4 C 277/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A c) Jméno žalobce C , narozená Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce A d) Jméno žalobce D , narozená Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce A všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované A , sídlem Adresa žalované A , jednající Jméno žalované A , organizační složka, IČO: IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení částky 2 400 euro s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 600 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 21. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku ve výši 600 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 21. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) částku ve výši 600 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 21. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci d) částku ve výši 600 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 21. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 29 216,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Žalobou došlou soudu dne 16. 10. 2025 se každý ze žalobců domáhal na žalované zaplacení částky 600 EUR s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnili tak, že měli dne 27. 6. 2025 potvrzenou rezervaci na let provozovaný žalovaným z Prahy přes Londýn a New York do Clevelandu (lety č. , hodnota, + , hodnota, + , hodnota, ), jak vyplývá z přiložené rezervace. Žalobci se řádně přihlásili v přepravě, na letišti v Praze jim však nebyly vystaveny palubní vstupenky na návazné lety, ale pouze na let Praha-Londýn. Žalobci tak byli nuceni vystavení palubních vstupenek řešit na přestupu v Londýně a z toho důvodu zmeškali tak jejich návazný let. Žalobci byli žalovaným přesměrováni přes Boston a do místa určení přiletěli letem č. , hodnota, letecké společnost , právnická osoba, , jak vyplývá z přiložených palubních vstupenek. Tento let přistál v , jméno FO, dne 28. 6. 2025 v čase 0:13 hodin (jak vyplývá z výpisu tohoto letu) a jelikož měli žalobci dle původní rezervace dorazit do , jméno FO, dne 27. 6. 2025 v čase 16:51 hodin, činilo jejich zpoždění v cílové destinaci 7 hodin a 22 minut. Vzdálenost z Prahy do , jméno FO, činí 7 009 km. V navazujícím podání pak žalobci k procesní obraně žalované poukázali na to, že všechny dokumenty pro cestu a vstup na území USA měli v pořádku, což prokazuje již jen to, že byli o několik hodin nedobrovolně přesměrování na náhradní let. Bylo by krajně nestandardní, aby jím žalovaná zajistila náhradní let v hodnotě několika desítek tisíc Kč, kdyby rezervovaný let zmeškali v důsledku svého zavinění. Dále doplnili, že jejich víza byla schválena několik měsíců před uskutečněním cesty.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Svou procesní obranu postavila na tom, že komplikace s vystavením palubních lístků na navazující lety nezavinila. Tvrdila, že dle jejích informací, které se jí dostalo od leteckého personálu, nastala komplikace s vystavením palubních lístků na navazující let z Londýna do New Yorku v důsledku toho, že žalobci měli problém s vízy ESTA, které jsou povinné ke vstupu na území Spojených států amerických. Dále namítala, že lety nebyly rezervované u ní, ale u společnosti , právnická osoba, , která je smluvní partnerem žalobců a ona je tedy operujícím leteckým přepravcem. Potvrdila, že let žalobců byl přesměrován z původního letu z Londýna na let , hodnota, z Londýna do Bostonu s plánovaným odletem v 14:40 hod. a následný let z Bostonu do Clevelandu. Dále namítala, že jí operovaný let z Prahy do Londýna letěl dle časového harmonogramu, proto nemůže být za pozdní přílet žalobců do cílové destinace v , jméno FO, odpovědná. Žalovaná odmítla, že by měla nést odpovědnost za nevystavení letenek ze strany jiného dopravce, ani za neprovedení check-in z důvodu na straně cestujících spočívajících v problémy s vízy. Navrhla zamítnutí žaloby.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z itineráře cesty Letuška CZ soud zjistil, že žalobci měli potvrzenou rezervaci na let z Prahy (CZE) do Clevelandu (USA) na den 27. 6. 2025 a to tak, že první část letu Praha – Londýn (7:10 - 8:20) byla operována žalovanou jako leteckým přepravcem prostřednictvím letu American Airlines , hodnota, , druhá část letu Londýn – New York (9:45 – 12:29) byla operována prostřednictvím letu , právnická osoba, , hodnota, a třetí část letu New York (14:59 – 16:51) byla operována , právnická osoba, prostřednictvím letu , právnická osoba, , hodnota, . Žalobci se tak měli dostat do cílové destinace v Clevelandu dne 27. 6. 2025 v 16:51 hod.

5. Z palubních vstupenek (boarding pass) , právnická osoba, soud zjistil, že žalobci se do Clevelandu dostali až letem č. , hodnota, z Bostonu konaným dne 27. 6. 2025.

6. Z informační tabule k výpisu letu č. , hodnota, konaného dne 27. 6. 2025 soud zjistil, že tento let byl o 1 hod. a 17 min opožděn a oproti plánovanému příletu v 22:56 hod. byly dveře letadla otevřeny až v 0:13 hod. následujícího dne. Oproti původně plánovanému příletu letem , hodnota, v 16:51 hod. jde tak o rozdíl 7 hod. 22 min, kdy s tímto zpožděním žalobci přiletěli do cílové destinace.

