4 C 235/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení částky 1 374 736,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyní částku 1 374 736,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 761 679,61 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 613 056,9 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 %, ročně z částky 48 348,33 Kč od 1. 2. 2022 do 27. 3. 2023, dále z částky 48 348,30 Kč od 1. 3. 2022 do 27. 3. 2023, dále z částky 48 348,30 Kč od 1. 4. 2022 do 27.3. 2023, dále z částky 48 348,30 Kč od 1. 5. 2022 do 27. 3. 2023, z částky 48 348,33 Kč od 1. 6. 2022 do 27. 3. 2023, z částky 48 348,3 Kč od 1. 7. 2022 do 27. 3. 2023, z částky 48 348,33 Kč od 1. 8. 2022 do 27. 3. 2023, z částky 48 348,33 Kč od 1. 9. 2022 do 27. 3. 2023, z částky 48 348,33 Kč od 1. 10. 2022 do 27. 3. 2023, z částky 48 348,33 Kč od 1. 11. 2022 do 27. 3. 2023, z částky 48 348,33 Kč od 1. 12. 2022 do 27. 3. 2023, z částky 48 348,33 Kč od 1. 1. 2023 do 27. 3. 2023, z částky 48 348,33 Kč od 1. 2. 2023 do 27. 3. 2023, z částky 48 348,33 Kč od 1. 3. 2022 do 27. 3. 2023 a dále v části zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 61 305,69 Kč od 1. 4. 2023 do 15. 1. 2024, z částky 61 305,69 Kč od 1. 5. 2023 do 15. 1. 2024, z částky 61 305,69 Kč od 1. 6. 2023 do 15. 1. 2024, z částky 61 305,69 Kč od 1.7.2023 do 15. 1. 2024, z částky 61 305,69 Kč od 1. 8. 2023 do 15. 1. 2024, z částky 61 305,69 Kč od 1. 9. 2023 do 15. 1. 2024, z částky 61 305. 69 Kč od 1. 10. 2023 do 15. 1. 2024, z částky 61 305,69 Kč od 1. 11. 2023 do 15. 1. 2024, z částky 61 305, 69 Kč od 1. 12. 2023 do 15. 1. 2024 a z částky 61 305,69 Kč od 1. 1. 2024 do 15. 1. 2024 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 171 248,2 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 29. 7. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 1 374 736,51 Kč s příslušenstvím z titulu finanční náhrady za užívání pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 29 009 m2, k. ú. , adresa, (dále jen „předmětný pozemek“), který se nachází v areálu letiště , adresa, , a to za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023. V prvé řadě žalobkyně odkázala na spory, ve kterých již bylo rozhodováno o obdobných nárocích, ať již přímo žalobkyně či vlastníků sousedících pozemků. Dále žalobkyně v žalobě uvedla, že je výlučnou vlastnicí předmětného pozemku, který byl vydán v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) právní předchůdkyni žalobkyně , jméno FO, , a to rozhodnutím Pozemkového úřadu Okresního úřadu v , Anonymizováno, ze dne 14. 9. 1993, č. j. 1266/93 ve znění rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu v , Anonymizováno, ze dne 5. 5. 1994, č. j. , Anonymizováno, (dále též „rozhodnutí PÚ“). Při vydání předmětného pozemku právní předchůdkyni žalobkyně rozhodl Pozemkový úřad (dále též „PÚ“) o zřízení věcného břemene k tíži pozemku. Věcné břemeno bylo do katastru nemovitostí vloženo pod sp. zn. Z, Anonymizováno, ve prospěch Vojenské ubytovací a stavební správy , adresa, (dále jen „VUSS , adresa, “), a to v rozsahu „trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila“. Se zřízením věcného břemene jsou spojena práva a povinnosti stanovené Letovým řádem let 9-3 - údržba letišť, vydaný v roce 1979 Ministerstvem národní obrany – letectvo., včetně dodatku letového řádu Letiště , adresa, (dále jen „věcné břemeno“). Dne 24. 8. 1994 byla v souladu s rozhodnutím PÚ uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nájemní smlouva na dobu neurčitou, v níž si strany sjednaly podrobnosti ohledně užívání předmětného pozemku se zpětnou účinností od 14. 10. 