33 C 23/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Lehovcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy

I. Žalovaná je povinna zaslat žalobkyni písemnou omluvu ve znění: "Omlouvám se tímto paní [jméno] [příjmení] [jméno] za nepravdivé tvrzení, jež jsem uvedla v rozhovoru s reportérem pořadu [anonymizována dvě slova], který byl odvysílán dne [datum] na programu [anonymizováno], a to, že jsem kvůli paní [jméno] [příjmení] [jméno] byla u soudu.“, a to s vlastnoručním podpisem na adresu právní zástupkyně žalobkyně do 7 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části týkající se nároku žalobkyně na zaslání písemné omluvy za nepravdivá tvrzení, jež měla uvést v rozhovoru s reportérem pořadu [anonymizována dvě slova], který byl odvysílán dne [datum] na programu [anonymizováno], a to -) za nepravdivé tvrzení, že žalobkyně vypověděla pro [anonymizováno] [příjmení], že všechny reportérky magazínu [anonymizováno] závodí o to, kolika slavným osobnostem se dostanou do postele a žalovaná to vlastně řídí, -) za nepravdivé tvrzení, že žalovaná získala od žalobkyně finanční odškodnění a omluvu, a v části týkající se nároku na finanční odškodnění za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 100.000 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované omluvy a finančního odškodnění za výroky žalované, které měla uvést v pořadu [anonymizována dvě slova] odvysílaném dne [datum] na programu [anonymizováno], jež jsou uvedeny ve výrocích I. a II. rozsudku. K důvodům žaloby uvedla, že žalovaná měla při rozhovoru s redaktorem [anonymizováno] odvysílaném dne [datum] na programu [anonymizováno] úmyslně vyslovit výroky, citované ve výroku, přičemž tyto výroky se nezakládají na pravdě a žalovaná si toho byla vědoma. Následkem odvysílání tohoto rozhovoru došlo k zásahu do osobnostních práv žalobkyně, když výroky žalované poškodily pověst žalobkyně a dále byla žalobkyně nucena několik následujících měsíců snášet na urážlivé komentáře na sociálních sítích, což kromě ní samé mělo dopad i na její rodinu. Požadovaná omluva a finanční odškodnění pak mají představovat odškodnění žalované za způsobenou újmu. Žalobkyně žalovanou písemně vyzvala, aby způsobenou újmu odškodnila, žalovaná tak neučinila.

2. Žalovaná žalovaný nárok neuznala. Uvedla, že nemůže být odpovědná za celkové vyznění odvysílané reportáže [anonymizováno]. Navíc žalobkyní uváděné výroky žalovaná v rozhovoru ani neuvedla. Měla za to, že údajný výrok, že žalobkyně vypověděla pro [anonymizováno] [příjmení], že všechny reportérky magazínu [anonymizováno] závodí o to, kolika slavným osobnostem se dostanou do postele a žalovaná to vlastně řídí, byl je převzatý z titulní strany [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum] a z článku na webových stránkách časopisu [příjmení]. Žalovaná žádný z výroků, které uvedla při rozhovoru, neuvedla s úmyslem žalobkyni jakkoliv poškodit. Co se týče údajného výroku, že žalovaná získala od žalobkyně finanční odškodnění a omluvu, pak uvádí, že z rozhovoru nevyplývá, že by finanční odškodnění a omluvu měla žalovaná získat od žalobkyně. Zároveň poukázala na to, že žalobkyně neprokázala vznik újmy na své straně a příčinnou souvislost mezi rozhovorem s žalovanou a tvrzenou újmou.

3. Z videozáznamu reportáže z pořadu [anonymizováno 6 slov]“ soud zjistil, že v této reportáži byly zachyceny následující výroky žalované:

4. Žalovaná:„ Byla jako jedna z prvních čtyř reportérek toho bulvárního [anonymizována dvě slova]. Vodevzdala životopis, že má vystudovanou ňákou vysokou školu v [země]. Zapsala se do mého života významným způsobem, protože jsem kvůli ní byla poprvé a naposledy ve svém životě u soudu, protože najednou v [anonymizována dvě slova] [příjmení], objevila titulní strana, a vlastně vypovídala [jméno] o tom, že všechny ty reportérky závodí o to, kolika slavným osobnostem se dostat do postele a já to vlastně celé řídim.“ 5. Reportér:„ Taková bordeldáma...“ 6. Žalovaná:„ Přesně tak, přesně tak... My sme vyhráli ňáké dokonce i finanční odškodnění, omluvu a to bylo, tím to skončilo a vlastně od té doby jsem jí neviděla.“ 7. A dále z tohoto videozáznamu bylo soudem zjištěno, že reportáž„ [anonymizována tři slova]“ byla odvysílaná na programu [anonymizováno] dne [datum] v [údaj o čase] hod.

8. Z žaloby žalobkyně proti [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že touto žalobou se žalobkyně po [anonymizováno] domáhá odškodnění za odvysílání reportáže„ [anonymizována tři slova]“.

9. Z tweetu pořadu [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že tento tweet upozorňoval dne [datum] na vysílání pořadu [anonymizována dvě slova].

