33 C 185/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Lehovcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o uznání a výkon rozhodnutí

I. Návrh na uznání rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek] na [jméno] ze dne [datum] věc [číslo] se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12.150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se svým návrhem domáhal uznání rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek] na [jméno] ze dne [datum] věc [číslo]. K důvodům uvedl, že předmětné rozhodnutí žádá uznat z důvodu nutnosti jeho dalšího uplatnění před Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu. Má za to, že soud Ruské federace byl pravomocný k rozhodnutí, jež navrhuje uznat, když bylo rozhodováno o vypořádání společného jmění manželů a žalobce měl bydliště na území Ruské federace.

2. Žalovaná k návrhu uvedla, že s ním nesouhlasí. Má za to, že rozhodnout o vlastnickém právu k bytové jednotce na území České republiky je v pravomoci českých nikoliv ruských soudů. Dále uvedla, že účastníci jako manželé měli bydliště na území České republiky a žalovaný odjel do Ruské federace pouze za účelem podání návrhu na vypořádání společného jmění manželů, nikoliv s úmyslem v Ruské federaci zůstat. Má dále za to, že rozhodnutí není v Ruské federaci vykonatelné, když na jeho základě by nemohl být proveden zápis vlastnického práva.

3. Soud ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez na řízení ústního jednání dle § 16 odst. 2 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ ZMPS“).

4. Z rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek] na [jméno] ze dne [datum] věc [číslo] soud zjistil, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 31.5.2018, přičemž tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o tom, že bylo provedeno rozdělení společného jmění manželů tj. žalobce a žalované s tím, že jejich podíly jsou shodně ve výši ½ na bytové jednotce [číslo] obec Praha, k.ú. [část obce] včetně příslušenství a spoluvlastnickém podílu o velikosti [číslo] na nebytové jednotce [číslo] obec Praha, k.ú. [část obce] včetně příslušenství.

5. Z rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek] na [jméno] ze dne [datum] věc [číslo] soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo rozhodováno o návrhu žalobce proti žalované o rozvod manželství a určení velikosti podílů na společném jmění manželů.

6. Z povolení k pobytu [číslo] soud zjistil, že žalovaná má povolený dlouhodobý pobyt v České republice od 2.11.2015 do 1.4.2021.

7. Z povolení k pobytu [číslo] soud zjistil, že žalobci byl povolen dlouhodobý pobyt v České republice od 31.8.2018 do 12.8.2020.

8. Z povolení k pobytu [číslo] soud zjistil, že žalobci byl povolen dlouhodobý pobyt v České republice od 2.11.2015 do 31.3.2017.

9. Ze zprávy Ministerstva vnitra ze dne 17.12.2018 a pracovní smlouvy ze dne 24.3.2018 soud zjistil, že žalobce dne 23.3.2018 podepsal pracovní smlouvu se společností [právnická osoba] s výkonem práce na území České republiky.

10. Z pracovní smlouvy ze dne 1.9.2016 soud zjistil, že žalobce byl od 5.9.2016 zaměstnán na území České republiky u [právnická osoba] s.r.o., přičemž z pracovního hodnocení žalobce soud zjistil, že tento zaměstnanecký poměr byl ukončen žalobcem ve zkušební lhůtě bez udání důvodu ke dni 2.11.2016.

11. Z dokladu o odeslání ze dne 9.3.2017 soud zjistil, že dne 9.3.2017 žalobce odeslal Ministerstvu vnitra povolení k dlouhodobému pobytu [číslo]. Ze souvisejícího výpisu z webových stránek doručují společnosti soud zjistil, že Ministerstvu vnitra byla zásilka doručena dne 14.5.2017.

12. Z emailových potvrzení ze dní 16.10.2017, 23.10.2017, 29.10.2017, 7.2.2018, 14.2.2018, 15.2.2018 soud zjistil, že žalobce poptával na území České republiky pracovní pozice.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 8.7.2019 soud zjistil, že žalovaná je vlastníkem bytové jednotky [číslo] obec Praha, k.ú. [část obce].

