4 C 229/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného se sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta B pro určení neplatnosti skončení pracovního poměru okamžitým zrušením podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovaným dne 28. 7. 2025, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 103,35 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26.8.2025 domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 28.7.2025. V žalobě tvrdí, že mezi účastníky byl dne 22.3.2018 založen pracovní poměr s druhem práce finanční manažerky. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaný předal žalobkyni výpověď z pracovního poměru již dne 15.1.2024, přičemž výpověď byla pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23.9.2024, č.j. 4C 170/2024-67, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28.5.2025, č.j. 23 Co 30,67/2025-155, které nabyly právní moci dne 26.6.2025, určena za neplatnou. Poté vyzval žalovaný žalobkyni k nástupu do práce, kdy se měla dostavit dne 28.7.2025, což učinila, nicméně žalovaný jí vstup neumožnil a namísto umožnění výkonu práce jí předal okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobkyně dopisem ze dne 30.7.2025 sdělila žalovanému, že považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání. Žalobkyně má za to, že lhůty dle ust. § 58 zákoníku práce již uplynuly, neboť žalovaný vytýká žalobkyni jednání za období končící rokem 2023, případně nejsou vytýkané skutky časově ohraničeny. Takto skutkově vymezený důvod okamžitého zrušení je buď neurčitý a nesrozumitelný, či prekludovaný.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a považuje ji za nedůvodnou. Učinil nesporným založení pracovního poměru mezi účastníky tak, jak ho popsala žalobkyně, jakož i skutečnost, že výpověď z pracovního poměru ze dne 15.1.2024 podaná žalovaným žalobkyni, byla pravomocně shledána soudy neplatnou. Žalovaný tvrdí, že žalobkyně neuposlechla opakované výzvy žalovaného k nástupu do práce. Žalovaný rozvázal pracovní poměr s žalobkyní okamžitým zrušením pro opakované neuposlechnutí pokynů, správě pracovních záležitostí v rozporu s dohodami, což vedlo k vážným provozním škodám a ohrožení důvěry v pracovní vztah ze strany žalovaného. Rovněž má za to, že žaloba je neurčitá a tím neprojednatelná. Na výzvu soudu pak žalovaný upřesnil, že vozidlo Škoda Superb bylo prodáno dceři žalobkyně dne 22.10.2020 za výrazně nižší než tržní cenu (hodnota vozu činila 568 000 Kč, přičemž vozidlo bylo dceři žalobkyně prodáno za 318 000 Kč a kupní smlouvu za exekutorský úřad podepsal pan , jméno FO, ). Žalovaný k tomu uvedl, že žalobkyně jako finanční manažerka měla chránit zájmy žalovaného. Pokud jde o šetření orgány činnými v trestním řízení, uvedl, že o tom mu nic známo není, sám žádné trestí oznámení nepodal.

3. Z pracovní smlouvy ze dne 22. 3. 2018 uzavřené mezi žalobkyní jako zaměstnankyní a žalovaným jako zaměstnavatelem soud zjistil, že ke dni 1. 4. 2018 vznikl pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně dle smlouvy pracuje u žalovaného na pozici finanční manažerky.

4. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 23.9.2024, č.j. 4C 170/2024-67 ve spojení s usnesením zdejšího soudu ze dne 29.1.2025, č.j. 4C 170/2024-95, a ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28.5.2025, č.j. 23 Co 30, 67/2025-155, byla určena neplatnou výpověď z pracovního poměru daná žalovaným žalobkyni dne 15.1.2024. Rozsudky nabyly právní moci dne 26.6.2025.

5. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 28.7.2025, které bylo žalobkyni doručeno téhož dne, soud zjistil, že žalovaný dal toto okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyni pro zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práce. To spatřoval v tom, že bez vědomí a souhlasu zaměstnavatele:a) V období od roku 2018 do 2023 přezouvala pneumatiky na svých soukromých vozidlech v místě svého trvalého bydliště a účtenky za tyto úkony předkládala zaměstnavateli;b) V období od roku 2018 do 2023 opakovaně tankovala pohonné hmoty do svých soukromých vozidel, přičemž tyto náklady byly hrazeny prostřednictvím CCS karty na účet zaměstnavatele;c) Předkládala k proplacení účtenky za osobní výdaje (obědy, večeře, drogerie, květiny a další), rovněž jí byly propláceny další účtenky za pohonné hmoty, přestože měla k dispozici CCS kartu;d) Z prostředků zaměstnavatele si nechala proplatit ubytování v rámci své soukromé rekreacea dálee) Své dceři prodala vozidlo Škoda Superb za výrazně nižší než tržní cenu, bez vědomí zaměstnavatelef) V období od 2018 – 2023 neoprávněně vybírala částky v řádech desítek až stovek tisíc korun českých z pokladny exekutorského úřadu bez vědomí zaměstnavatele;g) Prostřednictvím nadhodnocených faktur vystavených společností , právnická osoba, ovládané manželem žalobkyně, jejich proplácením umožnila neoprávněné odvedení finančních prostředků z exekutorského úřadu v řádech desítek milionů korun,kdy výše uvedenými skutky měla žalobkyně způsobit škodu v řádech desítek milionů korun a tyto skutky jsou šetřeny příslušnými orgány činnými v trestním řízení.