7. Z uplatnění nároku ze dne 11. 8. 2025 soud zjistil, že žalobci u žalované uplatnili nárok na kompenzaci ve výši 600 EUR každý, a to v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen Nařízení).

8. Z emailové zprávy ze dne 20. 9. 2025 soud zjistil, že nárok uplatněný žalobci byl žalovanou odmítnut s odůvodněním, že v dané věci je nárok na kompenzaci vyloučen s ohledem na existenci mimořádných okolností způsobených restrikcemi příslušného řízení letového provozu, přičemž žalovaná nemohla přijmout žádná přiměřená opatření, aby ke zpoždění letu nedošlo.

9. Ze skenu webových stránek ke zjištění letecké vzdálenosti mezi Prahou a Clevelandem soud zjistil, že letecká (ortodromická) vzdálenosti mezi Prahou a Clevelandem je 7 009 km.

10. Z duplikátů letenek , právnická osoba, soud zjistil, že žalobci byli nedobrovolně přesměrováni oproti původně plánovanému letovému plánu z Londýna přes Boston do Clevelandu, a to prostřednictvím letů , hodnota, a , hodnota, . Letenky obsahují doložku „INVOL REROUTE“ (=involuntary reroute, v překladu „nedobrovolně přesměrovat“).

11. Z výpisu stránek ministerstva vnitřní bezpečnosti USA soud zjistil, že všichni žalobci měli schválen a povolen vstup na území Spojených státu amerických (status: Authorization approved), a to nejpozději od 24. 4. 2025, kdy byla provedena platba poplatku za vystavení víz ESTA potřebných pro vstup na území USA. Víza u všech žalobců byla platná až do roku 2027.

12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění pak soud dospěl následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

13. Žalobci měli na 27. 6. 2025 rezervovaný let z Prahy přes Londýn, New York až do Clevelandu. Do Clevelandu měli podle rezervace přiletět dne 27. 6. 2025 v 16:51 hod. Nejméně pro první části letu byla operujícím leteckým přepravcem žalovaná. Žalobci se řádně přihlásili k přepravě, avšak z důvodu, že jim na letišti v Praze nebyly vystaveny letenky na celý let, jim byl v Londýně odepřen nástup na rezervovaný let do New Yorku. Z toho důvodu byli žalobci nedobrovolně přesměrování do cílového místa určení v Clevelandu přes Boston, přičemž na základě tohoto nedobrovolného přesměrování se do cílové destinace dostali až v 0:13 hod. dne 28. 6. 2025, tedy se zpožděním 7 hod. a 22 min.

14. V řízení má soud provedeným dokazováním za vyvrácenou procesní obranu žalované, která vzdor tomu, že původně žalovaná žalobcům v reakci na uplatnění nároku na kompenzaci anoncovala mimořádnou okolnost v důsledku restrikce způsobené řízením letového provozu, v řízení tvrdila, že odepření nástupu na palubu letadla v Londýna bylo způsobeno zaviněním žalobců, kteří neměli v pořádku víza ESTA. Taková obrana je lichá a byla provedeným dokazováním vyvrácena. Předně již jen z prokázané skutečnosti, že žalobci byli nedobrovolně přesměrování na pozdější let téhož dne z logiky věci vylučuje procesní obranu žalované, neboť k přesměrování by nemohlo dojít, kdyby žalobci neměli povolení ke vstupu na území USA. Výslovně pak tuto procesní obranu žalované vylučuje potvrzení z webových stránek ministerstva vnitřní bezpečnosti USA předložené žalobci, z nějž vyplývá, že žalobci zaplatili dne 24. 4. 2025 poplatek za vydání víz ESTA (Electronic System for Travel Authorization) a měli tak autorizovaný vstup na území USA, a to s platností do 24. 4. 2027, vyjma žalobkyně , jméno FO, , jíž platnost víz vyprší 15. 2. 2027. Je obecně známou skutečnosti, která se neprokazuje, že schválená žádost ESTA je platná dva roky a/nebo do vypršení platnosti pasu. Při vědomí úhrady deklarované platnosti je zřejmé, že platnost víz ESTA vystavených žalobcům započala dne 24. 4. 2025, kdy žalobci uhradili příslušný poplatek.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Podle ust. § 2553 odst. 1 až 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu.

17. Podle ust. § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení.

18. Podle čl. 3 odst. 1 Nařízení platí, že Nařízení se vztahuje na cestující odlétající na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, pokud neobdrželi náhradu nebo odškodnění a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem Společenství.

