4 C 283/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ing. Terezy Vaňkátové a přísedících Karla Hořáka a Ing. Karla Kužílka ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení částky 156 613,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 132 887,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 44 295,6848 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 8. 2022 do zaplacení, z částky 44 295,6848 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 9. 2022 do zaplacení a z částky 44 295,6848 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části nároku na zaplacení částky 34 346,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 448,9 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 8. 2022 do zaplacení, z částky 11 448,9 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 9. 2022 do zaplacení a z částky 11 448,9 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 10. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení ve výši 25 941,5 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku za rozšíření žaloby ve výši 2 097 Kč České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6, ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 13. 5. 2024, ve znění změny žaloby ze dne 4. 11. 2024, domáhal stanovení povinnosti žalované k zaplacení částky 167 233,7421 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady mzdy. Žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 16. 12. 2014. Dne 21. 3. 2022 byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru, dle které měl pracovní poměr žalobce u žalované skončit dne 31. 5. 2022. Do 31. 5. 2022 pobíral žalobce od žalované mzdu. Žalobce oznámil žalované, že výpověď ze dne 21. 3. 2022 je neplatná a že trvá na svém dalším zaměstnávání. Dne 11. 10. 2023 vydal Městský soud v Praze rozsudek č.j. 62 Co 195/2023-115, kterým rozhodl, že předmětná výpověď daná žalobci žalovanou je neplatná, kdy tento rozsudek nabyl právní moci a je vykonatelný. Žalobci tak na základě výše uvedeného vznikl dle ust. § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“), nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku žalobce za období červen 2022 až srpen 2022. Dle žalobce byl jeho průměrný hodinový výdělek ve výši 320,5185 Kč, kdy do výpočtu průměrného výdělku žalobce započítal i naturální plnění, tedy stravenkový paušál a příspěvek na osobní automobil. Žalovaná i přes zaslanou předžalobní výzvu neuhradila žalobci ničeho (žalobce v žalobě původně započítal do výpočtu průměrného výdělku rovněž náhradu mzdy za dovolenou v rozhodném období, přičemž při jednání uvedl, že tyto náhrady mzdy již do výpočtu nezahrnuje).

2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobce uplatněný žalobou v celém rozsahu neuznává. Žalobce zastával u žalované v pracovněprávním poměru funkci vedoucího sekretáře Řídící komise žalované pro Čechy. Funkci vedoucího sekretáře začal žalobce vykonávat na základě pracovní smlouvy ze dne 16. 12. 2014 se dnem nástupu do práce 1. 1. 2015. Žalovaná je přesvědčena, že předmětná výpověď je platná a zcela v souladu s právními předpisy, a proto nárok žalobce v tomto řízení není opodstatněný. Žalovaná podala proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 195/2023-115, který určil, že předmětná výpověď daná žalobci žalovanou je neplatná, dovolání. Dle žalované je výpočet průměrného hodinového výdělku žalobce v rozporu s právní úpravou v ZP, neboť do výpočtu byl nesprávně započten příspěvek na osobní automobil a stravenkový paušál. Správná výše průměrného výdělku žalobce odpovídá dle žalované částce 254,69 Kč za hodinu tak, jak je uvedeno ve mzdovém listu žalobce za období 1/2022–12/2022. Žalovaná navrhla přerušení řízení do doby skončení dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 1239/2024, neboť otázky řešené dovolacím soudem mají zásadní význam pro rozhodnutí v tomto řízení.

3. Soud usnesením ze dne 14. 10. 2024, č. j. 4 C 283/2024-34 návrh žalované na přerušení řízení zamítl z důvodu, že řízení o neplatnost předmětné výpovědi bylo pravomocně skončeno a výpověď byla určena za neplatnou.

4. Při jednání dne datum soud připustil změnu žaloby ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 167 233,7421 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 55 744,5807 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 8. 2022 do zaplacení, z částky 55 744,5807 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 9. 2022 do zaplacení a z částky 55 744,5807 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 10. 2022 do zaplacení.

5. Soud zjistil tyto skutečnosti:

6. Z pracovní smlouvy ze dne 16. 12. 2014 uzavřené mezi žalovanou jako zaměstnavatelkou a žalobcem jako zaměstnancem soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl pracovní poměr, kdy žalobce měl nastoupit do práce dne 1. 1. 2015 na pozici vedoucího sekretáře Řídící komise žalované pro Čechy.

