33 C 57/2023
č. j. 33 C 57/2023-30
V PLATNOSTIObvodní soud pro Prahu 6 rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 86 850 Kč s úrokem 15 % ročně a náklady řízení ve výši 4 074 Kč. Soud uznal, že žalovaný jako vlastník vozidla je povinen úhradu nákladů na jeho nucený odtah a parkování, protože vozidlo zůstalo na komunikaci s technickým prostředkem znemožňujícím odjezd. Rozhodnutí se opřelo o § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. a § 1970 občanského zákoníku, podle nichž vzniká povinnost úhrady úroků z prodlení. Soud vyslovil, že žaloba je důvodná, protože žalobkyně prokázala všechny skutečnosti na základě listinných důkazů.
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 86 850 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 86 850 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z uvedené částky od datum do zaplacení a náklady řízení ve výši 4 074 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou, došlou dne datum (návrh na elektronický platební rozkaz), domáhala po žalovaném zaplacení částky 86 850 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného poplatku za provedení nuceného odtahu vozidla a následné parkovné. Dle tvrzení strany žalující provedla žalobkyně dne datum odtah motorového vozidla registrační značka (dále jen„ předmětné vozidlo“), které bylo následně umístěno na parkoviště provozované žalobkyní. Následně se žalobkyně pokusila písemně kontaktovat žalovaného a vyzvala ho k úhradě dlužné částky za odtah a upozornil na ceny za parkovné. Celkovou dlužnou částku ve výši 86 850 Kč však žalovaný dosud nezaplatil. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v rámci podané žaloby. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání.
4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl od datum vlastníkem předmětného vozidla (zjištěno z Údajů o vozidle registrační značka). Dne datum žalobkyně provedla odtah předmětného vozidla žalovaného (zjištěno z Protokolu o odtahu vozidla číslo ze dne datum). Dopisem ze dne datum žalobkyně oznámila žalovanému na adresu adresa žalovaného, odtažení vozidla, specifikovala parkoviště, na které bylo odtaženo a žalovaného vyzvala k převzetí vozidla a zaplacení odtahu vozidla a služeb parkoviště (zjištěno z Dopisu žalobkyně ze dne datum). Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne datum žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky za odtah a parkovné v tehdejší výši 69 450 Kč (zjištěno z Výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum). Nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, vydaným jméno hl. m. obec dne datum a účinným od 1. 4. 2013, byla maximální cena za jeden úplný odtah vozidla určena ve výši 1 900 Kč, maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za 1. – 3. započatý den pak 250 Kč, od 4. dne za každý jeden započatý den, maximálně však 180 dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště, 400 Kč a od 181. dne pak 50 Kč za den (zjištěno z Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti).
5. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti a průkaznosti žalobkyní předložených listin, když ostatně ani žalovaný neuvedl nic, co by mělo věrohodnost tvrzení žalobkyně zpochybnit. Z dalších před soudem provedených důkazů soud nezjistil další skutečnosti rozhodné pro předmět tohoto řízení.
6. Podle ust. § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.
7. Podle ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný je coby vlastník vozidla povinen k úhradě nákladů jím vlastněného vozidla, které v rozporu s ust. § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. zůstalo stát spolu s prostředkem znemožňujícím jeho odjezd na komunikaci žalobkyně. V návaznosti na vznik prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu dle ust. § 1968 o. z. vznikla žalovanému také povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. Výši úroků z prodlení bylo na místě určit dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobě v plném rozsahu vyhověl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 074 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 474 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.