1993, kdy rozhodnutí PÚ nabylo právní moci (dále jen „nájemní smlouva“). Úplata za předmětný pozemek byla následně dodatky k této smlouvě navyšována až na částku 20 Kč/m2/rok, kterou žalovaná hradila více než deset let. V září 2017 obdržela žalobkyně od žalované, a to konkrétně od Agentury hospodaření s nemovitým majetkem, odboru správy nemovitého majetku, oddělení územní správy nemovitého majetku , adresa, výpověď nájemní smlouvy. Jako důvod uvedla žalovaná přesunutí činností prováděných nad rámec věcného břemene na cvičiště a pozemky v majetku žalované. Žalobkyně dále obdržela dopis ze 17. 10. 2017, kterým ji žalovaná vyzvala k převzetí předmětného pozemku v souvislosti s ukončením nájemní smlouvy, a to dne 31. 10. 2017. Žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s ukončením nájemného vztahu, dokud stále věcné břemeno zatěžuje pozemek, neboť nájemní vztah byl sjednán právě s ohledem na existenci věcného břemene. Žalobkyně s žalovanou jednala o dosažení souladu s podmínkami zřízení věcného břemene. Za tímto účelem proběhla dne 26. 10. 2017 mezi žalobkyní a žalovanou schůzka a dále žalobkyně vyzvala žalovanou písemně k pokračování v nájemním vztahu k předmětnému pozemku dopisem z 30. 10. 2017. V odpovědi z následujícího dne vyjádřila žalovaná svůj nesouhlas s úplatou za věcné břemeno a s pokračováním nájemního vztahu. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou k náhradě za existenci věcného břemene a za užívání předmětného pozemku žalovanou za výše uvedené období a ve výše specifikované výši a současně vyzvala žalovanou k pokračování s úhradami ve výši tržního nájemného, tj. 20 Kč/m2 ročně po celou dobu existence věcného břemene. Žalobkyně však ničeho neuhradila, proto žalovaná podala žalobu u nadepsaného soudu, kde bylo řízení vedeno pod sp. zn. , spisová značka, za shodných skutkových okolností pro období od 1. 11. 2017 do 31. 12. 2017. Dále byla žalobkyně nucena podat nové žaloby, a to pro období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 žalobu vedenou nadepsaným soudem pod sp. zn. , spisová značka, a dále žalobu vedenou nadepsaným soudem pod sp. zn. , spisová značka, , a to pro období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021. Dále žalobkyně podrobněji popsala zřízení věcného břemene a vztah věcného břemene a nájemní smlouvy, kde zejména zdůraznila, že z rozhodnutí PÚ ze dne 5. 5. 1994 vyplývá, že vztahy mezi vlastníkem předmětného pozemku a osobou oprávněnou z věcného břemene mají být řešeny formou nájemních smluv, neboť věcné břemeno je neoddělitelně spjato s existencí nájemního vztahu. Tomuto závěru dal za pravdu i nadepsaný soud v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , a to za stejných skutkových okolností, pouze s odlišným žalobcem. Dále žalobkyně odkázala na řízení vedené u Okresního soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, , kde svědci navržení žalovanou potvrdili, že nezaznamenali žádný rozdíl mezi užíváním letištních pozemků před a po datu 1. 11. 2017. Provázanost nájemní smlouvy a věcného břemene spatřuje žalobkyně i v čl. II. nájemní smlouvy, kde se konstatuje užívání pozemku ze strany žalované jako letiště a byla zde se zpětnou účinností sjednána úplata za užívání předmětného pozemku k datu 14. 10. 1993, tedy 30 dnů ode dne vydání rozhodnutí PÚ Okresního úřadu v , Anonymizováno, č. j. 1266/93. Žalobkyně proto uzavřela, že věcné břemeno bylo zřízeno za podmínky, že zároveň budou vztahy mezi žalobkyní a žalovanou upraveny nájemní smlouvou a existence věcného břemene bude žalobkyni finančně kompenzována. Ohledně výše žalovaného nároku pak žalobkyně uvedla, že tato zohledňuje, že existence věcného břemene zcela znemožňuje užívání předmětného pozemku žalobkyní nebo třetí osobou, neboť jakékoliv užívání by mohlo ohrozit letecký provoz a ten by naopak mohl způsobit značné škody na čemkoliv, k čemu by byl předmětný pozemek užíván. Žalobkyně uvedla, že pro období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 požaduje finanční náhradu za