28 C 358/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Hovorkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o zaplacení částky 11 256 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 256 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 256 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do smluvního úroku z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 11 256 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení zamítá.III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 624,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 9. 2024 domáhala po žalovaných zaplacení částky 11 256 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne 1. 9. 2023 uzavřela s žalovanými podnájemní smlouvu k bytu č. , Anonymizováno, v domě č. p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, . Účastníci si ve smlouvě sjednali smluvní úrok z prodlení ve výši 2 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení žalovaných. Žalovaní jsou v prodlení s úhradou faktury ze dne 7. 5. 2024, č. , hodnota, , ve výši 22 512 Kč za energie za období od 29. 8. 2023 do 18. 3. 2024, spatné dne 21. 5. 2024. Žalovaní fakturu uhradili pouze částečně, a to dne 1. 7. 2024 částkou 5 628 Kč a dne 29. 7. 2024 částkou 5 628 Kč. Dluh žalovaných tedy činí 11 256 Kč. Žalovaní ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dluh neuhradili. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 11 256 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 2 % měsíčně z částky 11 256 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili, v řízení zůstali nečinní.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s postupem dle § 115a o. s. ř. souhlasila již v podané žalobě, žalovaní k výzvě soudu s uvedeným postupem ve stanovené lhůtě neprojevili nesouhlas.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanými dne 1. 9. 2023 podnájemní smlouvu na dobu od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024, jejímž předmětem byl byt č. , Anonymizováno, v domě č. p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala přenechat předmětný byt žalovaným k užívání a žalovaní se mimo jiné zavázali platit žalobkyni podnájemné, paušální částku za služby spojené s užíváním bytu, pojištění jednotky, zálohu za dodávku elektřiny a nedoplatky plynoucí z vyúčtování elektřiny (bod III. podnájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2023). Ve smlouvě si účastníci sjednali smluvní úrok z prodlení ve výši 2 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení žalovaných (bod III. odst. 13 podnájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2023). Žalovaní začali předmětný byt užívat dne 29. 8. 2023 (předávací protokol ze dne 29. 8. 2023). Žalobkyně vystavila žalovaným na základě vyúčtování spotřeby elektřiny fakturu za energie za období od 29. 8. 2023 do 18. 3. 2024 ve výši 22 215 Kč se splatností dne 21. 5. 2024 (faktura č. , hodnota, ze dne 7. 5. 2024). Žalovaní fakturu uhradili pouze částečně, a to dne 1. 7. 2024 částkou 5 628 Kč a dne 29. 7. 2024 částkou 5 628 Kč. Žalovaní neuhradili částku 11 256 Kč. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 19. 7. 2023 (předžalobní výzva z 12. 9. 2024), žalovaní však ani poté dluh neuhradili a jsou v prodlení.

5. Podle § 2270 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ‚o. z.“), uzavře-li nájemní smlouvu s pronajímatelem více osob, stanou se společnými nájemci bytu; společným nájemcem bytu se stane i osoba, která se souhlasem stran přistoupí ke smlouvě. Co platí o nájemci, platí obdobně o společných nájemcích, není-li dále stanoveno jinak.

6. Podle § 1872 odst. 1 o. z., je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2235 odst. 1 o. z. Zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

10. Podle § 2239 o. z. se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

11. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že účastníci uzavřeli smlouvu o podnájmu, přičemž podnájem se při absenci právní úpravy subsidiárně řídí úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019). S přihlédnutím k účelu nájmu, tedy zajištění bytových potřeb podnájemců, soud na uzavřenou smlouvu o podnájmu subsidiárně použil právní úpravu nájmu bytu.

12. Uzavřením podnájemní smlouvy se oba žalovaní stali společnými podnájemci bytu ve smyslu § 2270 o. z., z čehož oběma plynou práva a povinnosti. Žalovaní včas neplnili svou povinnost platit vyúčtování energií a dostali se dle § 1968 o. z. do prodlení. Účastníci si přitom dohodli smluvní úroky z prodlení ve výši 2 % měsíčně z dlužné částky. Ujednání smluvních úroků z prodlení je v rámci úpravy podnájmu bytu omezeno kogentní právní úpravou vyplývající z § 2235 odst. 1 o. z., příp. z § 2239 o. z., jenž chrání nájemce vůči smluvní pokutě a nepřiměřeným smluvním ujednáním. Smluvní úroky z prodlení a smluvní pokuta jsou instituty velmi blízké, funkčně téměř totožné (srov. HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1048–1080). Ustanovení § 2239 o. z. je tedy třeba vykládat jako zákaz sjednat si pro případ prodlení s placením nájemného a služeb s ním spojených nejen smluvní pokutu, ale i smluvní úrok z prodlení (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018). Jelikož si stran ujednaly smluvní úrok z prodlení podstatně převyšující zákonný úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (2 % měsíčně z dlužné částky, tedy 24 % ročně, oproti 14,75 % z dlužné částky ročně), nelze k takovému ujednání přihlížet a je tudíž neplatné. Při prodlení s placením vyúčtování energií tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení dlužné částky a úroku z prodlení ve výši, která podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila ke dni vzniku prodlení 14,75 % z dlužné částky ročně. Z tohoto důvodu soud žalobu co do smluvního úroku z prodlení částečně zamítl ve výši rozdílu smluvního a zákonného úroku z prodlení, tedy ve výši 9,25 % ročně z částky 11 256 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení.

13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě ve zbytku vyhověl. S ohledem na to, že žalovaní jsou společnými podnájemci bytu ve smyslu § 2270 o. z., jsou dle § 1872 o. z. zavázáni k povinnostem plynoucím z podnájemní smlouvy společně a nerozdílně, a takto jim soud povinnost rovněž uložil.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně byla v řízení úspěšná, neúspěch v části příslušenství není pro posouzení úspěchu rozhodný, proto byl přiznán nárok na náhradu nákladů v plné výši, přičemž tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 560 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH 21 % z částky 5 640 Kč ve výši 1 184,40 Kč. Celkem tvoří náklady částku 7 624,40 Kč.