4 C 271/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované IČO IČO sídlem Adresa žalované pro zaplacení částky 93 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 49 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 800 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 150 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně na žalované žalobou domáhala zaplacení dalších 44 000 Kč a dalšího zákonného úroku z prodlení nad rámec uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice náhradu nákladů řízení ve výši 24 917,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

V. Žalovaná je povinna zaplatit státu – České republice náhradu nákladů řízení ve výši 24 917,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 24. 6. 2024 domáhala zaplacení částky 93 950 Kč představující pokutu za prodlení žalované s doručením řádného vyúčtování služeb podle zákona č. 67/2013 Sb. Svou žalobu odůvodnila tím, že je nájemcem služebního bytu č. 6 na adrese adresa, žalovaná je v postavení pronajímatele. Žalovaná vyúčtování služeb za rok 2020 doručila nikoliv jako řádné, a to vhozením do poštovní schránky koncem měsíce května 2021, tvrdila, že vyúčtování za roky 2021 a 2022 nebyla žalobkyni doručena vůbec. Proti vyúčtování služeb roku 2020 pak žalobkyně podala námitky. V důsledku toho byla žalovaná podle žalobkyně v prodlení s povinností doručit žalobkyni řádné vyúčtování služeb za rok 2020, kdy za prodlení v období od 1. 5. 2021 do 17. 6. 2024 požadovala pokutu za 992 dnů prodlení (49 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 5. 2021 do zaplacení), za vyúčtování za rok 2021 za prodlení v období od 1. 5. 2022 do 17. 6. 2024 požadovala smluvní pokutu za 625 dnů (31 250 Kč s zákonným úrokem z prodlení od 2. 5. 2022 do zaplacení), a u vyúčtování za rok 2022 za prodlení v období od 1. 5. 2023 do 17. 6. 2024 požadovala pokutu za dobu 262 dnů (13 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 5. 2023 do zaplacení). Při sazbě 50 Kč za každý den prodlení vyčíslila svůj nárok celkem částkou 93 950 Kč. Žalobu odůvodnila dále tím, že vyúčtování služeb za rok 2020 nebylo řádné proto, neboť obsahovalo nesprávně vyúčtované náklady na přípravu teplé vody. Podle žalobkyně vyúčtování za rok 2020 neodpovídalo pravidlům stanoveným zákonem č. 67/2013 Sb. a vyhláškou č. 194/2007 Sb., neboť náklady na přípravu teplé vody byly vyčísleny v částce 19 029,47 Kč, ačkoli podle jejího výpočtu, vycházejícího z měrných ukazatelů spotřeby tepelné energie, mohly činit nejvýše 16 638 Kč. Dále namítala, že vyúčtování za rok 2020 neobsahovalo všechny zákonem požadované údaje, neboť u položky elektrické energie nebyla uvedena jednotková cena za kWh a u položky odpadů nebyla uvedena jednotková cena za osobu a měsíc. Z těchto důvodů považovala vyúčtování za neúplné, a tedy nikoliv řádné, povinnost služby vyúčtovat stanovená zákonem tak nebyla splněna. K dotazu soudu při projednání věci se žalobkyně vyjádřila tak, že předložení vyúčtování za roky 2021 a 2022 se na žalované nedomáhala, resp. že toto právo neuplatnila u soudu žalobou, když jí tato vyúčtování nebyla vůbec doručena.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným, že dne 20. 9. 2017 uzavřela s žalobkyní nájemní smlouvu na služební byt na adrese adresa. K doručování jednotlivých vyúčtování za roky 2020 – 2022 uvedla, že tyto doručovala žalobkyni na adresu jejího bydliště vhozením do poštovní schránky služebního bytu, kdy tento způsob naplňuje požadavek doručení písemného vyúčtování služeb. Šlo o obvyklou praxi doručování mezi účastníky, jež byla realizována i za minulá období. Poukázala též na to, že u vyúčtování služeb za roky 2021 a 2022 žalobkyně proti těmto vyúčtování nepodala námitky. Namítla promlčení práv žalobkyně v souvislosti s vyúčtováním služeb roku 2020. Současně pak poukázala na fikci souhlasu s vyúčtováním podle § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. Vyúčtování služeb za roky 2020 – 2022 označila za bezvadná a navrhla zamítnutí žaloby. Ve vztahu k vyúčtováním za roky 2021 a 2022 žalovaná zdůraznila, že žalobkyně uhradila nedoplatky z těchto vyúčtování, konkrétně nedoplatek za rok 2021 ve dnech 1. 9. 2022 a 14. 9. 2022 a nedoplatek za rok 2022 ve dnech 7. 7. 2023 a 29. 8. 2023. Z toho žalovaná dovozovala, že žalobkyně musela být s vyúčtováními seznámena a že jí byla doručena.

