4 C 246/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ing. Terezy Vaňkátové a přísedících Karla Hořáka a Ing. Karla Kužílka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 35 687 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 687 Kč od 9. 8. 2023 do zaplacení a dále částku 4 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 600 Kč od 26. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 49 270 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne 6. 9. 2023, domáhal stanovení povinnosti žalované k zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené mzdy za měsíc červen 2023, náhrady za pracovní neschopnost a náhrady za nevyčerpanou dovolenou. Žalobce v žalobě uvedl, že pracoval u žalované na pracovní pozici dělník od 2. 2. 2023 do 30. 6. 2023 v hlavním pracovním poměru za dohodnutou mzdu 40 000 Kč měsíčně. Pracovní poměr skončil dohodou ke dni 30. 6. 2023. Žalována na mzdě za měsíc červen 2023 neuhradila ničeho i přes zaslanou předžalobní výzvu, která byla žalované doručena dne 9. 8. 2023.

2. Rozsudkem pro uznání ze dne 19. 10. 2023, č. j. 4 C 246/2023-10, soud uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 00 Kč od 9. 8. 2023 do zaplacení a dále ve stejné lhůtě žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 890 Kč k rukám zástupce žalobce. Opravným usnesením ze dne 29. 11. 2023 opravil písařskou chybu ve výroku I., kdy nahradil nesprávně uvedenou výši 40 00 Kč částkou 40 000 Kč.

3. Žalovaná podala proti rozsudku pro uznání dne 5. 12. 2023 odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 3. 2024, č. j. 62 Co 36/2024-34, rozhodl, že rozsudek soudu I. stupně ze dne 19. 10. 2023 ve znění opravného usnesení ze dne 29. 11. 2023 se mění tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

4. Žalobce v reakci na výzvu soudu ze dne 25. 4. 2024 uvedl, že žalovaná dluží žalobci na náhradě mzdy za měsíc červen 2023 částku 21 819 Kč hrubého, a dále za proplacenou dovolenou dalších 13 275 Kč hrubého, tedy celkem 35 094 Kč hrubého, což činí 25 967 Kč čistého. Nárok na dovolenou činí 59 hodin. V červnu 2023 žalobce odpracoval 12 pracovních dnů po osmi hodinách. Protože pracovní neschopnost žalobce trvala od 19. 6. 2023 do 2. 7. 2023, činila neodpracovaná doba 10 dnů po osmi hodinách, tedy 80 hodin. Za tuto neodpracovanou dobu 80 hodin vznikl žalobci nárok na zaplacení náhrady za pracovní neschopnost ve výši 9 720 Kč čistého. Celkový nárok žalobce tak činí 35 687 Kč s příslušenstvím. Žalobce vzal co do částky 4 313 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 9.8.2023 do zaplacení žalobu zpět.

5. Soud usnesením ze dne 16.5.2024, č.j. 4C 246/2023-42, řízení zastavil v části nároku na zaplacení částky 4 313 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 9.8.2023 do zaplacení pro zpětvzetí žaloby. Usnesení nabylo právní moci dne 4.6.2024.

6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 16. 6. 2024 shodně tvrdila, že žalobce pracoval u žalované na pozici dělník od 2. 2. 2023 do 30. 6. 2023, kdy pracovní poměr skončil dohodou. Mzda žalobce byla určena mzdovým výměrem. Za dobu trvání pracovního poměru vznikl žalobci nárok na vyplacení následující čisté mzdy/náhrady mzdy celkem ve výši 134 629 Kč: únor 10 360 Kč, březen 29 600 Kč, duben 29 304 Kč, květen 29 678 Kč, červen 25 967 Kč, červen – náhrada mzdy 9 720 Kč. Žalovaná uznala, že mzdu jako zaměstnavatel platila žalobci na jeho účet , č. účtu, nepravidelně, dle své aktuální ekonomické situace. V okamžiku zřejmého ukončení pracovního poměru zaplatila žalobci mzdové nároky dokonce i dopředu jako zálohy, před jejich zákonnou dobou splatnosti. Za celou dobu trvání pracovního poměru na účet žalobce zaplatila na mzdové nároky zaměstnance celkem 134 000 Kč, a to následujícími platbami: 21. 3. 2023 – 10 360 Kč, 21. 3. 2023 - 3 640 Kč, 24. 3. 2023 - 15 000 Kč, 20. 4. 2023 – 25 000 Kč, 16. 5. 2023 - 40 000 Kč, 15. 6. 2023 – 40 000 Kč. S ohledem na to, že žalovaná vyplatila žalobci celkem částku 134 000 Kč, uznává tímto nárok žalobce pouze co do částky 629 Kč s příslušenstvím. Žalovaná sporuje, že by vyplácela cestovné a stravné na základě dohody účastníků. Žalovaná vyplácela mzdu žalobci průběžně zálohově.

