4 C 77/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované , IČO IČO žalované se sídlem Adresa žalované pro zaplacení částky 353 646,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 105 053,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 97 806,33 Kč ve výši 12,75 % ročně od 18. 12. 2024 do zaplacení a z částky 7 247,12 Kč od 18. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, to vše do patnáctí dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části nároku na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 16 786,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 033,19 Kč od 18. 12. 2024 do 17. 10.2025 a z částky 16 786,07 Kč od 18. 10.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba o zaplacení částky 231 807,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 840 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 26.3.2025 domáhá přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 121.839,52Kč s příslušenstvím a majetkovou škodu ve výši 231.807,30 Kč s příslušenstvím, které mu měly vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u žalované a rovněž u správních soudů, přičemž šlo o řízení o žádosti ze dne 15. 8. 2008, kterou se žalobce domáhal doplacení ušlého platu za období jeho určování do služeb LZS a SAR s příslušenstvím. O žádosti bylo rozhodnuto pravomocným rozhodnutím Velitele vzdušných sil čj. MO 9261/2024-3031 ze dne 5.1.2024, a s konečnou platností bylo řízení ukončeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23.1.2025, sp.zn. 7 As 178/2024, který nabyl právní moci 30.1.2025. Délka řízení (od podání žádosti do právní moci posledního rozhodnutí) tak činí 16 let 5 měsíců a 15 dnů. Žalobce podal předběžné uplatnění nároku u žalované dne 17.6.2024, přičemž sdělením žalované z 5.12.2024 mu byla přiznána částka 122 322,38 Kč, žalobce však žádal celkem částku 500 000 Kč. Žalobce akceptuje žalovanou zvolenou výchozí částku za 1 rok trvání řízení ve výši 17 000 Kč, nesouhlasí však s tím, že by měla být za první dva roky řízení přiznána částka v poloviční výši, má za to, že taková redukce nedává žádný smysl ve správním řízení, které má stanoveno lhůty pro rozhodnutí. Dále nesouhlasí s tím, že by správní řízení bylo tak složité, aby zde byl dán důvod pro snížení výchozí částky o 40 %, souhlasí s tím, aby pro určitou složitost řízení byla základní částka snížena o 20 %. Rovněž nesouhlasí s dalším snížením o 40 %, které činí žalovaná v obdobných věcech z důvodu, že řízení probíhalo ve třech instancích. Navrhuje redukci z toho důvodu o 20 %. Souhlasí se zvýšením základní částky o 30 % z důvodu zvýšeného významu správního řízení pro žalobce, s ohledem na pracovněprávní charakter věci. Celkem tak žalobci náleží částka 244.161,90 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, přičemž žalovaná dobrovolně plnila částku 122 322,38 Kč a k úhradě tak zbývá 121 839,52 Kč. Pokud jde o majetkovou škodu, uplatňuje žalobce náhradu nákladů na právní zastoupení, které bylo s ohledem na délku správního řízení nutné. Z tohoto titulu uplatňuje částku 47 344,80 Kč za následující úkony učiněné před správním orgánem v letech 2012 – 2024, včetně příslušenství:1. 11.5.2010 Stanovisko odvolatele k pokračování odvolacího řízení - urgence činnosti odv. orgánu2. 15.12.2010 – doplnění žádosti3. Odvolání proti sloučení do společného řízení ze dne 20.9.20114. Návrh na převzetí věci z 20.3.2012 z důvodu vhodnosti5. Doplnění žádosti z 9.5.20126. Sdělení žadatele z 12.6.20127. účast u výslechů svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, – v Olomouci dne 12.12.20128. účast u výslechů svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, – v Čáslavi dne 16.1.2013 –9. účast u výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, (ministra obrany) – v Praze 17.5.201310. účast u výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, – v Plzni 6.6.201311. sepisu odvolání z 7.10.2013 proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně12. sepisu podání z 30.11.2015 týkající se věci samé (zejm. k námitce promlčení )

13. Žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti z 31.10.2016.14. odvolání proti rozhodnutí spr. Orgánu ze dne 8.2.201915. Vyjádření k projednání žádosti o doplatek platu z 27.6.2022 (po zrušení předchozíchrozhodnutí ze strany správního soudu)