6. Z podnětu k zahájení trestního stíhání podezřelých osob v rámci dozoru státního zástupce v uvedené trestní věci ze dne 7.5.2024, sp.zn. 1 KZV 51/2024 podané k Městskému státnímu zastupitelství v Praze, soud zjistil, že žalovaný podal podnět k zahájení trestního stíhání skupiny osob, mimo jiné, i žalobkyně, a to pro jednání v období od 2011 do 31.12.2023, kdy uvedené osoby včetně žalobkyně měly v pozici manažerů či vedení exekutorského úřadu bez vědomí soudního exekutora vytvářet na své společnosti faktury, které si z účtu exekutorského úřadu vyplácely, ačkoliv věděly, že fakturovaná plnění nemají reálný základ a jedná se o fiktivní plnění, v případě žalobkyně mělo jít o společnost , právnická osoba, , či , právnická osoba, . Žalobkyně pak měla spolu s , jméno FO, vyvádět z exekutorského úřadu finanční prostředky ve vlastní profit prostřednictvím hotovostních výběrů. Tímto způsobem měla žalobkyně vyvést přes 10 milionů Kč. Současně měl pan , jméno FO, fiktivně zaměstnat v exekutorském úřadu pana , tituly před jménem, , jméno FO, , který však na úřad nikdy fyzicky nepřišel, žádnou práci nevykonal a na pokyn žalobkyně připravovalo finanční oddělení žalovaného hotovostní výplatu pro tohoto fiktivního zaměstnance, kterou si přebíral , jméno FO, .

7. Z podnětu k zahájení trestního stíhání podezřelých osob v rámci dozoru státního zástupce v uvedené trestní věci podané žalovaným dne 12.6.2024 k Městskému státnímu zastupitelství v Praze, vedeného pod sp.zn. 1 KZV 51/2024, soud zjistil, že v květnu 2024 bylo podáno trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů zpronevěry a podvodu, na skupinu osob, mimo jiné, žalobkyně. Podezřelé jednání je spatřováno v tom, že dne 11.6.2024 společnost , právnická osoba, . zastoupená , jméno FO, a jehož finanční účetní je žalobkyně, zaslala žalovanému nadhodnocený a nepřezkoumatelný zálohový list č. 4 ze dne 30.5.2024 na částku 1 008 710 Kč, čímž se jmenovaná společnost snažila vylákat od žalovaného další finanční plnění.

8. Ze zálohového listu č. 4 ze dne 30.5.2024 od dodavatele , právnická osoba, , odběratel , tituly před jménem, , jméno FO, , exekutorský kandidát, zástupce žalovaného, soud zjistil, že dodavatel účtoval celkem částku 1 008 710 Kč za nájem kanceláře , adresa, , vyúčtování za 4.Q , adresa, , za Administrativní služby, účetnictví, bezpečnostní služby, mzdové náklady a internet, to vše za leden 2024.

9. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 30.7.2025 a doručenky datové zprávy z téhož dne soud zjistil, že jmenovaného dne žalobkyně vyslovila nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru a trvala na dalším zaměstnávání.

10. Žalobkyně ještě k důkazu navrhovala svůj účastnický výslech a žalovaný rovněž navrhoval svůj účastnický výslech. S ohlede na právní názor soudu o neplatnosti Okamžitého zrušení pracovního poměru zčásti pro neurčitost vymezení důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru zčásti pro uplynutí prekluzivních lhůt dle ust. § 58 zákoníku práce, jak bude rozvedeno dále, soud tyto důkazní návrhy zamítl pro irelevanci k řízení.

11. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

12. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

13. Mezi účastníky byl založen pracovní poměr na základě pracovní smlouvy ze dne 22.3.2018, na dobu neurčitou a se sjednaným druhem práce finanční manager. Žalovaný předal dne 15.1.2024 žalobkyni výpověď z pracovního poměru, která byla pravomocnými rozsudku soudů shledána neplatnou. V návaznosti na to vyzval žalovaný žalobkyni k nástupu do práce, kde ji dne 28.7.2025 předal okamžité zrušení pracovního poměru, jak je specifikováno v bodě 5 tohoto rozsudku. Žalobkyně písemně vyslovila s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlas a trvala na dalším zaměstnávání.

14. Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

15. Podle přechodných ustanovení zavedených zákonem č. 120/2025 Sb., (bod 4.), vznikl-li důvod k výpovědi podle § 52 písm. g) nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí se lhůty § 58 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

16. Podle ust. § 58 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31.5.2025, pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, stane-li se v průběhu 2 měsíců podle odstavce 1 jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu, je možné dát výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o výsledku tohoto šetření.

17. Podle ust. § 60 zákoníku práce, v platném znění, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

18. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 18.11.2014, sp.zn. 21 Cdo 2521/2013), platí, že ke splnění hmotněprávní podmínky platného okamžitého zrušení pracovního poměru je třeba, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje; k dosažení účelu sledovaného ustanovením § 60 zákoníku práce není vždy potřebné, aby okamžité zrušení pracovního poměru obsahovalo také údaje o tom, kdy se zaměstnavatel dozvěděl o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, nebo kdy tento důvod vznikl, anebo zda byl důvod okamžitého zrušení pracovního poměru předmětem šetření jiného orgánu, neboť i bez těchto údajů může být nepochybné, proč byl se zaměstnancem okamžitě zrušen pracovní poměr; skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen.

19. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení § 55 odst. 1 zákoníku práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl pracovní poměr okamžitě zrušen, a že důvod nebude možné dodatečně měnit (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96, uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). U důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je třeba věnovat přesnému popisu vytýkaného skutku zvýšenou pozornost, aby byla možná jeho přesná individualizace, je třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena (srov. dále například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4902/2014).

20. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze "nahrazovat" nebo "doplňovat" vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. 21 Cdo 379/2000 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96, uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, z novějších rozhodnutí potom rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3480/2016).

