4 C 173/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že vlastníkem nákladního automobilu, tovární značky [anonymizováno], obchodní označení [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: ZC [bankovní účet], je žalovaný

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 143,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou, došlou soudu dne 16. 5. 2022, se žalobkyně domáhá rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že vlastníkem nákladního automobilu, tovární značky [anonymizováno], obchodní označení [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: ZC [bankovní účet] (dále též jako„ automobil“), je žalovaný, a kterým by dále byla uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 955 Kč. Žalobu zdůvodnila žalobkyně tím, že na základě kupní smlouvy ze dne 20. 4. 2021 (dále jen„ smlouva“) převedla na žalovaného vlastnické právo k automobilu. Z důvodu změny vlastníka automobilu došlo následně mezi žalobkyní a pojistitelem ke zrušení pojistné smlouvy [číslo] která se týkala všech souvisejících pojištění, a to s účinky zániku smlouvy, tj. ke dni 26. 4. 2021. Podle čl. VI. smlouvy měl žalovaný jako kupující povinnost na svůj náklad nahlásit změnu vlastníka v registru motorových vozidel. K tomuto úkonu předala žalobkyně žalovanému plnou moc. Současně byl žalovaný seznámen s tím, že žalobkyně jako prodávající zruší bezprostředně po podpisu smlouvy pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Žalovaný byl dále poučen o své zákonné povinnosti pojistit automobil do 10 dnů od podpisu smlouvy. Dne 21. 4. 2022 byla žalobkyně informována [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) o skutečnosti, že k tomuto dni nedošlo ze strany žalovaného k přepisu automobilu. Žalobkyni bylo jako zapsané vlastnici vozidla ze strany [anonymizováno] uloženo uhradit částku 4 955 Kč za zákonné pojištění vozidla, které nebylo žalovaným od prodeje automobilu uhrazeno. Z tohoto důvodu musela žalobkyně předmětnou částku uhradit a v rámci této žaloby jí nárokuje jako vzniklou škodu z důvodu porušení smluvní povinnosti. Žalobkyně se tak bez své viny ocitla ve znevýhodněném postavení, kdy z titulu provozovatele předmětu koupě odpovídá za případné přestupky, jakož i za povinnost hradit pojistné. Dle žalobkyně je proto dán co do nároku na určení vlastnictví k automobilu naléhavý právní zájem. Žalovaný pak ničeho neplnil a neučinil ani přes zaslané výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 12. 7. 2022 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět, a to co do částky 4 955 Kč, když tato jí byla dne 26. 5. 2022 uhrazena. Podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4). Částečné zpětvzetí bylo učiněno před jednáním ve věci samé, proto soud nevyžadoval k účinnosti zpětvzetí vyjádření žalovaného. Soud tak usnesením, vyhlášeným na jednání dne 28. 7. 2022, řízení co do části nároku žalobkyně na zaplacení částky 4 955 Kč zastavil, když žalobkyně na tomto jednání doložila potvrzení o provedené úhradě shora uvedené částky.

4. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud se proto dále zabýval tím, zda má žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006, naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem automobilu je žalovaný. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě je naléhavý právní zájem žalobkyně dán, neboť žalobkyně navrhuje určení vlastnického práva k motorovému vozidlu, které se zapisuje do registru motorových vozidel, stejně tak do technického průkazu vozidla jakožto nutného dokladu k užívání a identifikaci vozidla. Je tedy důvodné, aby se žalobou na určení vlastnického práva k automobilu žalobkyně domáhala uvedení právního a skutkového stavu v soulad, když tohoto záměru nelze jinak než soudním rozhodnutím, znějícím na určení, dosáhnout.

5. Z kupní smlouvy ze dne 20. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli zmíněného dne smlouvu o koupi nákladního automobilu [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], [příjmení]: ZC [bankovní účet], přičemž v této smlouvě se žalobkyně zavázala jakožto prodávající odevzdat žalovanému coby kupujícímu automobil a umožnit mu nabýt k automobilu vlastnické právo a žalovaný coby kupující se zavázal zaplatit žalobkyni kupní cenu. Podle čl. VI. smlouvy se kupující zavázal na svůj náklad zajistit nahlášení změny v evidenci držitelů motorových vozidel a dále uzavřít smlouvu o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, a to v zákonné lhůtě 10 dnů od uzavření smlouvy.

6. Z technického průkazu k vozidlu [registrační značka], č. [anonymizováno] [číslo], má soud za prokázané, že posledním a dosud jediným vlastníkem automobilu je žalobkyně.

7. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení této věci.

8. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne 20. 4. 2021 platně nabyl od žalobkyně nákladní automobil, tovární značka [anonymizováno], obchodní označení [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: ZC [bankovní účet]. Ve smlouvě se zavázal k nahlášení změny vlastníka vozidla v registru motorových vozidel a k uzavření smlouvy o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Ani jedné z povinností však žalovaný nedostál. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokázal, že by takto učinil v období následujícím.

9. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

11. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

12. Podle § 8 zákona č. 56/2001 Sb., zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností a) v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem (odst. 1). Žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne a) převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu (odst. 2).

13. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006,“ pokud odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě má žalobce naléhavý právní zájem na navrhovaném určení, je jeho závěr správný, neboť bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla.” 14. Soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost ohlásit změnu vlastníka vozidla v registru silničních vozidla, přičemž v důsledku tohoto porušení je žalobkyně stále vedena jako vlastnice předmětného vozidla v registru vozidel, přičemž tento zapsaný stav je v rozporu se skutečným stavem, neboť skutečným vlastníkem vozidla je žalovaný. Současně, jak je již uvedeno výše, má žalobkyně na určení vlastnického práva k vozidlu naléhavý právní zájem. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 143,28 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 955 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 700 Kč za sepsání a podání žaloby ze dne 16. 5. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 700 Kč za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 12. 7. 2022, to vše včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a dále odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a) a. t. z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dne 28. 7. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., to včetně jedné paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem za odměnu advokáta a paušální náhrady 11 800 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu cestovného podle § 13 a. t., vyúčtovaného jejím právním zástupcem v souvislosti s cestou k jednání dne 28. 7. 2022 na trase Olomouc (když právní zástupce započal svou cestu z tohoto blíže položeného místa) – Praha – Ostrava, kdy šlo celkem o 651 km a právní zástupce žalobkyně doložil soudu vlakové jízdenky v ceně 424 Kč (úsek Olomouc - Praha) a 544 Kč (úsek Praha - Ostrava), tj. celkem za cestovné 968 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas advokáta ve smyslu § 14 odst. 3 a. t. v trvání celkem 6 hodin a 22 minut (cesta na úseku Olomouc - Praha trvala bez zpoždění od 8:18 do 10:55, tedy 2 hodiny a 37 minut; cesta na úseku Praha - Ostrava trvala bez zpoždění od 14:18 do 18:03, tedy 3 hodiny a 45 minut), tedy 14 × započatých 30 minut po 100 Kč, tj. celkem za promeškaný čas 1 400 Kč. V souladu s § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby, hotové výdaje advokáta a náhradu za cestovné a promeškaný čas o 21 % DPH v částce 2 975,28 Kč, protože zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 20 143,28 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.