33 C 220/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení částky 380 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení 380 000 Kč s úrokem ve výši 7 % ročně z této částky od 5. 11. 2015 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z této částky od 22. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 73 471,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 17. 6. 2021 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), ve znění vyjádření ze dne 18. 3. 2022, se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 380 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu ručení žalované coby právní nástupkyně pana [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [datum narození], naposledy bytem [adresa] (dále jen„ původní ručitel“), jenž se zaručil za splnění závazku paní [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (dále jen„ dlužnice“), a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 11. 2015 (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytl žalobce dlužnici peněžitou zápůjčku ve výši 380 000 Kč s úrokem ve výši 7% p. a. a se splatností do 25. 9. 2026 (dále jen„ hlavní dluh“). Původní ručitel převzal svým podpisem na téže dohodě závazek, že hlavní dluh uhradí v případě, že tak neučiní dlužnice. Ručitelský závazek byl ujednán v odst. 9 smlouvy v následujícím znění:„ Ručitelem této smlouvy je ing. [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ]. Jeho ručení se nevztahuje na jeho dceru.“ Ručitelské prohlášení bylo vtěleno přímo do smlouvy. S ohledem na skutečnost, že ručitelský závazek je přímo součástí smlouvy, je jednoznačně patrné, kdo je věřitelem, kdo dlužníkem a jaká je konkrétní pohledávka. Vůle smluvních stran je zde tak zcela zjevná, když podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí je vůle, vtělená do smlouvy, svým projevem určitá a srozumitelná, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický účastník tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat. Ze smlouvy, resp. konkrétně z jejího odst. 9, jednoznačně vyplývá, že původním ručitelem projevená vůle směřovala k ručitelskému prohlášení uhradit dluh ze smlouvy v případě, že nebude uhrazen dlužnicí.

2. Úmyslem smluvních stran ohledně výslovného vyloučení působnosti ručení na žalovanou pak v době uzavření Smlouvy bylo zdůraznit osobní povahu ručitelského závazku původního ručitele, jež však vyplývá přímo ze zákona. Touto deklarací mělo být pouze postaveno najisto, že žalobce není oprávněn domáhat se plnění závazku dlužnice po žalované. Žalobce je však přesvědčen, že smrtí původního ručitele se situace změnila a s ohledem na to, že ručitelský závazek původního ručitele vůči žalobci byl bezesporu součástí pasiv původního ručitele, přešel tento ručitelský závazek na žalovanou jakožto jediného dědice původního ručitele, a žalovaná je tak v této věci pasivně legitimovanou. Hlavní dluh měl být hrazen ve splátkách počínaje dnem 25. 8. 2023. Takto odložený počátek splácení plynul z toho, že dlužnice měla vůči žalobci další závazek plynoucí se smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 6. 2015, který měl být uhrazen rovněž ve splátkách, a to tak tak, že poslední splátka měla být uhrazena dne 25. 7. 2023 (dále jen„ vedlejší dluh“). Dlužnice se však dostala do prodlení s úhradou splátek, čímž se celá jistina vedlejšího dluhu stala splatnou ke dni 26. 4. 2016. Z chování dlužnice při splácení vedlejšího dluhu nepochybně vyplynulo, že tato nebudete schopna splácet ani hlavní dluh a že tedy poruší podstatným způsobem i smlouvu. Žalobce ji tak dopisem ze dne 10. 4. 2018 vyzval, aby mu poskytla přiměřenou jistotu, že hlavní dluh splní řádně a včas. Až později žalobce zjistil, že původní ručitel zemřel dne 30. 3. 2018. Žalobce neměl možnost uplatnit své právo na plnění vůči původnímu ručiteli za jeho života, neboť respektoval tíživou finanční situaci dlužnice. Vzhledem k tomu, že dlužnice nesložila požadovanou jistotu, žalobce dopisem ze dne 30. 5. 2018 od smlouvy odstoupil. Toto odstoupení bylo dlužnici doručeno až dne 21. 6. 2018, neboť dopis ze dne 30. 5. 2018 se dne 20. 6. 2018 vrátil zástupci žalobce jako nevyzvednutý v úložní době. Právní zástupce žalobce proto obratem dne 20. 6. 2018 zaslal dlužnici odstoupení od smlouvy emailem na adresu [email], ve kterém dále žádal dlužnici o potvrzení, že jí bylo odstoupení od Smlouvy doručeno. Dne 21. 6. 2018 byla následně právnímu zástupci doručena automatická zpráva, že emailová zpráva zaslaná dlužnici byla přečtena právě dne 21. 6. 2018. K tomuto dni se tak hlavní dluh stal splatným. Dlužnice na pohledávku žalobce neuhradila ničeho, dne 3. 7. 2018 však svůj dluh uznala, a to notářským zápisem sepsaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka]. Žalovaná, jako právní nástupkyně původního ručitele byla k úhradě hlavního dluhu vyzvána dopisem ze dne 10. 5. 2021. Žalovaná však hlavní dluh neuhradila žalobci do dnešního dne ani z části.

