4 C 111/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 121 174 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 538 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 400 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem, ve kterém nabude právní moci a rozsudek, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části nároku na zaplacení částky 17 801 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 902 Kč od 30. 4. 2024 do 7. 5. 2024 z částky 22 201 Kč od 8. 5. 2024 do 6. 8. 2024 z částky 20 201 Kč od 7. 8. 2024 do 7. 10. 2024 a z částky 17 801 Kč od 8. 10. 2024, Anonymizováno, do zaplacení zamítá.

III. Žaloba se zamítá v části nároku na zaplacení úroku ve výši 20 % ročně z částky 79 477,24 Kč od 30. 4. 2024 do 22. 5. 2024 a dále úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 79 477,24 Kč od 23. 5. 2024 do 7. 10. 2024 a z částky 77 339,24 Kč od 8. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 4. 2024 dosáhne částky 344 664 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 121 174 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalobkyně je oprávněnou osobou k poskytování spotřebitelských úvěrů na základě povolení České národní banky ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpotřÚ“), přičemž mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, na částku 80 000 Kč (dále jen „smlouva o úvěru“). Společně se smlouvou o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši 80 000,00 Kč použit na úhradu/započtení dluhů žalovaného u jiných smluvních vztahů způsobem uvedeným v Dohodě o konsolidaci, když zbytek úvěru ve výši 33 163,00 Kč byl žalovanému vyplacen dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 69,34 % p.a. splácet ve 60 měsíčních splátkách ve výši 4 787,00 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2023 dle splátkového kalendáře. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace s podpisem žalovaného jedinečným kódem. O schválení úvěru bylo žalovanému zasláno oznámení spolu se splátkovým kalendářem. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů, informací, databází (SOLUS, NRKI) a interního scoringu. Bylo zjištěno, že žalovaný má dostatečné zdroje ke splácení, nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, jeho doklad totožnosti je platný a obchodník schválil úvěr. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně neplnil řádně podmínky smlouvy o úvěru a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když neuhradil žalobkyni na splátkách ničeho. V důsledku prodlení žalovaného došlo dne 28. 4. 2024 k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení (i) částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 87 118,52 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 79 477,24 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13 742,28 Kč) spolu s úroky z prodlení v zákonné výši, (ii) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy o úvěru v celkové výši 998,00 Kč (tj. 499,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů) spolu s úroky z prodlení v zákonné výši, (iii) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy o úvěru v celkové výši 400,00 Kč (tj. 200,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů) spolu s úroky z prodlení v zákonné výši, (iv) smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 87 118,52 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 30. 4. 2024 do dne vyhotovení žaloby, tj. ve výši 32 658,16 Kč a (v) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 79 477,24 Kč ode dne 30. 4. 2024 do zaplacení s tím, že žalobkyně požadovala tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 69,34 % p. a. za prvních 90 dnů prodlení a za dobu od 91. dne prodlení žalovaného, tj. od 23.5.2024, podle § 122 odst. 4 SpotřÚ v nominální úrokové sazbě 14.75 % p. a., a to dále s tím, že dle bodu 2.2. smlouvy o úvěru je výše úroku limitována na částku 344 664 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Dále uvedl, že dne , datum, uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 80 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný vrátit žalobkyni, byla ve výši 287 220 Kč. Žalovaný doposud splatil 20 462 Kč. Žalovaný má za to, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, když je v ní sjednaná výše úrokové sazby 69,34 % p. a. a RPSN ve výši 96,22 %, neboť podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, která byla v říjnu roku 2023 ve výši 10,01 %. Žalovaný tvrdí, že žalobkyně dostatečně neposoudila jeho úvěruschopnost jako spotřebitele a neprokázala, že mezi ním a žalobkyní došlo k uzavření smlouvy, když byla smlouva o úvěru uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný navrhl částku 20 462 Kč započítat na úhradu jistiny a zbývající částku 59 538 Kč je žalovaný schopen uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč.

3. Žalobkyně podáním ze dne 8. 7. 2025 vyjádřila souhlas s úhradou dluhu ve formě pravidelných splátek, ale v minimální výši ½ původní splátky dle smlouvy o úvěru, tj. 2 400 Kč. Žalobkyně současně navrhla částečné zpětvzetí žaloby co do částky ve výši 11.177, - Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11.177, - Kč , Anonymizováno, , datum, do zaplacení. Dále co do částky ve výši 32.658,16 Kč a co do úroku ve výši 49,34 % ročně z částky 79.477,24 Kč od 30. 04. 2024 do 22. 05. 2024, a dále co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 2.138, - Kč od 08. 10. 2024 do zaplacení.