3. Na základě shodných tvrzení účastníků, které soud vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a provedených důkazů, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je na základě nájemní smlouvy ze dne 20. 9. 2017 nájemkyní služebního bytu č. 6 na adrese adresa, a je tedy příjemcem služeb spojených s nájmem bytu a žalovaná je vlastníkem předmětné nemovitosti, pronajímatelem, a tedy poskytovatelem těchto služeb.

5. Z nájemní smlouvy uzavřené účastníky soud zjistil, že skutečnou výši úhrady za služby spojené s užíváním bytu byla žalovaná povinna vyúčtovat žalobkyni do 3 měsíců po skončení běžného roku následujícího po roce vyúčtování a případné finanční vyrovnání byli účastníci povinni provést do 30 dnů od doručení vyúčtování.

6. Z výpisů z bankovního účtu žalované soud zjistil, že žalobkyně uhradila nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2020 dne 28. 5. 2021, za rok 2021 dne 1. 9. 2022 a za rok 2022 uhradila 2. platbu nedoplatku dne 29. 8. 2023.

7. Z výzvy k nápravě vyúčtování služeb za rok 2020 soud zjistil, že žalobkyně podala proti vyúčtování za rok 2020 námitky.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 15.11.2023 a doručenky datové zprávy soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení pokuty za nedoručení vyúčtování za rok 2020 za dobu od 24. 5. 2021 do 23. 11. 2023 (893 dnů), vyúčtování za rok 2021 za dobu od 24. 5. 2022 do 23. 11. 2023 (528 dní) a za rok 2022 za dobu od 24. 5. 2023 do 23. 11. 2023 (183 dní). Výzva byla žalované doručena dne 18. 12. 2023. Současně pak žalobkyně požadovala pokuty za vyúčtování let 2017 – 2019, ta však nejsou předmětem projednávané věci.

9. Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že žalobkyně nedoplatky vyúčtování let 2020 – 2022 uhradila na účet žalované.

10. Soud provedl důkaz znaleckým posudkem k ověření správnosti vyúčtování za rok 2020, kdy toto jediné vyúčtování bylo žalobkyní předloženo, a výslechem znalce jméno FO. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že vyúčtování roku 2020 neobsahuje náležitosti vyúčtování potřebné z hlediska kontrolovatelnosti a přezkoumatelnosti vyúčtování, a to potud, že v rozúčtování nákladů na ÚT nejsou uvedeny údaje dle § 6 písm. g) vyhl. 269/2015 Sb., tj. koeficienty a součinitelé pro přepočty započitatelné podlahové plochy, u nákladů na poskytování TV nejsou uvedeny údaje podle § 6 písm. a), b), c), g) vyhl. 269/2015 Sb., dále je nesprávně v rozúčtování nákladů na poskytování TV, a to v neprospěch žalobkyně, v částce 2 391,65 Kč. Znalec při svém výslechu setrval na závěrech posudku, uvedl, že při zpracování posudku vycházel převážně z podkladů poskytnutých žalovanou, zejména z tabulkových přehledů nákladů a rozúčtování služeb. Současně opakovaně zdůraznil, že řadu vstupních údajů nebylo možno samostatně ověřit, neboť mu nebyly žalovanou předloženy podkladové účetní ani technické dokumenty, a při své činnosti proto vycházel pouze z údajů (dat) poskytnutých žalovanou. Tak tomu bylo např. v případě podkladů pro náklady na teplo. Ve vztahu k vyúčtování elektrické energie, společné elektřiny a komunálního odpadu nezjistil po věcné stránce pochybení, vycházel-li z neověřených údajů poskytnutých žalovanou. Nedostatky znalec identifikoval především v části týkající se přípravy teplé vody (viz. shora). Potvrdil, že podle jeho výpočtu byla žalobkyni vyúčtována spotřeba tepla na ohřev vody v rozsahu převyšujícím limity vyplývající z vyhlášky č. 194/2007 Sb., přičemž rozdíl v neprospěch žalobkyně vyčíslil právě částkou 2 391,65 Kč. Současně poukázal na absenci některých podkladů umožňujících ověřit správnost použitých vstupních údajů a na skutečnost, že v domě nebyly instalovány podružné vodoměry pro měření spotřeby teplé vody. Znalec dále uvedl, že předložené vyúčtování neobsahovalo všechny údaje, které by podle jeho názoru měly být součástí vyúčtování za účelem jeho přezkoumatelnosti, zejména některé údaje týkající se započitatelné plochy a použitých koeficientů (viz. shora).

