33 C 103/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, zákonné zástupkyně a žalobce , Slovenská republika zastoupený zákonnou zástupkyní celé jméno zákonné zástupkyně bytem adresa žalobce, zákonné zástupkyně a žalobce , Slovenská republika b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, zákonné zástupkyně a žalobce , Slovenská republika oba zastoupeni zákonnou zástupkyní celé jméno zákonné zástupkyně bytem adresa žalobce, zákonné zástupkyně a žalobce , Slovenská republika oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení částky 500 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce a) a žalobce b) domáhají každý zaplacení 250 EUR se zákonným úrokem z uvedené částky od 19. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit rovným dílem žalované náklady řízení ve výši 8 143,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobci se žalobou, došlou soudu dne 18. 7. 2022, domáhali po žalované zaplacení částky v souhrnné výši 500 EUR s příslušenství. Tento návrh odůvodnili tím, že se jako cestující měli dne 27. 7. 2019 účastnit letu č. [anonymizováno] z Amsterodamu do Prahy, jehož operujícím leteckým dopravcem měla být žalovaná. Zmíněný let byl však zrušen, přičemž vzdálenost destinací na zmíněném letu činí 707 km. Proto z hlediska právního posouzení věci je nutné na vzniklou situaci aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále také jen„ Nařízení“), podle kterého přísluší každému z žalobců náhrada škody ve výši 250 EUR. Žalobci uplatňovali jejich nároky vůči žalované opakovaně, žalovaná však neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila podáním ze dne 5. 1. 2023, v němž uvedla, že nárok žalobců zcela neuznává, a to ani z části. Žalovaná vznesla námitku promlčení pohledávek žalobců ve smyslu ust. § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť žalobci uplatnili jejich nároky opožděně. Žalovaná upozornila, že Nařízení otázku promlčení pohledávky neupravuje a ve smyslu závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 286/20, je tak nutno aplikovat právo tuzemské. Promlčecí lhůta měla započít dnem následujícím po dni letu, tj. po 27. 7. 2019, a uplynout 28. 1. 2020. Žalobci pak nijak neprokázali doručení předžalobní výzvy ze dne 19. 3. 2020 žalované. S ohledem na promlčení pohledávek žalobců žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Na vyjádření žalované reagovali žalobci replikou ze dne 2. 5. 2023, v níž uvedli, že námitka promlčení, uplatněná žalovanou, není důvodná. Žalobci se dne 8. 8. 2019 obrátili na [právnická osoba] [právnická osoba], která dne 19. 8. 2019 vyzvala k plnění [právnická osoba] [anonymizováno], přičemž této společnosti byla dne 3. 12. 2019 zaslána rovněž předžalobní výzva. Společnost [anonymizována tři slova] přitom byla žalobci i jejich zástupkyní kontaktována s ohledem na skutečnost, že na faktuře vystavené k letenkám, které žalobci zakoupili u společnosti [anonymizována dvě slova], byl uveden kód [anonymizováno], která přináleží právě ke [právnická osoba] [anonymizováno], tedy sesterské společnosti žalované. Tato společnost má přitom s žalovanou i společné reklamační oddělení na webových stránkách. Žalobci proto pokládají označení žalované za nedostatečné, pročež nemohli být srozuměni s identifikačními údaji žalované, a proto nebyli ani seznámeni s osobou povinnou k úhradě škody ve smyslu ust. § 620 o. z. Dle žalobců je proto nutno za počátek promlčecí lhůty považovat nejdříve datum předání případu zástupci žalobců, tj. 28. 2. 2020, případně až den vyjádření žalované. Po tomto datu zástupce žalobců upozornil na skutečnost, že pasivně legitimovanou může být teoreticky právě žalovaná, a proto zaslal žalované předžalobní výzvu dne 19. 3. 2020. Žalobci závěrem pokládají námitku promlčení za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na tyto skutečnosti žalobci nadále setrvali na podané žalobě.

4. Mezi účastníky řízení je ve smyslu ust. § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nesporné, že žalobci měli zakoupené letenky k letu operovaného žalovanou na den 27. 7. 2019 na trase Amsterdam - Praha s tím, že uvedený let byl zrušen. Vzdálenost na trase Praha - Amsterdam pak činí 710 km. Mezi Stranami je rovněž nesporné, že žalovaná operuje lety s označením„ [anonymizováno]“. Mezi stranami je konečně nesporné, že zkratka operujícího dopravce ve znění„ [anonymizováno]“ je používána pro [právnická osoba] [anonymizováno].