4. Soud dne 10. 7. 2025 řízení v části nároku, ve kterém se žalobkyně domáhá částečného zastavení řízení, zastavil.

5. Z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil následující závěr o skutkovém stavu.

6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím emailové komunikace po předchozím zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s podpisem žalovaného jedinečným kódem uzavřena smlouva o úvěru. V části A) smlouvy o úvěru byly uvedeny základní parametry smlouvy, a to, že celková výše úvěru činí 80 000 Kč a celková částka, kterou má žalovaný (klient) zaplatit, činí 287 220 Kč, a to ve 60 splátkách po 4 787 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činí 69,34 % p. a. a předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr činí 96,22 %. V části B), konkrétně v článku 2. 2 smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V článku 6. 1 smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že žalovaný (jako klient) je povinen zaplatit žalobkyni (jako poskytovateli) smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku úvěru, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V článku 6.2 smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že žalobkyni vzniká právo na náhradu nákladů ve výši 200,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. V článku 6.3 smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. V článku 6.4 smlouvy bylo uvedeno, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný (klient) povinen zaplatit žalobkyni (poskytovateli) nejpozději v den zesplatnění úvěru. V případě prodlení je žalobkyně oprávněna požadovat úhradu úroků z prodlení v zákonné výši, přičemž zákonné úroky z prodlení je žalobkyně oprávněna dle článku 6.7 smlouvy o úvěru požadovat při prodlení žalovaného s hrazením jakéhokoli peněžitého dluhu. V článku 6.5 smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V článku 6.9 bylo uvedeno, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout 200 000 Kč. /viz Smlouva o úvěru, resp. označená rovněž jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, a Dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , a rovněž Základní informace o klientovi č. smlouvy , číslo, , datum žádosti , datum, , kopie občanského průkazu, a ohledně způsobu uzavření smlouvy prostřednictvím elektronické komunikaci viz rovněž Důkaz o odeslání 1 Kč, a to ze dne , datum, , Zaslaná SMS „Informace o vyplacení“ z , datum, , Důkaz o přijaté SMS pro vyplacení z , datum, , Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. , Anonymizováno, ), Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , Výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), Karta klienta /7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím emailové komunikace s podpisem žalovaného jedinečným kódem uzavřena dohoda o konsolidaci ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla při poskytnutí úvěru povedena konsolidace dluhů žalovaného vůči poskytovateli jiné smlouvy o úvěru v celkové výši 46 837 Kč a zbývá částka 33 163 Kč byla vyplacena na účet žalovaného. /viz Dohoda o konsolidaci ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, /8. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, . /viz Doklad o vyplacení úvěru z , datum, /9. Žalovaný byl před zesplatněním úvěru žalobkyní vyzván k úhradě dlužné splátky a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. /viz Výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru z 25.3.2024, 22.4.2024 a kopie dodejek – uložena 19. 10. 2023/10. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 88 516 Kč s příslušenstvím a rovněž k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 79 477,24 Kč ode dne 30. 4. 2024 do zaplacení. /viz Předžalobní výzva ze dne 13. 1. 2025 a Poštovní podací arch z 13. 1. 2025/11. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalovaný uhradil žalobkyni ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, splátky ve výši celkem 20 462 Kč.

12. Soud má za to, že shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci, přičemž z ostatních provedených důkazů soud nezjistil pro své rozhodnutí, které se zakládá na důvodech uvedených níže, žádné významné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům, přičemž vycházel především z následujících ustanovení právních předpisů.

14. Podle § 576 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi účastníky řízení byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva podléhá rovněž režimu SpotřÚ – zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. Soud se s ohledem na výše citovaná ustanovení nejprve zabýval sjednanou výší úrokové sazby poskytnutého úvěru a její přiměřeností v kontextu všech okolností projednávané věci. Ve smlouvě o úvěru byla dohodnuta zápůjční úroková sazba ve výši 69,34 % p. a. a předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (dále jen „RPSN“) na úvěr činila 96,22 %, přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že tato sazba podstatně překračuje obvyklou a únosnou míru úrokového zatížení při poskytování spotřebitelských úvěrů – pro srovnání lze odkázat například na věci posuzované Městským soudem v Praze pod sp. zn. 22 Co 197/2019-99, ve kterém byla posuzována nominální úroková sazba úvěru ve výši 90 % p. a., nebo pod sp. zn. 25 Co 64/2022, ve kterém byla posuzována nominální úroková sazba úvěru ve výši 83,86 % p. a., nebo pod. sp. zn. 35 Co 345/2022, ve kterém byla posuzována nominální úroková sazba úvěru ve výši ve výši 62,47 %, přičemž ve všech těchto uvedených případech Městský soud v Praze shledal velký rozdíl mezi obvyklou a sjednanou výší úročení, přičemž takto zjištěné rozdíly považoval i s odkazem na další judikaturu za jednoznačně nepřiměřené a rozporné s dobrými mravy. V tomto kontextu soud posuzoval i projednávanou věc, když po důsledném přezkoumání uzavřené smlouvy o úvěru dospěl k závěru, že sjednaná úroková míra ve výši 69,34 % p. a. (předpokládaná RPSN: 96,22 %), značně překračuje obvyklou a únosnou míru úrokového zatížení při poskytování spotřebitelských úvěrů, dluh byl zajištěn i řadou řetězených smluvních pokut a poplatků (viz zejména čl. 6.1, 6.2 a 6.5 smlouvy o úvěru) a výsledná vymáhaná částka po žalovaném tak byla v kontextu všech okolností posuzované věci v rozporu s dobrými mravy, přičemž takové posouzení s ohledem na mj. cit. judikaturu odpovídá rovněž zásadě jednotného rozhodování podle ustanovení § 13 o. z.). Soud proto dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je neplatná podle § 580 a 588 o. z., a to pro rozpor s dobrými mravy a pro zjevnou nespravedlnost vůči žalovanému.