omezení vlastnického práva žalobkyně k předmětnému pozemku věcným břemenem ve výši odpovídající částce 22,03 Kč/m2/rok., kdy tuto částku určila tak, že částka 21,22 Kč/m2/rok pravomocně přiznaná žalobkyni pro období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, byla navýšena o průměrnou roční míru inflace v České republice v roce 2021 vyjádřenou přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen a zveřejněnou Českým statistickým úřadem, tzn. o 3,8 %. Pro období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 žalobkyně požaduje finanční náhradu za omezení vlastnického práva žalobkyně k předmětnému pozemku věcným břemenem ve výši odpovídající částce 25,36 Kč/m2/rok. Tato částka byla určena tak, že částka 22,03 Kč/m2/rok požadovaná žalobkyní pro období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022, byla navýšena o průměrnou roční míru inflace v České republice v roce 2022 vyjádřenou přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen a zveřejněnou Českým statistickým úřadem, tzn. o 15,1 %, přičemž oprávněnost těchto částek odůvodňuje také smlouvou o věcném břemeni a podmínkách jeho realizace ze dne 31. 5. 2024, kterou žalobkyně uzavřela s žalovanou, a která určila, že pro období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 je mezi účastníky řízení mimosoudně domluvena finanční náhradu za omezení vlastnického práva žalobkyně k pozemku věcným břemenem ve výši odpovídající částce 28,07 Kč/m2/rok. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení, kdy v předžalobní výzvě ze dne 19. 1. 2018 vyčíslila původně nárok pouze na částku odpovídající 20 Kč/m2/rok. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě částky valorizované o inflaci, tzn. ve výši odpovídající 22,03 Kč/m2/rok pro rok 2022 a ve výši odpovídající 25,36 Kč/m2/rok pro rok 2022 až opakovanou předžalobní výzvou ze dne 27. 3. 2023. Z toho důvodu žalobkyně počítá úrok z prodlení tak, že pro období od 1. 1. 2022 do 28. 2. 2023 žádá vždy úrok z prodlení z měsíčních částek ve výši 48 348,33 Kč (tzn. částek odpovídajících jedné dvanáctině částky odpovídající 20Kč/m2/rok), počínaje dnem 28. 3. 2023 žádá úrok z prodlení z částky 84 802,99 Kč, která představuje rozdíl oproti původně požadované jistině a jistině valorizované o inflaci za období od 1. 1. 2022 do 28. 2. 2023 a pro období od 1. 3. 2022 do 31. 12. 2023 žádá vždy úrok z prodlení z měsíčních částek ve výši 61 305,69 Kč.

2. Žalovaná uplatněný nárok co do základu uznala, souhlasila rovněž s výší jistiny, nesouhlasila však s výší příslušenství. Uvedla, že mezi stranami probíhala mimosoudní jednání, která však v daném případě vedla pouze k částečnému narovnání sporných záležitostí mezi stranami, což žalobkyně potvrzuje v odst. 3 žaloby. Období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023, které je předmětem této žaloby, je tak posledním sporným bodem. Žalovaná potvrdila, že odmítla žalobkyni uhradit úroky z prodlení v jí požadované výši (a též požadované touto žalobou), avšak nikoli jistinu samotnou, když v rámci jednání o uzavření smlouvy o věcném břemeni a podmínkách jeho realizace navrhovala zachovat část týkající se dohody o narovnání alespoň, co se týká úhrady jistiny v plné výši, neboť z předchozí komunikace bylo zřejmé, že se strany sporu neshodnou na výpočtu úroku z prodlení. Již dne 1. 12. 2023 zaslala žalovaná právní zástupkyni žalobkyně návrh smlouvy o věcném břemeni a podmínkách jeho realizace ve spojení s dohodou o narovnání včetně výpočtu úroků z prodlení. Právní zástupkyně žalobkyně však tuto nabídku výslovně odmítla a odkázala na zaslané předžalobní výzvy. Žalobkyně odůvodňuje svůj nárok na příslušenství s odkazem na předžalobní výzvu ze dne 19. 1. 