10. Z osvědčení [anonymizováno] univerzity v [anonymizováno] ze dní [datum] a [datum] a potvrzení o ukončení základního studia ze dne [datum] a vysvědčení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně studovala na [anonymizováno] univerzitě v [anonymizováno].

11. Z článku ze dne [datum] nazvaného„ [celé jméno žalované] [anonymizována čtyři slova] [příjmení]“ soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní k projednávané věci.

12. Z facebookových příspěvků provedených k důkazu zachycujících reakce na osobu žalobkyně soud nezjistil, že by tyto příspěvky reagovali na výroky žalobkyně, které zazněly v reportáži„ [anonymizována tři slova]“.

13. Z výsledků hlasování soud zjistil, že žalobkyně obdržela v senátních volbách ve volebním obvodu [obec a číslo] [číslo] hlasů.

14. Z výstupu webové stránky [webová adresa] soud zjistil, že pořad [anonymizována dvě slova] měl dne [datum] sledovanost 438 tis. diváků.

15. Z výstupu webového vyhledávače [webová adresa] soud zjistil, že při zadání vyhledávání jména žalobkyně vyhledávač zobrazí odkaz na webové stránky [anonymizováno].

16. Z lékařské zprávy [jméno] [jméno] [příjmení] z kvartálu [číslo], blíže nedatované, soud zjistil, že u jmenované byla zjištěna diagnóza poruchy chování, percepční porucha, podezření na depresi.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 15.12.2020 včetně doručenky soud zjistil, že tímto přípisem žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k plnění nyní uplatněnému žalobou.

18. Z kopie úvodní strany magazínu [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto data měl magazín na úvodní straně článek nazvaný„ [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno]“.

19. Z článku„ [anonymizováno 6 slov]“ z webových stránek [webová adresa] soud zjistil, že dle tohoto článku měla žalobkyně [příjmení] sdělit, že„ honbu za reportážemi a popularitou prý provázely jakési závody v sexu, který se stal nezbytnou pracovní pomůckou. Místo porad byly na pořadu spíš rady kolegyním, jak ulovit chlapa ze šoubyznysu.“ 20. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že v řízení, v němž byl vydán uvedený rozsudek se žalovaná domáhala po spol. [právnická osoba], sídlem [adresa], satisfakci za nepravdivé údaje obsažené v článku magazínu [příjmení]„ [anonymizováno 7 slov]“.

21. Pokud jde o návrh žalované na doplnění dokazování o výslech redaktora [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], který měl rozhovor s žalovanou pro reportáž„ [anonymizována tři slova]“ vést, pak k tomu soud uvádí, že jej soud zamítl pro nadbytečnost. Vzhledem k tomu, že předmětné výroky žalované jsou zachyceny souvisle na provedeném videozáznamu, má soud za to, že by výslech uvedeného redaktora k dalším relevantním skutkovým zjištěním nepřispěl, když o soud nemá pochyb o pravosti vystoupení žalované způsobem zachyceným na videozáznamu.

22. Dle § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

23. Dle § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

24. Dle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

25. Dle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

26. Soud na základě provedeného dokazování zjistil obsah jednání žalované a to z pořízeného videozáznamu reportáže„ [anonymizována tři slova]“, které dle žalobkyně mělo zasáhnout do jejích osobnostních práv. Na základě tohoto zjištění pak soud posuzoval, zda šlo ze strany žalované o výroky, které svým obsahem mohly být způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalované, jejichž ochrana se předpokládá dle § 81 odst. 1 o. z. Soud uzavřel, že výrok pronesený v reportáži žalovanou, že„ [anonymizována tři slova] (rozuměj žalobkyni pozn. autora) byla poprvé a naposledy ve svém životě u soudu není pravdivý. Jak bylo zjištěno z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], žalovaná nevedla soudní řízení ohledně článku v [anonymizováno] [příjmení]„ [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ proti žalobkyni, nýbrž proti vydavateli [anonymizováno] spol. [právnická osoba]. Žalobkyně nebyla účastníkem uvedeného soudního řízení, což muselo být žalované z povahy věci známo (sama žalobu vůči vydavateli magazínu podala). Dle soudu se tedy výrok žalované, že byla kvůli žalobkyni u soudu, nezakládá na pravdě, neboť žalované muselo být známo, že„ byla u soudu“ v předmětné věci kvůli vydavateli [anonymizováno] [příjmení]. Následně soud uzavřel, že vzhledem ke skutečnosti, že předmětný výrok žalovaná uvedla v rozhovoru pro masový sdělovací prostředek, musela být žalovaná srozuměna i s tím, že její výrok bude tímto sdělovacím prostředkem odvysílán. Dle soudu tak žalovaná uvedla ohledně žalobkyně nepravdu s vědomím, že tento výrok bude [anonymizována dvě slova] publikován. Jelikož k vysílání reportáže, kde výrok žalované zazněl, rovněž i došlo, soud uzavřel, že za této situace výrok žalované zasáhl do cti žalobkyně, když divákům odvysílané reportáže, tedy široké veřejnosti, bylo ústy žalované sděleno, že žalovaná byla kvůli žalobkyni u soudu, ačkoliv se tento výrok nezakládal na pravdě, čehož si žalovaná musela být vědoma. Tímto zásahem s ohledem na širokou publikaci výroku danou jednak povahou masového sdělovacího prostředku a rovněž i zjištěným počtem diváků pořadu, kde reportáž s výrokem žalované zazněla, došlo dle soudu ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobkyně ve smyslu § 2956 o. z. Za této situace pak soud hodnotil, jaká forma satisfakce je vzhledem ke způsobené újmě odpovídající. Soud uzavřel, že s ohledem na obsah předmětného výroku tedy sdělení, že žalovaná byla kvůli žalobkyni u soudu, je odpovídající satisfakcí dle § 2951 odst. 2 o. z. zadostiučinění morální, tj. písemná omluva, jak byla i žalobkyní požadována. Dle soudu zásahu do cti žalobkyně odpovídá tato forma i s ohledem na skutečnost, že žalobkyní předložené negativní příspěvky k osobě žalobkyně na sociálních sítích se nevztahují k výrokům žalované, nýbrž k jiným skutečnostem obsaženým v reportáži„ [anonymizována tři slova]“. Dle soudu tak není možno uzavřít zvětšení újmy žalobkyně oproti typovému zásahu odpovídajícímu výroku žalobkyně, kdy dle soudu k odškodnění za zásah do cti poškozeného výrokem, že byl škůdce u soudu kvůli poškozenému, plně postačuje písemná omluva poškozenému. Soud proto žalobě v této části vyhověl a žalované uložil zaslat žalobkyni písemnou omluvu k rukám právní zástupkyně žalobkyně v přiměřené lhůtě.