5. Z Letenek – Boarding Pass znějících na jména žalobců soud zjistil, že na těchto je uvedeno číslo letu ve znění [anonymizováno].

6. Z Faktury [číslo] vystavené společností [anonymizována dvě slova] a z Rozpisu vyhledaných letů vystaveného společností [anonymizováno] s. r. o. soud zjistil, že tato společnost coby zprostředkovatel letenek uvedla na faktuře kód dopravce„ [anonymizováno]“ a v rozpisu letů uvádí jako dopravce společnost„ [anonymizováno]“.

7. Z Dopisu nazvaného„ Uplatnění nároku ze dne 14. 8. 2019 a 28. 11. 2019“ včetně dvou podacích lístků České pošty soud zjistil, že žalobci spolu s dalšími klienty prostřednictvím [právnická osoba] [právnická osoba] uplatnili jejich pohledávky u [právnická osoba], adresa [adresa].

8. Z Výpisu internetového portálu [anonymizováno] pro hesla„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizována dvě slova]“ soud zjistil, že při zadání hesla„ [anonymizováno]“ lze získat informace o společnosti sídlící ve [příjmení] [jméno] na Letišti [anonymizováno]. Při zadání hesla„ [anonymizována dvě slova]“ lze získat informace o [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

9. Z Přepravních podmínek žalované dostupných na webové adrese [webová adresa] soud zjistil, že v čl. 2 těchto podmínek informuje žalovaná o tom, že pokud začíná číslo letu předponou [anonymizováno], je daný let zpravidla provozován společností [název žalované], se sídlem na adrese [adresa], Rakousko.

10. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti a průkaznosti žalobkyní předložených listin, především pak o pravosti přepravních podmínek, když rovněž při jednání soudu dne 11. 5. 2023 byly tyto předloženy na veřejně dostupných stránkách, jejichž prostřednictvím rovněž žalovaná poskytuje její služby. Z dalších před soudem provedených důkazů soud nezjistil další skutečnosti rozhodné pro předmět tohoto řízení.

11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobci měli zakoupené letenky k letu č. [anonymizováno] operovaného žalovanou na den 27. 7. 2019 na trase Amsterdam – Praha Tyto letenky zakoupili za pomoci zprostředkovatele, společnosti [anonymizována dvě slova], která na faktuře k daným letenkám uvedla kód dopravce„ [anonymizováno]“ a v rozpisu letů uvedla jako dopravce společnost„ [anonymizováno]“. Dle přepravních podmínek dostupných na webové adrese [webová adresa] je provozovatelem letů s předponou„ [anonymizováno]“ žalovaná. Uvedený let byl zrušen. Žalobci spolu s dalšími klienty prostřednictvím jejich zástupce, [právnická osoba] [právnická osoba], dne 14. 8. 2019 vyzvali [právnická osoba] [anonymizováno] k plnění dluhu v podobě náhrady škody, přičemž této společnosti byla dne 3. 12. 2019 zaslána rovněž předžalobní výzva, to vždy na adresu jejího sídla – [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. U žalované uplatnili žalobci jejich nároky dne 19. 3. 2020.

12. Vzhledem k uplatněné námitce promlčení pohledávek žalobců se soud v prvé řadě zabýval právě otázkou promlčení.

13. Podle čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie má nařízení obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

14. Na oblast tohoto sporu tak dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné nařízení č. 261/2004.

15. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22. 11. 2012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“ 16. Podle § 2553 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas (odst. 1). Při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády (odst. 2). Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas (odst. 3).

17. Podle § 2578 o. z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

18. Ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019 č. j. 18 Co 265/2019-62, bod 10., 11. vyplývá:„ Pojem přepravní řád uvedený v § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále nutno uvést, že i samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely. Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Tvrzení žalobkyně, že Nařízení žádnou notifikaci nepředpokládá, je proto chybné. Pokud občanský zákoník v § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je ″spotřebitelem″ či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).“ 19. Je sice pravdou, že shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 286/20, avšak důvodem zrušení nebyl nesprávný právní názor na otázku promlčení, ale nesprávné poučení účastníků o možnosti podat dovolání, aniž by otázka promlčení byla řešena. Celé řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno a rozsudek soudu I. stupně byl zrušen (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 18 Co 265/2019-98). Zdejší soud má však za to, že i když uvedený rozsudek Městského soudu v Praze nenabyl právní moci, obsahuje úvahy a premisy aplikovatelné i v dané věci.