19. Podle čl. 2 písm. b) Nařízení se „provozujícím leteckým dopravcem“ rozumí letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím;20. Podle čl. 3 odst. 4 Nařízení platí, že je-li nástup na palubu odepřen cestujícím proti jejich vůli, provozující letecký dopravce je neprodleně odškodní v souladu s článkem 7 a poskytne jim pomoc v souladu s články 8 a 9.

21. Podle čl. 5 odst. 1 písm. c) Nařízení mají v případě zrušení letu dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, nejsou-li za podmínek uvedených v tomto ustanovení o zrušení letu informování předem. Z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie pak vyplývá, že toto ustanovení se použije i na případy zpoždění letu, na což následně reaguje čl. 6 Nařízení.

22. Právo na náhradu (kompenzaci za zpožděný let) náleží podle čl. 6 Nařízení, jestliže provozující letecký dopravce důvodně očekává, že let bude oproti plánovanému času odletu zpožděn o dvě hodiny nebo více v případě letů o délce nejvýše 1500 kilometrů, nebo o tři hodiny nebo více v případě všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů, nebo o čtyři hodiny nebo více v případě všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b)

23. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

24. Let s jedním nebo více navazujícími lety, které jsou předmětem jediné rezervace, představuje pro účely nároku cestujících na náhradu podle nařízení č. 261/2004 jeden celek (viz rozsudek ze dne 31. května 2018, Wegener, C537/17, EU:C:2018:361, body) s tím důsledkem, že se použitelnost nařízení č. 261/2004 posoudí se zřetelem k původnímu místu odletu a cílovému místu určení (viz rozsudek ze dne 31. května 2018, Wegener, C537/17, EU:C:2018:361).

25. Soudní dvůr rozhodl, že na cestující, jejichž let byl zpožděn, je nutno nahlížet tak, že jim svědčí právo na náhradu podle čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení č. 261/2004, ve spojení s jeho čl. 7 odst. 1, v případě, kdy při příletu do cílového místa určení utrpěli časovou ztrátu v rozsahu tří hodin nebo více (viz rozsudky ze dne 19. listopadu 2009, Sturgeon a další, C402/07 a C432/07, EU:C:2009:716, a ze dne 23. října 2012, Nelson a další, C581/10 a C629/10, EU:C:2012:657).

26. Soudní dvůr dále uzavřel, že kvalifikace „provozujícího leteckého dopravce“ ve smyslu čl. 2 písm. b) nařízení č. 261/2004 předpokládá uskutečnění příslušného letu a existenci smlouvy uzavřené s cestujícím (viz. rozsudek ze dne 11. července 2019, České aerolinie, C502/18, EU:C:2019:604).

27. Pokud jde o otázku, kdo je povinen platit náhradu v případě významného zpoždění na příletu v případě letu s mezipřistáním, Soudní dvůr uzavřel, že každý provozující letecký dopravce, který se podílí na uskutečnění alespoň jednoho z přímo navazujících letů, je povinen k této náhradě bez ohledu na to, zda let, který uskutečnil, je příčinou významného zpoždění, které cestující utrpěl na příletu do cílového místa určení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, České aerolinie, C502/18, EU:C:2019:604).

28. K pojmu provozujícího leteckého přepravce se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR ve věci sp.zn. 25 Cdo 2426/2021, kdy uzavřel, že pro kvalifikaci provozujícího leteckého přepravce není nezbytné, aby on sám byl přímo ve smluvním vztahu s cestujícím, neboť absenci smluvního vztahu může nahrazovat domněnka zastoupení. Dále uzavřel, že právní pojem provozujícího leteckého přepravce je potřeba vztahovat vždy k subjektu, který fakticky zajišťuje alespoň část jednoho z více navazujících letů (závěry NS ČR k výkladu čl. 2 písm. b) Nařízení).

29. Na základě shora uvedeného pak soud dospěl k následujícím právním závěrům.

30. Svou příslušnost (pravomoc) ve věci rozhodnout soud dovodil s ohledem na článek 7 odst. 1 písm. a) a b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudního rozhodnutí v občanských a obchodních věcech s ohledem na místo poskytnutí služeb, resp. sídlo žalované (její organizační složky).

31. Soud dále podotýká, že v souladu se závěry Ústavního soudu ČR vyjádřenými v nálezu vyhlášeném ve věci sp. zn. II. ÚS 1504/25 posoudil s ohledem na poměry právě projednávané věci nutnost zajištění souhlasu opatrovnického soudu s podáním žaloby za nezletilé žalobce c) a d), a to optikou ust. § 898 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (též jen o.z.) a dospěl ve smyslu ust. § 898 odst. 1 o.z. k závěru, že v dané věci se jedná o záležitost sice výjimečnou (spočívající v podání žaloby k soudu), avšak týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty. Závěr o zanedbatelné majetkové hodnotě (především s ohledem na riziko v řízení vzniklé povinnosti nezletilých žalobců k náhradě nákladů řízení) pak soud ve shodě se závěry vyjádřenými v citovaném nálezu ÚS založil na ust. § 898 odst. 2 písm. b) o.z. Z uvedených důvodu pak soud nevyžadoval na nezletilých žalobcích souhlas opatrovnického soudu s podáním žaloby.