16. Sdělení k výzvě o předložení dokladů z 16.11.202217. Vyjádření účastníka po nahlédnutí do spisu s důkazními návrhy z 19.6.202318. Odvolání proti rozhodnutí spr. orgánu I. stupně z 11.9.2023 vč. Odůvodnění.Žalobce má za to, že pokud by nebylo řízení nepřiměřeně dlouhé, nebyly by tyto náklady vynaloženy.Žalobce tvrdí, že přes sjednání odměny ve výši 3.100 Kč + 300 Kč (režijní paušál) plus DPH v dané věci uhradil za 1 úkon právní služby částku ve výši 2.630 Kč vč. DPH. Úkony pod bodem 1 a 13 lze podřadit pod úkony, kterými měla být odstraněna nepřiměřená délka řízení, přičemž úkon ad 1) byl spolu s dalšími pěti úkony uhrazen platbou ze dne 12.12.2012, kdy na jeden úkon připadá částka 1250 Kč, a úkon ad 13) byl uhrazen spolu s dalším úkonem platbou ze dne 22.12.2016 ve výši 2267 Kč, tedy na jeden úkon připadá částka 1133,50 Kč.Dále žalobce požaduje náhradu majetkové škody ve výši 184 462,50 Kč, kterou odůvodňuje tak, že z důvodu chybějících doplatků platu si nemohl vzít hypoteční úvěr na pořízení garsonky pro dorůstajícího syna, za kupní cenu 750 000 Kč, a byl nucen zvolit překlenovací úvěr, který sice nevyžadoval akontaci, ale je pro dlužníka nevýhodný. Nevýhoda oproti klasickému úvěru spočívá v tom, že se musí akontace umořit postupně splátkami a vedle toho je nutné hradit úroky z celé částky 750 000 Kč, a to až do spoření celé akontace (v tomto případě 270 000 Kč). Za tuto dobu žalobce zaplatil na úrocích 186 462,50 Kč (6 let splácení), přičemž dlužná jistina zůstala v nezměněném rozsahu, tedy 750 000 Kč. Až poté se překlenovací úvěr „překlopil“ na klasický úvěr a naspořená částka se z jistiny odečetla, čímž klesla na 435 009,14 Kč. Pokud by žalobci armáda vyplatila dlužnou částku již na začátku roku 2011, nemusel by brát překlenovací úvěr a ušetřil by zbytečně vynaložených 184 462,50 Kč a tuto částku tak žalobce požaduje za škodu v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované. Žalobce následně dne 16.5.2025 požádal u žalované o kompenzaci za období od 5.1.2024 do 30.1.2025.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Činí nesporným, že správní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a žalobci tak náleží peněžitá kompenzace za nesprávný úřední postup. Žalovaná však má za to, že žalobci již přiměřené zadostiučinění, které stanovila částkou 122 322,38 Kč, poskytla. Žalovaná stanovila výchozí částku za každý rok trvání nepřiměřeně dlouhého správního řízení na 17 000 Kč. Za první dva roky řízení přiznala žalovaná náhradu v poloviční výši, rovněž přihlédla k tomu, že řízení bylo mimořádně skutkově složité, a to zejména pro obsáhlost podkladů pro vydání rozhodnutí. Z důvodu složitosti tak žalovaná přistoupila ke krácení náhrady o 40%. O stejné procento pak žalovaná snížila náhradu rovněž z důvodu, že řízení probíhalo v několika stupních. Majetkovou škodu, kterou žalobce uplatňuje, odmítá žalovaná zcela, jednak z důvodu, že nebyla u žalované řádně uplatněna – žalobce uvedl pouze celkovou částku, přičemž žalovaná si není povinna dovozovat, jakou částku a za jaké úkony žalobce požaduje uhradit za zastupování advokátem ve správním řízení. Nadto ve správním řízení o žádosti si každý z účastníků nese náklady ze svého, žalobce tak nemá nárok na jejich náhradu. Pokud jde o škodu spočívající zaplacených úrocích, má žalovaná za to, že tyto nejsou řádně specifikovány, a navíc chybí příčinná souvislosti mezi jednáním žalované a takto vzniklou tvrzenou škodou. Rovněž vznáší z opatrnosti námitku promlčení.

3. Soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Z podstatného obsahu správního spisu vedeného žalovanou pod č.j. 306-00355-09-3-25 následující skutečnosti:Žalobce podal dne 14.8.2008 žádost o náhradu škody na ušlé mzdě, doručeno žalované 15. 8. 2008. O žádosti bylo rozhodnuto služebním orgánem prvního stupně dne 22. 8. 2008 tak, že žádost žalobce byla jako nedůvodná zamítnuta. Dne 17. 9. 2008 podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto dne 15. 12.2008 rozhodnutím Velitele společných sil tak, že bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Dne 19. 1. 2009 byla podána žaloba ke Krajskému soudu v Ostravě. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2010 č.j. 22 Ca 50/2009–50 bylo rozhodnutí Velitele společných sil ze dne 15. 12. 2008 zrušeno pro vady řízení a věc byla vrácena Veliteli společných sil k dalšímu řízení. Následuje stanovisko žalobce k pokračování odvolacího řízení, urgence odvolacího orgánu ze dne 11. 5. 2010. Odvolací služební orgán rozhodl opětovně o odvolání žalobce, a to tak, že rozhodnutí služebního orgánu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, a to dne 3. 6. 2010. Usnesením ze dne 28. 8. 2010 bylo řízení přerušeno a žalobce byl vyzván k odstranění nedostatků žádosti. Dne 22. 7. 2010 byl vyslechnut svědek Kobliha. Podáním ze dne 15. 12. 2010 žalobce doplnil žádost. Dne 1. 9. 2011 rozhodl Velitel společných sil usnesením, kterým převzal skutkově obdobné věci a spojil je do jednoho řízení. K odvolání žalobce bylo jmenované usnesení o spojení věcí změněno tak, že se výrok o spojení do společného řízení vypouští, a to rozhodnutím Velitele vojenského útvaru 2802 Olomouc ze dne 19. 10.2011. Dne 12. 12. 2012 byl vyslechnut svědek , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a 16. l.2013 , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , dne 17. 5. 2013 , tituly před jménem, , jméno FO, a 6.6.2013 byl vyslechnut svědek , tituly před jménem, , jméno FO, . Služební orgán prvního stupně následně dne 16. 9. 2013 vydal rozhodnutí, kterým žádost žalobce jako nedůvodnou zamítl a uvedl rovněž jako důvod zamítnutí promlčení nároků. Žalobce podal odvolání dne 7. 10.2013. Rozhodnutím služebního orgánu druhého stupně ze dne 8. 1.2014 bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno. Žalobce dne 10. 3.2014 podal žalobu proti uvedenému rozhodnutí ke Krajskému soudu v Ostravě, který rozhodl rozsudkem ze dne 10. 7.2015, č. j. 22 Ad 2014/69 tak, že rozhodnutí služebního orgánu druhého stupně ze dne 8. 1. 2014, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutím Generálního štábu Armády České republiky ze dne 10. 9. 2015, č. j. 2217–2/2015–1304 bylo rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně ze dne 16. 9. 2013 zrušeno a věc byla vrácena tomuto orgánu k novému projednání. Dne 3. 11.2016 vydal Velitel vzdušných sil žádost o učinění opatření proti nečinnosti adresovanou Vojenskému útvaru 2427 a dne 23. 11.2016 byl vydán Velitelem vzdušných sil příkaz k vydání rozhodnutí do 31. 1. 2017, dne 23. 1. 2017 Vojenský útvar 3031 požádal o prodloužení lhůty do 31. 3. 2017 a dne 25. 1. 2017. Velitel vzdušných sil této žádosti vyhověl. Dne 29. 3. 2017 vydal služební orgán prvního stupně rozhodnutí, kterým žádosti žalobce zčásti vyhověl, a to v rozsahu částky 122 120 Kč. Ve zbylém rozsahu žádost zamítl jako nedůvodnou a zčásti konstatoval promlčení nároku. Žalobce podal odvolání proti uvedenému rozhodnutí dne 18. 4.2017, rozhodnutím Velitele vzdušných sil ze dne 17. 9.2017 bylo uvedené rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně zrušeno a věc byla vrácena tomuto orgánu k novému projednání. Dne 6. 11. 2018 byl vydán Velitelem vzdušných sil příkaz k vydání rozhodnutí, a to do 31. 12.20 18 a správní orgán prvního stupně rozhodl následně dne 21. 1. 2019 tak, že žádosti zčásti vyhověl a žadateli přiznal 145 345 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbylém rozsahu žádost jako nedůvodnou zamítl a konstatoval rovněž promlčení části nároku. Rozhodnutím Velitele vzdušných sil ze dne 17. 9. 2019 bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně potvrzeno. Toto rozhodnutí napadl žalobce správní žalobou, o které rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 7. 2021, č. j. 61 Ad 19/2019–76, tak, že rozhodnutí Velitele vzdušných sil zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Tento rozsudek napadla žalovaná kasační stížností, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2022. č. j. 5 As 235/2021–33 zamítnuta. Velitel vzdušných sil rozhodnutím ze dne 28. 3. 2022 zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 21. 1. 2019 a věc mu vrátil k novému projednání. Dne 19. 9. 2022 právní zástupce žalobce podal podnět ke zjednání nápravy průběhu správního řízení. Dne 21. 9. 2022 byl vydán příkaz nadřízeného služebního orgánu k vydání rozhodnutí do 31. 10. 2022. Lhůta pro vydání rozhodnutí byla následně prodloužena přípisem Velitele vzdušných sil ze dne 3. 7. 2023, a to do 31. 7. 2023 rozhodnutím služebního orgánu prvního stupně ze dne 21. 8. 2023 č.j. MO 614462/2023-2427 bylo žádosti žalobce zčásti vyhověno a přiznána žalobci částka 219 947 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 341 963 Kč. Ve zbylém rozsahu byla žádost zamítnuta pro promlčení. Dne 11. 9. 2023 podal žalobce proti zamítavému výroku odvolání. Rozhodnutím Velitele vzdušných sil ze dne 5. 1. 2024, č. j. MO 9261/2024–3031, bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 1. 2024.

5. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23.1.2025, č.j. 7As 178/2024-35, soud zjistil, že žalobce podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16.7.2024, č.j. 62 Ad 4/2024-74, přičemž tato kasační stížnost byla zamítnuta. Rozhodnutí nabylo právní moci 30.1.2025.

6. Podáním z 17.6.2025 žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé správní řízení, a to do dne 5.1.2024, a majetkové škody (skutečná škoda spočívající v nákladech jeho právního zastoupení a v zaplacených úrocích na překlenovací úvěr) v souvislosti nepřiměřenou délkou řízení o jeho žádosti na doplatek platu. Celkově vyčíslil nárok částkou 500 000 Kč. Následně podáním ze dne 16.5.2025 doplnil svou žádost tak, že uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za další trvání správního řízení od 5.1.2024 do 30.1.2025.

7. Z dopisu žalované z 5.12.2024 soud zjistil, že žalovaná reagovala na předběžné uplatnění nároku žalobce ze dne 17.6.2025, kterým žalobce nárokoval 500 000 Kč za nemajetkovou újmu a majetkovou škodu. Žalovaná tímto dopisem přiznala žalobci 122 322,38 Kč z titulu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení za uplatněné období 15 let 4 měsíce a 21 dnů, kterou žalovaná uznala. Jako výchozí částku za každý rok doby řízení stanovila částku 17 000 Kč, přičemž za první dva roky řízení přiznala částku v poloviční výši. Řízení trvalo 15 let 4 měsíce a 21 dnů, tedy výchozí částku určila na 244 644,75 Kč. Tuto částku snížila o 40 % z důvodu složitosti věci a o 40 % z důvodu, že řízení probíhalo na 4 stupních. Zvýšení provedla o 30 % z důvodu, že věc se týkala služebního poměru žalobce, délka řízení byla nestandardně dlouhá a předmětem nebyly bagatelní částky. Celkem tak žalovaná přiznala žalobci 122 322,38 Kč, ve zbytku uplatněný nárok odmítla. Z dalšího dopisu žalované ze 17.10.2025 soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení za další období 5.1.2024 – 30.1.2025 částku 9 058,90 Kč, přičemž účastníci učinili nesporným, že částka byla uhrazena.

8. Z výpisu bankovních transakcí za období 2012 – 2024 soud zjistil, že na bankovní účet na jméno právního zástupce žalobce byly připsány tyto platby: dne 12.12.2012 platba 7500 Kč, dne 22.12.2014 platba 9680 Kč, dne 13.2.2014 platba ve výši 5142 Kč, 22.12.2016 platba ve výši 2 267 Kč, dne 26.7.2017 platba ve výši 3267 Kč, dne 8.3.2019 platba ve výši 4 900 Kč, dne 10.10.2019 platba ve výši 2 634 Kč a dne 26.1.2024 platba ve výši 11 954,80 Kč.

9. Ze svazku výpisů z účtu ke stavebnímu spoření , jméno FO, soud zjistil, že manželka žalobce uhradila na úrocích z meziúvěru v roce 2011 87,5 Kč a 6x 2625 Kč, v roce 2012 12x2625 Kč, v roce 2013 12x2625 Kč, v roce 2014 rovněž 12x2625 Kč, v roce 2015 rovněž 12x2625 Kč, v roce 2016 rovněž 12x2625 Kč a v roce 2017 5x2625 Kč, celkem tedy 184 462,50 Kč.

10. Z mandátní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a jeho právním zástupcem, , Jméno advokáta, , ze dne 28.6.2009 soud zjistil, , tituly před jménem, , jméno FO, se zavázal poskytovat žalobci právní služby spočívající v zastupování žalobce ve správním řízení o doplatek platu, vedeném Vojenským útvarem Olomouc. Dle mandátní smlouvy se žalobce zavázal , tituly před jménem, , jméno FO, hradit za právní služby odměnu dle advokátního tarifu.

11. Ze Smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky uzavřené mezi , jméno FO, a , jméno FO, jako prodávajícími a žalobcem a jeho manželkou jako kupujícími ze dne 22.6.2011 soud zjistil, že žalobce s manželkou koupil touto smlouvou byt v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , o velikosti 0+1 za kupní cenu 750 000 Kč.

12. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 26.5.2011 poskytnutého Českomoravskou stavební spořitelnou dlužnici , jméno FO, , jako spoludlužník byl označen žalobce, soud zjistil, že uvedenou smlouvou se jmenovaná spořitelna zavázala paní , jméno FO, poskytnout meziúvěr ve výši 750 000 Kč za účelem koupě bytu.

13. Z žádosti o učinění opatření proti nečinnosti ze dne z 31.10.2016 adresované nadřízenému správnímu orgánu soud zjistil, že tímto podáním požádal za žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, nadřízený správní orgán, aby učinil opatření proti nečinnosti správního orgánu I. stupně.

