28 C 119/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Janou Hovorkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 18 210 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 5. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 6 210 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 730 Kč od 21. 5. 2023 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 785 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne 7. 3. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 14 730 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 20. 4. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným (dále též „Smlouva“). Dále se po žalovaném domáhala zaplacení 3 480 Kč jakožto smluvní pokuty vypočtené v souladu s čl. 2.3 Smlouvy, tj. 0,10 % denně z částky jistiny 12 000 Kč za období od 21. 5. 2023 do 6. 3. 2024. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, za poplatek ve výši 2 730 Kč. Jistina a poplatek byly splatné 20. 5. 2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Do dnešního dne nebyla dlužná částka žalovaným vrácena, a to ani po předchozí písemné výzvě k plnění. Žalobkyně se vedle uhrazení jistiny, poplatku a smluvní pokuty domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 14 730 Kč od 21. 5. 2023 do zaplacení, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč v souladu s čl. 2.3 Smlouvy za celkem 5 odeslaných písemných výzev.

2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila, žalovaný v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil nesouhlas, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Z žalobního tvrzení vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky (peněžitou zápůjčku) za poplatek s utvrzením v podobě smluvní pokuty a úhradou nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením s vrácením daných peněžních prostředků, soud proto posuzoval závazek mezi účastníky jako závazek plynoucí ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Usnesením ze dne 31. 7. 2024, č. j. spisová značka vyzval soud žalobkyni, aby doplnila v žalobě uvedená tvrzení a tam navržené důkazy o způsob, jakým získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr (dále jen „zkoumání úvěruschopnosti“) a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

4. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že skutková tvrzení uvedená v žalobě doplňovat nebude a s ohledem na pravděpodobný závěr soudu o neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti, alternativně navrhla, aby rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen žalobkyni vrátit jistinu a uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení.

5. Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne 20. 4. 2023 s žalovaným Smlouvu, dle které byla žalovanému poskytnuta bezúčelová a bezhotovostní zápůjčka ve výši 12 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 730 Kč, nejpozději do 20. 5. 2023 (smlouva o zápůjčce ze dne 20. 4. 2023). Peněžní prostředky ve výši 12 00 Kč žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostním převodem dne 20. 4. 2023 (výpis z účtu žalobkyně vedeného u právnická osoba) Součástí Smlouvy byly dle čl. 2.1 Smlouvy Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník poplatků dle čl. 2.3 Smlouvy. Dle čl. 2.13 Smlouvy je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty bez ohledu na to, zda klient zavinil či nezavinil porušení své smluvní povinnosti vůči věřiteli. Zaplacením smluvní pokuty není dotčen nárok věřitele na náhradu škody. Dle čl. 2.3 Smlouvy činí smluvní pokuta výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Současně je klient povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením klienta (všeobecné podmínky žalobkyně). Dle sazebníku poplatků činí za jednu písemnou upomínku/výzvu k úhradě nárok na částkou ve výši 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému v souhrnu 5 písemných upomínek k plnění předmětného dluhu (27. 5. 2023, 3. 6. 2023, 10. 6. 2023, 19. 6. 2023, 4. 7. 2023), žalovaný dluh ani po upomínkách ze strany žalobkyně nesplnil; naposledy byl vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2024 (předžalobní výzva ze dne 8.2.2024 včetně podacího lístku).

6. Soud se zabýval nejprve otázkou platnosti uzavřené smlouvy.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky lze dle shora uvedeného považovat za smlouvu dle zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

9. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru podle § 9 odst. 1 zákona výše uvedeného zákona tedy bylo povinností žalobkyně zkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v žalobě uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových a jiných relevantních poměrech a pouze v obecné rovině uvedla, že na základě poskytnutých informací dospěla k závěru o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Takto obecné tvrzení však shledal soud nedostatečným, žalobkyně tedy dostatečně netvrdila ani neprokázala, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného dluh splatit. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že svá tvrzení doplňovat nebude. Důsledkem porušení této povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je pak podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, kterou soud musí zkoumat z úřední povinnosti, jak vyplývá mimo jiné z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.

10. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru si jsou pak strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím již uhrazená částka. Žalovanému bylo žalobkyní poskytnuto celkem 12 000 Kč, žalobkyni neuhradil ničeho. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč. Tuto částku spolu s úrokem z prodlení ode dne, kdy se žalovaný ocitl s úhradou dlužné částky v prodlení podle § 1970 o. z., a jehož výše je v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., mu proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalobkyni uhradit.

11. Ve zbytku, tedy co do částky ve výši 6 210 Kč, sestávající z částky 2 730 Kč za poplatek za poskytnutí půjčky a částky 3 480Kč jakožto vyčíslené smluvní pokuty, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 730 Kč (za poplatek, který žalobkyně přičetla k jistině) od 21. 5. 2023 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, soud výrokem II. tohoto rozhodnutí žalobu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 32 % z celkové částky, tedy celkem 785 Kč (zaokrouhleno na celé koruny). Tyto náklady sestávají z části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1000 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to jako odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu. V souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu soud žalobkyni přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon to vše navýšené o 21 % DPH. Za vyjádření ze dne 1.8.2024 soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť žádné nové skutečnosti neuvedla. 32 % z 2 452 Kč představuje 785 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuce.