33 C 18/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 12 594 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 594 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 594 Kč ve výši 8,25 % ročně od 28. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 993,46 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 446,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu dne 6. 10. 2022 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 594 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 2. 2021 uzavřela se žalovaným distančním způsobem na adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému dne 25. 2. 2021 částku 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč a zaplatit poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto“ a poplatek ve výši 29 Kč za službu„ Informační SMS servis“. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména prostřednictvím informací získaných od žalovaného a dále lustrací žalovaného v centrální evidenci exekucí, v interním registru historie klienta a kontrolou předloženého dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Splatnost úvěru byla sjednána na 27. 3. 2021, žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho. Dle čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení. Žalobkyně dále požaduje rovněž částku 4 860 Kč za účelně vynaložené náklady k vymáhání pohledávky. Před podáním žaloby byl žalovaný upomínán o zaplacení. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků v celkové výši 194 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 860 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky denně z částky 12 594 Kč od 28. 3. 2021 do 25. 6. 2021 a dále úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 12 594 Kč od 28. 3. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 23. 3. 2023, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 27. 7. 2021, Souhlasu se zpracováním osobních údajů a Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úvěru uhradit i poplatek ve výši 2 400 Kč, poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně, a to do 27. 3. 2021.

5. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že v čl. 6 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení a povinnost žalovaného hradit v případě prodlení i účelně vynaložené náklady. Dále bylo ujednáno, že souhrn veškerých, v daném článku uvedených, sankcí nepřekročí součin hodnoty 0,5 a jistiny ve výši 10 000 Kč.

6. Ze Sazebníku platného ke dni 1. 9. 2020 bylo zjištěno, že poplatek za službu„ Presto“ činí 165 Kč a poplatek za službu„ Informační SMS servis“ činí 29 Kč měsíčně.

7. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 25. 2. 2021 vyplatila částku 10 000 Kč.

8. Z Fotokopie občanského průkazu žalovaného a Výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikovatelných příjmů bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 22 300 Kč.

9. Z Výzvy k úhradě před podání žaloby a Podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení.

10. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh plnil, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že neuhradil ničeho.

11. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti a průkaznosti žalobkyní předložených listin, když ostatně ani žalovaný neuvedl nic, co by mělo věrohodnost tvrzení žalobkyně zpochybnit. Z dalších před soudem provedených důkazů soud nezjistil další skutečnosti rozhodné pro předmět tohoto řízení.

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 2. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit poplatek ve výši 2 400 Kč a dále poplatky za volitelné služby, tj. poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně, a to nejpozději do 27. 3. 2021. Pro případ prodlení s úhradou se žalovaný zavázal uhradit rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení a dále se žalovaný zavázal uhradit i účelně vynaložené náklady na straně žalobkyně, přičemž bylo ujednáno, že souhrn veškerých, v daném článku uvedených, sankcí nepřekročí součin hodnoty 0,5 a jistiny ve výši 10 000 Kč. V daném článku se přitom nachází jak ujednání o smluvní pokutě, tak ujednání o náhradě vzniklých nákladů. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho.

13. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 2 odst. 1 o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, [anonymizováno] [právnická osoba], v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

23. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

26. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Dle závěrů soudu bylo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně dostatečné, když žalobkyně nejenže vyžádala informace od žalovaného, přičemž nelze klást žalobkyni k tíži, důvěřuje-li žalovanému coby smluvnímu partnerovi v jeho tvrzeních o dosažených příjmech, ale provedla i příslušné lustrace s negativním výsledkem. Ve věci tudíž bylo prokázáno, že žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout.

27. V této souvislost tak soud dále posuzoval oprávněnost samotného nároku žalobkyně a dospěl k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná, když mezi účastníky řízení platně vznikl závazek z úvěrové smlouvy, žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému úvěr, ten jej však ve stanovené lhůtě nevrátil, čímž se dostal do prodlení ve smyslu ust. § 1968 věty první o. z., v jehož důsledku vznikl žalobkyni nárok rovněž na zákonný úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dále na smluvní pokutu ve smyslu ust. § 2048 o. z. a dále na náhradu nákladů spojených s vymožením plnění po žalovaném dle smlouvy. Výše přiznaného nároku žalobkyně je však limitována smluvními ujednáními, konkrétně čl. 6 Smlouvy, dle níž souhrn veškerých tam uvedených sankcí nepřekročí součin hodnoty 0,5 a jistiny ve výši 10 000 Kč, tj. 5 000 Kč. Jelikož pak smluvní pokuta počítána procentní sazbou z dlužné částky dle výpočtu žalobkyně odpovídá částce ve výši 1 133,46 Kč a náklady na vymáhání odpovídají částce 4 860 Kč, tj. v souhrnu vykázala žalobkyně sankce ve výši 5 993,46 Kč, lze uzavřít, že sankční plnění přesáhlo smluvní limit ujednaný účastníky řízení a žalobkyni tak mohl vzniknout nárok toliko v maximální možné výši 5 000 Kč.

28. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku tak, že žalobkyni přiznal peněžité plnění ve výši celé jistiny dluhu s příslušenstvím ve spojení s plnou výší nákladů vynaložených na upomínání žalovaného a výrokem II. tohoto rozsudku žalobu ve výši smluvního úroku z prodlení – smluvní pokuty, jenž převyšuje v součtu s přiznanými náklady na upomínání smluvní limit 5 000 Kč, tj. ve výši 993,46 Kč, zamítnul.

29. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v převážné míře úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 594 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Odměnu a náhrady zástupce soud omezil, neboť mu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení zástupce podává opakovaně obdobné návrhy na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.