28 C 362/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šedivou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky částka anonymizováno s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] [anonymizováno] s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] [anonymizováno] od [datum] do zaplacení, se zamítá

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne [datum] domáhala zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky a žalobu zdůvodnila tím, že dne [datum] cestovala letem č. [označení letu] [anonymizováno] z [město] do [město], který provozovala žalovaná společnost. Letadlo přiletělo do cílové destinace se zpožděním větším než 3 hodiny. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač byla ke kompenzaci vyzvána písemně.

2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Vznesla námitku promlčení podle § 2553 odst. 3 občanského zákoníku, když dle jejího názoru nebyl nárok uplatněn ve lhůtě 6 měsíců.

3. K vyjádření žalované se vyjádřila žalobkyně a namítala, že nelze uplatnit vnitrostátní právo, neboť se jedná o nárok na náhradu škody podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004. Pokud by bylo promlčení posuzováno podle vnitrostátního práva, byla by lhůta tříletá.

4. Z předložených listin a nesporného tvrzení účastníků bylo prokázáno, že se žalobkyně dne [datum] zúčastnila letu č. [označení letu] [anonymizováno], z [město] do [město], a že let byl zpožděn o více než 3 hodiny. Spornou skutečností mezi účastníky zůstala otázka námitky promlčení.

5. Podle § 2553 odst. 3 občanského zákoníku práva podle odst. 1, 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do 6 měsíců, soud je nepřizná, namítá-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

6. V řízení bylo prokázáno výzvou k plnění ze dne [datum], že žalobkyně uplatnila nárok u žalované společnosti prostřednictvím [právnická osoba] až tohoto dne, tedy po uplynutí 6 měsíců od vzniku škody.

7. Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z., zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z., chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. Samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise https://ec.europa.eu/transport/sites/transport/files/themes/passengers/air/doc/complain _form/eu_complaint_form_cs.pdf). Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Pokud občanský zákoník v ust. § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je "spotřebitelem" či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).

8. Soudní dvůr EU v Rozsudku ze dne 22. listopadu 2012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV, rozhodl, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.

9. Pravomoc soudu ve sporu rozhodnout soud dovodil z Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012, článek 7 bod 1 písm. b) ve spojení s rozsudkem SDEU ve věci C -204/08, když místo plánovaného odletu letadla bylo v obvodu podepsaného soudu. Podle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) má cestující právo na náhradu ve výši 250 EUR, neboť se jedná o letovou vzdálenost menší než 1 500 km. Toto nařízení však neobsahuje vlastní úpravu promlčení, proto je nutno posuzovat otázku promlčení podle vnitrostátní právní úpravy, tedy v tomto případě ve smyslu § 2553 občanského zákoníku, který se týká přepravy osob. Z výše uvedeného je tedy nepochybné, že nárok žalobkyně byl promlčen a žalovaná společnost námitku promlčení vznesla, proto soudu nezbylo než ve smyslu § 2553 odst. 3 občanského zákoníku žalobu zamítnout z důvodu vznesené námitky promlčení, neboť let se uskutečnil dne [datum], avšak výzva k plnění byla podána u žalované společnosti až po promlčecí lhůtě 6 měsíců.

10. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a procesně úspěšné žalované soud přiznal právo na náhradu za 1 režijní paušál po 300 Kč (za vyjádření ve věci).