4 C 342/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená veřejným opatrovníkem: Anonymizováno , Anonymizováno ; Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu

I. Určuje se, že výpověď z nájmu bytu číslo , Anonymizováno, nacházejícím se v 1. nadzemním podlaží budovy č.p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, daná dne 19.9.2024 žalovaným žalobkyni, je neplatná.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 700 Kč, do tří dnů od a právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15.11.2024 domáhá určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Žalobkyně byla původním vlastníkem bytu číslo 2056/2 nacházejícím se v prvním nadzemním podlaží budovy číslo popisné , Anonymizováno, na adrese , adresa, („byt“), který žalovanému prodala dne 5.2.2016 za 2 000 000 Kč. V ten týž den byla uzavřena nájemní smlouva mezi žalobkyní a žalovaným na dobu neurčitou, která obsahovala výčet výpovědních důvodů. Žalovaný žalobkyni dal výpověď z nájmu dne 19.9.2024 dle odstavce 2 písm. b § 2288 OZ z důvodu potřeby bytu pro příbuzného pronajímatele, čili nad rámec výpovědních důvodů uvedených v nájemní smlouvě. Žalobkyně sporuje platnost výpovědi a namítá, že z kupní smlouvy je evidentní dohoda o možnosti žalobkyně v bytě bydlet na dobu neurčitou. Také namítá, že nájemní smlouva obsahuje taxativní výčet výpovědních důvodů, kterými se strany smluvního vztahu dohodly o modifikaci obecných výpovědních důvodů upravených v občanském zákoníku. Dle žalobkyně je tedy výpověď porušením závazku z Kupní smlouvy dne 5.2.2016 a rovněž porušením Nájemní smlouvy ze dne 5.2.2016, která obsahuje samostatnou úpravu výpovědních důvodů, a ani jeden z výpovědných důvodů dle předmětné smlouvy nebyl ze strany žalobkyně naplněn. Žalobkyně dále zpochybňuje, zda skutečně existuje bytová potřeba syna žalovaného v právě v tomto konkrétním bytě. Pouze na území Prahy vlastní žalovaný více bytů. Dle katastru nemovitostí žalovaný vlastní 28 nemovitostí pouze na území Prahy. Žalobkyně dále namítá, že postup žalovaného je v rozporu s dobrými mravy a jeví se jako zneužití práva, které nepožívá právní ochrany dle § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Vyjadřuje pochybnost, zda žalovaný neměl už v době prodeje bytu plán uvést žalobkyní v omyl, co se týče trvalosti možnosti nadále užívat byt. Poukazuje na to, že kupní smlouva výslovně počítá s tím, že následně uzavřená nájemní smlouva bude na dobu neurčitou a výpovědní důvody budou omezeny pouze na případy porušení povinností nájemce. Oproti tomu nájemní smlouva používá u výpovědních důvodů pojem „zejména“. Při jednání žalobkyně uvedla, že asi před rokem nalezla ve schránce dopis s výpovědí od žalovaného, kterou pro irelevanci vyhodila.

2. Žalovaný učinil nesporným, že od žalobkyně nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 5.12.2016 vlastnické právo k předmětnému bytu. Dále činí nesporným, že byla v týž den uzavřena nájemní smlouva s žalobkyní jako nájemcem na dobu neurčitou. Žalovaný ale sporuje, že by výpověď z nájmu bytu ze dne 17.9.2024 byla neplatná. Žalovaný poukazuje, že v nájemní smlouvě je uvedeno ,,Nájem bytové jednotky podle této smlouvy skončí zejména…‘‘ Tuto formulaci dále následuje výčet výpovědních důvodů. Žalovaný uvádí, že použití slova ,,zejména‘‘ vypovídá o demonstrativním charakteru výčtu, a nikoliv o výčtu taxativním. Žalovaný je tedy oprávněn vypovědět nájemní smlouvu nad rámec důvodů uvedených v nájemní smlouvě. Žalovaný rovněž uvádí, že předmětný byt potřebuje pro svého syna, který se začíná osamostatňovat, je na svých rodičích finančně závislý a není příliš zodpovědný, pokud jde o řešení vlastních záležitostí. Dále uvádí, že syn , jméno FO, nenese lehce aktuální rozvod jeho rodičů a prostředí u jeho matky je pro něj nestabilní. , jméno FO, vyhledal odbornou pomoc psycholožky, aby se mohl vyrovnat se současnou situací týkající se rozvodu a svého budoucího směřování. Žalovaný uvádí, že syn , jméno FO, prochází psychicky náročným obdobím a žalovaný se obává, že pokud by nyní syn , jméno FO, nedostal dostačenou podporu ze strany rodiny, pak by jeho budoucí směřování a kvalita dospělého života byla ohrožena a těžce by se s tím vyrovnával v budoucnu. Žalovaný mu chce být nablízku a být mu oporou. I když vlastní jiné nemovitosti, uvádí, že nejsou pro bytové potřeby syna vhodné, protože se jedná o menší jednotky, které by nebyly vhodné pro jeho budoucí rodinný život a také neumožnují, aby žalovaný se svou rodinou žil v jednom domě (žalovaný totiž se svými dvěma syny z dalšího manželství žije ve stejném domě, ve kterém se nachází byt). Žalovaný dále odmítá, že by koupí bytu jednal v rozporu s dobrými mravy a uvádí, že kupní cena nebyla cenou nízkou a je třeba zohlednit do hodnoty nemovitosti i její zatížení nízkým nájemným na dobu neurčitou.