7. Žalobce se dále vyjádřil tak, že mzda za měsíc červen 2023 mu nebyla vyplacena dopředu, ve formě záloh, jak tvrdí žalovaná, o zálohy nikdy nežádal. Žalovaná ani nemohla vědět, jak bude dlouhá pracovní neschopnost žalobce, a tedy v jaké výši bude náhrada mzdy za měsíc červen 2023. Mzdy, které byly žalobci vyplaceny a jsou vyšší, než byla mzda uvedena ve smlouvě, obsahují i náhradu cestovného a stravného, neboť žalobce pracoval po celé České republice, přičemž na navýšení čisté mzdy z důvodu cestovních nákladů a stravného na cestě se účastníci ústně dohodli. Konkrétně se v posledních dvou měsících žalobce se žalovanou dohodl, že žalobce dostane fixně částku 40 000 Kč, která představuje čistou mzdu žalobce dohromady s částkou, která pokryje cestovné a stravné žalobce. Žalobce učinil nesporným, že obdržel od žalované částky v celkové výši 134 000 Kč, avšak celou mzdu za měsíc červen 2023 neobdržel. Žalobce následně rozšířil žalobu o částku 4 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 600 Kč od 26. 4. 2023 do zaplacení, neboť žalovaná za měsíc březen 2023 vyplatila žalobci mzdu ve výši pouze 25 000 Kč, i když žalobci vznikl nárok na vyplacení čisté mzdy za měsíc březen 2023 ve výši 29 600 Kč.

8. Soud usnesením ze dne 24.6.2024, č.j. 4C 246/2023-55 připustil rozšíření žaloby, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 4 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 600 Kč od 26.4.2023 do zaplacení. Usnesení nabylo právní moci dne 27.6.20249. Soud zjistil následující skutečnosti:

10. Z pracovní smlouvy ze dne 20. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaná jako zaměstnavatel a žalobce jako zaměstnanec uzavřeli dne 20. 2. 2023 pracovní smlouvu, na základě které měl žalobce vykonávat práci na pozici dělník. Nástup do práce byl sjednán na den 20. 2. 2023. , adresa, výkonu práce bylo , adresa, a dle zakázek zaměstnavatele v celé ČR.

11. Ze mzdového výměru žalobce ze dne 20. 2. 2023 soud zjistil, že mzda žalobce byla stanovena na částku 40 000 Kč a je splatná pozadu za měsíční období ve výplatním termínu 25. dne následujícího měsíce. Mzda je vyplácena na účet , č. účtu, .

12. Z dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené mezi účastníky soud zjistil, že účastníci rozvázali pracovní poměr založený pracovní smlouvou uzavřenou dne 20. 2. 2023, na základě které pracoval žalobce jako zaměstnanec u žalované jako zaměstnavatele na pozici dělník. Na základě této dohody měl pracovní poměr žalobce u žalované skončit ke dni 30.6.2024.

13. Z výplatních pásek žalobce za měsíce únor, březen, duben, květen a červen 2023 soud zjistil, že za měsíc únor náležela žalobci hrubá mzda ve výši 14 000 Kč a čistá mzda ve výši 10 360 Kč, za měsíc březen náležela žalobci hrubá mzda ve výši 40 000 Kč a čistá mzda ve výši 29 600 Kč, za měsíc duben náležela žalobci hrubá mzda ve výši 39 600 Kč a čistá mzda ve výši 29 304 Kč, za měsíc květen náležela žalobci hrubá mzda ve výši 40 122 Kč a čistá mzda ve výši 29 678 Kč a za měsíc červen náležela žalobci hrubá mzda ve výši 35 094 Kč a náhrada za pracovní neschopnost ve výši 9 720 Kč, čistá mzda je uvedena 25 967 Kč a čistý příjem 35 687 Kč. Žalobce učinila částky uvedené na všech výplatních páskách nespornými.