11. Z výpovědi svědka jméno FO soud zjistil, že je nájemcem bytu ve správě žalované (obdobně jako žalobkyně) od roku 2015. Vypověděl, že jemu byla vyúčtování služeb v předchozích letech doručována vhozením do poštovní schránky, a že podle informací od ostatních nájemníků byla stejným způsobem doručována i jim. Osobně však nikdy neviděl, kdo vyúčtování do schránek vkládal. Ve vztahu k žalobkyni uvedl, že se domnívá, že jí byla vyúčtování doručována stejným způsobem jako ostatním nájemníkům, současně však výslovně uvedl, že neví, zda jí vyúčtování skutečně doručena byla. Dále vypověděl, že mezi nájemníky panovala dlouhodobá nespokojenost s vyúčtováním služeb, zejména s výší nedoplatků a způsobem jejich výpočtu.

12. Z výslechu svědka jméno FO soud zjistil, že byl v rozhodném období zaměstnancem žalované a v rámci své pracovní činnosti se zabýval také komunikací s nájemníky služebních bytů, včetně žalobkyně. Vypověděl, že vyúčtování služeb byla podle jeho vědomostí doručována všem nájemníkům, přičemž doručování zajišťovalo oddělení logistiky prostřednictvím zaměstnankyň jméno FO a jméno FO. Přímou osobní znalost konkrétního způsobu doručování žalobkyni však neměl a uvedl, že neví, zda jí byla vyúčtování předávána osobně nebo vhozena do poštovní schránky. Řešil však se žalobkyni její připomínky k vyúčtováním, z toho pak usoudil, že tato jí musela být doručena.

13. Z výpovědi svědkyně jméno FO soud zjistil, že je zaměstnankyní žalované a přibližně sedm let se podílí na doručování vyúčtování služeb nájemcům bytů. Uvedla, že vyúčtování byla po jejich zpracování kopírována, vkládána do nadepsaných obálek a následně společně s kolegyní jméno FO doručována do poštovních schránek nájemců. Doručování probíhalo zpravidla v dubnu nebo květnu, přičemž podle jejích slov měla být vyúčtování vždy doručena nejpozději do konce května. Svědkyně uvedla, že při doručování kontrolovaly shodu jména na obálce se jménem uvedeným na schránce a následně obálku vložily do příslušné schránky. Současně vypověděla, že si nevybavuje žádnou stížnost nájemníků na nedoručení vyúčtování ani žádný případ, kdy by bylo třeba žalobkyni vyúčtování za roky 2021 až 2023 doručovat opakovaně. Konkrétní data doručování ani konkrétní okolnosti doručení jednotlivých vyúčtování žalobkyni si však již nepamatovala.

14. Z výslechu svědkyně jméno FO soud zjistil, že je dlouholetou zaměstnankyní žalované a společně se svědkyní jméno FO zajišťovala doručování vyúčtování nájemcům. Uvedla, že po převzetí vyúčtování od příslušných zaměstnanců žalované byla vyúčtování kopírována, vkládána do obálek a následně doručována do poštovních schránek nájemců. Svědkyně uvedla, že si nepamatuje přesná data doručování, avšak podle její vzpomínky k němu docházelo v jarních měsících. Dále vypověděla, že si nevybavuje žádný případ, kdy by některému z nájemníků nebylo vyúčtování doručeno, ani žádnou stížnost na jeho nedoručení. Podle jejího názoru se nemohlo stát, aby některá obálka zůstala nedoručena, neboť doručování probíhalo za účasti obou zaměstnankyň a počet připravených obálek odpovídal počtu bytů. Konkrétní okolnosti doručování vyúčtování žalobkyni ani přesná data jejich doručení si však již nevybavovala.