14. Soud na konci prvního jednání vyzval žalobce dle ustanovení § 118 a) odstavec 3 o. s. ř. k navržení důkazů a k prokázání příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalované spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení a vznikem škody v tvrzené výši 184 462,50 Kč a dále k prokázání škody ve výši 184 462,50 Kč. Soud žalobce rovněž poučil, že v případě, že výzvu soudu nesplní, vystavuje se riziku neúspěchu v části, ve které se domáhá náhrady majetkové škody ve výši 184 462,50 Kč. Dále soud žalobce vyzval dle ustanovení § 118a) odstavec 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení, jakou částku účelně vynaložil, za které konkrétní úkony, na nápravu nesprávného úředního postupu a k doložení tohoto tvrzení. Žalobce rovněž poučil, že v případě nesplnění výzvy se vystavuje riziku neúspěchu v části nároku na náhradu majetkové škody ve výši 47 344,80 Kč.

15. Na poskytnutou výzvu reagoval žalobce ve vztahu k úkonům právní služby tak, že se jednalo o 18 úkonů právní služby. Přes sjednání odměny ve výši 3.100 Kč + 300 Kč (režijní paušál) plus DPH žalobce v dané věci uhradil za 1 úkon právní služby částku ve výši 2.630 Kč vč. DPH. Pokud jde o úkony právní služby, jež přímo souvisely se snahou odstranit nečinnost správního orgánu, pak se jedná minimálně o úkony pod bodem ad 1 (Stanovisko odvolatele k pokračování odvolacího řízení - urgence činnosti odv. orgánu z 11.5.2010) a ad 13) (Žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti z 31.10.2016). Úkon ad 1) byl uhrazen žalovaným svému právní zástupci platbou ze dne 12.12.2012, když touto platbou uhradil žalobce celkem 6 úkonů právní služby ad 1 až ad 6), tj. za úkon ad 1/ připadá odměna ve výši 1.250 Kč. Úkon ad 13) byl žalobci uhrazen platbou ze dne 22.12.2016 ve výši 2.267,- Kč, když touto platbou uhradil žalobce celkem 2 úkony právní služby ad 12) a 13), tj. za úkon ad 13/ připadá odměna ve výši 1.133,50 Kč.

16. K příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalované a zaplacenými úroky žalobce z meziúvěru uvedl, že pokud by armáda v tehdejší době již zaplatila dlužnou částku (tedy částkami výše uvedenými by disponoval žalobce v roce 2011 – tedy v době, kdy správní řízení již bylo vedeno téměř 3 roky), mohl tyto peníze (cca 270 000 Kč) použít na požadovanou akontaci hypotéky, jež by mu byla poskytnuta. To však možné nebylo, neboť předmětnými prostředky nedisponoval, proto mu nezbylo, než uzavřít smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření dne 24.5.2011 s Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s.

17. K prokázání výše škody (zaplacených úroků) pak žalobce ještě navrhoval, aby soud položil Českomoravské stavební spořitelně, a.s. dotazy týkající se produktů, které by měl žalobce k dispozici, pokud by disponoval částkou 270 000 Kč (která mu byla žalovanou vyplacena jako doplatek platu až v následujících letech) a o kolik méně na úrocích by zaplatil a jakou částku uhradil žalobce za tzv. překlenovací úvěr.

18. Soud zamítl pro irelevanci k řízení důkazní návrh dotazem na Českomoravskou stavební spořitelnu, neboť otázka možných finančních produktů, které by měl žalobce k dispozici, kdyby disponoval částkou 270 000 Kč, nemůže sama o sobě vést k prokázání příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalované a majetkovou škodou žalobce spočívající v zaplacených úrocích, jak bude blíže vysvětleno dále.

19. Na základě provedeného dokazování soud činí závěr o skutkovém stavu věci tak, jak plyne z výše uvedených nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

21. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

23. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle čtvrtého odstavce téhož ustanovení, poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

26. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

27. Na základě shodného tvrzení účastníků a provedeného dokazování má soud za prokázané, že předmětné správní řízení vedené Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany, č.j. 306-00355-09-3-25, jehož účastníkem byl žalobce v roli navrhovatele, trvalo od 15.8.2008 do 30.1.2025, tedy 16 let a 5 měsíců a 14 dnů.

28. Soud tak s ohledem na provedené dokazování podstatným obsahem daného správního spisu zhodnotil průběh toto řízení co do své délky jako řízením zjevně nepřiměřeným. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že na správní řízení a na něj navazující soudní řízení je třeba považovat za jeden celek, a hledí se na něj jako na řízení od okamžiku zahájení rozhodování ve věci až do okamžiku konečného rozhodnutí ve věci - teprve v takovém okamžiku je totiž věc "projednána" ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. To samozřejmě jednotlivcům nebrání domáhat se dílčí náhrady újmy za konkrétní úsek takto chápaného řízení (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 6.4.2021, sp.zn. IV. ÚS 3299/20). Ve věci žalobce, ke které se vztahuje uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy, bylo konečným rozhodnutím usnesení Nejvyššího správního soudu, které nabylo právní moci 30.1.2025 a kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalobce. Žaloba v této věci byla podána 25.3.2025, tedy v rámci šestiměsíční promlčecí lhůty. Námitka promlčení vznesená žalovanou tak dle názoru soudu důvodná není.