22. Soud k tomu doplňuje, že mezi účastníky se přitom jednalo o běžný úvěrový vztah v tom smyslu, že žalobkyně neposkytovala žalované tzv. mikropůjčku na velmi krátkou dobu či v nízké výši v řádu několika tisíců korun, kde by za určitých okolností mohla být vyšší úroková míra akceptovatelnou. Stejně tak nebyl úvěr poskytován prostřednictvím kontokorentu či kreditní karty, u nichž je obvykle s ohledem na specifické smluvní podmínky (například sjednání určitého bezúročného období) stanovena vyšší úroková míra. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za dramatický i při vědomí, že se ve vztahu mezi účastníky jednalo o nebankovní úvěr – ačkoliv totiž úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (stejná úroková míra by při poskytnutí úvěru bankou mohla být označena za lichevní a při poskytnutí úvěru za shodných podmínek nebankovním subjektem nikoliv).

23. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace vychází rovněž z judikatury Soudního dvora Evropské Unie (dále jen „SDEU“), která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik vyvarovat (srov. rozsudek SDEU ze dne 14. 6. 2012 ve věci C-618/10, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019 ve spojených věcech C-349/18 až C-351/18, Kanyeba SA Nijs a Deroga).

24. Absolutní neplatnost se proto v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání, tj. uzavření smlouvy o úvěru, došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Soud má za to, že jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek a žalobkyně by bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model, což je soudu známo z jeho úřední činnosti. Ke shodným závěrům již ostatně v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž odvolací Městský soud v Praze (srov. např. již cit. rozsudek ze dne 10. 1. 2023, č. j. č. j. 35 Co 345/2022-56, nebo ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99).

25. Za této situace nelze než uzavřít, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek pro rozpor s dobrými mravy a pro zjevnou nespravedlnost vůči žalovanému. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (viz rozsudek SDEU ze dne 4. 6. 2009 ve věci C-243/08, Pannon GSM, nebo ze dne 26. 10. 2006 ve věci C-168/05, Mostaza Claro).

26. Soud k tomuto závěru dospěl při vědomí principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.), nicméně v daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele – k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16 (č. 16/2017), podle kterého „ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídících soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, charakterizujících lichvu, korigovat zásadou ochrany slabšího. Takové situace, kdy v tísni dochází k uzavírání disproporčních smluv, mohou totiž v jednotlivých případech způsobovat až rdousící efekt a vyprázdnění veškeré majetkové podstaty jednotlivce, čímž dochází k nepřípustnému zásahu do práva na ochranu majetku […] Nejde o to, že by stěžovatelka neměla splácet své dluhy, ale že by měla platit jen to, co lze považovat za dluhy řádné, tak, aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou.”27. Soud se s ohledem na dovozenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dále zabýval tím, zda je možné žalobou uplatněný nárok žalobkyni přiznat z jiného právního důvodu, či nikoliv. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovanému dne , datum, vyplatila částku ve výši 80 000 Kč, přičemž žalovaný na tento úvěr uhradil 20 462 Kč. Soud tak částku ve výši 59 538 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2 991 a násl. o. z., které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Soud proto žalobě částečně vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobkyni rovněž přiznal právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za období v souladu s § 573 o. z., když bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 13. 1. 2025. Soud s ohledem na shodu obou stran uložil žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 538 Kč ve splátkách a to ve výši odpovídající polovině původně ujednaných splátek.

28. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s ohledem na dovozenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 588 o. z. částečně zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. a III. tohoto rozsudku.

29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch obou stran je stejný, případně rozdíl v tomto úspěchu je zcela nepatrný, neboť soud při rozhodování o nákladech řízení považoval za předmět řízení nejen žalovanou jistotu, ale také její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soud v Olomouci, sp. zn. 7 Cmo 507/2005) a současně zohlednil žalobkyní zaviněné částečné zpětvzetí žaloby.