28 C 19/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Janou Hovorkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 3. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované , o určení dědického práva <b>I. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], [příjmení] [anonymizováno] [země], je závětním dědicem po zůstaviteli [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum].</b> <b>II. Žalovaná 1), žalovaná 2) a žalovaná 3) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení, k rukám její právní zástupkyně, částku ve výši 20 816 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná 1) žalovaná 2) a žalovaná 3) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 6, náhradu nákladů řízení, které platil stát, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením.</b> 1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že je závětním dědicem po zůstaviteli [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum] (dále též„ zůstavitel“). Žalobu odůvodnila tím, že u [název soudu] je vedeno pod sp. zn. [spisová značka] řízení o pozůstalosti po zůstaviteli.

2. V rámci pozůstalostního řízení bylo žalobkyni jakožto závětní dědičce uloženo podat proti žalovaným žalobu, neboť mezi ní a žalovanými vznikl spor o dědické právo.

3. V průběhu pozůstalostního řízení byly předběžně jako dědici ze zákona stanoveny žalobkyně a žalované, neboť zůstavitel nezanechal závět. Následně dne [datum] správkyně pozůstalosti, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], předložila notáři rukou psanou listinu označenou jako„ závěť“, podepsanou„ [jméno] [příjmení]“. Obsahem této listiny bylo pořízení pro případ smrti zůstavitele tak, že dědičkou veškerého movitého a nemovitého majetku bude žalobkyně.

4. Žalované v pozůstalostním řízení zpochybnily pravost závěti, namítaly, že závěť není psána rukou zůstavitele, nejedná se o písmo zůstavitele ani o podpis zůstavitele; žalobkyně má však za to, že se jedná o platnou vlastnoruční závěť zůstavitele, psanou a podepsanou vlastnoručně zůstavitelem.

5. Žalobkyně dále uvedla, že byla sestřenicí zůstavitele, se zůstavitelem si byli blízcí již od dětství, a i přesto, že žalobkyně žije delší dobu v zahraničí, udržovala se zůstavitelem blízký rodinný vztah. Žalované byly rovněž sestřenice zůstavitele, avšak zůstavitel k nim bližší vztah neměl, žádné kontakty spolu neudržovali, po mnoho let se nevídali a žalované o zůstavitele neprojevily sebemenší zájem.

6. Žalovaná 1) žalobní nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Zpochybňovala pravost závěti, poukazovala na skutečnost, že závěť nebyla nalezena při prohlídce bytu za přítomnosti notáře. Namítala, že údajná závěť byla nalezena v bytě až poté, co se žalované přihlásily do dědického řízení, přičemž závěť nalezla paní [příjmení], která se sama přihlásila do dědického řízení jako osoba blízká, ačkoli se zůstavitelem nežila, ale pouze se o něj starala. [obec] nalezení závěti označila jako pochybné, neboť měla být nalezena na místě, ve skřínce pod oknem v kuchyni, kde byly neotevřené marketingové materiály velkoobchodnu [anonymizováno] za poslední 3-4 roky, tedy pochybné místo, kam by právník uložil závěť.

7. V průběhu řízení zejména zpochybňovala pravost podpisu na závěti. Namítala, že text závěti mohl být pouhý koncept a že závěť byla dodatečně podepsána někým jiným, poukazovala na odlišnou charakteristiku podpisu zůstavitele a na oddělenost písmen u podpisu na závěti. Rovněž zpochybnila aktivní legitimaci žalobkyně s tím, že není osobou označenou v závěti.

8. Ostatní žalované byly v řízení nečinné, k žalobě se nevyjádřily.

9. Pro rozhodnutí ve věci bylo zásadní posouzení pravosti listiny a její platnosti jako závěti. Soud se proto blíže nezabýval posuzováním vztahů mezi účastníky řízení a zůstavitelem. V průběhu řízení nijak nevyplynulo, že by zůstavitel závěť odvolal či změnil.