14. Z výpisu z internetového bankovnictví , právnická osoba, , číslo účtu žalované a protiúčet žalobce soud zjistil, že žalovaná zaslala žalobci dne 21. 3. 2023 částku 3 640 Kč s poznámkou , Anonymizováno, . , Anonymizováno, 2/2023 a částku 10 360 Kč s poznámkou výpl. 2/2023 , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Dne 24. 3. 2023 zaslala žalovaná žalobci částku 15 000 Kč s poznámkou , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Dne 20. 4. 2023 zaslala žalovaná žalobci částku 25 000 Kč s poznámkou výpl. 3/23 , Anonymizováno, . Dne 16. 5. 2023 zaslala žalovaná žalobci částku 40 000 Kč s poznámkou výpl. 4/23 , Anonymizováno, . Dne 15. 6. 2023 zaslala žalovaná žalobci částku 40 000 Kč s poznámkou výpl. 5/23 , Anonymizováno, . Zpráva pro příjemce obsahuje pouze jméno žalované. Celkem byla vyplacena částka 134 000 Kč.

15. Z výpisu z internetového bankovnictví , právnická osoba, , číslo účtu žalované a protiúčet žalobce soud zjistil, že se jedná o totožný výpis z účtu jako je uveden v bodě 12. rozsudku, ale zpráva pro příjemce ke dni 15. 6. 2023 obsahuje jméno žalované a dále je uvedeno: doplatek výpl. 5/23 = 4 942 + výpl. 6/23 = 35 058. Zpráva pro příjemce ke dni 16. 5. 2023 obsahuje jméno žalované a dále je uvedeno doplatek výpl. 4/23 = 15 264 + záloha výpl. 5/23 = 24 736. Zpráva pro příjemce ke dni 20. 4. 2023 obsahuje jméno žalované a dále je uvedeno doplatek výpl. 3/23 = 10 960 + záloha výpl. 4/23 = 14 040. Zpráva pro příjemce ke dni 24. 3. 2023 obsahuje jméno žalované a dále je uvedeno záloha k výpl. 3/23. Zpráva pro příjemce ke dni 21. 3. 2023 obsahuje jméno žalované a dále je uvedeno záloha k výpl. 3/23. Zpráva pro příjemce ke dni 21. 3. 2023 obsahuje jméno žalované a dále je uvedeno záloha k výplatě 2/23.

16. Z výpisu z běžného účtu žalobce za měsíce březen, duben, květen, červen, červenec 2023 soud zjistil, že žalobce obdržel od žalované dne 21. 3. 2023 částku 3 640 Kč a částku 10 360 Kč se zprávou pro příjemce, která obsahuje jméno žalované. Dne 24. 3. 2023 obdržel žalobce od žalované částku 15 000 Kč se zprávou pro příjemce, která obsahuje jméno žalované. Dne 20. 4. 2023 obdržel žalobce od žalované částku 25 000 Kč se zprávou pro příjemce, která obsahuje jméno žalované. Dne 16. 5. 2023 obdržel žalobce od žalované částku 40 000 Kč se zprávou pro příjemce, která obsahuje jméno žalované. Dne 15. 6. 2023 obdržel žalobce od žalované částku 40 000 Kč se zprávou pro příjemce, která obsahuje jméno žalované. V měsíci červenci 2023 žalobce neobdržel žádnou platbu od žalované.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 8. 2023 spolu s doručenkou do datové schránky soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 35 687 Kč a tato výzva byla žalované doručena do datové schránky dne 9. 8. 2023.

18. Soud přípisem ze dne 19.6.2024 vyzval právního zástupce žalované k navržení důkazů, kterými bude prokázáno obranné tvrzení žalované, že žalovaná vyplácela žalobci zálohy na mzdu a současně jej vyzval k vysvětlení rozporů mezi poznámkami uvedenými v přehledu transakcí, kdy z jednoho přehledu vyplývá, že provedené platby jsou v plném rozsahu mzdou za předchozí měsíc, zatímco v posledně předloženém přehledu plateb žalovaná rozpočítává platby tak, že jde zčásti o mzdu za předchozí měsíc a zčásti o zálohu na mzdu v dalším měsíci. Ke splnění výzvy soud žalované stanovil lhůtu 15 dnů s tím, že v případě nesplnění výzvy se vystavuje riziku neúspěchu ve věci. Tuto lhůtu soud následně k žádosti právního zástupce žalované do 12.7.2024.

