4 C 315/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Hrčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno pro zaplacení částky 138 637,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 138 637,98 Kč spolu s úrokem ve výši 8,49 % ročně z částky 137 137,98 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 137 137,98 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 3 772,12 Kč od 16. 2. 2024 do 18. 6. 2024, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 546 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2024 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala stanovení povinnosti žalované, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí, to vše z titulu smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“), uzavřené dne 28. 6. 2019. Na základě Smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 325 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu se sjednaným příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách po 5 271 Kč. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 6 500 Kč. Splátky od 16. 8. 2019 do 16. 2. 2024 byly splaceny. Na splátku dne 16. 3. 2024 bylo ze strany žalované zaplaceno dne 20. 2. 2024 pouze 500 Kč. Další měsíční splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Žalobkyně proto využila svého práva a nesplacenou část úvěru po předchozích opakovaných výzvách k úhradě zesplatnila ke dni 19. 6. 2024. Pohledávka žalobkyně tak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 137 137,98 Kč, neuhrazených úroků a neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila i přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas v podání ze dne 26. 11. 2024. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaná v dané lhůtě nevyjádřila, nastala fikce jejího souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání.

4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 28. 6. 2019 smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 325 000 Kč, přičemž žalovaná se ve Smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu se sjednaným příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách po 5 271 Kč a uhradit poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 6 500 Kč a smluvní pokutu (zjištěno ze Smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 28. 6. 2019). Nedílnou součástí Smlouvy byly rovněž úvěrové podmínky žalobkyně (zjištěno ze Smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 28. 6. 2019 a Úvěrových podmínek). Smlouva byla mezi stranami uzavřena prostředkem komunikace na dálku, přičemž uzavření smlouvy předcházelo posouzení schopnosti žalované poskytnutý úvěr splatit ve smyslu zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, následně došlo i k výplatě finančních prostředků žalované (zjištěno z Potvrzení o podpisu smlouvy, Potvrzení o vyplacení úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně úvěr ze Smlouvy zesplatnila ke dni 19. 6. 2024, o čemž informovala žalovanou dopisem ze dne 19. 6. 2024, a to s odůvodněním, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou předepsaných splátek, přičemž žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy).

5. Soud zamítl pro nadbytečnost provedení důkazního návrhu výpisem z bankovního účtu žalované, neboť měl tvrzení žalobkyně již z jiných provedených důkazů za dostatečně prokázané.

6. Jednotlivé důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti a průkaznosti žalobkyní předložených listin, když ostatně ani žalovaná neuvedla nic, co by mělo věrohodnost tvrzení žalobkyně zpochybnit. Z dalších předložených listin soud nezjistil další skutečnosti rozhodné pro předmět tohoto řízení.

7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ust. § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

11. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle části 5 Smlouvy byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované smluvní pokutu 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku nebo platbu. Žalobkyně byla rovněž v případě prodlení s úhradou 2 po sobě jdoucích splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce oprávněna požadovat úplné splacení poskytnutého úvěru včetně úroků a dalších dlužných plateb, tzv. zesplatnění.

14. Po zhodnocení všech výše uvedených zjištění za využití zmíněných zákonných a smluvní ustanovení dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastnicemi byla uzavřena úvěrová smlouva podle ust. § 2395 o. z. Žalobkyně poskytla žalované částku 325 000 Kč, kterou žalovaná v rozporu se Smlouvou a Úvěrovými podmínkami a ust. § 2399 o. z. řádně nesplácela, když uhradila pouze splátky od 16. 8. 2019 do 16. 2. 2024 a na splátku 16. 3. 2024 uhradila pouze 500 Kč. Celý úvěr byl proto zesplatněn ke dni 19. 6. 2024, žalovaná tak dluží žalobkyni nevrácenou jistinu ve výši 137 137,98 Kč, neuhrazené úroky a neuhrazenou smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Nárok na úrok z prodlení v zákonné výši vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok na smluvní pokutu pak z ust. § 2048 odst. 1 o. z. Soud tak důvodně podané žalobě v celém rozsahu vyhověl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 546 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 546 Kč, když žalobkyně požadovala pouze náhradu tohoto poplatku.