15. Soud považuje výpovědi svědkyň jméno FO a jméno FO za věrohodné potud, pokud se týkají obecného způsobu doručování vyúčtování služeb nájemcům žalované v rozhodném období. Obě svědkyně shodně popsaly zavedený postup, podle něhož byla vyúčtování po vyhotovení vložena do nadepsaných obálek a následně doručována do poštovních schránek nájemců. Jejich výpovědi jsou v této části vzájemně souladné, logické a odpovídají i výpovědi svědka jméno FO, který potvrdil, že jemu byla vyúčtování doručována právě tímto způsobem. Z uvedených výpovědí pak vyplývá, že za každý rok byla vyúčtování doručena vždy nejpozději do konce května následujícího roku.

16. Soud při jednání dne datum vyzval žalovanou podle § 118a odst. 1 a 3, aby doplnila tvrzení o konkrétním datu doručování jednotlivých vyúčtování, k tomu žalovaná doplnila až při jednání dne datum, že vyúčtování byla doručena nejpozději poslední den měsíce května daného roku prostřednictvím svědkyň jméno FO a jméno FO. Takové tvrzení pak prokazovaly výslechy právě jmenovaných svědkyň.

17. Z ostatních provedených důkazů soud žádné právně významné skutečnosti nezjistil, a proto je ani dále neuvádí. Na základě shora uvedených skutkových zjištění pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

18. Mezi účastnicemi existoval nájemní vztah ke služebnímu bytu, přičemž žalovaná byla povinna žalobkyni vyúčtovávat služby spojené s užíváním bytu. Z provedených důkazů, zejména z výpovědí svědkyň jméno FO a jméno FO, ve spojení s výpovědí svědka jméno FO a úhradami nedoplatků žalobkyní, soud zjistil, že vyúčtování služeb za roky 2021 a 2022 byla žalobkyni doručena nejpozději do konce (posledního dne měsíce) května roku následujícího po roce, za nějž bylo vyúčtování vystaveno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svůj nárok vystavěla na tvrzeních, že tato vyúčtování jí nebyla vůbec (nikdy) doručena, při takovém tvrzení pak nemohla namítat jakékoliv jejich vady, popř. nesprávnost, a ani je soudu nepředložila, omezil se soud v rámci dokazování k těmto vyúčtováním od počátku toliko na prokázání obranných tvrzení žalované o doručení takových vyúčtování. Žalobkyně ostatně proti vyúčtováním let 2021 a 2022 ani nepodala námitky. V tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní tížilo žalovanou, která tato procesní břemena v řízení unesla a tvrzení žalobkyně o nedoručení vyúčtování za roky 2021 – 2022 vyvrátila. Pokud žalobkyni vyúčtování za rok 2021 – 2022 bylo prokazatelně doručeno, bylo na ní, aby v řízení tvrdila, že toto není řádné, to však žalobkyně netvrdila na s ohledem na jí vylíčený skutkový děj to tvrdit ani nemohla. Ve vztahu k vyúčtování služeb za rok 2020 soud zjistil, že toto bylo žalobkyni rovněž doručeno a žalobkyně proti němu podala námitky. Na základě provedeného (znaleckého) dokazování však soud uzavřel, že se nejednalo o vyúčtování řádné. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce jméno FO vyplynulo, že vyúčtování neobsahovalo všechny údaje potřebné k jeho přezkoumatelnosti a současně obsahovalo nesprávnosti v rozúčtování nákladů na přípravu teplé vody v neprospěch žalobkyně. Soud proto uzavřel, že žalovaná svou povinnost řádně vyúčtovat služby za rok 2020 dosud nesplnila. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 15. 11. 2023 vyzvala žalovanou k zaplacení pokuty za vyúčtování služeb za roky 2020 až 2022 a za období vždy od 24. 5. roku následujícího po roce vyúčtování, až do 24. 11. 2023. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že tato výzva byla žalované doručena dne 18. 12. 2023. V žalobě již žalobkyně požadovala pokutu vždy za období od 1.5. roku následujícího po roce vyúčtování, až do 17. 6. 2024. Žaloba podaná soudu dne 24. 6. 2024 byla žalované doručena až dne 30. 7. 2024.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Podle § 1 odst. 2 a 3 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen ZoSl) tento upravuje některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty a postup při určování záloh za služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby. Je-li v domě s byty nebytový prostor, vztahují se ustanovení tohoto zákona týkající se bytů přiměřeně i na tento nebytový prostor.

21. Podle § 2 ZoSl Pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem služeb vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy a příjemcem služeb nájemce bytu.