14. Účastníci soudu k důkazu předložili i další listiny, nicméně soud z nich nezjistil žádné skutečností relevantní pro právní posouzení nároku žalobce uvedené níže. Šlo o důkazy zejména směřující k prokazování kvalifikace a pracovní činnosti žalobce v předcházejícím období, popř. další listiny nevztahující se k posouzení skutečného bydliště žalobce v době rozhodování dotčeného rozhodnutí.

15. Podle § 16 odst. 1 ZMPS uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci. Je-li proti tomu namítána výhrada veřejného pořádku nebo i jiný důvod pro odepření uznání, ke kterým nemohlo být bez dalšího přihlédnuto, přeruší se řízení a je určena lhůta k zahájení řízení, pro které se odstavec 2 použije obdobně. Po jeho pravomocném ukončení nebo po marném uplynutí uvedené lhůty se v přerušeném řízení pokračuje.

16. Podle § 16 odst. 2 ZMPS cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají na základě zvláštního rozhodnutí, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. I v případě, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení, lze je na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, jestliže zákon nestanoví něco jiného. Soud o uznání rozhoduje rozsudkem; jednání nemusí nařizovat.

17. Dle čl. 60 písm. e) Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních vyhlášené pod č. 95/1983 Sb. (dále také jen„ Smlouva“) uznání a výkon rozhodnutí uvedených v článku 54 může být odmítnut, jestliže podle ustanovení této smlouvy, a v případech touto smlouvou neupravených, podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno, je k řízení ve věci dána výlučná pravomoc jejích orgánů.

18. Dle čl. 25 odst. 1 Smlouvy osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště.

19. Dle čl. 25 odst. 5 k řízení o osobních a majetkových vztazích manželů je dána pravomoc orgánů smluvní strany, jejíž právní řád má být použit podle odstavců 1, 2 a 3. V případě uvedeném v odstavci 4 je dána pravomoc soudů obou smluvních stran.

20. Jak bylo zjištěno z listinných důkazů, žalobce navrhoval uznat rozhodnutí soudu Ruské federace ohledně vypořádání společného jmění manželů tedy žalobce a žalované. Jelikož jde o rozhodnutí v majetkových věcech, není v zásadě k jeho uznání třeba zvláštního výroku, jak je stanoveno v § 16 odst. 1 ZMPS. Žalobce však uznání zvláštním rozhodnutím požadoval, soud proto o jeho návrhu dle § 16 odst. 2 ZMPS nyní rozhodoval.

21. Soud se ponejprv zabýval námitkou žalované, že dotčené rozhodnutí nelze uznat, když k jeho vydání neměl ruský soud pravomoc, neboť rozhodnutí se týkalo vlastnického práva k nemovitostem, kdy je dle čl. 37 Smlouvy dána pravomoc justičních orgánů státu, kde se nemovitost nachází, v daném případě České republiky. Soud se v této otázce s námitkou žalované neztotožnil, neboť zvláštní úprava pravomoci justičních orgánů ohledně majetkových práv manželů dle čl. 25 Smlouvy je speciálním ustanovením k obecné úpravě pravomoci justičních orgánů k rozhodování o věcech týkajících se nemovitostí dle čl. 37 Smlouvy (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.2.2017 sp.zn. 22 Cdo 6067/2016). Je proto třeba uzavřít, že pravomoc k projednání rozhodnutí týkající se vypořádání společného jmění manželů se řídila pravidly dle čl. 25 Smlouvy.

22. Dále se soud zabýval námitkou žalované, že projednávané rozhodnutí není vykonatelné. Ani zde se soud s námitkou žalované neztotožnil, neboť dle soudu je třeba vycházet z toho, že vykonatelností ve smyslu čl. 60 písm. a) Smlouvy je třeba chápat situaci, kdy je dotčené rozhodnutí již v právní moci (s výjimkou předběžně vykonatelných rozhodnutí) a uplynula lhůta ke splnění povinnosti stanovené rozhodnutím popř. právním předpisem. V daném případě dotčené rozhodnutí nabylo právní moci dne 31.5.2018 a od tohoto data je rovněž vykonatelné ve smyslu čl. 60 písm. a) Smlouvy.