29. Z výše uvedených důvodů pak soud dospěl k závěru, že je zde dán odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb.

30. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3889/2009, nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009), jakož i stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 - 20 000 Kč za každý další rok řízení., za první dva roky však v částce poloviční.

31. Pro posuzované řízení soud dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění ve výši 17 000 Kč za rok trvání daného řízení, neboť na tom byla mezi účastníky shoda. Spor byl pouze o to, zda za první dva roky má být přiznáno zadostiučinění v částce poloviční, kdy žalovaná takovou redukci s odkazem na Stanovisko provedla, s čímž žalobce nesouhlasil, neboť má za to, že taková redukce se uplatní pouze u soudních a nikoli správních řízení, která mají zákonem stanovené lhůty pro rozhodnutí. Soud se ztotožnil s žalovanou, že redukce na poloviční výši za první dva roky řízení se uplatní rovněž pro správní řízení, neboť je odrazem úvahy, že každé řízení nějakou dobu trvá. Z judikatury Nejvyššího soudu pak nevyplývá jakákoli výjimka pro správní řízení. Tato redukce se tak uplatní i ve zde posuzované věci tak, jak ji provedla žalovaná. Soud tak dospěl k základní částce odškodnění ve výši 262 705,25 Kč. Tuto pak podrobil kritériím uvedeným citovaném Stanovisku.

32. Soud přisvědčil obranném tvrzení žalované, že základní částku je třeba snížit z důvodu skutkové i právní složitosti, o čemž ostatně mezi účastníky sporu nebylo. Žalovaná však provedla snížení z tohoto důvodu o 40 %, což soud s ohledem na prokázaný průběh řízení neshledal adekvátním. Soud se ztotožnil s žalobcem, že v této věci je přiměřené snížit základní částku o 20 % z důvodu složitosti věci, přičemž přitom přihlédl k tomu, že podkladem pro rozhodnutí bylo větší množství listinných podkladů pro výpočet ušlého platu žalobce, ve věci bylo vyslýcháno 6 svědků a pokud jde o právní složitost, ze správního spisu je zřejmé, že bylo nutné provést dopočet platu za velké množství přesčasových služeb. Přesto však soud ve věci neshledal žádnou významnou složitost, ať již skutkovou, právní, či procesní, pro kterou by mohla být základní částka dále snižována. Ve věci nebyl proveden žádný znalecký posudek, nebylo doručováno do ciziny, počet vyslýchaných svědků rovněž nijak zásadně nevybočoval. Z průběhu řízení, jak byl prokázán obsahem správního spisu, naopak vyplývá, že délka řízení byla způsobena v zásadě opakovaným rušením správních rozhodnutí správními soudy pro nepřezkoumatelnost nebo nezákonnost, přihlédl přitom i ke skutečnosti, že i nadřízený správní orgán opakovaně stanovil správnímu orgánu I. stupně lhůtu k vydání rozhodnutí pro jeho nečinnost.

33. Pokud jde o snížení základní částky z důvodu, že řízení probíhalo ve 4 stupních, shledal soud přiměřeným snížení z tohoto důvodu o 20 %, v tomto ohledu se tak rovněž ztotožnil s žalobcem. Žalovanou navrhované snížení o dalších 40 % soud adekvátním neshledal, přihlédl přitom k tomu, že nutnost projednání věci ve čtyřech instancích způsobila do značné míry sama žalovaná tím, že žádosti žalobce opakovaně zamítala, přičemž tak činila nepřezkoumatelným či nezákonným způsobem. Čtvrtý stupeň, tedy kasační stížnost, kterou projednal Nejvyšší správní soud, pak byla podána ze strany žalované, avšak nedůvodně. Objektivně tedy lze konstatovat, že délka řízení byla dána i projednáním věci ve čtyřech instancích, nicméně snížení základní částky o 40 % s ohledem na prokázané okolnosti této věci soud přiměřeným neshledává.

34. Shodně pak účastníci uvedli, že je na místě zvýšit základní částku pro zvýšený význam řízení pro žalobce. S tím se soud ztotožňuje, neboť řízení se týkalo doplatku platu, tedy jde o věc obdobnou věci pracovněprávní, přičemž šlo rovněž o poměrně vysokou částku (doplaceno bylo nakonec přes 200 000 Kč bez příslušenství). U vojáka z povolání má navíc výše poskytovaného platu dopad i do výsluh. Soud tak shledal ve shodě s žalovanou adekvátní navýšit základní částku o 30 % pro zvýšený význam řízení pro žalobce.