21. Soud se zabýval skutky, v nichž žalovaný spatřoval důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru, nejprve z hlediska dodržení prekluzivních lhůt uvedených v ust. § 58 zákoníku práce, ve znění účinném do 31.5.2025, a rovněž z hlediska určitosti jejich vymezení. Pokud jde o skutky, jak jsou popsány v bodě 5. písm. a) a b) tohoto rozsudky (těmito písmeny byly označeny i v Okamžitém zrušení pracovního poměru), konstatuje soud, že pro tyto skutky nebylo možné dát žalobkyni platně okamžité zrušení pracovního poměru dne 28.7.2025, neboť žalobkyně se těchto skutků měla dopustit v letech 2018 – 2023 a objektivní prekluzivní lhůta tak uplynula nejpozději na konci roku 2024. Důvod pro prodloužení této lhůty dle ust. § 58 odst. 2 zákoníku práce, žalovaný netvrdí, k dotazu soudu výslovně uvedl, že sám žádné trestní oznámení nepodal. V řízení sice bylo zjištěno podání trestního oznámení ze strany žalovaného, které se týkalo mimo jiné i žalobkyně, netýkalo se však skutků uvedených pod písm. a) a b) Okamžitého zrušení pracovního poměru. Pokud jde o skutek popsaný v bodě c) okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy že žalobkyně „Předkládala k proplacení účtenky za osobní výdaje (obědy, večeře, drogerie, květiny a další), rovněž jí byly propláceny další účtenky za pohonné hmoty, přestože měla k dispozici CCS kartu.“, má soud za to, že tento skutek není vymezen způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Není vůbec zřejmé, jaké konkrétní osobní výdaje, v jakém období a v jakém rozsahu, měla žalobkyně nechávat proplácet zaměstnavatelem, což brání soudu vést dokazování týkající se intenzity takového porušení, které je nezbytné pro posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Ani výkladem vůle by v tomto případě nebylo možné nedostatek zhojit, neboť vůle nebyla v potřebném rozsahu vůbec projevena. Jakékoli údaje, které by žalovaný nyní doplnil, by mohly vést rovněž k porušení zákazu dodatečně měnit důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Bez konkrétnějšího vymezení osobních výdajů, které měla nechávat žalobkyně proplácet žalovaného, by totiž nebylo možné následnou bližší specifikaci takových výdajů ztotožnit s těmi, pro které byl pracovní poměr s žalobkyní okamžitě zrušen. Stejně tak neurčitý je skutek uvedený v bodě d) okamžitého zrušení pracovního poměru, dle kterého žalobkyně „Z prostředků zaměstnavatele si nechala proplatit ubytování v rámci své soukromé rekreace.“ , neboť není vůbec zřejmé, o jaké ubytování v rámci jaké soukromé rekreace, jde. Absence alespoň časového a místního vymezení, způsobuje opět neurčitost, kterou nelze odstranit výkladem. Jakékoli bližší údaje, které by nyní žalovaný uvedl, by představovaly nepřípustné doplnění vůle, kterou žalovaný dne 28.7.2025 neměl, nebo ji sice měl, ale neprojevil ji. Skutek pod bodem e) Okamžitého zrušení byl ke dni 28.7.2025 prekludovaný, neboť k prodeji vozidla došlo již v roce 2020, jak uvedl sám žalovaný. Stejně tak je prekludovaný skutek pod bodem f), dle kterého „V období od 2018 – 2023 neoprávněně vybírala částky v řádech desítek až stovek tisíc korun českých z pokladny exekutorského úřadu bez vědomí zaměstnavatele.“ S ohledem na to, že žalovaný vymezil období skutku roky 2018-2023, počala plynout prekluzivní lhůta nejpozději v lednu 2024 a uplynula nejpozději v lednu 2025. Důvod pro prodloužení této lhůty dle ust. § 58 odst. 2 zákoníku práce, žalovaný netvrdí, k dotazu soudu výslovně uvedl, že sám žádné trestní oznámení nepodal a ani v Okamžitém zrušení pracovního poměru není na konkrétní trestní oznámení odkázáno. Nadto má soud za to, že ani tento skutek není vymezen způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Žalovaný se omezil na obecný odkaz na výběr hotovosti v letech 2018 – 2023, což je natolik obecné, že to v zásadě znemožňuje obranu žalobkyně jako zaměstnankyně, neboť jí vůbec nemusí být zřejmé, jaké konkrétní výběry jí jsou vytýkány. Pokud jde o poslední skutek uvedený pod bodem g), dle kterého měla žalobkyně „Prostřednictvím nadhodnocených faktur vystavených společností , právnická osoba, ovládané manželem žalobkyně, jejich proplácením umožnila neoprávněné odvedení finančních prostředků z exekutorského úřadu v řádech desítek milionů korun“, má soud za to, že žalovaný ani v tomto případě nedostál povinnosti řádné konkretizace důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru. Není vůbec zřejmé, jaké konkrétní faktury vydané společností , právnická osoba, , měly být nadhodnocené, v jakém období měly být tyto faktury vydány a žalovaným proplaceny. Bez této konkretizace není důvod okamžitého zrušení náležitě vymezen a není nezaměnitelný. Ve svém celku tak je Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 28.7.2025 ze všech výše uvedených důvodů neplatné. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 103,35 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 K č a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky á 3 700 Kč za celkem 4 úkony vyčíslené právní zástupkyní žalobkyně dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky, účast na jednání dne 11.12.2025 (náklad za zmařené jednání dne 24.11.2025 byl žalobkyni přiznán v rámci separace nákladů) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů dle § 13 odst. 1 a § 14 odst. 3 a. t. za cestovní výdaje za cestu právní zástupkyně žalobkyně ze svého sídla (, adresa, ) do sídla soudu (, adresa, ) a zpět na jednání z dne 11. 12. 2025 ve výši 1 603,35Kč, podle § 13 a.t. (tj. za ujetí 210 km /cesta tam a zpět/), a to dle předloženého technického průkazu vozidla a dle vyhl. č. 589/2020 Sb., při prům. spotř. pal. 5,0 l/100 km, ceně PH 35,80 Kč/l a sazbě zákl. náhr. 5,80 Kč/km a dále z náhrady za čas promeškaný touto uvedenou cestou k jednání soudu a zpět dle § 14 a.t. ve výši 900 Kč (tj. 6 půlhodin ve výši po 150 Kč). Právní zástupkyně žalobkyně není plátkyní DPH. Celkově tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 103,35 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet její právní zástupkyně.