23. Konečně se soud zabýval poslední námitkou žalované, a to že pravomoc k rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů byla dána českým soudům dle čl. 25 odst. 1 Smlouvy a tudíž není možno rozhodnutí uznat dle čl. 60 písm. e) Smlouvy. Zde se soud s námitkou žalované ztotožnil. Soud na základě listinných důkazů usoudil, že odcestování žalobce z České republiky nebylo vedeno úmyslem změny bydliště tedy místa s úmyslem se v něm trvale zdržovat, nýbrž dosáhnout možnosti projednat vypořádání společného jmění manželů u ruských soudů. Soud k tomuto závěru vedou následující skutečnosti. Žalobce ukončil svůj zaměstnanecký poměr o své vůli v listopadu 2016, přičemž dlouhodobý pobyt měl povolen do 31.3.2017. Již 27.3.2017 je poprvé rozhodováno o dříve podaném návrhu žalobce kromě jiného na vypořádání společného jmění manželů. Následně je žalobce již 16.10.2017 vyrozuměn o přijetí jeho dříve podané poptávky pracovní pozice v České republice, přičemž 23.3.2018 (něco více než měsíc po vydání nyní projednávaného rozhodnutí) uzavírá žalobce novou pracovní smlouvu s místem výkonu práce na území České republiky. Dle soudu pak tato časová souslednost zjištěných skutečností dává uzavřít, že ze strany žalobce bylo jeho vycestování z České republiky vedeno úmyslem vyloučit pravomoc českých soudů z vypořádání společného jmění manželů, a naopak je dle soudu zřejmý úmysl žalobce v České republice trvale setrvávat. Dle soudu tak dochází k obcházení zákona ve smyslu § 5 ZMPS, když dle § 2 ZMPS i v případě užití mezinárodních smluv je v jejich mezích třeba zákona užít. Dle soudu tak i v případě obcházení kolizních norem upravených Smlouvu není možno k simulovaným jednáním žalobce přihlížet. Soud proto vycházel ze skutečnosti, že je třeba mít za to, že v době vydání dotčeného rozhodnutí měli oba účastníci bydliště na území České republiky a bylo tak nutno postupovat ohledně určení pravomoci soudu dle čl. 25 odst. 1 Smlouvy (zde dle soudu je nutno termín„ společné bydliště“ vykládat i ve smyslu bydliště ve stejném smluvním státě, jinak by častá situace, kdy oba rozvádějící se manželé mají bydliště ve shodném smluvním státě avšak již nikoliv bydliště společné, nebyla Smlouvu nijak řešena) ve spojení s čl. 25 odst. 5 Smlouvy. Soud tedy uzavřel, že ohledně vypořádání společného jmění manželů byla dána dle čl. 25 odst. 1 a odst. 5 Smlouvy dána pravomoc českých justičních orgánů, neboť na území České republiky měli oba účastníci své bydliště. Jelikož tedy byla ve věci řešené dotčeným rozhodnutím dána výlučná pravomoc českých soudů, je třeba postupovat dle čl. 60 písm. e) Smlouvy a takové uznání (slovy tohoto ustanovení) odmítnout. Soud proto o návrhu žalobce na uznání dotčené rozhodnutí rozhodl dle § 16 odst. 2 ZMPS a návrh zamítl.

24. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náleží jí tak náhrada nákladů řízení spočívající v odměně právního zástupce, který je advokátem, za 5 úkonů právní služby po 1.500 Kč dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (příprava a převzetí právního zastoupení, písemná vyjádření ve věci ze dní 8.7.2019, 7.8.2019, 13.1.2021, 31.3.2021), 3 úkony právní služby po 750 Kč dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (účast na jiném soudním roku dne 9.7.2019, odvolání ze dne 12.2.2020, dovolání ze dne 17.6.2020), 8 režijních paušálech za úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 12.150 Kč. Náhradu nákladů řízení je pak žalobce povinen zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejího právního zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).