28 C 111/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Hovorkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: právnická osoba sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 800 euro s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 800 EUR s 15% ročním úrokem z prodlení z částky 800 EUR od 18. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 13 358 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhá zaplacení 800 euro s příslušenstvím, žalobu zdůvodnila tím, že cestující , jméno FO, a , jméno FO, (dále též „cestující“) měli rezervaci na let č. , číslo, , operovaný žalovanou, který se měl uskutečnit dne 17. 6. 2023, s plánovaným odletem z , Anonymizováno, v 15:10 hod. a plánovaným příletem do , Anonymizováno, v 19:25 hod., pročež uvedený let byl zrušen; letecká vzdálenost mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, činí přibližně 2026 km. Cestující následně postoupili svou pohledávku na náhradu škody za zrušení letu na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní upomínkou, žalovaná dluh neuhradila.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Namítla, že nárok nebyl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě a je promlčen.

3. Žalovaná učinila nesporným, že oba cestující měli zajištěn let operovaný žalovanou, číslo letu , číslo, dne 17. 6. 2023 z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , s plánovaným odletem 15:10 hodin a s plánovaným příletem v , Anonymizováno, 19:25 hodin, který byl zrušen. Sporným mezi účastníky zůstalo, zda žalobkyně, popř. její právní předchůdci řádně a včas uplatnili u žalované nárok na kompenzaci za zrušení letu.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud tato zjištění:

5. Dne 28. 6. 2023 napsal zástupce společnosti , Jméno žalobkyně, . , tituly před jménem, , jméno FO, mailovou zprávu adresovanou žalované, ve kterém napsal, že uplatňuje nároky za cestující uvedené v příloze zprávy. V příloze byla označena cestující paní , jméno FO, s označením letu , číslo, z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , s výzvou k plnění kompenzace ve výši 400 euro na účet vedený u , právnická osoba, , jehož majitelem je , právnická osoba, .

6. Dne 25. 8. 2023 udělili cestující, paní , jméno FO, a pan , jméno FO, plnou moc společnosti , Jméno žalobkyně, . k uplatnění a vymáhání pohledávek v souvislosti s letem č. , číslo, , uskutečněným dne 17. 6. 2023 u společnosti žalované, zmocnění bylo k jednání jménem společnosti , právnická osoba, na účet cestujících. Téhož dne byl datován dopis vyzývající žalovanou k plnění mimo jiné kompenzace ve výši 400 euro, v dopise nebyli cestující identifikováni, v dopise bylo označeno pouze číslo rezervace, přičemž žalobkyně nedoložila, že by se jednalo o rezervaci cestujících paní , jméno FO, a pana , jméno FO, , palubní lístky číslo rezervace neobsahují.

7. Dne 25. 8. 2023 adresovala společnost , právnická osoba, žalované emailovou zprávu s obecným požadavkem na kompenzaci, k níž byla připojena plná moc udělená , jméno FO, ; v rozporu s plnou mocí byl k plnění označen bankovní účet společnosti , právnická osoba, .

8. Žalobkyně předložila 2 dopisy vztahující se k cestujícím , jméno FO, a , jméno FO, , klientům žalobkyně, v nichž uplatňovala kompenzaci za zrušení letu , číslo, ze dne 17. 6. 2023 z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , dopisy nebyly datovány a nebylo doloženo jejich doručení žalované (ani jejich odeslání).

9. Cestující uzavřeli dne 15. 9. 2023 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky a změnu závazku založeného příkazní smlouvou, ohledně pohledávky ve výši 400 euro u každého, za kompenzaci za zrušení letu ze dne 17. 6. 2023 letiště , Anonymizováno, , let č. , číslo, , do letiště , Anonymizováno, .

10. Žalobkyně vyzvala dopisem datovaným 27. 12. 2023 (předžalobní upomínkou) žalovanou prostřednictvím jejího právního zástupce k plnění ve výši 800 euro za kompenzaci za zrušení letu cestujících , jméno FO, a , jméno FO, . Předžalobní upomínku odeslala 3. 1. 2024, doručena byla právnímu zástupci žalované dne 4. 1. 2024.

11. Právní zástupce žalované reagoval na předžalobní upomínku sdělením zaslaným právnímu zástupci žalobkyně, v němž uvedl, že předžalobní upomínka nebyla právnímu zástupci žalované zaslaná v šestiměsíční lhůtě, z uvedeného důvodu nemohl oprávněnost nároku posoudit, vyzval žalobkyni k doložení dokladů prokazujících uplatnění nároků vůči žalované v zákonné lhůtě.

12. Žalobkyně v daném případě prokázala řádné doručení výzvy k plnění za zrušení letu ze dne 17. 6. 2023 předžalobní upomínkou doručenou žalované dne 4. 1. 2024. U předešlých zpráv neprokázala, že by žalované byly skutečně doručeny, přičemž soudu předložené dokumenty navíc obsahovaly řadu nesrovnalostí, část dokumentace, kterou žalobkyně předložila se týkala jiných cestujících a jiných nároků (z uvedeného důvodu je soud neprováděl v rámci dokazování), část dokumentace se vztahovala k osobám cestujících, ale při nesprávně označeném letu (neodpovídalo číslo letu a směr letu). Z předložených plných mocí vyplývalo nepřímé zastoupení, tj. jménem žalobkyně na účet cestujících, jako místo k plnění byl ovšem označen účet, jehož majitelem je žalobkyně. První z mailů byl sepsán v době před udělením plných mocí, tj. před vznikem zástupčího oprávnění k zastupování cestujících při uplatnění předmětného nároku.

