4 C 173/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že vlastníkem nákladního automobilu, tovární značky anonymizováno, obchodní označení anonymizováno, registrační značka, příjmení: ZC bankovní účet, je žalovaný

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 143,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou, došlou soudu dne 16. 5. 2022, se žalobkyně domáhá rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že vlastníkem nákladního automobilu, tovární značky anonymizováno, obchodní označení anonymizováno, registrační značka, příjmení: ZC bankovní účet (dále též jako„ automobil“), je žalovaný, a kterým by dále byla uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 955 Kč. Žalobu zdůvodnila žalobkyně tím, že na základě kupní smlouvy ze dne 20. 4. 2021 (dále jen„ smlouva“) převedla na žalovaného vlastnické právo k automobilu. Z důvodu změny vlastníka automobilu došlo následně mezi žalobkyní a pojistitelem ke zrušení pojistné smlouvy číslo která se týkala všech souvisejících pojištění, a to s účinky zániku smlouvy, tj. ke dni 26. 4. 2021. Podle čl. VI. smlouvy měl žalovaný jako kupující povinnost na svůj náklad nahlásit změnu vlastníka v registru motorových vozidel. K tomuto úkonu předala žalobkyně žalovanému plnou moc. Současně byl žalovaný seznámen s tím, že žalobkyně jako prodávající zruší bezprostředně po podpisu smlouvy pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Žalovaný byl dále poučen o své zákonné povinnosti pojistit automobil do 10 dnů od podpisu smlouvy. Dne 21. 4. 2022 byla žalobkyně informována anonymizována tři slova (dále jen„ anonymizováno“) o skutečnosti, že k tomuto dni nedošlo ze strany žalovaného k přepisu automobilu. Žalobkyni bylo jako zapsané vlastnici vozidla ze strany anonymizováno uloženo uhradit částku 4 955 Kč za zákonné pojištění vozidla, které nebylo žalovaným od prodeje automobilu uhrazeno. Z tohoto důvodu musela žalobkyně předmětnou částku uhradit a v rámci této žaloby jí nárokuje jako vzniklou škodu z důvodu porušení smluvní povinnosti. Žalobkyně se tak bez své viny ocitla ve znevýhodněném postavení, kdy z titulu provozovatele předmětu koupě odpovídá za případné přestupky, jakož i za povinnost hradit pojistné. Dle žalobkyně je proto dán co do nároku na určení vlastnictví k automobilu naléhavý právní zájem. Žalovaný pak ničeho neplnil a neučinil ani přes zaslané výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 12. 7. 2022 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět, a to co do částky 4 955 Kč, když tato jí byla dne 26. 5. 2022 uhrazena. Podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4). Částečné zpětvzetí bylo učiněno před jednáním ve věci samé, proto soud nevyžadoval k účinnosti zpětvzetí vyjádření žalovaného. Soud tak usnesením, vyhlášeným na jednání dne 28. 7. 2022, řízení co do části nároku žalobkyně na zaplacení částky 4 955 Kč zastavil, když žalobkyně na tomto jednání doložila potvrzení o provedené úhradě shora uvedené částky.

4. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud se proto dále zabýval tím, zda má žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006, naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem automobilu je žalovaný. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě je naléhavý právní zájem žalobkyně dán, neboť žalobkyně navrhuje určení vlastnického práva k motorovému vozidlu, které se zapisuje do registru motorových vozidel, stejně tak do technického průkazu vozidla jakožto nutného dokladu k užívání a identifikaci vozidla. Je tedy důvodné, aby se žalobou na určení vlastnického práva k automobilu žalobkyně domáhala uvedení právního a skutkového stavu v soulad, když tohoto záměru nelze jinak než soudním rozhodnutím, znějícím na určení, dosáhnout.

5. Z kupní smlouvy ze dne 20. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli zmíněného dne smlouvu o koupi nákladního automobilu anonymizována čtyři slova, registrační značka, příjmení: ZC bankovní účet, přičemž v této smlouvě se žalobkyně zavázala jakožto prodávající odevzdat žalovanému coby kupujícímu automobil a umožnit mu nabýt k automobilu vlastnické právo a žalovaný coby kupující se zavázal zaplatit žalobkyni kupní cenu. Podle čl. VI. smlouvy se kupující zavázal na svůj náklad zajistit nahlášení změny v evidenci držitelů motorových vozidel a dále uzavřít smlouvu o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, a to v zákonné lhůtě 10 dnů od uzavření smlouvy.

6. Z technického průkazu k vozidlu registrační značka, č. anonymizováno číslo, má soud za prokázané, že posledním a dosud jediným vlastníkem automobilu je žalobkyně.

7. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení této věci.

8. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne 20. 4. 2021 platně nabyl od žalobkyně nákladní automobil, tovární značka anonymizováno, obchodní označení anonymizováno, registrační značka, příjmení: ZC bankovní účet. Ve smlouvě se zavázal k nahlášení změny vlastníka vozidla v registru motorových vozidel a k uzavření smlouvy o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Ani jedné z povinností však žalovaný nedostál. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokázal, že by takto učinil v období následujícím.

9. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

11. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

12. Podle § 8 zákona č. 56/2001 Sb., zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností a) v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem (odst. 1). Žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne a) převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu (odst. 2).

13. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006,“ pokud odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě má žalobce naléhavý právní zájem na navrhovaném určení, je jeho závěr správný, neboť bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla.” 14. Soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost ohlásit změnu vlastníka vozidla v registru silničních vozidla, přičemž v důsledku tohoto porušení je žalobkyně stále vedena jako vlastnice předmětného vozidla v registru vozidel, přičemž tento zapsaný stav je v rozporu se skutečným stavem, neboť skutečným vlastníkem vozidla je žalovaný. Současně, jak je již uvedeno výše, má žalobkyně na určení vlastnického práva k vozidlu naléhavý právní zájem. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 143,28 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 955 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 700 Kč za sepsání a podání žaloby ze dne 16. 5. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 700 Kč za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 12. 7. 2022, to vše včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a dále odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a) a. t. z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dne 28. 7. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., to včetně jedné paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem za odměnu advokáta a paušální náhrady 11 800 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu cestovného podle § 13 a. t., vyúčtovaného jejím právním zástupcem v souvislosti s cestou k jednání dne 28. 7. 2022 na trase Olomouc (když právní zástupce započal svou cestu z tohoto blíže položeného místa) – Praha – Ostrava, kdy šlo celkem o 651 km a právní zástupce žalobkyně doložil soudu vlakové jízdenky v ceně 424 Kč (úsek Olomouc - Praha) a 544 Kč (úsek Praha - Ostrava), tj. celkem za cestovné 968 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas advokáta ve smyslu § 14 odst. 3 a. t. v trvání celkem 6 hodin a 22 minut (cesta na úseku Olomouc - Praha trvala bez zpoždění od 8:18 do 10:55, tedy 2 hodiny a 37 minut; cesta na úseku Praha - Ostrava trvala bez zpoždění od 14:18 do 18:03, tedy 3 hodiny a 45 minut), tedy 14 × započatých 30 minut po 100 Kč, tj. celkem za promeškaný čas 1 400 Kč. V souladu s § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby, hotové výdaje advokáta a náhradu za cestovné a promeškaný čas o 21 % DPH v částce 2 975,28 Kč, protože zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 20 143,28 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.