7. Ze mzdového listu žalobce za období 1/2022 až 12/2022, ze kterého vycházeli shodně i oba účastníci, soud zjistil, že žalobce v měsíci lednu 2022 odpracoval 168 hodin, v měsíci únoru 152 hodin a v měsíci březnu 112 hodin, celkem tedy 432 hodin. Hrubá mzda žalobce za měsíc leden 2022 byla ve výši 43 000 Kč, hrubá mzda žalobce za měsíc únor 2022 byla ve výši 40 850 Kč a za měsíc březen ve výši 26 174 Kč, celkem tedy 110 024 Kč. Žalobce dle mzdového listu dostával v měsících lednu až březnu paušální částku 8 490 Kč označenou jako naturální požitek – auto a dále stravenkový paušál. Průměrný hodinový výdělek žalobce za období od 1. 1. 2022 do 31. 3. 2022 činil 254,69 Kč. Žalobce pobíral mzdu od žalované do května roku 2022.

8. Z rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 21. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru ve smyslu ust. § 52 písm. f) ZP.

9. Z oznámení o neplatnosti rozvázání pracovního poměru a o trvání na dalším zaměstnávání ze dne 26. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 26. 4. 2022 soud zjistil, že žalobce písemně oznámil žalované, že výpověď ze dne 21. 3. 2022 je neplatná a dle žalobce jeho pracovní poměr trvá i nadále, v důsledku čehož mu vzniká právo na náhradu mzdy. Oznámení bylo žalované doručeno dne 28. 4. 2022.

10. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, č. j. 62 Co 195/2023-115 soud zjistil, že Městský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru ze dne 21. 3. 2022 založeného pracovní smlouvou ze dne 16. 12. 2024, je neplatná.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 11. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky celkem 1 071 507,41 Kč.

12. Z opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2023, č. j. 62 Co 195/2023-131 soud zjistil, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, č. j. 62 Co 195/2023-115 se v záhlaví opravuje tak, že se na místo nesprávně uvedeného data narození žalobce datum uvádí datum Datum narození žalobce.

13. Z dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze z 11. 10. 2023, č.j. 62 Co 195/2023-115 ze dne 20. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaná podala proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání.

14. Žalovaná ještě navrhovala pro případ sporu o to, jaká je výše průměrného výdělku, vyžádat od České správy sociálního zabezpečení zprávu týkající se odvodů za žalobce v rozhodném období. Právní zástupkyně k tomu uvedla, že výše průměrného výdělku je otázkou právní, kterou si posoudí soud sám. Soud s ohledem na to, že v dané věci bylo mezi účastníky sporným pouze to, která plnění poskytovaná žalobci v rozhodném období mají být zahrnuta do výpočtu průměrného výdělku jako složky mzdy, navrhovaný důkaz neprovedl, neboť mzdový list vydaný žalovanou jako takový nebyl jakkoli sporován. Plnění, která je nutno zahrnout do výpočtu průměrného výdělku jako tzv. složky mzdy, přitom soud posoudí v rámci právního hodnocení a sdělení ČSSZ by v tomto ohledu bylo k právnímu hodnocení věci zcela irelevantní.

15. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

16. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

17. Žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 16. 12. 2014 na pozici vedoucího sekretáře Řídící komise žalované pro Čechy. Dne 21. 3. 2022 byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru, dle které měl pracovní poměr žalobce u žalované skončit dne 31. 5. 2022. Do 31. 5. 2022 pobíral žalobce od žalované mzdu. Žalobce oznámil žalované, že výpověď ze dne 21. 3. 2022 je neplatná a že trvá na svém dalším zaměstnávání. Dne 11. 10. 2023 vydal Městský soud v Praze rozsudek č.j. 62 Co 195/2023-115, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 12. 2023, č. j. 62 Co 195/2023-131, kterým rozhodl, že předmětná výpověď daná žalobci žalovanou je neplatná, kdy tento rozsudek nabyl právní moci a je vykonatelný. Žalovaná podala proti tomuto rozsudku dovolání. Průměrný výdělek žalobce za období od 1. 1. 2022 do 31. 3. 2022 činil 254,69 Kč za hodinu, přičemž žalobce odpracoval 432 hodin. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu.

18. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

19. Podle ust. § 69 odst. 1 ZP dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

20. Podle ust. § 353 odst. 1 a 2 ZP průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

21. Podle ust. § 354 odst. 1 ZP není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

22. Podle ust. § 356 odst. 1 a 2 ZP průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

23. Podle ust. § 119 odst. 1 a 2 ZP naturální mzdu může zaměstnavatel poskytovat jen se souhlasem zaměstnance a za podmínek s ním dohodnutých, a to v rozsahu přiměřeném jeho potřebám. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci vyplatit v penězích mzdu nejméně ve výši minimální mzdy. Jako naturální mzda mohou být poskytovány výrobky, s výjimkou lihovin, tabákových výrobků nebo jiných návykových látek, výkony, práce nebo služby.

24. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Platem ani mzdou není zejména náhrada mzdy nebo platu, odměna za pracovní pohotovost, cestovní náhrady ani odstupné (srov. Kottnauer, A., Gogová, R., Gritzerová, K., Hochman, J., Úlehová, H., Zákoník práce: Komentář, Nakladatelství Leges).

26. Do základu pro výpočet průměrného výdělku se zahrnují pouze ty částky, které jsou poskytovány za vykonanou práci. Do hrubé mzdy se naproti tomu nezahrnují plnění, která nemají povahu mzdy nebo platu, protože nejsou poskytovaná za práci, ale v souvislosti se zaměstnáním jako takovým. Mzdou je proto například: naturální mzda. Mzdou naproti tomu není například: náhrada mzdy nebo platu (například za dovolenou), cestovní náhrady (srov. Hůrka, P., Randlová, N., Doležílek, J., Roučková, D., Vysokajová, M., Doudová, S., Košnar, M., Horna, V. a kol., Zákoník práce: Komentář, Wolters Kluwer).

27. Do mzdy a platu je nezbytně nutné započítat všechny složky, které mzdu nebo plat tvoří (základní, pobídkové, příplatky viz § 109 ZP), které je nutno odlišit od plnění, která mzdou nejsou, a průměrný výdělek se z nich nezjišťuje (náhrady mzdy, cestovní náhrady, odstupné, odměna za pracovní pohotovost, věrnostní odměny apod.) (srov. Pichtr, J., a kol. Zákoník práce: Praktický komentář, Wolters Kluwer).

28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 537/2004 vedle základní mzdy (měsíční, hodinové či podílové) je třeba za mzdu považovat i její ostatní složky (např. příplatky, odměny, prémie apod.), byly-li poskytnuty zaměstnanci za práci. Jestliže ovšem poskytnuté hmotné plnění nemá žádnou vazbu na vykonanou práci (např. na odvedený výkon, odpracovanou dobu apod.) a zhodnocuje jiné faktory (např. pouhou existenci pracovního poměru), nejedná se o mzdu. Z tohoto důvodu zaměstnanci v zásadě nepřísluší mzda za dobu, kdy práci nevykonává (např. po dobu překážek v práci, kdy mu náleží náhrada mzdy nebo dávky nemocenského pojištění).

29. Soud se nejprve musel zabývat splněním podmínek pro vznik nároku žalobce na náhradu mzdy ve smyslu ust. § 69 odst. 1 ZP, přičemž neplatnost výpovědi dané žalovanou žalobci dne 21. 3. 2022, která je jednou z podmínek pro vznik nároku, již pravomocně určil Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. 62 Co 195/2023-115, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 12. 2023, č. j. 62 Co 195/2023-131. Zdejší soud se tedy při zkoumání oprávněnosti nároku žalobce na náhradu mzdy dle ust. § 69 odst. 1 ZP nemusel věnovat otázce, zda je výpověď ze dne 21. 3. 2022 neplatná, neboť o její neplatnosti již bylo pravomocně rozhodnuto Městským soudem v Praze. K tomu, aby byl nárok žalobce na náhradu mzdy oprávněný, musel žalobce také písemně oznámit žalované bez zbytečného odkladu, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnávala, že jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatelka je povinna poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Splnění této podmínky bylo prokázáno oznámením žalobce ze dne 26. 4. 2022 včetně dodejky, které bylo žalované doručeno dne 28. 4. 2022. Soud má na základě výše uvedeného za to, že nárok žalobce na náhradu mzdy ve smyslu ust. § 69 odst. 1 ZP je oprávněný.