20. Přímo aplikovatelné Nařízení tedy neobsahuje vlastní úpravu promlčení, a proto je nutno otázku promlčení v souladu se shora uvedeným posuzovat podle vnitrostátní úpravy. Na projednávanou věc se aplikuje § 2553 o. z., který se týká přepravy osob.

21. Podle ust. § 619 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

22. Nejvyšší soud došel v rozsudku ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019 k následujícímu závěru: Ust. § 620 odst. 1 o. z., které upravuje počátek subjektivní promlčecí lhůty u nároku na náhradu škody nebo újmy, navazuje na § 619 o. z., což znamená, že dikce„ měl a mohl“ se uplatní i při jeho výkladu (srov. shodně PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 690–691). Okamžik znalosti o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty je určován jak subjektivně (skutečná znalost), tak i objektivně a běh promlčecí lhůty může začít bez skutečné znalosti oprávněného o uvedených okolnostech v případě, že se oprávněný o nich objektivně dozvědět měl a mohl. Předpokládaná vědomost může nastat zároveň s vědomostí skutečnou nebo ji může předcházet a v takovém případě je rozhodný pro počátek běhu promlčecí lhůty ten okamžik, který nastane dříve. Určení, kdy se oprávněný o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty objektivně dozvědět měl a mohl, závisí na okolnostech případu, přičemž je u něj předpokládáno vynaložení obvyklé míry pozornosti, pečlivosti i opatrnosti (srov. TÉGL a WEINHOLD. In: MELZER, F. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § 419–654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 949, 953).“ 23. Podle ust. § 436 odst. 2 o. z., je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zastoupeného; to neplatí, jedná-li se o okolnost, o které se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Není-li zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolat dobré víry zástupce.

24. Soud dospěl k právnímu závěru, že žalobci neuplatnili jejich nároky na základě Nařízení do 6 měsíců od uskutečnění předmětného letu ve smyslu ust. § 2553 odst. 3 o. z., neboť žalobci ve smyslu ust. § 619 a 620 o. z. museli mít nejpozději dnem předpokládaného odletu povědomost o výši způsobené škody a rovněž o osobě odpovědné za tuto škodu. Povědomost o osobě odpovědné za škodu má soud za prokázanou z doložených letenek ve spojení s přepravními podmínkami žalované, která v těchto jasně a zřetelně identifikovala sebe jako smluvní stranu smlouvy o letecké přepravě, kterou spolu strany uzavřely. Na tomto závěru nemůže ničeho měnit ani skutečnost, že žalobci využili pro nákup letenek zprostředkovatele, který následně označil jako provozovatele letu [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] namísto žalované, když nesprávné označení smluvního partnera zprostředkovatelem nemůže jít k tíži tohoto partnera – v tomto případě žalované. Soud k tomuto uvádí, že je odpovědností každého kontrahenta získat informace o jeho smluvním partnerovi, neboť v opačném případě by nemohlo ani dojít k platnému uzavření smlouvy, není-li zde vůle žalobců zacílená ke konkrétnímu subjektu. Soud pak došel k závěru, že žalovaná dostála informační povinnosti uložené jí směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 211/83 o právech spotřebitelů nebo ust. § 1810 a násl. o. z. Následné výzvy žalobců učiněné v promlčecí lhůtě, která počala běžet dnem 28. 7. 2019 a uplynula 28. 1. 2020, pak byly adresovány [právnická osoba] [anonymizováno], nikoliv žalované, pročež tato nebyla v promlčecí lhůtě vyzvána k plnění. Proto lze ve smyslu ust. § 2553 o. z. uzavřít, že pohledávky žalobců jsou promlčeny a soud se tak ani dále nezabýval otázkou tvrzené řádné výzvy žalované dne 19. 3. 2020. Konečně soud uvádí, že činila-li výzvy směrem ke [právnická osoba] [anonymizováno] tehdejší zástupkyně žalobců, [právnická osoba] [právnická osoba], je této nutno přičíst ve smyslu ust. § 436 o. z. zjevnou vědomost žalobkyně o osobě odpovědné za škodu.

25. Vzhledem k tomu, že se žalované předloženými listinnými důkazy podařilo účinně namítnout promlčení pohledávek žalobců, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobu v plném rozsahu zamítnul.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 143,30 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 782,50 Kč (ekvivalentu částky 500 EUR) sestávající z částky 1 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 580 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 5. 1. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 580 Kč za účast na jednání soudu dne 11. 5. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 790 Kč a za účast při jednání soudu dne 16. 5. 2023, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 730 Kč ve výši 1 413,30 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobcům zaplatit žalované náklady řízení na účet jejího právního zástupce.