32. Nárok uplatněný žalobci byl uplatněn důvodně. Žalobci měli rezervovaný let z letiště na území členského státu (Česká republika) na letiště na území třetí země (USA) skládající se z více navazujících letů, které je nutno považovat za jeden let jako celek (viz. shora). Šlo tedy o let ve smyslu čl. 3 odst. 1 Nařízení, což zakládá aplikovatelnost Nařízení v této věci.

33. Pasivní legitimace žalované je dána dle čl. 2 písm. b), neboť žalovaná je leteckým přepravcem Společenství a provedla (operovala) let (nejméně jeden z více navazujících letů), na základě smlouvy se žalobci, byť v zastoupení jiné fyzické nebo právnické osoby (letuška.cz).

34. Žalobcům byl v Londýně odepřen přístup na palubu letadla zajišťujícího rezervovaný let mezi Londýnem a New Yorkem, v důsledku toho pak žalobci dorazili do cíle se zpožděním 7 hod. a 22 min. nedobrovolně přesměrováni (invol reroute) žalovanou přes Boston. Za takových okolností má žalovaná povinnost dle čl. 3 odst. 4 Nařízení poskytnout žalobcům kompenzaci dle čl. 7 Nařízení. To však neučinila. Nařízení je v dané věci nutno chápat jako právní předpis ve smyslu ust. § 2578 o.z., který zakládá právo žalobců na kompenzaci podle § 2553 o.z.

35. Žalovaná by měla možnost se své povinnosti hradit kompenzaci zprostit, pokud by prokázala existenci mimořádné okolnosti, která je mimo účinnou kontrolu leteckého přepravce, a současně, že přijala veškeré opatření, které po ni bylo lze spravedlivě požadovat, aby ke zpoždění letu nedošlo (čl. 5 odst. 3 Nařízení). Žalovaná tvrdila, že odepření nástupu na palubu zavinili žalobci, kteří neměli v pořádku víza ESTA a nesplňovali tak podmínku pro vstup na území USA. Jinou obranu neuplatnila. Tato obrana však byla provedeným dokazování vyvrácena (viz. shora závěr o skutkovém stavu věci).

36. Žalobci tedy mají nárok dle § 3 odst. 4 Nařízení na kompenzaci dle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení ve výši 600 EUR každý, neboť let žalobců přesahoval 3 500 km letecké (ortodromické) vzdálenosti mezi Prahou a Bostonem (USA).

37. Ze všech shora rozvedených důvodů soud shledal nárok uplatněný žalobci zcela důvodným, a proto žalobě zcela vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení, na nějž mají žalobci právo podle § 1968 a 1970 o.z. od 21. 9. 2025 (nárok byl žalovanou odmítnut emailovou zprávou z 20. 9. 2025, viz shora). Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesní úspěšným žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 29 216,40 Kč. Tyto náklady za každého z žalobců sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 600 EUR (přepočteno kurzem ČNB střed ke dni uskutečnění jednotlivých společných úkonů právní služby, viz. www.cnb.cz) sestávající z částky 1 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení 2. 10. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 700 Kč za sepis žaloby 16. 10. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 700 Kč za repliku na vyjádření žalované dne 6. 2. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 700 Kč za účast na jednání soudu dne 9. 2. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 800 Kč ve výši 1 428 Kč (celkem 8 228 Kč). Dále žalobcům náleží 4 paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (za všechny žalobce, nikoliv za každého z žalobců, neboť úkony právní služby byly činěny společné) a 21 DPH z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč (celkem 2 178 Kč). Podle § 12 odst. 4 a.t. se však výše náhrady nákladů za každého dalšího žalobce krátí o 20 %. Celková náhrada nákladů tak činí částku 29 216,40 Kč (SOP 4 x 1 000 Kč + odměna zástupce 8 228 Kč + 80% z 8 228 Kč + 60% z 8 228 Kč + 40% z 8 228 Kč, a režijní paušál 2 178 Kč).

39. V usnesení sp. zn. 25 Cdo 1552/2025, ze dne 16. 12. 2025 Nejvyšší soud uzavřel, že odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, se určí tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků. Tyto právní závěry pak soud pak zohlednil v konstrukci výroku o náhradě nákladů řízení, kdy podíly jednotlivých žalobců na přiznané náhradě nákladů řízení jsou stejné a jsou dány počtem účastníků, kterým byl nárok na náhradu nákladů řízení přisouzen.

40. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů řízení pak podle § 149 odst. 1 o.s.ř.