30. Po určení oprávněnosti nároku soud v souladu s ust. § 69 odst. 1., ust. § 353 a 354 ZP počítal průměrný hodinový výdělek žalobce za rozhodné období a zjišťoval odpracovanou dobu žalobce v rozhodném období pro určení výše náhrady mzdy za měsíce červen až srpen 2022, kdy nebyla prokazatelně žalobci vyplácena mzda. Rozhodným období tak je první čtvrtletí roku 2022, což mezi účastníky ani nebylo jakkoli rozporováno. Žalobce tvrdil, že výše jeho průměrného hodinového výdělku činí 320,5185 Kč, kdy do výpočtu průměrného výdělku započítal žalobce i stravenkový paušál a příspěvek na osobní automobil, které označil za naturální mzdu. Žalovaná sporovala tuto výši průměrného hodinové výdělku žalobce a tvrdila, že průměrný hodinový výdělek žalobce je 254,69 Kč, což je i výše uvedená ve mzdovém listu žalobce za rozhodné období.

31. Při výpočtu průměrného hodinového výdělku se vychází z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období. Mzda je vymezena jako peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci v pracovním poměru. Možnost poskytovat zaměstnancům mzdu částečně v naturální podobě ZP připouští jen za striktně stanovených podmínek. Naturální mzda představuje například poskytnutí výrobku zaměstnanci namísto peněžitého plnění za jeho odvedenou práci. Dle soudu však nelze příspěvek na automobil a stravenkový paušál považovat za naturální mzdu, neboť se jedná o plnění, která nejsou poskytovaná za práci, ale v souvislosti se zaměstnáním jako takovým, přičemž tyto plnění nemají žádnou vazbu na odpracovanou dobu. Příspěvek na automobil v tomto případě představuje paušální cestovní náhrady, které nelze v souladu s výše uvedenými právními názory i judikaturou považovat na mzdu. Protože se v případě příspěvku na automobil a stravenkového paušálu nejedná o mzdu, nelze tato plnění zahrnout do výpočtu průměrného hodinového výdělku, který se vypočítává z hrubé mzdy a odpracovaných hodin. Mzdovým listem bylo prokázáno, že žalobce odpracoval za rozhodné období 432 hodin a jeho průměrný hodinový výdělek vypočtený v souladu s právními předpisy je ve výši 254,69 Kč.

32. Náhradu mzdy za jednotlivé měsíce soud vypočetl v souladu s ust. § 356 ZP, kdy se přepočítá průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. Soud částku 254,69 vynásobil 40 a koeficientem 4,348, kdy došel k závěru, že měsíční náhrada mzdy žalobce činí 44 295,6848 Kč, celkem tedy náhrada za 3 měsíce činí 132 887,05 Kč, kdy v této části nároku žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

33. Zbylou část nároku žalobce ve výši 34 346,69 Kč soud zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť tato částka představuje hmotné plnění, které zaměstnavatel zaměstnanci poskytuje z důvodů jiných, než je ocenění vykonané práce (stravenkový paušál a příspěvek na automobil), a které nelze pokládat za mzdu a nelze ho do výpočtu náhrady mzdy zahrnout.

34. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

35. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o.s.ř., a ve věci převážně úspěšného žalobce přiznal proti žalované právo na náhradu 59 % nákladů řízení (žalobce se domáhal zaplacení částky 167 233,74 Kč, přičemž byl úspěšný v částce 132 887,05 Kč, jeho úspěch ve věci tak činil 79,5 % a procesní neúspěch 20,5 %). Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 265 Kč a dále náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 156 613,78 Kč sestávající z částky 7 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 380 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a částky 7 380 Kč za podanou žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z tarifní hodnoty ve výši 167 233,74 Kč sestávající z částky 7 820 Kč za účast na jednání dne 4. 11. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH 21 % ve výši 6 543,6 Kč. Celkem soud vyčíslil náklady žalobce částkou 43 968,6 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalobce, přiznal soud žalobci právo na náhradu 59 % nákladů řízení, tedy celkem částku ve výši 25 941,5 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované zaplatit žalobci náklady řízení na účet jeho právního zástupce.

36. Výrok IV. je odůvodněn ust. § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích, dle kterého rozšíří-li se po podání návrhu na zahájení řízení předmět řízení, je poplatník povinen doplatit poplatek. Soudní poplatek za nárok ve výši 167 233,74 Kč činí 8 362 Kč, přičemž žalobce již soudu částku 6 265 Kč zaplatil. Zbývá tedy doplatit částku 2 097 Kč, a to na bankovní účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.