3. Soud zjistil následující skutečnosti:

4. Z kupní smlouvy ze dne 5.2.2016 soud zjistil, že žalobkyně byla vlastnicí bytu, který prodala touto smlouvou žalobci za 2 000 000 Kč. Dále tato smlouva uvádí, že ,,Smluvní strany bezprostředně po uzavření této smlouvy uzavřou nájemní smlouvu, jejímž předmětem bude nájem touto smlouvo převáděné bytové jednotky na dobu neurčitou za nájemné vy výši 2.500,-- měsíčně + zálohy na služby. Z nájemní smlouvy bude mimo jiné vyplývat, že kupující jakožto pronajímatel nebude mít právo nájem vypovědět vyjma případů porušení povinností prodávající stranou jako nájemcem upravených v účinném obecně závazném právním předpisu.‘‘5. Ze Smlouvy o nájmu bytu na dobu neurčitou ze dne 5.2.2016 soud zjistil, že se účastníci řízení smluvně zavázali, že žalobkyně bude předmětný byt pronajímat na dobu neurčitou. Dále se shodli, že ,,nájem bytové jednotky podle této smlouvy skončí zejména dohodou smluvních stran, písemnou výpovědí nájemce a písemnou výpovědí pronajímatele, poruší-li nájemce hrubě některou svou povinnosti vyplývající z nájmu nebo je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo na osobě, který bydlí v domě, nebo proti cizímu majetku, který se v domě nachází.‘‘6. Z Výpovědi z důvodu potřeby bytu pro příbuzného pronajímatele ze dne 17.9.2024 soud zjistil, že žalovaný vypověděl žalobkyni nájemní smlouvu z důvodu potřeby bytu pro příbuzného, a to pro syna , jméno FO, , datum narození 16.10.2003. Výpověď byla doručena opatrovníkovi žalobkyně dne 19.9.2024 (mezi účastníky nesporné).

7. Z výpisu katastru nemovitostí ze dne 1.11.2024 pro hl. m. Prahu, k.ú. , adresa, , soud zjistil, že žalovaný v , Anonymizováno, vlastní 28 nemovitostí. Jedná se například o byt na adrese , adresa, ; byt na adrese , adresa, ; byt na adrese , adresa, ; dva byty na adrese , adresa, ; a dva byty a dvě garáže na adrese , adresa, . O této skutečnosti rovněž nebylo mezi účastníky řízení sporu.

8. Z Rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.11.2019 sp. zn. 12 P 204/2002-240 soud zjistil, že rozsudkem zdejšího soudu byla žalobkyně omezena ve svéprávnosti na dobu pěti let (omezení se týká majetkových dispozic, ke kterým byla žalobkyně oprávněna do limitu 1000 Kč/týden). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2.12.2019. Z Rozsudku téhož soudu ze dne 19.12.2024 č.j. 12 P 204/2002-373 soud zjistil, že žalobkyně byla opětovně omezena ve svéprávnosti na dobu dalších pěti let.