22. Podle § 7 odst. 1 ZoSl Není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

23. Podle § 7 odst. 2 ZoSl poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

24. Podle § 13 odst. 1 ZoSl jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odst. 2 Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

25. Povinnost vyúčtovat služby spojené s nájmem bytu je splněna jen řádným vyúčtováním. Poskytovatel je v prodlení a může vzniknout pokuta i tehdy, když vyúčtování sice doručil, ale je věcně či formálně nesprávné. Soud řádnost zkoumá i v řízení o pokutě. (srov. NS ČR ve věci 26 Cdo 2734/2020, rozhodnutí ze dne 6. 5. 2021)

26. Jak uzavřel Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26. 11. 2019 ve věci sp.zn. 26 Cdo 3607/2019 - splatnost smluvní pokuty se nekryje se vznikem nároku. Není-li splatnost sjednána, nastává po uplynutí doby „bez zbytečného odkladu“ od výzvy věřitele. Kvalifikovanou výzvou může být i žaloba, jakmile se s ní dlužník prokazatelně seznámí. Tento závěr je použitelný i na zákonnou pokutu dle § 13 ZoSl, neboť § 2052 občanského zákoníku na ni vztahuje pravidla o smluvní pokutě.

27. Pro účinnost výzvy k zaplacení smluvní pokuty je rozhodné její doručení do dispoziční sféry dlužníka, nikoli odeslání. Dlužník může být v prodlení až se splatnou pohledávkou (k tomu srov. NS ČR ve věci sp.zn. 33 Odo 1325/2004). U pokuty sjednané denní sazbou vzniká nárok za každý den prodlení. Je-li uplatněna „od určitého dne do zaplacení“, lze ji přiznat v rozsahu splatném ke dni rozhodnutí soudu, pokud byla řádně uplatněna a dlužník byl vyzván k plnění. (srov. NS ČR ve věci sp.zn. 23 Cdo 4799/2010, rozhodnutí ze dne 26. 4. 2011)

28. Není-li vyúčtování řádné, poskytovatel je nadále v prodlení s povinností je provést; tím může vznikat pokuta podle § 13 ZoSl. (k tomu srov. NS ČR ve věci sp. zn. 26 Cdo 2734/2020, rozhodnutí ze dne 6. 5. 2021).

29. Jak uzavřel NS ČR v rozhodnutí ze dne 20.6.2022 ve věci 26 Cdo 2472/2021 denní smluvní pokuta se nepromlčuje jako celek. Pro každý den prodlení vzniká samostatný nárok a promlčecí doba běží samostatně. Závěr platí jak pro procentní sazbu, tak pro pevně stanovenou částku za den.

30. Na základě shora uvedených ustanovení zákona a judikatury vyšších soudů pak soud dospěl k následujícím právním závěrům.

31. Pokud jde o vyúčtování let 2021 a 2022, zda soud dospěl k závěru, že tato byla doručena až dne 31. 5. roku následujícího po roce, že nějž byly služby vyúčtovány, tedy v rozporu s ust. § 7 odst. 1 ZoSl, pročež žalobkyni za prodlení s doručením každého z těchto vyúčtování náleží smluvní pokuta podle § 13 Zosl ve výši 1 500 Kč (30 dní prodlení x 50 Kč/den).

32. Pokud jde o doručení vyúčtování za rok 2020, zde soud dospěl k závěru, že i v tomto případě se žalovaná dostala do prodlení s doručením vyúčtování služeb, neboť vyúčtování, které žalovaná žalobkyni doručila, nebylo dle provedeného dokazování řádné a žalovaná tak dosud nesplnila svou povinnosti doručit žalobkyni řádné vyúčtování, pročež měla žalobkyně právo na smluvní pokutu dle § 13 ZoSl od 1. 5. 2021.

33. V této souvislosti je potřeba s ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení uvést, že žalobkyně svou žalobu podala až dne 24. 6. 2024, pročež je nutno v souladu s ust. § 609 o.z. a shora odkazovanou judikaturou Nejvyšší soudu uzavřít, že nárok žalobkyně na smluvní pokutu za období od 1. 5. 2021 do 23. 6. 2024 (tedy za 53 dní v rozsahu částky 2 650 Kč) je promlčen, neboť žalobkyně neuplatnila své právo u orgánu veřejné moci v obecné promlčecí lhůtě 3 let (srov. § 629 odst. 1).