10. Ze shodných tvrzení stran a na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.

11. Zůstavitelem byl [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelý [datum], žalobkyně i žalované byly jeho sestřenicemi.

12. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že pozůstalé sestřenici [jméno] [příjmení], narozené [datum], bytem [adresa], [země], bylo pověřeným soudním komisařem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uloženo do 2 měsíců od právní moci usnesení podat proti zákonným dědicům: [celé jméno žalované], [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované], žalobu na určení, že pozůstalá sestřenice [jméno] [příjmení] je dědičkou ze závěti zůstavitele ze dne [datum]. Toto usnesení nabylo právní moci [datum].

13. Z dědického spisu soud zjistil, že byt zůstavitele na adrese [adresa], byl za účelem hledání závěti prohledán za přítomnosti soudem pověřeného komisaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářské kandidátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a nezúčastněné osoby Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum]. Uvedeného dne nebyla v bytě zůstavitele závět nalezena, přičemž prohlídka bytu včetně návštěvy sklepa, který k bytu zůstavitele náleží, trvala od 10:00 hod., kdy byl úkon zahájen, do 11:40 hod., kdy jednání skončilo uzamčením bytu a zapečetěním dveří (protokol ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Dotazem u soudem pověřeného komisaře soud ověřil, že z prohlídky bytu nebyla soudním komisařem pořizována fotografická dokumentace ani videozáznam z uvedené prohlídky (č.l. 57 spisu, úřední záznam na č.l. 62 spisu).

14. Z dědického spisu dále soud zjistil, že usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla správcem celé pozůstalosti zůstavitele jmenována [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

15. Z obsahu dědického spisu (protokol ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) a rovněž z výslechu svědkyně [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že [anonymizováno] [příjmení] předložila notáři listinu – závěť datovanou [datum], kterou nalezla v bytě zůstavitele, v kuchyni ve skřínce u psacího stolu vpravo pod oknem.

16. Z předmětné listiny soud zjistil, že se jedná o jednu linkovanou stránku formátu A4, text závěti je psaný rukou, čitelným písmem. Listina je v záhlaví označena tiskacím písmem slovy„ ZÁVĚŤ“, následuje text, v němž je po slovech„ já, níže podepsaný“ uvedena identifikace zůstavitele v podobě: titul, jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo, místo bydliště, a následuje text„ pořizuji pro případ své smrti a po zralé úvaze tuto“ pročež následuje opět slovo závěť, které je napsáno velkými tiskacími písmeny uprostřed dalšího řádku a v následujícím textu je uvedeno, že dědičkou veškerého movitého i nemovitého majetku zůstavitel ustanovuje svoji sestřenici [jméno] [příjmení], blíže identifikovanou datem narození [datum], rodným číslem a bydlištěm v [země], [PSČ] [anonymizována dvě slova] str.

2. Pod tímto textem je uvedeno místo a datum, v [obec] dne [datum], po vynechaném jednom řádku v pravé části listiny obsahuje listina podpis„ [jméno] [příjmení]“.

17. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že uvedená znalkyně po zkoumání originálu závěti dospěla k závěru, že holografní závěť zůstavitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (v posudku uváděna pod [číslo]) v celém rozsahu jednoznačně napsal a s velkou pravděpodobností vlastní rukou podepsal [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum]. Soud znalkyni rovněž vyslechl při soudním jednání. Znalkyně potvrdila písemné závěry svého posudku, potvrdila, že měla k dispozici originál listiny, který prozkoumala a nevycházela pouze z její kopie. Při zkoumání originálu listiny použila speciální přenosnou digitální optiku, digitální mikroskop, a to pro zjištění, zda se jedná o originál závěti. Uvedla, že nenalezla znaky padělání, tedy reprodukci tisku, že by bylo něco naskenovaného či dokopírovaného, znalkyně zcela vyloučila, že by šlo o padělek a jednoznačně uvedla, že se jedná o originál, text je napsaný v celém rozsahu kuličkovým perem s modrou psací pastou.

