4 C 343/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 29 325 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 714,71 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části nároku na zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 062,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 908 Kč, dále v částce 4 325 Kč a v části nároku na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 6. 6. 2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 325 Kč s příslušenstvím shora uvedeným. Dle žalobních tvrzení uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Postupitelka“), smlouvu o úvěru, na jejímž základě Postupitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, a to se splatností ke dni 11. 8. 2023. Postupitelka tak učinila na základě žádosti žalovaného, učiněné prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, a to po předchozím zřízení účtu žalovaným na této webové stránce a ověření jeho schopnosti úvěr splatit. Smluvenou částku Postupitelka zaslala na účet sdělený žalovaným. Ve smlouvě bylo mezi stranami rovněž ujednáno zaplacení náhrady nákladů za upomínání a smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplatil do data splatnosti, pročež Postupitelce vznikl kromě nároku na zaplacení jistiny úvěru rovněž nárok na úrok z prodlení, smluvní pokutu a náklady za upomínání. Splatnost pohledávky nastala dne 11. 8. 2023, žalovaný však neuhradil ničeho, a to ani po písemných upomínkách. Pohledávka ze shora uvedené smlouvy přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s Postupitelkou smlouvu, v níž se Postupitelka zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a v níž se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do 11. 8. 2023, a to spolu s RPSN 1 141,2 % a úrokem ve výši 2 300 Kč. Součástí smlouvy byla sjednána i smluvní pokuta výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Ve smlouvě žalovaný uvedl jako svůj účet bankovní účet č. 2283963163/088. Smlouva byla uzavřena na dálku, a to podpisem provedeným zadáním elektronického kódu.

4. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s Postupitelkou dodatek smlouvy, dle kterého se smlouva o úvěru č. , hodnota, mění tak, že se Postupitelka zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 25 000 Kč s RPSN 1 672,6 %.

5. Z potvrzení o platbě ze dne 12. 7. 2023 soud zjistil, že Postupitelka poukázala částku 10 000 Kč na účet č. 2283963163/088.

6. Ze společného prohlášení smluvních stran uzavřené dílčí smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena Postupitelkou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2024 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky Postupitelky na žalobkyni.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 5. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky.

9. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž nemá pochyb o věrohodnosti provedených důkazů, když ani žádný z účastníků proti provedeným důkazům ničeho nenamítal. Z dalších před soudem provedených důkazů nezjistil soud žádné další skutečnosti rozhodné pro zjištění skutkového stavu ve věci.

10. Po provedeném dokazování lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalovaný uzavřel s Postupitelkou smlouvu, na jejímž základě mu bylo na jím vlastněný účet dne 12. 7. 2023 poskytnuto 10 000 Kč, které měl žalovaný vrátit do 11. 8. 2023. Ve smlouvě bylo sjednáno RPSN ve výši 1 141,2 %, smluvní pokuta a náhrada nákladů za upomínání. Postupitelka dne 19. 7. 2023 uzavřela s žalovaným dodatek č. , hodnota, k úvěrové smlouvě, dle kterého se smlouva o úvěru č. , hodnota, mění tak, že se Postupitelka zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 25 000 Kč s RPSN 1 672,6 %.

11. Jelikož se žalobkyně omluvila z nařízeného jednání, soud jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z provedených důkazů, které soudu předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, nebylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, kterou měla žalovanému doplatit, dle dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, . Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl jí soud poskytnout poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svého tvrzení, že poskytla žalovanému rovněž částku 15 000 Kč. Soud tedy nemá po provedeném dokazování za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému krom částky 10 000 Kč rovněž částku 15 000 Kč. Žalovaný netvrdil, natož prokázal, že by poskytnuté finanční prostředky neobdržel či je vrátil, soud má tak za prokázané, že finanční částka ve výši 10 000 Kč byla žalovanému poskytnuta, aniž by tuto částku žalovaný vrátil.

12. Po právní stránce posuzoval soud uplatněné nároky žalobkyně podle těchto právních předpisů:

13. Podle § 576 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

14. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

17. Podle § 1798 o. z. platí ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).

18. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

22. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Po zhodnocení všech výše uvedených zjištění za využití zmíněných zákonných a smluvní ustanovení dospěl soud k následujícím právním závěrům: Soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že Městský soud v Praze jako soud odvolací posuzoval obdobnou věc rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90. V něm odvolací soud uzavřel, že úvěrová smlouva na částku 65 000 Kč, kterou měl dlužník splatit v 36 měsíčních splátkách, s efektivním úrokovou sazbou 101,79 % ročně a nominální úrokovou sazbou 72,3 % ročně, je za daných skutkových okolností absolutně neplatná, neboť se jedná o lichvu. Soud takto rozhodoval na základě skutkových zjištění, kdy předmětem dokazování bylo i naplnění subjektivního prvku lichvy u tam konkrétně žalované strany na základě její aktivní obrany, a uzavřel, že tento prvek je naplněn, a to spolu s prvkem objektivním v podobě hrubého nepoměru vzájemného plnění stran důsledkem nemravně vysokého úroku z úvěru. Stejný názor soudy projevily i v dalších rozhodnutích s obdobnou problematikou (Rozsudek Městského soud v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, Rozsudek Městského soud v Praze ze dne 25. 3. 2021, č. j. 70 Co 74/2021-80).

25. Dle výše uvedených právních názorů odvolacího soudu posoudil zdejší soud i nárok žalobkyně uplatněný předmětnou žalobou vyplývající z úvěrové smlouvy, podle níž měl žalovaný poskytnutý úvěr ve výši 10 000 Kč splatit s roční procentní sazbou nákladů 1 141,2 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy. Za situace, kdy odvolací soud ve výše uvedených řízeních vyhodnotil úrokovou míru u úvěrů poskytovaných ve výši 138 % p. a. (resp. sazby nominální 90 % p. a.) ve věci sp. zn. 22 Co 197/2019, a 101 % p. a. (resp. sazby nominální 72 % p. a.) ve věci sp. zn. 30 Co 61/2019, jako zjevně nemravou, dospěl soud i v předmětné věci k závěru, že RPSN 1 141,2 % je dramaticky vyšší než úroková míra na trhu obvyklá a představuje hrubý nepoměr mezi sjednaným plněním stran smlouvy.

26. Soud proto smlouvu uzavřenou mezi účastníky (i vzhledem k zásadě jednotného rozhodování dle ustanovení § 13 o. z.) posoudil shodně s právním hodnocením uvedeným výše podle ustanovení § 588 o. z. ve spojení s ustanovením § 576 a 577 o. z., arg. a contrario, jako absolutně neplatnou jako celek.

27. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku nemá žalobkyně právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z úvěrové smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. smluvních pokut a nákladů žalobkyně spojených s prodlením žalovaného.

28. Soud tak plnění přijaté žalovaným bez právního důvodu (na základě absolutně neplatné smlouvy) posoudil ve smyslu § 2991 o. z. jako bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalovaný je povinen vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč, která mu byla prokazatelně žalobkyní vyplacena a dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 714,71 Kč. Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku právě tuto částku žalobkyni přiznal, přičemž výrokem II. tohoto rozsudku zbylé nároky žalobkyně s ohledem na výše uvedené zamítnul.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a za situace, kdy ve věci převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.