4 C 12/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ing. Terezy Vaňkátové a přísedících Ing. Ivy Ratajové a Ing. Karla Kužílka ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno ), Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupena advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení částky 1 057 237 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 1 057 237 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 057 237 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 77 682 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 1. 2023 domáhal po žalované zaplacení částky 1 057 237 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného ročního bonusu. Žalobu odůvodnil tak, že žalobce byl zaměstnancem žalované na pozici provozního ředitele ode dne 1. 1. 2001. Žalobci byl za rok 2018 přiznán roční bonus ve výši 1 057 237 Kč, který byl na základě rozhodnutí jednatele splatný společně s výplatou za prosinec roku 2019, tedy nejpozději 10. 1. 2020. Dle žalobce nedošlo ze strany žalované k úhradě ročního bonusu i přesto, že žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu dne 2. 1. 2023.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 19. 4. 2023 neuznala žalobní nárok ani zčásti a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že dne 1. 1. 2001 vznikl pracovní poměr žalobce na pozici provozního ředitele. Dne 1. 9. 2008 byl žalobce jmenován do funkce jednatele společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kdy od 1. 9. 2008 do 27. 8. 2019 byl jediným jednatelem této společnosti. Po celou dobu výkonu této funkce neměl žalobce s žalovanou uzavřenou smlouvu o výkonu funkce jednatele. Žalovaná odmítá, že by žalobci přiznala předmětný bonus a uvádí, že není věcně legitimovaná v tomto soudním sporu, jelikož o nároku rozhodla dle dopisu žalobce jiná společnost. Dále namítá, že žalobci nemohl vzniknout jakýkoliv nárok vůči žalované, jelikož dne 1. 9. 2008 zanikl jeho pracovněprávní poměr u společnosti v důsledku jeho jmenování do funkce jednatele a nedošlo k uzavření smlouvy o výkonu funkce jednatele. Na základě toho žalovaná tvrdí, že nárok žalobce nemohl vzniknout v souvislosti s výkonem funkce jednatele a namítá věcnou nepříslušnost soudu prvního stupně, jelikož spory mezi obchodními korporacemi a jejími členy rozhodují soudy krajské. Žalovaná považuje předmětný nárok za promlčený a upozorňuje na to, že v dopise předloženém žalobcem je bonus splatný v dubnu 2019, tedy společně s březnovou měsíční odměnou žalobce. Žalovaná má tvrzení žalobce o posunutí splatnosti žalovaného nároku na 10. 1. 2020 dle rozhodnutí jednatele za nesprávné, neboť žalobce neměl oprávnění jednostranně měnit splatnost předmětného bonusu. Žalovaná vnímá žalobcům nárok v důsledku pochybení a protiprávního jednání žalobce při výkonu funkce jednatele rozporný s dobrými mravy a tomuto postupu by dle ní neměla být poskytnuta soudní ochrana. Žalovaná uplatnila vůči tvrzenému nároku námitku započtení, a to ve vztahu k pohledávce na náhradu škody, kterou má za žalobcem. Žalovaná dále navrhovala spojení řízení a přerušení řízení do doby, než bude pravomocně rozhodnuto v řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru.

3. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2023, č. j. Ncp 447/2023–31 stanovilo, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věčně příslušné okresní soudy.

4. Žalobce ve vyjádření ze dne 19. 9. 2023 blíže popsal fungování nárokového bonusového systému, dle kterého měl být ze své pracovní pozice součástí programu , Anonymizováno, . Součástí tohoto bonusového systému bylo i několik dalších osob zaměstnaných u žalované. Vznik nároku na vyplacení předmětného bonusu byl odvislý od splnění rozpočtových podmínek na daný rok a jeho konkrétní výše mohla být uložena na základě plnění zadaných úkolů konkrétním zaměstnancem. Žalobce dále uvedl, že jeho bonus mu byl přiznán mateřskou společností, jelikož byl v hierarchické sktruktuře žalované na nejvyšším postu, z čehož vyplývá, že v rámci žalované nebyla výše postavená osoba, která by mohla žalobci bonus přiznat. Žalobce si musel formálně roční bonus schválit sám a odkazuje na stejný postup v letech 2016 a 2017, kdy došlo k vyplacení bonusů žalobci. Žalobce poukazuje na účelovou argumentaci žalované, která spočívá v distancování se od své vlastní mateřské společnosti.