27. Soud se následně zabýval i dalšími výroky žalované z předmětné reportáže, které dle žalobkyně zasáhly do jejích osobnostních práv. Soud uzavřel, že v dalších částech svých výroků v předmětné reportáži žalovaná neuvedla nic, co by bylo způsobilé do osobnostních práv žalobkyně zasáhnout. Předně je možno uvést, že dle soudu žalovaná výrokem„ Vodevzdala životopis, že má vystudovanou ňákou vysokou školu v Německu“ nijak nepřekročila rámec běžného hovorového jazyka při popisu skutečnosti, kdy dle soudu hovorové slovo„ ňákou“, nelze považovat nějak dehonestující či znevažující. Ostatně, i kdyby tomu tak bylo, šlo by o hodnotový soud mluvčího (tedy žalované), jenž nemá objektivní vypovídající hodnotu způsobilou do vážnosti žalobkyně zasáhnout. Pokud jde o další vytýkaný výrok žalované žalobkyně tedy, že všechny reportérky magazínu [anonymizováno] závodí o to, kolika slavným osobnostem se dostanou do postele a žalovaná to vlastně řídí, pak soud uzavřel, že žalovaná takto žalobkyní uvedené výroky v reportáži neuvedla. Dle soudu z výroku žalované vyplývá, že žalovaná hovoří o tom, že se na titulní straně magazínu [příjmení] objevilo, že žalobkyně vypovídala o tom, že všechny ty reportérky závodí o to, kolika slavným osobnostem se dostat do postele a žalovaná to vlastně celé řídí. Což, jak bylo dokazováním zjištěno, je výrok pravdivý, když takový článek se v [anonymizováno] [příjmení] skutečně objevil. Obdobně vytýkaný výrok žalované, že žalovaná získala od žalobkyně finanční odškodnění a omluvu, dle soudu neodpovídá skutečnému znění výroku žalované, který se v reportáži objevil. Žalovaná se vyjádřila, že vyhrála finanční odškodnění, omluvu, nezaznělo ve výroku, že toto odškodnění jí měla poskytnout žalobkyně. Dle soudu ani z kontextu celého vystoupení žalobkyně nevyplývá, že by žalovaná měla na mysli žalobkyni jako toho,„ na kom“ odškodnění„ vyhrála“. Dle soudu proto ani tento výrok žalované, tak jak v reportáži skutečně zazněl, do osobnostních práv žalobkyně nijak zasáhnout nemohl, neboť byl konstatováním pravdivé skutečnosti nijak se žalobkyně nedotýkající. S ohledem na tyto závěry soud v částech týkajících se těchto výroků žalobu žalobkyně zamítl ve výroku II. jako nedůvodnou a to včetně nároku na finanční zadostiučinění, když i k odškodnění prokázaného zásahu do osobnostních práv žalobkyně je dle soudu odpovídající satisfakce morální ve formě písemné omluvy zaslané k rukám právního zástupce žalobkyně.

28. Co se týče výroku o náhradě nákladů řízení, pak zde soud postupoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, kdy s částí svého nároku na morální zadostiučinění byla úspěšná, nicméně v části nikoliv stejně tak jako s nárokem na odškodnění materiální. Za této situace soud uzavřel, že je namístě žádnému z účastníku řízení náhradu nákladů řízení nepřiznat, když lze hovořit o úspěchu stran ve zhruba stejné výši.