19. Ve svém podání ze dne ze dne 13.7.2024 však žalovaná žádný důkazní návrh ohledně prokázání vyplácení záloh na mzdu nenavrhla, omezila se pouze na tvrzení, že mzdu platila svým zaměstnancům průběžně zálohově ve snaze vycházet jim vstříc.

20. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

21. Žalobce pracoval na základě pracovní smlouvy pro žalovanou jako zaměstnavatele na pozici dělník od 2. 2. 2023 do 30. 6. 2023 za dohodnutou mzdu 40 000 Kč hrubého měsíčně s místem výkonu práce , adresa, a dle zakázek zaměstnavatele v celé ČR. Ke dni 30. 6. 2023 rozvázali účastnicí pracovní poměr dohodou. Za červen 2023 žalobci náležela hrubá mzda ve výši 35 094 Kč a náhrada za pracovní neschopnost ve výši 9 720 Kč. Za březen 2023 náležela žalobci hrubá mzda ve výši 40 000 Kč a čistá mzda ve výši 29 600 Kč. Žalovaná vyplatila žalobci dne 21. 3. 2023 částku 3 640 Kč a částku 10 360 Kč se zprávou pro příjemce, která obsahuje jméno žalované, dne 24. 3. 2023 částku 15 000 Kč se zprávou pro příjemce, která obsahuje jméno žalované, dne 20. 4. 2023 částku 25 000 Kč se zprávou pro příjemce, která obsahuje jméno žalované, dne 16. 5. 2023 částku 40 000 Kč se zprávou pro příjemce, která obsahuje jméno žalované a dne 15. 6. 2023 částku 40 000 Kč se zprávou pro příjemce, která obsahuje jméno žalované. V měsíci červenci 2023 žalobce neobdržel žádnou platbu od žalované.

22. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

23. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“) závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Podle pátého odstavce téhož ustanovení, při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu nebo plat za měsíční období, na které mu vzniklo právo, v den skončení pracovního poměru. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mezd nebo platů, je zaměstnavatel povinen mu vyplatit mzdu nebo plat nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu následujícím po dni skončení pracovního poměru.

24. Podle ust. § 141 odst. 1 ZP mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v odstavci 1. Podle pátého odstavce téhož ustanovení, při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu nebo plat za měsíční období, na které mu vzniklo právo, v den skončení pracovního poměru. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mezd nebo platů, je zaměstnavatel povinen mu vyplatit mzdu nebo plat nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu následujícím po dni skončení pracovního poměru.

25. Podle ust. § 142 odst. 2 ZP mzda nebo plat se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty nebo není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, zašle mu zaměstnavatel mzdu nebo plat v pravidelném termínu výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli na jiném termínu nebo způsobu výplaty.

26. Podle § 222 odst. 2 a 3 ZP zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru. Jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku.

27. Podle § 192 odst. 1 a 2 ZP zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. Náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku.