5. Soud při jednání dne 21. 9. 2023 usnesením zamítl návrh žalobce na přerušení řízení do pravomocného ukončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, .

6. Žalovaná v replice a sdělení ze dne 11. 10. 2023 uvedla, že k vyplácení ročních bonusů docházelo v předchozích letech vždy s březnovou měsíční odměnou, tedy dne 11. 4. 2017 a 11. 4. 2018. Pokud tedy měl být předmětný bonus za rok 2018 žalobci vyplacen, tak ve stejném termínu, tedy s březnovou měsíční odměnou v roce 2019. Žalovaná dále uvedla, že bonusy ostatních zaměstnanců za rok 2018 byly splatné a byly vyplaceny v dubnu roku 2019.

7. Soud zjistil tyto skutečnosti:

8. Ze smlouvy o založení pracovního poměru jmenováním soud zjistil, že žalobce byl dne , datum, jmenován do funkce provozního ředitele společnosti , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (nyní společnost , jméno FO, , Anonymizováno, (, právnická osoba, .).

9. Z dodatku č. 2 ke jmenování do funkce ze dne , datum, soud zjistil, že s účinností od , datum, byla pracovní pozice žalobce změněna na pozici , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

10. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že žalobce byl v období od , datum, do , datum, jediným jednatelem společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, (, právnická osoba, .

11. Z dopisu společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, ze dne , datum, adresovaného žalobci soud zjistil, že byl žalobci přiznán bonus ve výši 1 057 237 Kč, který měl být splatný v dubnu roku 2019, s březnovou měsíční odměnou žalobce.

12. Z výpisů z účtu žalobce u Unicredit bank z dubna roku 2017 a 2018 soud zjistil, že žalobci byly vyplaceny částky 825 181 Kč a 1 008 671 Kč ze strany žalované.

13. Z tabulky zaměstnanců týkající se bonusu za rok 2018 soud zjistil, že bonus jako složka mzdy měla být zaměstnancům vyplacena s výplatou za březen 2019.

14. Z výplatní pásky paní , Anonymizováno, z března 2019, pana , Anonymizováno, z března 2019, paní , Anonymizováno, z března 2019 a pana , Anonymizováno, z března 2019 a pana , Anonymizováno, rovněž z března 2019 soud zjistil, že výplatní pásky obsahují jako jednu ze složek mzdy také bonus za předchozí rok.

15. Z výpisu z účtu společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, (, právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná ze svého účtu převedla částky odpovídající výši některých ročních bonusů dle výplatních pásek.

16. Při jednání dne 16. 10. 2023 soud zjistil ohledně odložení splatnosti bonusu za rok 2018 po dotazu na právního zástupce žalobce, že v té době žalobce nevedl úplně standardní rodinný život, vedle manželky měl ještě další ženu, se kterou měl dítě a vede s ní spory o výživné v podstatě dodnes. Důvod pro odložení splatnosti byl tedy morálně nehezký. Žalobce nechtěl, aby mu na účet „připlula“ výplata ve výši milion korun. Pokud jde o dataci rozhodnutí a odložení splatnosti, tak k tomu došlo těsně před výplatou. Vzhledem k tomu, že žalobce byl jediný statutární orgán, šlo tedy o rozhodnutí žalované, zastoupené žalobcem jako jediným jednatelem. Toto rozhodnutí nemělo listinou formu.

17. Pro úplnost soud dodává, že z důvodu nadbytečnosti zamítl důkazní návrhy žalobce, a to výslechy pana , jméno FO, , paní , Anonymizováno, , pana , Anonymizováno, , pana , Anonymizováno, , pana , Anonymizováno, , účastnický výslech žalobce, kterými chce žalobce doložit, že došlo k odložení splatnosti bonusu za roku 2018, a současně soud pro nadbytečnost zamítl důkaz etickým kodexem mateřské společnosti žalované, čímž chce žalobce prokázat, že žalovaná vykládá pravidla stanovená mateřskou společností podle toho, jak se jí to hodí. S ohledem na právní posouzení věci soudem, jak je popsáno v bodech 33. – 34. níže, jsou však důkazní návrhy žalobce nadbytečnými, neboť i kdyby jimi svá tvrzení prokázal, nemělo by to na právní posouzení věci vliv.

18. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

19. Soud se pro nadbytečnost rovněž nezabýval námitkou započtení vznesenou žalovanou s ohledem na zamítnutí žaloby ve věci.

20. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

21. Žalobce ode dne 1. 1. 2001 působil u žalované na pracovní pozici provozního ředitele. Dne 1. 9. 2008 byl žalobce jmenován do funkce jednatele společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kdy od 1. 9. 2008 do 27. 8. 2019 byl jediným jednatelem této společnosti. V roce 2016 i 2017 získal žalobce nárok na roční bonus, který mu byl vyplacen vždy s březnovými měsíčními odměnami. Roční bonus za rok 2018 byl žalobci přiznán mateřskou společností žalované ve výši 1 057 237 Kč a jeho splatnost byla určena na duben roku 2019. Roční bonus za rok 2018 ostatních zaměstnanců tvořil složku mzdy za březen 2019 a žalovaná částky odpovídající těmto bonusům dne 10. 4. 2019 převedla ze svého účtu. Žalobce tvrdí, že odložil splatnost svého ročního bonusu za rok 2018 na leden 2020, z důvodu svých tehdejších sporů vedených o výživné nezletilého dítěte tak, aby tento roční bonus neovlivnil jeho výši.

22. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

23. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

24. Podle § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

25. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 je korektiv dobrých mravů souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Obdobně se ke korektivu dobrých mravů, resp. zásadě dobrých mravů či ekvity staví část doktríny, která zásadě dobrých mravů přisuzuje normativní funkci. Tato zásada podle nich slouží k „nalézání spravedlivého řešení“, vede-li formální použití právních norem k neudržitelným výsledkům (srov. Hurdík, J. a Lavický, P. Systém zásad soukromého práva. Brno, Masarykova Univerzita, 2010, s. 122). Ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku je obecným ustanovením hmotněprávní povahy, které dává soudu možnost posoudit, zda výkon subjektivního práva je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, umožňuje mu odepřít ochranu výkonu práva, které sice je v mezích zákona, avšak v konkrétní situaci může jeho realizace znamenat nepřiměřenou tvrdost.

26. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2103/20 základní práva a svobody, jako je i právo na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny, působí i v horizontálních vztazích (mezi soukromými osobami) tak, že prozařují normami podústavního práva. Zvláště při aplikaci korektivu dobrých mravů a funkčně obdobných ustanovení je třeba toto působení zohledňovat.

27. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99 uplatnění korektivu dobrých mravů přichází v úvahu nejen při tzv. šikanózním výkonu práva, ale rovněž, je-li zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek.

28. Podle ust. § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („občanský zákoník“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