35. Žádné další důvody pro modifikaci základní částky soud neshledal, celkově tak soud dospěl k závěru, že základní částku je třeba snížit o 10 % (-20% - 20 % + 30 %). Základní částku 262 705,25 Kč tak soud ponížil o 10 %, žalobci tak náleží náhrada nemajetkové újmy ve výši 236 434,72 Kč. Žalovaná žalobci vyplatila částky 122 322,38 Kč a 9058,9 Kč, zbývá tak uhradit částku 105 053,45 Kč. Soud přiznal žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 97 806,33 (částka vztahující se k původně předběžně uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy do 5.1.2024) ve výši 12,75 % ročně od 18.12.2024 do zaplacení a z částky 7 247,12 Kč (což je částka, kterou je žalovaná povinna doplatit za období od 6.1.2024 do 30.1.2025, kterou však žalobce předběžně uplatnil u žalované až 16.5.2025 a žalovaná 17.10.2025 v této části plnit odmítla) od 18.10.2025 (soud se při vyhlášení rozsudku dopustil zjevné chyby při stanovení data prodlení 10.10.2025 namísto správného data 18.10.2025, které je odvozeno ode dne, kdy žalovaná odmítla plnit další částku za správní řízení trvající od 6.1.2024 do 30.1.2025, soud proto v tomto rozsudku provedl opravu dle ust. § 164 o.s.ř.) do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. V tomto rozsahu tak soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu soud žalobu v části náhrady nemajetkové újmy zamítl (výrok II.).

36. Pokud jde o náhradu majetkové škody spočívající v nákladech právního zastoupení žalobce ve správním řízení, dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok důvodný není. Žalobce tvrdí, že uhradil svému právnímu zástupci celkem 18 úkonů právní služby, které požaduje na žalované nahradit v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým správním řízením. V žalobě pak uvedl, že požaduje úhradu úkonů učiněných od roku 2012 do roku 2024. Dle ust. § 31 odst. 1 OdpŠ však lze požadovat pouze úhradu těch nákladů, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. V dané věci spočíval nesprávný úřední postup v nepřiměřené délce řízení. Z úkonů učiněných po roce 2012 (které žalobce dle svého tvrzení požaduje) ve správním řízení by bylo možno považovat za úkon k odstranění nepřiměřené délky řízení Žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti z 31.10.2016. Ostatní úkony představují zcela běžné úkony v rámci správního řízení, které nelze uplatnit z titulu náhrady škody dle ust. § 31 odst. 1 OdpŠ. Žalobce však přes poučení soudu neprokázal výši škody spočívající v úhradě nákladů právní služby – sepis Žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti z 31.10.2016. Žalobce na výzvu soudu reagoval tak, že mandátní smlouvou byla dohodnuta odměna 3100 Kč + 300 Kč + DPH, avšak v dané věci s ohledem na tvrzení o 18 úkonech právních služby žalobce uhradil za jeden úkon 2.630 Kč vč. DPH. Současně pak uvedl, že právní úkon sepis žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti z 31.10.2016 byl uhrazen platbou ze dne 22.12.2016 ve výši 2267 Kč, kterou byly uhrazeny celkem dva úkony právní služby, a na jmenovaný úkon tak připadala částka 1133,5 Kč. Pokud jde o úkon z 11.5.2010 Stanovisko odvolatele k pokračování odvolacího řízení - urgence činnosti odv. Orgánu, který však byl učiněn před rokem 2012, nicméně ani u tohoto úkonu žalobce přes poučení soudu neprokázal, jaký náklad mu v souvislosti s ním vznikl. Žalobce odkázal na platbu z 12.12.2012, kterou mělo být uhrazeno celkem 6 úkonů včetně úkonu z 11.5.2010. To však z provedených transakcí nevyplývá a navíc zde není mezi provedením tohoto úkonu a tvrzenou platbou ani časová souvislost, a nadto, shodně jako je již uvedeno výše, žalobce ve svých tvrzeních uvádí částku 1250 Kč za tento úkon, ačkoli dříve uváděl s odkazem na mandátní smlouvu částku 3100 Kč + 300 Kč + DPH a následně částku 2.630 Kč vč. DPH s ohledem na počet provedených úkonů a celkově vynaloženou částku 47 344,80 Kč. S ohledem na výše uvedené soud konstatuje, že tvrzení žalobce jsou zcela nekonzistentní, vnitřně rozporná a soudu tak přes poskytnuté poučení není zřejmé, zda žalobce v souvislosti se sepisem dvěma výše uvedenými úkony nějaký náklad právní služby vynaložil, případně v jaké výši. Proto soud žalobu v části majetkové škody vyčíslené částkou 47 344,80 Kč zamítl.