18. Jako pisatele textu kategoricky a zcela jednoznačně označila zůstavitele, v případě podpisu uvedla vysokou pravděpodobnost, že se jedná o podpis zůstavitele. Kategorický závěr u podpisu neučinila z důvodu nedohledatelnosti jednoho znaku v podpisu s tím, že po jeho případném doplnění by závěr mohl být kategorický. Znalkyně uvedla, že měla k dispozici tři podpisy, které byly plně adekvátní svou strukturou, tedy textové podpisy plně čitelné, kde bylo zastoupeno jméno i příjmení tak, jako ve sporném podpisu. Uvedla, že stavba běžně užívaných podpisů zůstavitele je víc zjednodušená, je víc nacvičena, podpis na závěti je oproti nim více čitelný, nicméně znalkyně zdůraznila, že i v případě podpisů je soubor nalezených shodných znaků velmi vysoký (podpisy jsou propojeny identifikačně hodnotnými shodnými znaky se sporným podpisem). Potvrdila, že měla k dispozici bohatý soubor srovnávacího materiálu, k dispozici měla 75 ukázek vlastnoručních podpisů zůstavitele z různých dokladů, srovnávací materiál znalkyně hodnotila velmi kladně z hlediska kvality, kvantity i časové vazby; vzorky podpisů z období let [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok] [číslo], [rok] [číslo] a z roku [rok]; uvedla, že ve srovnávacím souboru jsou zastoupeny dva druhy podpisů, podpisy z let [rok] až [rok] na občanském průkazu a cestovních pasech jsou stavbou dvojdílné, druhem textové podpisy, relativně dobře čitelné, ostatní podpisy z let [rok] – [rok] jsou nacvičeného druhu, nečitelné a mají jednodílnou stavbu – příjmení, srovnávací podpisy prošly přirozeným vývojem v čase. S ohledem na pouze 3 vzorky druhem textové (čitelné) a stavbou dvojdílné, které jsou plně srovnatelné se sporným podpisem hodnotila znalkyně tyto vzorky jako zčásti vyhovující z hlediska kvality (druh a stavba podpisů).

19. Znalkyně dále uvedla, že podpis byl psán plynule, nebyly zjištěny žádné znaky neplynulosti podpisu, pročež upozornila na rozdíl mezi plynulostí a vázaností. Uvedla, že pro polo-perličkové psací písmo, kterým byl text psán (jedná se o napůl tiskací písmo a kurzívu) je typická nízká vázanost. Nenavazování jednotlivých písmen však nelze zaměňovat s plynulostí. V konkrétním případě byl podpis rychlý, jistý, dynamický, vykazuje vlasově odlehčené psací tahy a je naprosto spontánní.

20. Znalkyně poukázala na přirozenou variabilitu podpisů a v obecné rovině poukázala na skutečnost, že se v praxi lze často setkat s tím, že pisatelé u závěti namísto svého obvyklého a běžně používaného podpisu mají snahu přecházet do čitelné struktury podpisu.

21. Podpis zůstavitele sestával ze jména a příjmení, byť se zůstavitel častěji podepisoval jen svým příjmením bez uvedení křestního jména. Uvedení křestního jména a příjmení v závěti je však pochopitelné, tím spíše, že samotný text závěti počíná identifikací pisatele,„ já níže podepsaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení]“. V rámci zajištěného srovnávacího materiálu pro potřeby znaleckého posudku z ničeho nevyplynulo, že by se zůstavitel při sepisu jiných listin podepisoval odlišně z hlediska charakteru písma, znalkyně přitom přesvědčivým způsobem vysvětlila závěry svého znaleckého posudku, včetně vysoké míry pravděpodobnosti podpisu zůstavitele.