29. Podle ust. § 610 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

30. Podle ust. § 619 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

31. Podle ust. § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

32. Podle ust. § 648 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

33. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že i kdyby žalobci vznikl nárok na bonus za rok 2018 (čímž se soud v dané věci nezabýval), byl by splatný s březnou výplatou v roce 2019, tedy v dubnu 2019. To vyplývá jak z rozhodnutí mateřské společnosti žalované, tak ze zavedené praxe u žalované, kdy zaměstnanecké bonusy za uplynulý rok byly každoročně vypláceny s nadcházející březnovou výplatou. Stejně tak bylo prokázáno, že ostatním zaměstnancům byl bonus za rok 2018 skutečně v dubnu 2019 vyplacen, tato skutečnost nebyla mezi účastníky ani spornou. Žalobce však tvrdí, že z pozice jediného jednatele žalované rozhodl o odložení svého zaměstnaneckého bonusu za rok 2018 tak, že tento bonus bude vyplacen až s prosincovou výplatou za rok 2019, tedy až v lednu 2020. Splatnost ostatních bonusů jiných zaměstnanců tedy posunuta nebyla a došlo k jejich vyplacení ve stejném termínu jako v předešlých letech. Důvodem pro odložení splatnosti bonusu byla dle žalobce jeho komplikovaná rodinná situace, kdy žalobce ve zmiňovaném roce vedl vedle svého manželství paralelně další vztah, ze kterého se mu narodil potomek. S matkou dítěte žalobce vedl v rozhodné době spory o výživné a odložením splatnosti bonusu chtěl docítit toho, aby tento bonus nebyl v rámci sporu o výživné řešen a zahrnut do jeho zkoumaných majetkových poměrů. I kdyby tak k odložení splatnosti bonusu došlo, hodnotí soud výkon takového práva jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy, kterému není možné poskytnout ochranu. A to zejména proto, že tento výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se mezi žalobcem a jeho potomkem. Žalobce jako otec dítěte, je povinen zaopatřit svého potomka a má k němu vyživovací povinnost. Výše výživného je nutné stanovit také na základě majetkových poměrů rodičů. Úmyslným odložením splatnosti bonusu, který by jinak vyplacen byl, došlo ke zkreslení majetkových poměrů otce a tím k přiznání nižšího výživného v neprospěch dítěte žalobce. Bonus ve výši 1 057 237 Kč představuje významnou finanční částku, která může výši výživného ovlivnit nezanedbatelným způsobem. Dle soudu je uznávanou etickou zásadou, že rodič je povinen o dítě pečovat, zajišťovat jeho potřeby a starat se o příznivé podmínky pro jeho úplný a harmonický vývoj. Rozpor s touto zásadou je bezpochyby nemorální a spadá pod souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad, které nazýváme dobrými mravy. Pojem dobré mravy ale nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, nýbrž i jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem či dokonce contra legem, pokud jde o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům. Bylo tedy nutné uplatnit korektiv dobrých mravů tak, aby mohlo dojít k nalézání spravedlivého řešení. Výkon práva žalobce vedl ke stavu, který lze popsat jako stav nemorální ve vztahu k subjektům, kterých se dotýká, přičemž soud zohlednil, že tento nemorální stav se dotýká dítěte žalobce, tedy subjektu, jehož ochraně je dle soudní praxe potřeba věnovat mimořádnou pozornost. Z tohoto důvodu soud neposkytnout ochranu výkonu práva žalobce o odložení splatnosti jeho bonusu za rok 2018.

34. Soud se dále zabýval námitkou promlčení žalobního nároku vznesenou žalovanou. S odkazem na výše uvedené vzal soud za prokázané, že bonus za rok 2018 byl splatný v dubnu roku 2019 (společně s březnovou výplatou). V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce se dozvěděl o nároku na bonus dopisem ze dne 19. 3. 2019. Bonus měl být žalobci vyplacen nejpozději 10. 4. 2019. Od tohoto data tak mohlo být právo na vyplacení bonusu uplatněno poprvé a promlčecí lhůta počala plynout ve smyslu ust. § 619 občanského zákoníku. V době podání žaloby dne 10. 1. 2023 tedy tříletá promlčení doba uplynula téměř o jeden rok. Soud tak shledal námitku promlčení vznesenou žalovanou důvodnou, a proto výrokem I. žalobu zamítl.

35. Tímto rozsudkem byl také opraven nesprávně vyhlášený výrok I., kde došlo k záměně správného data, od kterého vzniká nárok na zákonný úrok z prodlení 11. 1. 2020 nesprávným datem 11. 1. 2022. Jelikož se jedná dle ust. § 164 o. s. ř. o zjevnou nesprávnost v důsledku písařské chyby, soud opravil datum i bez návrhu.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši žalované, jelikož žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Její náklady jsou tvořeny náklady jejího právního zastoupení. Ty soud přiznal podle ust. § 7 bodu 6 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. b), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to odměnu za celkem 5 úkonů právní služby po 12 540 Kč (převzetí právního zastoupení a první porada s klientem, vyjádření ze dne , datum, , další porada s klientem dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , účast při ústním jednání dne , datum, ), celkem ve výši 62 700 Kč. Dále soud žalované přiznal náhradu na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné v paušální výši 300 Kč za jeden úkon v souladu s ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to na pět výše uvedených úkonů právní služby, celkem ve výši 1 500 Kč. Odměnu a náhradu hotových výdajů soud povýšil o DPH ve výši 21 %, neboť právní zástupce je plátcem této daně (celkem ve výši 13 482 Kč). Celkově tak náhrada nákladů řízení žalované činí přiznaných 77 682 Kč.