2018, kde vyzvala žalovanou k pravidelnému hrazení úplaty ve výši odpovídajícímu tržnímu nájemnému (tzn. 20 Kč/m2 ročně) po celou dobu existence shora uvedeného věcného břemena. Žalovaná však takto formulovanou výzvu považovala za neurčitou, což žalobkyni sdělila mimo jiné též v rámci e-mailové komunikace dne 1. 12. 2023. Určitostí této předžalobní výzvy se zabýval i zdejší soud ve svém rozsudku č. j. , spisová značka, , kde k této předžalobní výzvě v odst. 35 mimo jiné uvedl: „Takto formulovaná výzva je však co do splatnosti požadované částky neurčitá, když z ní lze dovodit toliko to, že částka má být splacena pravidelně. Slovo „ročně“ se pak vztahuje k určení výše aktuálního tržního nájemného a nelze jej vykládat jako výzvu ke splácení těchto částek ročně (tedy nejpozději k 31. 12. konkrétního roku). Tato výzva k úhradě je tak vyjma tam vyčísleného období roku 2017 v ujednání o splatnosti neurčitá.“. Za stejně neurčité ohledně splatnosti považuje žalovaná též výzvy žalobkyně ze dne 27. 3. 2023 a 15. 1. 2024 uvedené v žalobě. Žalovaná tak navrhuje, aby soud přiznal žalované náhradu za věcné břemeno za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023, tak jak ji vyčísluje žalobkyně, včetně adekvátního úroku z prodlení, jelikož již dne 1. 12. 2023 byla žalovaná ochotna uhradit žalované jistinu včetně úroku z prodlení.

3. Žalobkyně v replice ze dne 19. 9. 2024 uvedla, že nesouhlasí s právním názorem žalované ohledně neurčitosti předžalobních výzev ze dne 19. 1. 2018, 27. 3. 2023 a 15. 1. 2024. Předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2018 vyzvala žalobkyně žalovanou jednak k úhradě dlužné částky 96 696,67 Kč, která představovala nárok žalobkyně za období počínaje dnem, kdy žalovaná přestala žalobkyni poprvé platit, tedy ode dne 1. 11. 2017, a konče dnem 31. 12. 2017 včetně, tedy posledním dnem kalendářního měsíce předcházejícího vyhotovení předžalobní výzvy. S ohledem na to, že nárok žalobkyně je kontinuální a trvá a bude trvat po celou dobu, po kterou trvá omezení vlastnického práva, vyzvala žalobkyně žalovanou v této první předžalobní výzvě k plnění též pro období následující, přičemž svoji výzvu formulovala konkrétně takto: „Dále Vás v zastoupení klientky vyzývám k pravidelnému hrazení úplaty ve výši odpovídající tržnímu nájemnému (tzn. aktuálně 20,- Kč/m2 ročně) po celou dobu existence shora uvedeného věcného břemene.“ Rozsudkem č. j. , spisová značka, tedy nadepsaný soud již jednou pravomocně přiznal úrok z prodlení na základě předžalobní výzvy ze dne 19. 1. 2018 obdobně, jako požaduje žalobkyně nyní ve sporu o finanční náhradu za období let 2022 a 2023. Žalovaná ve sporu sp. zn. , spisová značka, ohledně výpočtu úroku z prodlení nic nenamítala, netvrdila v průběhu řízení, že je předžalobní výzva neurčitá, proti rozsudku se neodvolala a po právní moci rozsudku žalobkyni zaplatila úrok z prodlení tak, jak jí soud uložil. Nadepsaný soud až ve sporu sp. zn. , spisová značka, označil předžalobní výzvu ze dne 19. 1. 2018 co do splatnosti za neurčitou a přiznal žalobkyni úrok z prodlení nejdříve až ode dne 26. 11. 2020, tedy ode dne následujícím po doručení opakované předžalobní výzvy ze dne 23. 11. 2020. Žalobkyně považuje tvrzení žalované ohledně neurčitosti předžalobních výzev za účelové a absurdní. Dle žalobkyně je z předžalobní výzvy ze dne 19. 1. 2018 nepochybné, že žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě též za období počínaje 1. 1. 2018 a zároveň jakou částku žalobkyně požaduje platit a zároveň kdy a kam má žalovaná platit. Žalobkyně se snažila žalované vše vysvětlit v rámci jednání o smírném řešení sporu, které nakonec vyústilo v uzavření pouze smlouvy o věcném břemeni a podmínkách jeho realizace ze dne 31. 5. 2024 pro období počínaje 1. 1. 2024. Tím, že žalovaná tvrdila, že předžalobní výzvě ze dne 19. 1. 2018 nerozuměla, fakticky zmařila uzavření dohody o narovnání ohledně finanční náhrady za období let 2022 a 2023.

