33 C 55/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 43 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 43 850 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z uvedené částky od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 954 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, došlou dne datum (návrh na elektronický platební rozkaz), domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 850 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného poplatku za provedení nuceného odtahu vozidla a následné parkovné. Dle tvrzení strany žalující provedla žalobkyně dne datum odtah motorového vozidla registrační značka (dále jen„ předmětné vozidlo“), které bylo následně umístěno na parkoviště provozované žalobkyní. Odtah byl proveden podle § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu). Následně se žalobkyně pokusila písemně kontaktovat žalovaného a vyzvala ho k úhradě dlužné částky za odtah ve výši 1 900 Kč a parkovného ve výši 250 Kč za první až třetí den střežení a ve výši 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a ve výši 50 Kč za každý následující den po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celkovou dlužnou částku ve výši 43 850 Kč však žalovaný dosud nezaplatil. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v rámci podané žaloby. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání.

4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl ke dni datum vlastníkem předmětného vozidla (zjištěno z Údajů o vozidle registrační značka). Dne datum žalobkyně provedla odtah předmětného vozidla žalovaného dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. (neoprávněné stání vozidla na vyhrazeném parkovišti), a to na základě rozhodnutí strážníka Městské policie a odstranění vozidla (zjištěno z Protokolu o odtahu vozidla číslo ze dne datum). Dopisem ze dne datum žalobkyně oznámila žalovanému na rejstříkovou adresu adresa žalovaného, odtažení vozidla, specifikovala parkoviště, na které bylo odtaženo a žalovanou vyzvala k převzetí vozidla a zaplacení odtahu vozidla a služeb parkoviště (zjištěno z Dopisu žalobkyně ze dne datum). Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne datum žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky za odtah a parkovné v tehdejší výši 39 598,09 Kč (zjištěno z Výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum). Nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, vydaným jméno hl. m. obec dne datum a účinným od 1. 4. 2013, byla maximální cena za jeden úplný odtah vozidla určena ve výši 1 900 Kč, maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za 1. – 3. započatý den pak 250 Kč, od 4. dne za každý jeden započatý den, maximálně však 180 dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště, 400 Kč a od 181. dne pak 50 Kč za den (zjištěno z Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti).

5. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti a průkaznosti žalobkyní předložených listin, když ostatně ani žalovaný neuvedl nic, co by mělo věrohodnost tvrzení žalobkyně zpochybnit. Z dalších před soudem provedených důkazů soud nezjistil další skutečnosti rozhodné pro předmět tohoto řízení.

6. Podle ust. § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb. řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno.

7. Podle ust. § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

8. Podle ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný je coby vlastník vozidla povinen k úhradě nákladů jím vlastněného vozidla, které v rozporu s ust. § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb. zastavilo a stálo na vyhrazeném parkovišti, pročež bylo v souladu ust. § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. strážníkem městské policie rozhodnuto o odtažení vozidla. V návaznosti na vznik prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu dle ust. § 1968 o. z. vznikla žalovanému také povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. Výši úroků z prodlení bylo na místě určit dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobě v plném rozsahu vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 954 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 754 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.