22. Z výslechu svědkyně [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že byla přítomna v bytě při hledání závěti za účasti notáře jako soudního komisaře v rámci pozůstalostního řízení. Při té příležitosti předložená závěť nebyla v bytě nalezena a nalezla ji svědkyně poté, co jako soudem jmenovaná správkyně pozůstalosti byt opětovně prohledávala, při hledání kontaktu na bývalého společníka zůstavitele. Listinu našla vpravo dole ve skřínce u stolu, v kuchyni, kde zůstavitel pracoval u počítače. Potvrdila, že se jednalo o místo, které bylo kontrolováno za přítomnosti notáře, potvrdila, že prohlídka bytu notářem byla důkladná, ale nikoli vyčerpávající, že by se byt a věci prohledávaly stránku po stránce. Svědkyně uvedla, že se zůstavitelem se znala 30 let, po nějakou dobu s ním žila, posledních pět let života zůstavitel nebyl v dobrém zdravotním stavu a zejména poslední dva roky před smrtí se o něj svědkyně starala, neboť nikoho jiného blízkého, kdo by se o něj mohl postarat již neměl. Svědkyně uvedla, že byla přesvědčena o existenci závěti, protože za života zůstavitele se ho dotazovala, zda má pro případ smrti všechno zajištěné a zůstavitel ji sdělil, že to zajištěné má, byť nikdy nic konkrétního neuvedl. V tomto směru nebyl sdílný a svědkyně při výslechu uvedla, že na něj nechtěla nijak naléhat. Zda a v čí prospěch závěť sepsal zůstavitel nikdy přímo neuvedl, rozhodně si nepřál, aby majetek„ propadl“ státu. Svědkyně dále uvedla, že předmětná závěť zřejmé pochází z doby, kdy zůstaviteli zemřela maminka, což bylo možným impulsem k jejímu pořízení.

23. Uvedenou výpověď pokládá soud za věrohodnou. Byť svědkyně uvedla, že se zná s žalobkyní, i z doby, kdy svědkyně pracovně působila v [země] a spolu se zůstavitelem žalobkyni navštěvovali, nemá soud za to, že by tato okolnost ovlivnila pravdivost výpovědi. Z výpovědi soud seznal, že svědkyně spíše očekávala nalezení závěti, v níž by zůstavitel zčásti myslel na ní, neboť se o něj po dlouhou dobu starala. Svědkyně však odevzdala závěť notáři v rámci pozůstalostního řízení, ačkoli sama z předložené závěti žádného prospěchu nemá. O pravdivosti výpovědi svědkyně nemá soud důvodu pochybovat.

24. Soud neprovedl dokazování navrhovanými důkazy stranou žalující, účastnickou výpovědí žalobkyně a svědeckou výpovědí manžela žalobkyně, neboť prokazování kvality a intenzity vztahů mezi zůstavitelem a žalobkyní nepovažoval za podstatné pro rozhodnutí.

25. Soud zamítl návrh žalované 1) na provedení dokazování znaleckým posudkem ke zkoumání, zda podpis byl napsán stejným psacím prostředkem jako text závěti či nikoli. Znalkyně z oboru písmoznalectví uvedla, že text byl v celém rozsahu kuličkovým perem s modrou psací pastou. I v případě, že by samotný podpis byl učiněn jiným psacím prostředkem, neznamenalo by to, že se nejedná o podpis zůstavitele. Pro posouzení pravosti podpisu tedy takový důkaz neshledal soud relevantním.