4. Po skutkové stránce žalovaná nerozporovala žádná tvrzení ohledně vzniku a trvání nároku žalobkyně, co do jistiny a její výše. Žalovaná již ve svém vyjádření ze dne 4. 9. 2024 uvedla, že nárok žalobkyně uznává ohledně jistiny zcela a navrhuje, aby soud přiznal žalobkyni náhradu věcného břemene za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023 včetně adekvátního úroku z prodlení. Mezi stranami tedy zůstala sporná výše příslušenství nároku žalobkyně, respektive období, od kterého zákonný úrok z prodlení žalobkyni náleží.

5. Soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 1. 2018 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky za období od 1. 11. 2017 do 31. 12. 2017 a dále k „pravidelnému hrazení úplaty ve výši odpovídající tržnímu nájemnému (tzn. aktuálně 20 Kč/m2/ročně) po celou dobu existence shora uvedeného věcného břemene“.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 3. 2023 včetně doručenky datové zprávy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě finanční náhrady za omezení vlastnického práva žalobkyně věcným břemenem ve výši odpovídající částce 22,03 Kč/m2/rok. Tato částka byla určena tak, že částka 21,22 Kč/m2/rok pro období od 1. 1. 2021 až 31. 12. 2021, byla navýšena o průměrnou roční míru inflace v České republice v roce 2021 vyjádřenou přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen a zveřejněnou Českým statistickým úřadem, tzn. o 3,8 %. Při výměře pozemku 29009 m2 tak činí finanční náhrada pro období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 celkem 639 068,27 Kč. Pro období od 1. 1. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě finanční náhrady za omezení vlastnického práva žalobkyně věcným břemenem ve výši odpovídající částce 25,36 Kč/m2/rok. Tato částka byla určena tak, že částka 22,03 Kč/m2/rok pro období od 1. 1. 2022 až 31. 12. 2022, byla navýšena o průměrnou roční míru inflace v České republice v roce 2022 vyjádřenou přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen a zveřejněnou Českým statistickým úřadem, tzn. o 15,1 %. Při výměře pozemku 29009 m2 tak činí finanční náhrada pro období od 1. 1. 2023 ročně celkem 735 668,24 Kč, tzn. 61 305,69 Kč měsíčně. Za již uplynulé měsíce leden a únor 2023 tedy celkem 122 611,38 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 1. 2024 včetně doručenky datové zprávy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě finanční náhrady za omezení vlastnického práva žalobkyně věcným břemenem ve výši odpovídající částce 22,03 Kč/m2/rok. Při výměře pozemku 29009 m2 tak činí finanční náhrada pro období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 celkem 639 068,27 Kč. Pro období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě finanční náhrady za omezení vlastnického práva žalobkyně věcným břemenem ve výši odpovídající částce 25,36 Kč/m2/rok. Při výměře pozemku 29009 m2 tak činí finanční náhrada pro období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 celkem 735 668,24 Kč.

9. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že v tomto řízení se žalobkyně domáhala náhrady za předmětný pozemek za období roku 2019-2021. Soud žalobkyni přiznal náhradu za rok 2019 ve výši 20 Kč/m2/rok za období od 8. 2. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 519 776,31 Kč, za období od 1. 1. 2020 do 15. 3. 2020 ve výši 20 Kč/m2/rok, tedy částku 118 889,25 Kč za 75 dnů (s ohledem na přestupný rok 2020), za období od 16. 3. 2020 do 31. 12. 2020, tj. 291 dnů ve výši 20,56 Kč, tedy částku 474 207,78 Kč a za rok 2021 ve výši 21,22 Kč/m2/rok, tedy částku 615 570,98 Kč. Soud dále rozhodl o zamítnutí části požadovaného příslušenství (nad rámec příslušenství požadovaného ze zamítnuté části jistiny), neboť předžalobní výzvu ze dne 19. 1. 2018 shledal neurčitou.

10. Soud z procesní opatrnosti provedl všechny důkazy navržené žalobkyní, které prokazují oprávněnost jejího nároku na finanční náhradu za užívání pozemku parc. č. 1432/25 o výměře 29 009 m2, k. ú. , adresa, , jehož vlastnicí je žalobkyně, a to za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023, avšak vzhledem k tomu, že žalovaná uznala nárok žalobkyně, co do základu a výše ohledně celé jistiny a mezi účastníky zůstala sporná jen výše příslušenství, soud provedené důkazy prokazující oprávněnost nároku žalobkyně do odůvodnění tohoto rozsudku nezahrnul. Oprávněnost nároku žalobkyně na finanční náhradu za užívání předmětného pozemku byla opakovaně potvrzena judikaturou zdejšího i Městského soudu v Praze (srov. rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 4. 2021, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 8. 6. 2022, č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 28. 2. 2023, č. j. , spisová značka, a rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 4. 5. 2023, č. j. , spisová značka, ). Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Z dalších provedených důkazů, které nejsou v tomto rozsudku zmíněny, soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně je výlučná vlastnice předmětného pozemku o výměře 29 009 m2 nacházejícího se v areálu letiště , adresa, . Pozemkový úřad rozhodl o zřízení věcného břemene k tíži pozemku parc. č. , Anonymizováno, , v rozsahu „trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila“. Věcné břemeno bylo zřízeno za podmínky, že zároveň budou vztahy mezi žalobkyní a žalovanou upraveny nájemní smlouvou a existence věcného břemene bude žalobkyni finančně kompenzována. Žalovaná nárok žalobkyně uplatňovaný touto žalobou, co do základu uznala včetně jeho výše. Žalovaná obdržela písemné předžalobní výzvy k plnění, na které ničeho neplnila, a to dne 19. 1. 2018, ve které vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky za období od 1. 11. 2017 do 31. 12. 2017 a dále k „pravidelnému hrazení úplaty ve výši odpovídající tržnímu nájemnému (tzn. aktuálně 20 Kč/m2 ročně) po celou dobu existence shora uvedeného věcného břemene“ a dále dne 27. 3. 2023, ve které žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky 639 068,27 Kč a 122 611,38 Kč za období od 1. 1. 2021 až 31. 12. 2021. Dne 15. 1. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 735 668,24 Kč za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023.

12. Dle čl. 11 odst. 4 LZPS je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

13. Podle § 9 odst. 5 zákona o půdě, pokud je toho nezbytně třeba, může pozemkový úřad zřídit nebo zrušit na převáděné nemovitosti věcné břemeno, případně uložit jiná opatření k ochraně životního prostředí nebo důležitých zájmů jiných vlastníků.

14. Podle § 136 o. s. ř., lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.

15. Podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná a žalobkyni náleží náhrada za omezení vlastnického práva za období 1.1.2022 – 31.12.2023 ve výši 1 374 736,51 Kč, což ostatně nezpochybnila ani žalovaná. Soud v tomto případě ve smyslu ust. § 13 o. z. rozhodoval shodně v souladu s rozhodnutími zdejšího soudu i Městského soudu v Praze, kterými bylo v případě stejné žalobkyně i stejného nároku (s rozdílem požadovaného období) nároku vyhověno.