28. V dané věci bylo provedeným dokazováním zjištěno a nebylo ani mezi účastníky sporným, že žalobce pracoval na pozici dělníka pro žalovanou za dohodnutou mzdu 40 000 Kč hrubého měsíčně a pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 30. 6. 2023. Dále nebylo mezi účastníky sporné, že žalovaná vyplatila žalobci dne 21. 3. 2023 částku 10 360 Kč a částku 3 640 Kč, dne 24. 3. 2023 částku 15 000 Kč, dne 20. 4. 2023 částku 25 000 Kč, dne 16. 5. 2023 částku 40 000 Kč a dne 15. 6. 2023 částku 40 000 Kč. Sporným však zůstalo, zda žalovaná uhradila žalobci částku 35 687 Kč a 4 600 Kč, představující část mzdy za březen 2023 a mzdu za červen 2023, náhradu za nevyčerpanou dovolenou a náhradu za pracovní neschopnost v červnu, přičemž žalobce tvrdil, že tyto částky mu uhrazeny nebyly. Naopak žalovaná tvrdila, že žalobcovy mzdové nároky za dobu trvání pracovního vztahu byly vypořádány. Na svou obranu uvedla, že mzdy posílala průběžně podle svých finančních možností formou záloh, přičemž celkově vyplatila žalobci částku 134 000 Kč a dle výplatních pásek činily mzdové nároky žalobce celkem částku 134 629 Kč čistého; žalovaná tak žalobci dluží částku 629 Kč. Z výpisů z účtu žalobce, jakož i výpisů předložených samotnou žalovanou vyplývá, že poslední mzda, kterou žalovaná žalobci vyplatila, byla mzda vyplacená 15.6.2023, tedy mzda za květen 2023, což ostatně žalovaná sama ve výpisu transakcí doplnila do poznámky u platby ve výši 40 000 Kč ze dne 15.6.2023 - výpl. 5/23 , Anonymizováno, . Pokud tak následně začala v řízení tvrdit, že tato částka je složena ze mzdy za červen 2023 v rozsahu 35 058 Kč a ve zbytku jde o doplatek mzdy za květen, neboť v květnu byla poskytnuta žalobci záloha na květnovou mzdu, jde dle názoru soudu o zcela účelovou obranu. Výplatní termín měla žalovaná ve mzdovém výměru stanoven v souladu s ust. § 141 odst. 1 ZP, na 25. den měsíce následujícího po měsíci, v němž byla práce vykonána. Obranné tvrzení žalované, že platba z 15.6.2023 je v rozsahu 35 058 Kč zálohou na červnovou mzdu, je pak se mzdovým výměrem i se zákoníkem práce zcela v rozporu, neboť odporuje zákonnému ustanovení, dle kterého se mzda vyplácí po vykonané práci. Dne 15.6.2023 přitom nemohlo být zřejmě, kolik dnů žalobce odpracuje a kolik dnů bude v pracovní neschopnosti a jaká mzda tedy žalobci náleží. Ostatně, i z výplatní pásky za červen 2023 vyplývá, že byla vyhotovena teprve 10.7.2023 a teprve po tomto datu mohla být mzda za červen vyplacena. Současně je však obranné tvrzení žalované i v rozporu s již dříve předloženým přehledem transakcí, ve kterém žalovaná uvedla, že platba z 15.6.2023 je mzdou za květen 2023. Pokud žalovaná tvrdí, že mzdy hradila průběžně a zálohově tak, aby vyšla svým zaměstnancům vstříc, ani po poučení soudu své tvrzení o poskytování záloh na mzdu žalobci neprokázala. V této souvislosti soud uvádí, že žalovaná se z obou jednání omluvila, čímž se zbavila možnosti být poučena při jednání ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti prokázání svého tvrzení že část plateb poskytnutých žalobci v průběhu trvání jeho pracovního poměru tvořily zálohy na budoucí mzdy. Soud přesto vyzval žalovanou k prokázání tohoto tvrzení písemně, žalovaná však nenavrhla žádný důkaz k jeho prokázání. Žalovaná tak své obranné tvrzení neprokázala a soud tak uzavírá, že na mzdu za červen 2023 žalovaná nezaplatila žalobci ničeho. Z výplatní pásky za červen 2023, kterou žalobce učinil výslovně nespornou, pak vyplývá, že žalobci vznikl za tento měsíc nárok na hrubou mzdu ve výši 35 094 Kč a dále nárok na náhradu za pracovní neschopnost ve výši 9 720 Kč. Pokud tak žalobce uplatňuje žalobou peněžitý nárok za měsíc červen 2023 z titulu dlužné mzdy ve výši 25 967 Kč a nárok na náhradu za pracovní neschopnost ve výši 9 720 Kč, požaduje méně, než mu dle provedeného dokazování náleží. Jeho žaloba tak je v této části důvodná, a to včetně zákonného úroku z prodlení, který žalobci náleží od následujícího dne po výplatním termínu, tedy od 26.7.2023. Pokud tak žalobce nárokuje příslušenství až od 9.8.2023, je jeho nárok důvodný. Zákonný úrok z prodlení přiznal soud žalobci ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Soud pro úplnost uvádí, že přiznávaná částka 25 967 Kč představuje hrubou mzdu, ze které je zaměstnavatel povinen odvést veškeré zákonné srážky. Pokud jde o náhradu za pracovní neschopnost žalovaného ve výši 9 720 Kč, ta zákonným srážkám nepodléhá.