3. Soud ve smyslu podaného návrhu vydal elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná podáním, došlým soudu dne 9. 10. 2021, včasný odpor, jež doplnila podáním, došlým soudu dne 3. 11. 2021, a to ve znění vyjádření žalované, došlého soudu dne 3. 5. 2022. Žalovaná především namítla neurčitost ručitelského prohlášení dle odst. 9 smlouvy. V předmětném prohlášení chybí jednak přesné označení věřitele a dlužníka a přesné vymezení závazku, za který se ručitel zavazuje ručit. Z obsahu prohlášení není vůbec zřejmé, zda se ručitel zavazuje uhradit dluh co do jistiny, nebo co do příslušenství, nebo zda se zavazuje uhradit obojí, což způsobuje neurčitost předmětného prohlášení. Slovní spojení„ ručitelem této smlouvy“ je pojem obecný a nelze z něj přímo dovozovat vůli ručitele uspokojit celý peněžitý závazek dlužnice, ba dokonce požadovat po původním ručiteli příslušenství, jelikož předmětné prohlášení postrádá jakoukoliv akceptaci konkrétní pohledávky. Původní ručitel se tak dle názoru žalované nikdy nestal ručitelem žalobce. Žalovaná dále zpochybnila pravost podpisu původního ručitele na smlouvě, neboť tento se dle jejího názoru neshoduje s podpisem původního ručitele, přičemž žalovaná akcentuje, že zde existují důvodné pochybnosti o tom, zda původní ručitel onu smlouvu vůbec podepsal, a to s ohledem na jeho, v tu dobu, vysoký věk, konzultace s žalovanou a dále s ohledem na známost nejen jeho osoby, ale také podoby jeho podpisu. Žalobce jakožto věřitel dále nedokládal a ani netvrdil, že by nárok uplatnil vůči původnímu ručiteli za jeho života. Jestliže žalobce nárok vůči původnímu ručiteli za jeho života neuplatnil, původnímu ručiteli nikdy nevznikla povinnost dluh za dlužnici splnit. I kdyby se tak v projednávané záležitosti o ručitelský závazek původního ručitele jednalo (což žalovaná sporuje), tak tento již zanikl. S ohledem na skutečnost, že nebyla zaslána výzva k úhradě dluhu z titulu ručení na osobu původního ručitele za jeho života, ručitelský závazek jakožto povinnost nepřechází na žalovanou jako jeho dědičku, neboť ručitelská povinnost sama o sobě není dluhem. Pro úplnost žalovaná rovněž namítla, že skutečnost, že pohledávka žalobce nemůže být uspokojena dlužnicí, si žalobce zavinil sám svým vlastním jednáním, čímž nárok žalobce vůči ručiteli zanikl. V neposlední řadě žalovaná namítla promlčení nároku žalobce, když žalovaná považuje tvrzení žalobce, že odstoupení od smlouvy bylo dlužnici doručeno až dne 21. 6. 2018, ačkoli dopis byl odeslán již dne 30. 5. 2018, za čistě účelové, a to pro nedostatečné prokázání data doručení dopisu ze dne 30. 5. 2018. Závěrem žalovaná uvedla, že ze samotného obsahu závazku uvedeného v odst. 9 smlouvy vyplývá její vyloučení z ručení a dále že dosud nenastala splatnost závazku založeného smlouvou.