9. Ze Stanoviska psychologa ze dne 13.2.2025 soud zjistil, že syn , jméno FO, dochází k psycholožce a že je ve fázi rané dospělosti. Psycholožka se přiklání k tomu, že je vhodné, aby , jméno FO, bydlel samostatně, ale v blízkosti otce.

10. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že aktuálně žije sám v garsonce na , adresa, , který je ve vlastnictví žalovaného, nájemné nehradí. Dále vypověděl, že po psychické stránce na tom není špatně a nevyužívá medikaci. Svědek vypověděl, že přestěhování pro něj náročné bylo a stále je, neboť musí nově dělat činnost, které doma u matky nikdy dělat nemusel – musí si uvařit či uklidit, do toho pracuje – spravuje žalovanému nemovitosti v Praze a rovněž se stará lidem o finance. Občas si chodí popovídat k psycholožce. Uvedl, že pracuje cca 7 hodin denně. Svědek má dobrý vztah k oběma rodičům, oba navštěvuje stejně, zhruba jednou za týden. Svědek by se rád přestěhoval do předmětného bytu kvůli jeho velikosti a lokaci. Velikost by mu umožnila budoucí založení rodiny a žít v bytě dlouhodobě, ne pouze přechodně. Zároveň svědek v tuto chvíli nemá přítelkyni a v nejbližší době neplánuje děti. Lokace by mu umožnila bydlet v blízkosti otce, více se vídat s bratry a s otcem řešit byznys, a rovněž bydlet blíže k matce. Svědek vypověděl, že přestěhování začal řešit od září 2024, kdy za ním žalovaný přišel s tím, že je dost velký a nestuduje a měl by se tedy osamostatnit. Svědek sdělil, že mu žalovaný navrhl předmětný byt, že by to bylo super s tím, že byt volný zatím není, ale v lednu by mohl být. Svědek souhlasil s tím, že to je nejlepší varianta.

11. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně v předmětném bytě bydlí od roku 1966. Ohledně okolností uzavření kupní a nájemní smlouvy uvedla, že měla v předmětném bytě bydlet, dokud bude řádně hradit nájem. Výpověď z nájmu od žalovaného dostala již podruhé, předchozí výpověď vyhodila, nepřipadala jí relevantní. Od roku 1995 pobírá invalidní důchod. Dříve byla omezená na svéprávnosti, omezení se na nějakou dobu přerušilo. V posledních pěti letech omezení její svéprávnosti bylo opět obnoveno. Chodí k psychiatričce a užívá medikaci Olandzapin na spaní. Uvádí, že má psychiatrickou diagnózu paranoidní schizofrenie. Za peníze, které obdržela od žalovaného nechali zrenovovat celý byt a vzadu má ateliér. Velmi nerada by z předmětného bytu odcházela a neumí si to představit. Splácí půjčku, a neumí si představit, že by to řešila v jiném bytě. Nejtěžší na přestěhování by pro ni bylo to, že se jí v tom místě líbí a jsou tam hodní lidé.

12. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že výpověď žalobkyni dal podruhé, což žalovaný výslovně odpověděl na dotaz jeho právní zástupkyně. Po odmlce právní zástupkyně žalovaného změnil žalovaný odpověď tak, že šlo o výpověď první. K dotazu soudu, s čím si odpověď spletl, nedokázal žalovaný odpovědět. Dále z tohoto výslechu soudu zjistil, že žalovaný nabízí žalobkyni alternativní byty, malé garsonky, které považuje pro žalobkyni za vhodné, zatímco pro syna, který v budoucnu jistě bude mít rodinu, vhodné nejsou.

13. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

14. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona o.s.ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: Žalobkyně byla původním vlastníkem bytu, který prodala žalovanému dne 5.2.2016 za 2 000 000 Kč. Kupní smlouva předvídala uzavření nájemní smlouvy na dobu neurčitou za nájemné 2 500 Kč + služby, kterou žalovaný jakožto pronajímatel nebude mít právo vypovědět, ledaže by žalobkyně jakožto nájemce porušovala své povinnosti. Téhož dne účastníci řízení uzavřeli nájemní smlouvu na dobu neurčitou. V nájemní smlouvě se strany shodly, že ,,nájem bytové jednotky podle této smlouvy skončí zejména dohodou smluvních stran, písemnou výpovědí nájemce a písemnou výpovědí pronajímatele, poruší-li nájemce hrubě některou svou povinnosti vyplývající z nájmu nebo je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo na osobě, který bydlí v domě, nebo proti cizímu majetku, který se v domě nachází.‘‘ Žalovaný vypověděl žalobkyni nájem Výpovědí z důvodu potřeby bytu pro příbuzného pronajímatele dne 17.9.2024 a to pro syna , jméno FO, . , jméno FO, aktuálně žije sám v garsonce na , adresa, ve vlastnictví žalovaného, kde neplatí nájem. Po psychické stránce na tom není špatně a nevyužitá medikaci. V tuto chvíli nemá přítelkyni a v nejbližší době neplánuje mít děti. Žalobkyně v předmětném bytě bydlí od roku 1966, pobírá invalidní důchod a je omezená na svéprávnosti. Chodí k psychiatričce a užívá medikaci na spaní. Má psychiatrickou diagnózu paranoidní schizofrenie.

15. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

16. Podle ustanovení § 2290 Občanského Zákoníku má nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

17. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona Občanského Zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.6.2023, sp. zn. 26 Cdo 3296/2022-II se má soud zabývat všemi rozhodnými okolnosti při úvaze v rozporu s dobrými mravy. ,,Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud se při úvaze o rozporu Výpovědi s dobrými mravy nezabýval všemi rozhodnými okolnostmi na straně žalovaného (mírou naléhavosti dceřiny potřeby bydlení právě v Bytě), jež jsou (ve smyslu výše uvedeného) rovněž významné pro posouzení věci z hlediska ustanovení § 588 o. z. Současně nepřikládal náležitý význam některým okolnostem na straně dovolatelky (dobu, po kterou předmětný byt užívá, vyšší věk a nepříznivý zdravotní stav).“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.9.2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016 ,,Ani v poměrech nájemního vztahu k bytu nelze totiž vlastnické právo absolutizovat a v konečném důsledku pojímat tak, že by je vlastník mohl vykonávat jakýmkoli (libovolným) způsobem, tj. např. i způsobem, který jednoznačně odporuje zájmům účastníků nájemního poměru.“ Nejvyšší soud pak dále uvádí ,,Za tohoto stavu se tak odvolací soud (soud prvního stupně) měl zabývat mimo jiné otázkou, zda, resp. z jakých důvodů, nemohla dcera dřívějšího žalovaného (a žalované) uspokojit svou bytovou potřebu v jiném bytě v předmětném domě, a v tomto směru posoudit – z hlediska dostupnosti jiných možných řešení její bytové situace – míru naléhavosti její potřeby bydlení právě v bytě užívaném dovolateli. To platí tím spíše, že nejen dlouhodobost užívání předmětného bytu dovolateli (což je okolnost, která přinejmenším vyšla v řízení najevo) a nevyhovující podmínky pro trvalé bydlení v nemovitosti spoluvlastněné dovolatelem (závadná voda v domě v Z.), ale zejména i vyšší věk a nepříznivý zdravotní stav dovolatelky hovoří v dané věci ve prospěch zachování stávajícího stavu a nezasahování do práv nájemce na bydlení.‘‘ a také ,,Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud (soud prvního stupně) se při úvaze o rozporu Výpovědi s dobrými mravy nezabýval všemi rozhodnými okolnostmi na straně žalované (zde mírou naléhavosti dceřiny potřeby bydlení právě v bytě užívaném dovolateli), jež jsou (ve smyslu výše uvedeného) rovněž významné pro posouzení věci z hlediska ustanovení § 588 o. z. Současně – zejména v důsledku nesprávných závěrů, které vyvodil z ustanovení § 2289 o. z. – nepřikládal náležitý význam některým okolnostem na straně dovolatelů (vyšší věk a nepříznivý zdravotní stav dovolatelky), přičemž nejméně jednu jim prospívající okolnost (dobu, po kterou předmětný byt užívají) při uvedeném posouzení vůbec nezohlednil.“20. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2004 sp. zn. 26 Cdo 2695/2003, „Podle ustálené judikatury ani v případě, že výpovědní důvod, uvedený v § 711 odst. 1 písm. a) obč.zák. je dán, nemusí soud mimořádně návrhu na přivolení k výpovědi vyhovět, a to právě s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák. Úvaha soudu tu musí být podložena konkrétními zjištěními, a to s přihlédnutím k okolnostem na straně nájemce, ale i pronajímatele.‘‘21. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětnému bytu od žalobkyně kupní smlouvou ze dne 5.12.2016 za 2 000 000 Kč. Rovněž nebylo sporu o tom, že téhož dne účastníci řízení uzavřeli nájemní smlouvu na byt, na základě které si žalobkyně tento byt ihned pronajala za nájemné 2 500 Kč + služby, a to na dobu neurčitou. V kupní smlouvě účastníci výslovně projevili vůli uzavřít nájemní smlouvu za podmínek výhodných pro žalobkyni (výše nájemného, doba neurčitá) s tím, že žalovaný jako pronajímatel nebude mít právo vypovědět nájemní vztah, ledaže by došlo k porušení povinností nájemce. Nájemní smlouva tuto vůli zcela neodráží, když výpovědní důvody jsou uvedeny demonstrativně. Z nájemní smlouvy tak dle názoru soudu nelze jednoznačně dovodit, že by účastníci vyloučili možnost vypovědět nájemní vztah pro jiné důvody než důvody spočívající v porušení povinností nájemce.

