po kterou požadoval snížení výživného a nutnosti tato svá tvrzení prokázat (dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.).

36. Soud nepřisvědčil tvrzení žalované, že postavením mimo službu se žalobce bez důležitého důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti ve smyslu § 913 odst. 2 o.z., neboť k dočasnému odnětí licence došlo nezávisle na vůli žalobce. Zaměstnavatel žalobce, na základě zprávy lékaře, vyhodnotil probíhající soudní řízení jako rizikový faktor a žalobce postavil mimo službu z důvodu bezpečnosti letového provozu. Žalobci rovněž nelze vyčítat, že v soudních řízeních hájil své zájmy všemi dostupnými prostředky a že využil právních služeb advokáta. Odbornou právní pomoc ostatně vyhledala v soudních řízeních i žalovaná. Soud rovněž nepřisvědčil, že by snížení výživného bylo v rozporu s dobrými mravy pro chování žalobce, neboť žalovanou tvrzené incidenty nebyly v rámci přestupkového řízení prokázány. Napětí mezi manžely je přitom oboustranné, jak ostatně vyplynulo v rámci opatrovnického řízení.

37. Na druhou stranu, soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že se žalovaná snaží bezpracně získal na žalobci plnění, kterého by mohla dosáhnout svým úsilím. V předmětném řízení i v řízení opatrovnickém, na které žalobce odkazoval, bylo prokázáno, že se žalobkyně snaží finanční prostředky zajistit vlastní výdělečnou činností, je zaměstnána, má pravidelný příjem, zkrácený úvazek odpovídá potřebě péče o nezletilé dítě a i po určitou dobu utlumení cestovního ruchu a směnárenské činnosti v souvislosti s pandemií Covid, tj. oblasti, ve které je žalovaná zaměstnána. Příjem žalované se v rozhodném období pohyboval v rozmezí cca 18- 24 000 Kč měsíčně, v závislosti na možných přesčasech a pracích o svátcích. V zaměstnání tedy žalovaná dosahuje zhruba 1/3 příjmu žalobce, postaveného mimo službu.

38. Z judikatury citované shora se podává, že pro rozhodnutí o výživném mezi manžely je třeba vzít v úvahy všechny majetkové a osobní poměry s tím, že manželé mají právo na stejnou životní úroveň s určitými korekcemi. Soud tedy zhodnotil poměry manželů, v rozsahu, v jakém byly v řízení tvrzeny a prokázány, s ohledem na skutečnost, že řízení o snížení výživného mezi manžely je řízením sporným, které je ovládané zásadou projednací. Dospěl přitom k závěru, že příjem žalobce, přes jeho pokles z důvodu postavení mimo službu výrazně přesahuje příjmy žalované z její pracovní činnosti. Ačkoli oba mají zajištěné bydlení, není úroveň tohoto bydlení srovnatelná ve smyslu stejné životní úrovně. Žalobce žije v rodinném domě, žalovaná v dvoupokojovém bytě, přičemž nesrovnatelné jsou i náklady na hypoteční splátky. Žalobce vynakládá měsíčně částku přes 35 000 Kč, žalovaná vynakládá na splátku bytu částku cca 5 000 Kč. Soud rovněž nepřehlédl, že žalobci byla snížena vyživovací povinnost ve vztahu k nezletilému synu. Opatrovnický soud při stanovení výše výživného na syna zohlednil vyživovací povinnost na nerozvedenou manželku ve výši 14 500 Kč. Pokles příjmu žalobce tedy již byl soudem v jiném řízení zohledněn tak, aby odpovídal jeho možnostem při současném plnění výživného na manželku v rozsahu 14 500 Kč. Podstatné rovněž je, že žalovaná je výdělečně činná, nažije pasivně na úkor žalobce, při uspokojování svých potřeb nespoléhá na plnění ze strany žalobce, přes faktickou odluku, která mezi manžely je, resp. byla do rozvodu manželství, má žalovaná právo na stejnou životní úroveň s žalobcem. Soud přitom neshledal, že by na straně žalobce došlo k takovému zhoršení jeho poměrů, a na straně žalované k takovému zlepšení jejích poměrů (tj. v rozsahu, ve kterém byly změny poměrů v řízení tvrzeny a prokázány), které by odůvodňovaly jakoukoli změnu v určené výši výživného. Z uvedeného důvodu soud žalobu na snížení výživného v plném rozsahu zamítl.

39. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce, který byl se svým návrhem zcela neúspěšný je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti se zastoupené advokátem, a které soud stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“). Dle § 8 odst. 2 AT činí sazba odměny za jeden úkon právní služby 9 660 Kč, vycházeje z tarifní hodnoty 339.471 Kč. Tarifní hodnotu určil soud vycházeje z částky 12 000 Kč, o níž se žalobce domáhal snížení výživného, a to za dobu od [datum] do [datum], kdy bylo manželství rozvedeno. Odměna náleží za tři úkony právní služby (přípravu a převzetí věci a účast při jednání dne 21. 2. 2023, které přesáhlo 2 hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. a), g) AT, tedy 28 980 Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tedy 900 Kč. Právní zástupce žalované je plátcem DPH, které představuje částku 6 275 Kč. Žalovaná má proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši 36 155 Kč.

40. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., místo plnění stanovil dle § 149 o. s. ř.