4. Ze Smlouvy o půjčce ze dne 3. 6. 2015 soud zjistil, že žalobce uzavřel uvedeného dne s dlužnicí smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalobce půjčil dlužnici 900 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 6 % p. a. a dlužnice se zavázala uvedené vrátit ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně od 25. 7.2015 do 25. 7. 2023.

5. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 11. 2015 soud zjistil, že žalobce uzavřel s dlužnicí dne 4. 11. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal dlužnici poskytnout částku ve výši 380 000 Kč a dlužnice se zavázala tuto částku vrátit ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně od 25. 8. 2023 až do úplného zaplacení jistiny a smluveného úroku ve výši 7 % p. a. z jistiny. V odst. 9 smlouvy je uvedeno ustanovení ve znění:„ Ručitelem této smlouvy je ing. [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ]. Jeho ručení se nevztahuje na jeho dceru.“ Smlouva je podepsána osobou označenou jako ručitel.

6. Z notářského zápisu NZ [číslo], [spisová značka], soud zjistil, že uvedené částky byly dlužnici vyplaceny.

7. Z Výzvy k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ze dne 10. 4. 2018 soud zjistil, že žalobce dopisem z uvedeného dne vyzval dlužnici k úhradě částky ve výši 1 250 875,86 Kč, a to z důvodu prodlení dlužnice se splácením zápůjčky ve výši 900 000 Kč, kterou žalobce dlužnici poskytl na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 6. 2015. Toutéž výzvou žalobce s ohledem na výše uvedené vyzval dlužnici k poskytnutí jistoty, že splní svůj závazek ze smlouvy, a to ve smyslu § 2002 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když v opačném případě je žalobce připraven od smlouvy odstoupit a žádat vrácení veškerých poskytnutých peněžních prostředků.

8. Z Odstoupení od smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 5. 2018 soud zjistil, že žalobce odstoupil od smlouvy, a to pro neposkytnutí jistoty dle výše uvedené výzvy.

9. Z Originálu obálky listovní zásilky zaslané zástupcem žalobce dlužnici včetně připojené dodejky soud zjistil, že tato byla odeslána dne 30. 5. 2018, pro nevyzvednutí zásilky v úložní době (31. 5. až 15. 6. 2018) však zásilka byla vrácena odesílateli.

10. Z E-mailu pana [jméno] [příjmení] ze dne 20. 6. 2018 (15:59 hod.) soud zjistil, že zástupce žalobce zaslal dlužnici zprávu, v níž odkazuje na navrácenou listovní zásilku obsahující Odstoupení od smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 11. 2015 a k níž přiložil přílohu obdobného názvu.

11. Z E-mailu paní [jméno] [příjmení] ze dne 21. 6. 2018 (14:21 hod.) soud zjistil, že zástupci žalobce bylo zprávou potvrzeno, že žalovaná obdržela e-mailovou zprávu ze dne 20. 6. 2018 (15:56 hod.)

12. Z Výzvy k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ze dne 10. 5. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 380 000 Kč s příslušenstvím, a to s ohledem na skutečnost, že se stala právním nástupcem původního ručitele.

13. Z Přihlášky pohledávky do řízení o pozůstalosti po původním ručiteli ze dne 21. 6. 2018 soud zjistil, že žalobce přihlásil svou pohledávku ve výši 80 000 Kč s příslušenstvím do řízení, sp. zn. [spisová značka], a to jako pasivum pozůstalosti po původním ručiteli, který zemřel dne 30. 3. 2018.