13. Podle § 2553 odst. 1 a 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

14. Podle § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

15. Výkladem těchto ustanovení se již zabýval Nejvyšší soud, v rozsudku ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3206/2022 vyslovil, že: „Jak vyplývá z ustanovení § 2553 odst. 3 věty prvé o. z., musí být právo na náhradu škody vzniklé cestujícímu tím, že nepravidelná přeprava nebyla provedena včas, uplatněno u dopravce bez zbytečného odkladu. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud připomněl, že k pojmu lhůty „bez zbytečného odkladu“ se Nejvyšší soud vyslovil již mnohokrát (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2869/2007, ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, a ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4634/2008, nebo usnesení ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 113/2012), přičemž závěry, které zde přijal a odůvodnil, jsou použitelné i pro úpravu občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014. Nejvyšší soud dovodil, že takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat, a jde tak o neurčitou lhůtu. Její podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ vyplývá, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu (jednání) či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty závisí vždy na okolnostech konkrétního případu. Takové posouzení lhůty „bez zbytečného odkladu“ zcela koresponduje s právními závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud ve své judikatuře při řešení konkrétních případů. Rovněž tak Ústavní soud (srov. nález ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 314/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 38, ročník 2005, pod číslem 159) vysvětlil, že vágní pojem „bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že v každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. I podle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. jeho rozsudky ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 6 As 1/2008, ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 9 Afs 20/2010, a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 9 Afs 21/2010) jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, tedy v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu (tedy „ad hoc“) v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout.[…] Jestliže odvolací soud v dané situaci vztáhl promlčení až k uplynutí šestiměsíční lhůty, jejíž počátek určuje, kdy se žalobci dozvěděli o vzniku práva na odškodnění (okamžik uskutečnění zpožděného letu), nevybočil z (přísnějšího) požadavku, který na výklad pojmu „bez zbytečného odkladu“ s ohledem na okolnosti konkrétního případu klade výše citovaná judikatura. Závěr odvolacího soudu, že právo na náhradu škody nelze žalobcům přiznat, neboť je uplatnili po uplynutí promlčecí lhůty a žalovaná úspěšně uplatnila námitku promlčení, je tedy zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

16. Ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019 č. j. 18 Co 265/2019-62, bod 10., 11. vyplývá: „Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále nutno uvést, že i samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise – https://ec.europa.eu/transport/sites/transport/files/themes/passengers/air/doc/complain_form/eu_complaint_form_cs.pdf). Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Tvrzení žalobkyně, že Nařízení žádnou notifikaci nepředpokládá, je proto chybné. Pokud občanský zákoník v ust. § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je ″spotřebitelem″ či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).“17. Cestující jsou dle § 2553 o. z. povinni uplatnit nároky z přepravní smlouvy bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 6 měsíců ode dne nastoupení k letu nebo ode dne, kdy měl cestující na let nastoupit. Jedná se o hmotněprávní lhůtu; nestačí tedy, aby byla notifikace ze strany cestujícího v uvedené lhůtě odeslána, ale musí být doručena. Pokud právo nebylo v uvedené lhůtě řádně uplatněno, k námitce přepravce zaniká.

18. Z výše uvedeného je tedy nepochybné, s ohledem na den plánovaného odletu letadla 17. 6. 2023 a prokázané doručení výzvy s uplatněnými nároky cestujících žalované straně dne 4. 1. 2024, že žalobkyně učinila výzvu s uplatněním nároku vůči žalované po zákonné lhůtě 6 měsíců. Dřívější včasné doručení uplatnění nároku v řízení neprokázala. Domněnka doby dojití dle § 573 o. z. se vztahuje na případ, že je jisto doručení, nejisto kdy, nezakládá ale domněnku dojití, tzn. doručení písemnosti. Žalovaná námitku pozdního uplatnění práva vznesla, proto soud ve smyslu § 2553 odst. 3 o. z., žalobu, z důvodu vznesené námitky promlčení, zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 358 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 800 EUR (převedené na české koruny podle kurzu platného pro nákup valut, který je uveden v kurzovním lístku České národní banky vydaném v době započetí úkonu každé konkrétní právní služby zvlášť) sestávající z částky 1 860 Kč (z tarifní hodnoty 18 720 Kč) za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 900 Kč (z tarifní hodnoty 19 804 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření žalované k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 5. 2024, z částky 1 900 Kč (z tarifní hodnoty 19 660 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (duplika žalované) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 6. 2024, z částky 1 940 Kč (z tarifní hodnoty 20 156 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření žalované před jednáním) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 7. 2024 a z částky 1 940 Kč (z tarifní hodnoty 20 192 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 7. 2024, včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 040 Kč ve výši 2 318 Kč.

20. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované uhradit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..