22. Žalobce dne 17.9.2024 (doručeno opatrovníkovi žalobkyně dne 19.9.2024) vypověděl nájemní smlouvu s odůvodněním, že byt potřebuje pro syna , jméno FO, . Soud konstatuje, že po formální stránce výpověď všechny náležitosti, avšak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je neoprávněná, a to pro rozpor s dobrými mravy, a to ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího soudu. Při tom soud posuzoval celý kontext věci. Přihlédl předně k okolnostem vzniku nájmu, kdy z kupní smlouvy ve spojení s nájemní smlouvou je zřejmé, že žalobkyně byt žalovanému pod cenou prodala (i bez znaleckého posudku je laikovi zřejmé, že jednotka o velikosti 77 m2 v Dejvicích za cenu 2 000 000 Kč bylo výrazně pod tržní úrovní i v roce 2016) za současného uzavření nájemní smlouvy, která měla žalobkyni garantovat možnost bydlet v tomto bytě na dobu neurčitou za výhodných podmínek. Soud dále přihlédl k tomu, že žalobkyně žila v tomto bytě prakticky celý svůj život, jakož i k tomu, že trpí paranoidní schizofrenií a od roku 2019 je omezena ve svéprávnosti tak, že nesmí činit majetkové transakce nad 1000 Kč. Soud tak má za to, že pro žalobkyni, kterou lze jistě hodnotit jako zranitelnou osobu, je stabilita prostředí zásadní. Naopak žalobcův syn , jméno FO, je zdravý mladý muž na začátku samostatného života, nemá rodinu ani partnerku. Bytovou potřebu má aktuálně vyřešenu v jiném bytě ve vlastnictví žalovaného. Ani po poučení podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. žalobce neprokázal, že by syn , jméno FO, potřeboval právě byt, který je předmětem sporu. Soud dále přihlédl při hodnocení souladu výpovědi s dobrými mravy k tomu, že žalobce nejprve synovi bytovou potřebu fakticky vytvořil, když za ním sám aktivně přišel, že je čas se osamostatnit, a nabídl mu byt, jak vyplynulo jednoznačně ze svědeckého výslechu , jméno FO, , a následně žalobkyni podal výpověď. Soud nepřesvědčilo ani prohlášení psycholožky, která pouze uvedla, že je , jméno FO, ve fázi rané dospělosti, kdy se potřebuje bezpečným tempem separovat od rodiny. Podpořila názor, aby , jméno FO, bydlel samostatně, ale blízko svého otce. To však dle názoru soudu neodůvodňuje potřebu konkrétního bytu a navíc , jméno FO, při výslechu vypověděl, že k psycholožce začal docházet až v době, kdy se přestěhoval na , adresa, , k psycholožce tak nedocházel v době podání výpovědi. V tomto kontextu se tak obrana žalovaného, který argumentuje tím, že , jméno FO, potřebuje byt, který je předmětem sporu proto, že si v životě nevede nejlépe, a proto rovněž dochází k psychologovi, jeví spíše účelovou, neboť tuto potřebuje nutno hodnotit ke dni podání výpovědi. Ostatně, , jméno FO, již cca 2,5 měsíce bydlí v bytě na , adresa, , který soud dle jeho popisu ze strany svědka hodnotí jako pro něj vhodný, neboť , jméno FO, žije sám, rodinu nemá, je mladý a uvedl, že je zdravý, a to i psychicky, bez nutnosti jakékoli medikace. Tento byt soud rovněž hodnotí jako adekvátně dostupný v rámci Prahy. Nepochybně má svědek s rodiči kontakt zajištěn, jednou týdně je navštěvuje. Je tedy zřejmé, že existovala vhodná alternativa k bytu v , adresa, , ve které mohla být , jméno FO, bytová potřeba uspokojena, což se později rovněž stalo.

