33 C 130/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobkyně c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobkyně d) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobkyně všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 1 000 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 250 EUR spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 11. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku ve výši 250 EUR spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 11. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) částku ve výši 250 EUR spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 11. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni d) částku ve výši 250 EUR spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 11. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 857,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

1. Žalobci podali dne 17. 6. 2021 u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhali, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by uložil žalované povinnosti uhradit každému z žalobců částku ve výši 250 EUR včetně příslušenství. Žalobu odůvodnili tím, že se jedná o paušální náhradu za škody za zpoždění letu č. [anonymizováno] [číslo] dne [datum] z [obec] do [anonymizováno], jehož operujícím dopravcem byla žalovaná. Odlet spoje z [obec] byl stanoven na [údaj o čase] hodin, přílet spoje do [anonymizováno] byl stanoven na [údaj o čase] hodin. Skutečný odlet spoje se uskutečnil až ve [údaj o čase] hodin. Z tohoto důvodu žalobci dorazili do cílové destinace ([příjmení]) až dne [datum] v [údaj o čase] hodin. Předmětný let byl tedy opožděn o více než 3 hodiny. V souladu s Nařízením Evropského Parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen„ Nařízení“), tak každý z žalobců požaduje po žalované náhradu škody ve výši 250 EUR. Žalobci rovněž požadují příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z jednotlivých částek ve výši 10 % ročně ode dne 11. 2. 2020 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení 2. Žalovaná nárok žalobců neuznala co do důvodu i výše. Uvedla, že podle § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), musí cestující uplatnit právo na náhradu škody vzniklé tím, že přeprava nebyla provedena včas, bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 6 měsíců. V opačném případě soud právo cestujícímu nepřizná, namítne-li dopravce, že nebylo uplatněno včas. Žalovaná se odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2019, č. j. 18 Co 265/2019-62, který potvrdil závěry Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 7. 2019, č. j. 10 C 147/2019-42, dle nichž je třeba výše zmíněné ustanovení aplikovat i na případy náhrady škody dle Nařízení. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

3. Z kopie palubních lístků soud zjistil, že se žalobci dne [datum] účastnili letu č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [anonymizováno].

4. Z potvrzení o neuskutečněném/zpožděném letu ze dne 21. 7. 2019 soud zjistil, že se žalobci dopravili k odbavení a že let č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] byl zpožděn oproti plánovanému odletu o 6 hodin a 13 minut.

5. Z výzvy k plnění ze dne 27. 1. 2020, uplatnění nároku na kompenzaci za zpožděný let a z emailu ze dne 19. 4. 2022 soud zjistil, že vzdálenost mezi destinacemi činí přibližně 1 043 km a že žalovaná byla ze strany žalobců vyzvána k zaplacení celkové částky 1 000 EUR jako náhrady za zpoždění předmětného letu, a to dne 29. 7. 2019, 8. 11. 2019 a konečně 27. 1. 2020.

6. Z rozsudku okresního soudu v [obec] ze dne 6. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], [spisová značka], soud zjistil, že výše uvedený soud udělil souhlas k právnímu jednání, které učinili žalobce a) a b) za nezletilé žalobce c) a d), konkrétně k podání žaloby v řízení před zdejším soudem.

7. Shora uvedené důkazy posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a žádná taková skutečnost nebyla účastníky tvrzena. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost některé z listin, z kterých soud při svém rozhodování vycházel.

8. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

9. Žalobci se dne [datum] účastnili letu č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [anonymizováno] s časem odletu [údaj o čase], jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Na letu došlo ke zpoždění v celkové délce 6 hodina a 13 minut. Do místa určení tak žalobci přiletěli se zpožděním přesahujícím 3 hodiny. Žalovaná byla následně ze strany žalobců vyzvána k zaplacení celkové částky 1 000 EUR jako náhrady za zpoždění předmětného letu, a to dne 29. 7. 2019, dne 8. 11. 2019 a dne 27. 1. 2020.

10. Na věc dopadá přímo použitelné Nařízení. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

11. Z judikatury SDEU ve věci STURGEON (C -402/07 Sturgeon v . Condor a C -432/07 Bock v . Air France) zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu dle článku 7 Nařízení z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času.

12. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22. 11. 2012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“ Přímo aplikovatelné Nařízení tedy neobsahuje vlastní úpravu promlčení, a proto je nutno otázku promlčení v souladu se shora uvedeným posuzovat podle vnitrostátní úpravy.

13. Podle § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

14. V řízení bylo prokázáno, že každému z žalobců vznikl nárok na zaplacení částky 250 EUR jako náhrady za zpoždění letu [anonymizováno] [číslo], jehož se žalobci účastnili a jenž byl při přibližné vzdálenosti destinací 1 043 km zpožděn o 6 hodin a 13 minut, přičemž operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Soud dospěl k závěru, že žalobci opakovaně vyzývali žalovanou k náhradě škody. Námitce pozdního uplatnění práva ze strany žalované nelze přisvědčit, neboť žalobci doložili formulář pro uplatnění nároku na kompenzaci, k němuž se však žalovaná dále nevyjádřila a jeho doručení nijak nerozporovala.

15. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku včetně povinnosti žalované zaplatit žalobcům zákonný úrok z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšným žalobcům nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 857,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty 250 eur ve výši 200 Kč snížená o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu za společné zastoupení žalobců za každý z 12 úkonů společné právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu ve věci samé) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (1 920 Kč + 300 Kč), dále odměna stanovená dle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu za 4 společné úkony právní služby z tarifní hodnoty 250 eur ve výši 1500 Kč snížená o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu za repliku k vyjádření žalované ze dne 20. 4. 2022 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu (4 800 Kč + 300 Kč). V souladu s § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21 % DPH v částce 1 537,20 Kč, protože zástupce žalobců je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 12 857,20 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalované zaplatit žalobcům náklady řízení na účet jejího právního zástupce.

17. Odměnu a náhrady zástupce žalobců omezil soud v souladu s ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho činnosti známo, že zástupce žalobců podává obdobné návrhy na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.