37. Pokud jde o druhou část majetkové škody spočívající v uhrazených úrocích za překlenovací úvěr, neshledal soud příčinnou souvislost mezi tvrzenou újmu žalobce a nesprávným úředním postupem žalované. Žalobce tvrdil, že v roce 2011 v souvislosti s dospíváním syna potřeboval rozšířit bydlení a koupil tak se svou manželkou garsoniéru v k.ú. , adresa, , obec , adresa, za kupní cenu 750 000 Kč, přičemž touto částkou nedisponoval a byl nucen ji pořídit prostřednictvím úvěrového financování. Žalobce má za to, že právě nepřiměřená délka řízení o doplatek platu vedla k tomu, že žalobce nedisponoval dostatečnou částkou k akontaci hypotečního úvěru a musel zvolit méně výhodnou formu financování prostřednictvím meziúvěru, u kterého se nejprve hradí úroky a jistina se nesnižuje. V této souvislosti má za to, že uhradil „zbytečně“ úroky ve výši 184 462,50 Kč. Soud má za to, že ani po poučení dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. žalobce neprokázal, že podstatnou příčinou úhrady úroků ve výši 184 462,50 Kč byl právě nesprávný úřední postup žalované spočívající v nepřiměřené délce správního řízení o doplatku platu žalobce. Ze skutečnosti, že část platu žalobce za roky 2005 – 2008 byla doplacena až se značným zpožděním na základě žádosti žalobce, o které bylo rozhodnuto v nepřiměřeně dlouhém správním řízení, nelze dovodit, že právě dlouhotrvající správní řízení o doplatku platu vedlo k nutnosti žalobce hradit vyčíslené úroky.

38. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a je-li tak doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez jehož existence by škodný následek nevznikl. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2021, sp.zn. 30 Cdo 883/2021).

39. Z provedených důkazů je zřejmé, že příčinou úhrady úroků, ve kterých žalobce spatřuje svou újmu, bylo dobrovolné rozhodnutí žalobce a jeho manželky pořídit nový byt v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , a financovat kupní cenu konkrétní formou úvěrového financování. Jejich svobodné rozhodnutí o koupi bytu přitom zjevně nikterak nesouvisí se správním řízením vedeným žalovanou a případné negativní důsledky spojené s tímto rozhodnutím nelze na žalovanou přenášet. Žalobce se svou manželkou učinili rozhodnutí o koupi bytu v roce 2011, tedy v době, kdy o doplatku platu žalobce ještě nebylo pravomocně rozhodnuto a nebylo zřejmé, zda a jaký doplatek bude žalobci náležet. Jinými slovy, žalobce se zavázal k úvěru za účelem financování kupní ceny bytu bez ohledu na existenci nepřiměřeně dlouhého správního řízení. Navíc není vůbec zřejmé, že v případě, že by doplatky platu byly vyplaceny v rámci správního řízení při dodržení zákonných lhůt k vydání rozhodnutí, byly by tyto finance použity v roce 2011 právě na financování předmětného bytu. Soud tak má za to, že správní řízení nebylo právně relevantní příčinou vzniku takto tvrzené škody. Pro úplnost soud dodává, že prodlení s vyplacením doplatku platu bylo žalobci kompenzováno přiznaným zákonným úrokem z prodlení, který kompenzuje oprávněným osobám ztrátu vyplývající z toho, že se jim finančního plnění dostává později, než na něj vznikl nárok. Dlužno dodat, že v případě žalobce tento vyplacený úrok z prodlení činil přes 340 000 Kč. Z výše uvedených důvodů soud žalobu i v této části uplatněného nároku na náhradu majetkové škody zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval za situace dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobce byl procesně z větší části neúspěšným, kdy jeho plný procesní úspěch v nároku na náhradu nemajetkové újmy (výrok I.) je nutno porovnat s jeho úplným procesním neúspěchem v nároku na náhradu majetkové škody (výrok III.). Procesní úspěch žalované činí 70 %, zatímco procesní úspěch žalobce činí 30 %. Žalobce tak je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 %. Ty soud žalované přiznal dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ze dne 23. 9. 2015 za vyjádření k žalobě ze dne 22. 4. 2025, přípravu účasti na jednání dne 26. 5. 2025, účast na jednání dne 26. 5. 2025, vyjádření k replice žalobce ze dne 18. 8. 2025, sdělení o vypořádání žádosti žalobce ze dne 3. 11. 2025, přípravu účasti na jednání dne 26. 11. 2025, účast na jednání dne 26. 11. 2025, celkem tedy 7 úkonů á 300 Kč = 2.100 Kč, z čehož 40 % činí 840 Kč. Vyúčtovaný úkon za sepis žádosti o zaslání repliky soud neuznává jako účelně vynaložený úkon, neboť tímto se žalovaná nevyjadřovala ve věci samé.