23. V řízení bylo rovněž prokázáno a nebylo to mezi účastníky ani sporným, že žalovaný vlastní po Praze velké množství nemovitostí. Krom již zmíněného bytu, ve kterém , jméno FO, bydlí, lze jmenovat například byt v , adresa, , který opakovaně žalobce nabízel žalobkyni jako volný okamžitě, pokud akceptuje výpověď z bytu (toto žalovaný nabízel žalobkyni v rámci vyjádření k žalobě). Soudu tak není zřejmé, proč byt v , adresa, není vhodný pro , jméno FO, . Jak sám uvedl žalobce, jde o novostavbu, garsonku s hezkým zázemím v bezprostředním okolí a současně je vzdálený 2 tramvajové zastávky od bytu žalovaného. Jak již bylo uvedeno, , jméno FO, i v současné době žije sám v garsonce, rodinu ani partnerku nemá. Pro dokreslení kontextu pak soud dodává, že možná účelovost jednání žalovaného se projevila i při jeho účastnickém výslechu, kdy k dotazu své právní zástupkyně nejprve jednoznačně sdělil, že dal žalobkyni již druhou výpověď z nájmu, posléze se po odmlce právní zástupkyně opravil, že jde o výpověď první. K dotazu soudu však nebyl schopen vysvětlit, s čím si svoji odpověď spletl. Rovněž žalobkyně při svém výslechu vypověděla, že již jednou nějakou výpověď měla ve schránce, asi před rokem, ale nepřikládala jí žádnou váhu, neboť výpověď nebyla orazítkovaná. Ačkoliv se soud možnou předchozí výpovědí nezabýval, neboť nebyla předmětem soudního sporu a žalovaný se tímto směrem nebránil, mohla by tato skutečnost rovněž vést k vyhodnocení jednání žalovaného jako účelové snahy ukončit nájemní vztah, který je pro něj ekonomicky nevýhodný.

24. Soud se neztotožnil s obranou žalovaného, který namítal, že syn , jméno FO, má psychické problémy, a že pouze otec mu může být oporou vzhledem k údajnému nestabilnímu prostředí u matky , jméno FO, . Těmto skutečnostem nenasvědčuje ani stanovisko psychologa ze dne 13.2.2025, už vůbec však samotný výslech syna , jméno FO, , který uvedl, že má s oběma rodiči dobrý vztah a navštěvuje je shodně cca 1x týdně. Jediný rozdíl spočívá v tom, že s otcem řeší navíc byznysové záležitosti, neboť se mu stará o nemovitosti. K tomu však , jméno FO, nepochybně nepotřebuje bydlet právě v bytě, který je předmětem sporu. Ve shodě s judikaturou soud naopak přihlédl k okolnostem na straně žalobkyně, která v předmětném bytě bydlí 59 let a má zdravotní potíže. Žalobkyně pobírá invalidní důchod, je omezena na svéprávnosti a má psychiatrickou diagnózu paranoidní schizofrenie. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšnou, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 700 Kč, která je složena ze zaplaceného soudního poplatku 2000 Kč a nákladů jejího právního zastoupení dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to ve znění do 31.12.2024. Žalobkyni tak náleží náhrada odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 2 500 Kč a dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu rovněž paušální náhrada výdajů za tyto tří úkony ve výši 3x 300 Kč. Po 1.1.2025 pak žalobkyni náleží náhrada odměny podle téhož ustanovení, avšak v sazbě 3 700 Kč za 1 úkon, a to za dva úkony právní služby (2x účast při jednání soudu) a dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu 2x 450 Kč jako paušální náhrada výdajů spojených s těmito dvěma úkony. Celkem tak žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení částka 18 700 Kč.