14. Z Výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že tato pracovala přibližně 3 roky ve [právnická osoba] a. s., v níž žalobce zastával pozici předsedy představenstva. Původní ručitel pak vykonával funkci obchodního ředitele. K podpisu ručitelského prohlášení ze strany původního ručitele došlo v sídle společnosti v [anonymizováno] ulici, kam dorazil původní ručitel s úmyslem vyřídit ručitelské prohlášení na dvou listinách, přičemž odmítl učinit toto prohlášení na vyšší z částek. Za přítomnosti svědkyně pak podepsal jedno z prohlášení. Vůlí stran bylo sjednat ručení pana [příjmení] za půjčku poskytnutou dlužnici.

15. Z Výslechu dlužnice soud zjistil, že tato byla dobrou přítelkyní žalobce i původního ručitele. Dlužnice uvedla, že na adrese [adresa], když se na tuto adresu nastěhovali rodiče jejího bývalého manžela, kteří dlužnici přestali předávat doručovanou poštu. Od roku 2017 pobývá dlužnice na adrese [adresa], okres [okres].

16. Výše uvedené listinné důkazy považoval soud za věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a žádná taková skutečnost nebyla účastníky tvrzena. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek. Žalovaná zpochybnila podpis [jméno] [příjmení] na Smlouvě o zápůjčce ze dne 4. 11. 2015. Že se jedná o podpis jmenovaného, má soud za prokázané svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], která vypovídala jistě a bez vnitřních rozporů. Soud nezaznamenal žádnou skutečnost, která by její výpověď zpochybňovala. Jmenovaná je bez bližšího vztahu k účastníkům řízení, žalovanou osobně nezná, v minulosti pracovala pro společnost ([právnická osoba]), kde byl žalobce předseda představenstva. V současnosti však pro tuto společnost již nepracuje, a na výsledku řízení nemá žádný zájem. Samotné poskytnutí půjček vyplývá vedle samotných smluv též z notářského zápisu a výpovědi paní [jméno] [příjmení], která potvrdila, že si od žalobce v minulosti půjčila. S ohledem na její tehdejší psychický stav však nedokázala potvrdit, o jaké se jednalo částky. Z její výpovědi soud dále zjistil, že na adrese [adresa], na kterou bylo doručováno odstoupení od smlouvy. Její výpověď soud považoval též za věrohodnou, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by její výpověď zpochybňovala.

17. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti pro zjištění skutkového stavu věci.

18. Soud dospěl na základě předložených listinných důkazů a výslechů svědků k následujícímu skutkovému stavu: Žalobce uzavřel s dlužnicí dne 4. 11. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl dlužnici částku ve výši 380 000 Kč a dlužnice se zavázala tuto částku vrátit ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně od 25. 8. 2023 až do úplného zaplacení jistiny a smluveného úroku ve výši 7 % p. a. z jistiny. V rámci smlouvy tuto podepsal rovněž původní ručitel, a to s prohlášením, umístněným v odst. 9 smlouvy, a to ve znění:„ Ručitelem této smlouvy je [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ]. Jeho ručení se nevztahuje na jeho dceru.“ Žalobce dne 10. 4. 2018 vyzval dlužnici mimo jiné k poskytnutí jistoty, že splní svůj závazek ze smlouvy, a to ve smyslu § 2002 o. z., když v opačném případě je žalobce připraven od smlouvy odstoupit a žádat vrácení veškerých poskytnutých peněžních prostředků. Dopisem ze dne 30. 5. 2018 žalobce odstoupil od smlouvy, a to pro neposkytnutí jistoty dle výše uvedené výzvy. Zásilku obsahující odstoupení od smlouvy zaslal žalobce téhož dne dlužnici na adresu [adresa], kde se však dlužnice tou dobou již nezdržovala, když pobývá od roku 2017 na adrese [adresa], okres [okres]. Zásilka se proto jako nedoručená vrátila žalobci. Žalobce proto vyrozuměl o odstoupení dlužnici e-mailem. Žalobce původního ručitele nevyzval k plnění ze smlouvy, přihlásil však svou pohledávku za dlužnicí do řízení o jeho pozůstalosti a dne 10. 5. 2021 vyzval žalovanou jako jedinou dědičku původního ručitele k úhradě částky ve výši 380 000 Kč s příslušenstvím.