26. Na základě skutkových zjištění učinil soud skutkový závěr, že závěť byla pořízena jako soukromá listina a byla pořízena výlučně vlastní rukou zůstavitele. Pravost originálu listiny jednoznačně potvrdila znalkyně ve svém znaleckém posudku, jako pisatele textu závěti znalkyně jednoznačně označila zůstavitele, u podpisu uvedla vysokou pravděpodobnost. Svědkyně paní [příjmení], která se zůstavitelem po určitou dobu žila a v závěru jeho života se o něj starala potvrdila, že zůstavitel před smrtí uvedl, že má pro případ smrti věci vyřešené, z čehož dovozovala, že pořízení pro případ smrti učinil. Rovněž potvrdila, že se zůstavitel byl s žalobkyní v kontaktu, že blízké příbuzné již neměl, neměl děti a rodiče mu již zemřeli, přičemž s nikým jiným se blíže nestýkal. Skutečnost, že závěť nebyla v bytě zůstavitele nalezena při prvním hledání za účasti notáře nepokládá soud za takovou okolnost, která by byla schopna zpochybnit pravost závěti. Celý úkon prohledání bytu včetně sklepa trval po dobu 1 hodiny 40 minut a je zjevné, že s ohledem na trvání úkonu nebyl prohledáván natolik detailně, aby byla vyloučena možnost následného nalezení závěti při další prohlídce bytu správkyní pozůstalosti, a to i na místě, které bylo za přítomnosti notáře prohledáno.

27. Rozhodná právní úprava: (1) Podle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř.s.“) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. (2) Podle § 170 odst. 2 z. ř. s. nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. (3) Podle § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. (4) Podle § 1475 o. z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní (odst. 1). Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci (odst. 2). [příjmení] náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím (odst. 3). (5) Podle § 1494 odst. 1 o. z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. (6) Podle § 1533 o.z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše. (7) Podle § 561 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

28. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitel pořídil závěť datovanou [datum], kterou vlastnoručně napsal a podepsal. Pod text závěti, tj. na konec textu umístil podpis, podpisem tedy stvrdil právní jednání učiněné v písemné formě; podpis kryje projev vůle vyjádřený v předcházejícím textu. Závěť splňuje podmínky kladené na ní zákonem v ustanovení § 1533 o. z. a § 561 o. z., jak jsou citovány shora.

29. Pro případ smrti povolal zůstavitel dědičkou svého movitého i nemovitého majetku žalobkyni, kterou v závěti jednoznačně identifikoval křestním jménem, datem narození, rodným číslem a bydlištěm. Skutečnost, že zůstavitel uvedl příjmení žalobkyně v přechýlené podobě„ [příjmení]“, ačkoli žalobkyně užívá příjmení v nepřechýlené formě, nemůže založit pochybnosti o její totožnosti ani o její aktivní legitimaci k podání žaloby.

30. Ze shora uvedených důvodů soud žalobnímu návrhu vyhověl.

31. O nákladech řízení bylo ve výroku II. rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu ve věci. V daném případě úspěšné žalobkyni vznikly náklady řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, a z odměny advokátky ve výši 15 550 Kč za 5 úkonů právní služby po 2 500 Kč (tj. 12 500 Kč) a 1 úkonu právní služby po 1 250 Kč (za jednání, kdy bylo pouze vyhlášeno rozhodnutí) dle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), kdy tarifní hodnota činí 35 000 Kč. Jedná se o úkony převzetí a příprava zastoupení (§11 odst. 1 písm. a/ AT), podání žaloby (11 odst. 1 písm. d/ AT), vyjádření ze dne [datum] (§11 odst. 1 písm. d/ AT), účast u jednání soudu dne [datum] a [datum] (11 odst. 1 písm. g/ AT) a účast při jednání, při kterém došlo pouze vyhlášení rozhodnutí dne [datum] (11 odst. 2 písm. f/ AT). Dále náklady sestávají z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč na jeden úkon právní služby, tedy 6x 300 Kč, celkem 1 800 Kč a 21 % DPH ve výši 3 266 Kč Náklady řízení činí částku celkem 20 816 Kč a žalované 1), 2) a 3) jsou povinny zaplatit je žalobkyni k rukám její právní zástupkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

32. O nákladech státu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má stát, podle výsledků řízení, proti účastníkům, právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě vynaložil stát náklad na odměnu znalkyně za její výslech při jednání soudu. O odměně rozhodl soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přičemž v době vyhlášení rozsudku nebylo usnesení pravomocné, proto postupoval jak uvedeno ve výroku s tím, že výše a splatnost povinnosti k náhradě nákladů státu bude stanovena samostatným usnesením.