28 C 141/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šedivou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 314 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 5 314 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,5% ročně z částky 5 314 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,5% ročně z částky 5 314 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,5% ročně z částky 5 314 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,5% ročně z částky 5 314 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5% ročně z částky 5 314 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8% ročně z částky 5 314 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 5 314 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 5 314 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 5 314 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 5 314 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7. 25 % ročně z částky 5 314 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně z částky 5 314 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a za dobu od 1. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit částku ve výši 7 968 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala návrhem ze dne datum zaplacení částky ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě níž žalovaná obdržela částku 12 000 Kč, jíž se zavázala uhradit spolu se souhrnnými poplatky v celkové částce 19 968 Kč formou 52 týdenních splátek po 384 Kč. Úvěr žalovaná čerpala v hotovosti. Pohledávka byla postoupena ze dne datum. Ke dni postoupení žalovaná uhradila pouze částku 6 686 Kč, která byla započtena na příslušenství pohledávky. Žalovaná tedy dluží na jistině částku 12 000 Kč.

2. Ve znění žalobního návrhu vydal soud dne datum Elektronický platební rozkaz, který se žalované nepodařilo doručit. Soud ve věci rozhodl rozsudkem bez nařízeného jednání po poučení účastníků podle § 115a o. s. ř., který byl vyhlášen při jednání soudu dne datum. Vzhledem ke skutečnosti, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) je písemné zdůvodnění tohoto rozsudku vyhotoveno ve zkráceném rozsahu podle § 157 odst. 4 o. s. ř.

3. Pohledávka z půjčky byla postoupena zahraniční osobě, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a soud se tak zabýval otázkou pravomoci a otázkou rozhodného práva. Podle § 87 zákona o mezinárodním právu se smlouvy řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí. Vzhledem k tomu, že jde o postoupení pohledávky vzniklé na území České republiky mezi českými subjekty, je logické, aby se postoupení řídilo právním řádem České republiky. Pravomoc je pak dána pod podle § 6 citovaného zákona, neboť žalovaný má místně příslušný soud na území České republiky ve smyslu ust. § 84 a následujícího o. s. ř. Postoupení pohledávky se řídí § 1879 a následujícím nového občanského zákoníku. Podle něj může věřitel svoji pohledávku postoupit i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Protože žalobce se svým předchůdcem uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, přešly práva ze smlouvy o půjčce na jeho osobu.

4. Soud v předmětné věci zjistil skutkový stav jednak ze Smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a datum a výzvy ke splacení úvěru ze dne datum. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.

5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyně žalobkyně dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 20 00 Kč splatná v 53 týdenních splátkách po 680 Kč, dohodnut poplatek ve výši 13 920 Kč, RPSN v okamžiku poskytnutí půjčky 206,8%, žalovaný byl tedy povinen splatit 33 920 Kč. Žalovanému byla vyplacena sjednaná částka, avšak v žalovaném rozsahu nebyla vrácena, když žalovaná zaplatila pouze částku 16 110 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána tj. datum.

6. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 12 000 Kč, přičemž si sjednali, že žalovaná kromě této částky vrátí částku označenou ve smlouvě jako„ souhrnný poplatek“, ve výši 7 908 Kč. V tomto bodě se však smlouva příčí dobrým mravům, neboť v ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru je skryt smluvní úrok za poskytnutí úvěru, a to ve výši 66,4 %, tedy takový, který několikanásobně převyšuje průměrnou výši úroků uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček v době sjednání smlouvy (viz. konstantní judikatura Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 236/2005, 33 Cdo 212/2014, 32 Cdo 2773/2009, 26 Cdo 1587/2015), podle které v rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného k posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku, je třeba vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěru a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutí k okolnostem daného případu, kdy soud zohlednil, že se jedná o bezúčelový úvěr poskytnutý domácnosti žalované na spotřebu. Pokud smluvený úrok takto převyšuje průměrnou výši úroku uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček v době jejich sjednání, jedná se o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

7. Vzhledem k tomu, že si původní účastníci smlouvy sjednali extrémně vysoký faktický úrok z půjčky, dospěl soud k závěru, že v tomto rozsahu je smlouva v rozporu s dobrými mravy a v tomto rozsahu je i neplatná. Proto soud dospěl k závěru, že věřitel má právo pouze na vrácení půjčené částky, snížené o to, co již dlužník vrátil a vzhledem k tomu, že žalovaná již vrátila částku 6 686 Kč, soud rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě I., neboť se týká pohledávky, která s ohledem na rozpor s dobrými mravy nebyla přiznána.

8. Po právní stránce soud věc posoudil dle podle § 657 starého obč. zák. (s odkazem na § 3028 odst. 1,3 o. z.) dle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věc, mimo jiné peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí doby věc stejného druhu. Přitom lze sjednat i úroky. Podle ust. § 3 citovaného zákona nesmí být výkon práv a povinností z občanskoprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně (46, 68%). Úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.