17. Soud však zamítl část požadovaného příslušenství v rozsahu specifikovaném ve výroku II. tohoto rozsudku. Soud při zamítnutí příslušenství vycházel z toho, že žalované byla dne 19. 1. 2018 zaslána předžalobní výzva, ve které žalobkyně požadovala po žalované uhrazení částky za období od 1. 11. 2017 do 31. 12. 2017, která není předmětem této žaloby, a dále ji vyzvala k pravidelné úhradě úplaty ve výši odpovídající tržnímu nájemnému, tj. aktuálně 20 Kč/m2 ročně, po celou dobu existence věcného břemene. Soud se zcela ztotožňuje s tím, že takto formulovaná výzva je co do splatnosti požadované částky neurčitá, když z ní lze dovodit toliko to, že částka má být splacena pravidelně. Slovo „ročně“ se pak vztahuje k určení výše aktuálního tržního nájemného a nelze jej vykládat jako výzvu ke splácení těchto částek ročně (tedy nejpozději k 31. 12. konkrétního roku). Výzva je tak ohledně budoucího období neurčitá. V druhé výzvě k úhradě ze dne 27. 3. 2023 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě tam specifikované částky za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 639 068,27 Kč, a to obratem a dále částky 122 611,38 Kč za měsíce leden a únor 2023, tedy celkem částky 761 679,61 Kč. Následně dne 15. 1. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě finanční náhrady za období 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 celkem ve výši 735 668,24 Kč. Z tohoto důvodu tedy v částce ve výši 761 679,61 Kč mohla být žalovaná v prodlení až od data 28. 3. 2023 a v částce 613 056,9 Kč až od 16. 1. 2024. Obě výzvy z 27.3.2023 a 15.1.2024 obsahují totožnou neurčitou výzvu k hrazení budoucích úplat jako výzva z 19.1.2018. Soud tak přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částek, které byly řádně zesplaněny - tedy z částky 761 679,61 Kč od druhého dne následujícího po doručení výzvy k plnění, tedy od 28.3.2023, a z částky 613 056,9 Kč od 16.1.2024. Ve zbylém rozsahu soud příslušenství jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. K argumentaci žalobkyně, že je absurdní požadovat po žalobkyni, aby každý měsíc vyzývala žalovanou k úhradě, soud dodává, že vyžaduje pouze určitost výzvy tak, aby bylo zřejmé, kdy je jaký nárok splatný. To lze učinit i do budoucna, bude-li alespoň výkladem možné učinit závěr o splatnosti jednotlivých částek. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně uplatňuje zákonný úrok z prodlení z měsíčních částek, ačkoli měsíční splatnost nevyplývá ani z výzev k plnění, ale ani neodpovídá splatnosti sjednané mezi účastnicemi v dohodě účinné od 1.1.2024, kde byla splatnost nastavena jako roční.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve úspěšná v celé jistině nároku a neúspěšná pouze v části příslušenství. Soud se neztotožňuje s argumentací žalované, že by neměla být žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, neboť bezdůvodně odmítla uzavřít dohodu o narovnání a tím vyvolala tento spor. Soud k tomu konstatuje, že žalobkyně nemůže být žádným způsobem nucena k uzavření dohody o narovnání za podmínek, se kterými nesouhlasí a pokud se tak účastnice nedohodly mimosoudně, má žalobkyně právo obrátit se se svým nárokem na soud. Žalovaná mohla přistoupit k úhradě jistiny, kterou nesporovala, před podáním jistiny, přičemž pokud tak neučinila, musí nést následky spojené s procesním neúspěchem ve věci. Pouhá skutečnost, že žalovaná je státním orgánem se složitěji nastavenými procesy, nemůže jít k tížit žalobkyně a vyloučit její nárok na náhradu nákladů řízení v případě procesního úspěchu. Soud tedy žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 171 248,2 Kč. Ta se skládá ze zaplaceného soudní poplatku ve výši 68 737 Kč a dále z nákladů zastoupení advokátem. Ty soud přiznal dle § 7 bod 6 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to jako odměnu vypočtenou z tarifní hodnoty ve výši 1 374 736,51 Kč sestávající z 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, 2x předžalobní výzva, žaloba, replika ze dne 19. 9. 2024, účast na jednání dne 30. 9. 2024) ve výši 13 820 Kč za 1 úkon. V souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu soud žalobkyni přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 6 úkony právní služby ve výši 300 Kč za 1 úkon a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 84 720 Kč ve výši 17 791,2 Kč.