29. Pokud jde o část mzdy ve výši 4 600 Kč za měsíc březen 2023, je situace obdobná. Dle výplatní pásky žalobce za tento měsíc, která byla mezi účastníky nespornou, náležela žalobci za březen 2023 hrubá mzda ve výši 40 000 Kč a čistá mzda ve výši 29 600 Kč. Vyplaceno mu však bylo za březen pouze 25 000 Kč a to dne 20.4.2023. Pokud žalobce nyní uplatňuje doplatek ve výši 4 600 Kč, je jeho nárok důvodný. Žalobce sice zjevně uplatňuje doplatek čisté mzdy, přičemž soud rozhodující o mzdových nárocích vychází vždy z hrubých výdělků, avšak pokud žalobci nebylo za březen 2023 vyplaceno 4 600 Kč čistého, je zřejmé, že v hrubém šlo o částku vyšší, a proto je jeho nárok důvodný, aniž by bylo nutné zjišťovat přesnou výši části hrubého výdělku, kterou žalovaná žalobci za tento měsíc nevyplatila. Soud je pouze vázán žalobním nárokem, který nemůže překročit. Pokud jde o obranu žalované týkající se hrazených záloh ve vztahu k březnové výplatě, odkazuje soud plně na odůvodnění uvedené výše. Soud tak žalobě vyhověl i v částce 4600 Kč, která představuje nedoplatek mzdy za březen 2023, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 26.4.2023, tedy ode dne následujícího po výplatním termínu, do zaplacení, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. I z částky 4 600 Kč, který představuje mzdový nárok, je žalovaná povinna odvést veškeré zákonné srážky.

30. Pro úplnost pak soud dodává k obraně žalované, že pokud žalovaná některé měsíce hradila žalobci vyšší částky, než které byly uvedeny ve výplatní pásce, nemění to nic na právním závěru o důvodnosti podané žaloby, neboť tyto platby nebyly a ani nemohly být mzdou na následující měsíc a jak již bylo zdůvodněno, žalovaná neprokázala, že by poskytovala žalobci zálohy na mzdu.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl sice procesně úspěšný jen zčásti, avšak jeho neúspěch se týkal jen nepatrné části (cca 10 %), neboť vzal svoji žalobu zčásti zpět bez zavinění žalované, plnou náhradu nákladů řízení. Jeho náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady jeho právního zastoupení. Ty soud přiznal podle § 6 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč, a to odměnu advokáta sestávající z částky 2 700 Kč za každý z 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), (příprava a převzetí právního zastoupení, sepis kvalifikované výzvy, žaloba, vyjádření ze dne 18. 1. 2024, vyjádření ze dne 6. 2. 2024, vyjádření ze dne 9. 5. 2024) a z tarifní hodnoty ve výši 35 687 Kč, a to odměnu advokáta sestávající z částky 2 540 Kč za každý z 2 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) (účast na jednání dne 17. 6. 2024 a podání ze dne 18. 6. 2024) a z tarifní hodnoty ve výši 40 287 Kč, a to odměnu advokáta sestávající z částky 2 740 Kč za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) (účast na jednání dne 15. 7. 2024) Dále soud přiznal žalobci náhradu hotových výdajů v paušální výši 300 Kč spojených s každým z výše uvedených 9 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 2 700 Kč. V souladu s § 13 a 14 a. t. soud přiznal žalobci náhradu cestovních nákladů advokáta za 2 cesty k jednání z , Anonymizováno, do Prahy a zpět (560 km, 6 hodin cesty, spotřeba 8,6 l benzinu natural 95 na 100 km) celkem ve výši 9 945,6 Kč a náhradu za promeškaný čas na cestě ke dvěma jednáním 24 x 100 Kč, tedy celkem 2 400 Kč. , právnická osoba, soud přiznal náhradu za DPH 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů ve výši 8 204 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí přiznaných 49 270 Kč.