34. Za prodlení s vyúčtování služeb za rok 2020 požadovala žalobkyně žalobou smluvní pokutu za celkem 992 dní prodlení. S ohledem na to, že co do 53 dní prodlení byl její nárok promlčen (viz. shora), byl její nárok uplatněn důvodně toliko za 939 dní prodlení, tedy v rozsahu 46 950 Kč (tj. 939 dní prodlení x 50 Kč/den).

35. Celkově tak byl nárok důvodný v částce ve výši 49 950 Kč (tj. součet částek 46 950 Kč + 1 500 Kč + 1 500 Kč). V této části jistiny soud žalobě vyhověl. Ve zbývající částce ve výši 44 000 Kč nárok důvodně uplatněn nebyl, popř. byl promlčen, a proto jej v této části jistiny soud zamítl.

36. Pokud jde o požadované příslušenství, na něj má žalobkyně nárok podle § 1968 a 1970 o.z. ode dne následujícího po dni, v němž nastala splatnost požadovaného nároku. Soud tedy přiznal žalobkyni příslušenství až od splatností uplatněných nároků, kdy přihlédl k tomu, že předžalobní výzvou doručenou žalované dne 23. 11. 2023 žalobkyně uplatnila nároky na smluvní pokuty za vyúčtování let 2020 – 2022, avšak toliko za období počínaje 24. 5. příslušných let následujících po roce vyúčtování tak, že za rok 2020 požadovala smluvní pokutu za 893 dní prodlení, za rok 2021 pokutu za 528 dní prodlení a za rok 2022 pokutu za 183 dní prodlení. Žalobou doručenou soudu dne 24. 6. 2024 však požadovala nad rámec smluvní pokuty i za období od 1. 5. příslušných let následujících po roce vyúčtování, tedy nad rámec předžalobní výzvy i za období od 1. 5. do 23. 5. daných let, aniž by tvrdila, že v této části žalovanou rovněž vyzvala k zaplacení pokuty za toto období. V této části (za toto období 1. 5. - 23. 5.) proto soud v souladu se shora citovanou judikaturou vyšel ze splatnosti připadající na den, kdy žaloba byla doručena žalované, tj. dne 30. 7. 2024.

37. Za rok 2020 byl uplatněný nárok na pokutu za dobu 53 dní promlčen. Z předžalobní výzvou uplatněné pokuty za rok 2020 za 893 dní je proto potřeba odečíst promlčených 53 dní, z čeho vychází částka 42 000 Kč ((893 – 53) x 50) z níž lze přiznat zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy, tedy od 19. 12. 2023, Ve zbytku přiznaného nároku na smluvní pokutu za rok 2020, tedy v částce 4 950 Kč lze příslušenství přiznat až ode dne následujícího po dní doručení žaloby, tj. od 31. 7. 2024.

38. Obdobné pak platí i pro roky 2021 a 2022, kdy za oba tyto roky je dán nárok na smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, proto lze přiznat příslušenství z částky 400 Kč (za 8 dní měsíce května každého roku) od data následujícího po doručení předžalobní výzvy, tj. od 19. 12. 2023, ve zbývající části 1 100 Kč za každý z roků 2021 a 2022 až ode dne následujícího po dní doručení žaloby, tj. od 31. 7. 2024.

39. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

40. Ze shora rozvedených důvodu proto soud žalobě vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, ve zbytku pak nárok uplatněný žalobkyní zamítl (výrok II.).

41. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl prakticky stejný. Pro tento závěr pak soud vycházel nejen z výše jistiny, ale z hlediska úspěchu a neúspěchu přihlížel i k požadovanému příslušenství (srov. NS ČR 23 Cdo 2585/2015 nebo ÚS ČR III. ÚS 1158/21).

42. O náhradě nákladů státu soud rozhodl v souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že každému z účastníků uložil k náhradě polovinu nákladů, které v řízení platil stát a které nebyly pokryty z účastníky složených záloh. Tyto náklad byly dány vyplaceným znalečným znalci adresa ve výši 60 984 Kč + 7 315 Kč a dále přiznaným svědečným svědku jméno FO ve výši 1 536 Kč. Z části ve výši 20 000 Kč byly tyto náklady uhrazeny ze zálohy složené žalobkyní. Ve zbývající části 49 835 Kč platil tyto náklady stát ze svých prostředků. Proto soud každému z účastníků uložil uhradit polovinu této částky.

43. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.