19. Podle § 2018 o. z., kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat (odst. 1). Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu (odst. 2).

20. Podle § 574 odst. 1 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

21. Podle § 2021 odst. 1 o. z. má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

22. Podle § 570 odst. 1 o. z. působí právní jednání vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

23. Podle § 2025 odst. 1 o. z. se právo věřitele vůči ručiteli nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.

24. Podle § 2026 odst. 1 o. z. zaniká ručení zánikem dluhu, který zajišťuje.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3867/2009, platí, že:„ Prohlášení o ručení (…) je určité, obsahuje-li označení věřitele, dlužníka a ručitele, vymezení (určitého) ručením zajišťovaného závazku a projev vůle ručitele, že tento závazek uspokojí, neučiní-li tak dlužník. Výše uvedené pak platí bez ohledu na to, zda je zajišťován již existující nebo budoucí závazek. Požadavek„ určitosti“ zajišťovaného závazku je přitom nezbytné vykládat tak, že jde o jeho identifikaci takovým způsobem, aby nebyl zaměnitelný s jiným.

26. Soud v prvé řadě zkoumal platnost učiněného ručitelského prohlášení, přičemž uzavřel, že přes ne zcela vhodnou formulaci onoho prohlášení je nutno, s ohledem na apel k primární platnosti právních jednání obsažené v citovaném ustanovení § 574 o.z. a s ohledem na zjištěné okolnosti případu a jednání předcházející tomuto prohlášení, bylo původním ručitelem platně učiněno ručitelské prohlášení, jímž se původní ručitel zavázal uspokojit pohledávku žalobce v případě neplnění dlužnice. Podle komentářové literatury preference platnosti jednání před jeho neplatností vychází z předpokladu, že pokud účastník právně jedná, činí tak proto, aby svým projevem vůle vyvolal zamýšlené právní následky. Vzniknou-li pochybnosti o významu projevené vůle, je třeba tyto pochybnosti odstranit a právní jednání vyložit takovým způsobem, který umožňuje, aby právní jednání zamýšlené právní následky skutečně vyvolalo, tedy způsobem, který vede k závěru o platnosti právního jednání. Je-li účastníkem projevená vůle nejasná nebo obtížně srozumitelná a jeden z možných výkladů vede k závěru o neplatnosti právního jednání, zatímco jiný k závěru o jeho platnosti, je třeba upřednostnit ten druhý z nich ([příjmení], P. a kol: Občanský zákoník I. Obecná část (§ [číslo]) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2057). V projednávaném případě smluvní ujednání znělo tak, že Ručitelem této smlouvy je [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], když svědkyně [příjmení] uvedla, že se jmenovaný měl zaručit za dluh dlužnice. Je tak nepochybně, jaká byla vůle účastníků právního vztahu, a to vznik ručení [jméno] [příjmení] za dluh ze smlouvy o zápůjčce.

27. Dále soud posoudil okolnost úmrtí původního ručitele ve vztahu k uplatněnému nároku žalobce. Zdejší soud má za prokázané, že původní ručitel zemřel dne 30. 3. 2018, tedy v období před odstoupením žalobce od smlouvy. Komentářová literatura došla mimo jiné k závěru, že„ právní skutečností, v jejímž důsledku může zaniknout ručení, je za určitých okolností smrt samotného ručitele. Jestliže totiž ručiteli ještě za jeho života povinnost splnit dluh, který sám dlužník nesplnil, dosud nevznikla, pak jeho smrtí ručitelský závazek zaniká, protože tento závazek není sám o sobě dluhem (ručitel totiž není dlužníkem, ale je právě jenom ručitelem). Podle § 1701 odst. 1 přitom na dědice (nestanoví-li zákon jinak) přecházejí dluhy zůstavitele, přičemž, jak již bylo zmíněno, ručitelská povinnost dluhem není. Pokud však naopak ručiteli ještě za jeho života vznikla povinnost splnit dluh, protože jej dlužník nesplnil, přechází dluh na dědice“ (srov. [příjmení], J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ [číslo]). 2014, [obec]: Wolters Kluwer. ISBN: [tel. číslo] [číslo]. Soud se tedy přiklonil k argumentaci žalované v tom smyslu, že ručení není holou obdobou dluhu, ale závazkovým vztahem, ze kterého teprve může dluh ručitele vzniknout. Nelze totiž vyloučit, že byť by původní ručitel v závazku z prohlášení o ručení setrval ještě déle, nemusel by ničeho plnit a dluh by mu tedy nikdy nevznikl. Závazek jako takový tedy sice vznikl již učiněním ručitelského prohlášení a jeho akceptací, nicméně dluh opatřený nárokem věřiteli vzniká až naplněním podmínky, že primární dlužník neplnění přes výzvu ve stanovené lhůtě. Opačný názor by vedl k nespravedlivému směšování ručení s jiným institutem smluvního práva, kterým je přistoupení k dluhu. Z povahy ručení jako akcesorického a především subsidiárního závazku je tak nutné uzavřít, že k oprávněnosti žalobce vymáhat plnění po původním ručiteli musela vůči tomuto ručiteli pohledávka žalobce dospět, čehož se pro úmrtí ručitele před uplynutím lhůty k plnění ze strany dlužnice nestalo. Soud se pak neztotožnil s argumentací žalobce, že přechod ručení na právní nástupkyni původního ručitele je možný a předvídaný úpravou § 171 odst. 2 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť vztažení působnosti tohoto ustanovení na posuzovanou věc by představovalo nespravedlivé zatížení žalované coby právní nástupkyně původního ručitele, která se o existenci ručení nedozvěděla ani z proběhnuvšího řízení o pozůstalost, když v rámci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 2. 2020, č. j. 13 D 497/2018-267, není předmětná sporná pohledávka obsažena v seznamu pasiv.

28. Nad rámec dosud zjištěného se soud zabýval otázkou promlčení nároku žalobce, a to s ohledem na uplatněnou námitku žalované. V řízení bylo zjištěno výslechem dlužnice, že tato se ke dni 30. 5. 2018 prokazatelně nezdražovala na adrese [adresa], kam jí žalobce doručoval vyrozumění o odstoupení od smlouvy. Ke dni 30. 6. 2018, kdy se listovní zásilka vrátila žalobci, tak soud nepovažuje odstoupení za doručené dlužnici. Nejdříve ke dni 21. 6. 2018 pak lze uvažovat o doručení odstoupení od smlouvy ze strany žalobce, přičemž žaloba byla podána dne 17. 6. 2021, tedy v době kratší než 3 roky od odstoupení od smlouvy. Námitka promlčení pohledávky žalobce proto není důvodná.

29. Vzhledem k tomu, že dluh původního ručitele nedospěl, nemohl tento přejít ve smyslu tzv. univerzální sukcese na žalovanou. Nárok uplatněný žalobou tak není důvodný, a proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 73 471,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 380 000 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 820 Kč za podaný odpor ze dne 9. 10. 2021 ve smyslu jeho doplnění ze dne 2. 11. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 820 Kč za vyjádření ze dne 2. 5. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 820 Kč za účast na jednání soudu dne 26. 5. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 9 820 Kč za účast na jednání soudu dne 26. 7. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 9 820 Kč za účast na jednání soudu dne 13. 9. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 60 720 Kč ve výši 12 751,20 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobci zaplatit žalované náklady řízení na účet jejího právního zástupce.