4 C 8/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro vydání bezdůvodného obohacení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 90 971,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 90 971,11 Kč od 24.12.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 431 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11.1.2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 90 971,11 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. V žalobě tvrdila, že vyplatila žalovanému na základě rozsudku [název soudu] ze dne 3.6.2020 ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 24.6.2019, č.j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího usnesení ze dne 28.6.2019, č.j. [číslo jednací] částku 90 971,11 Kč (jistina ve výši 65 100 Kč a úroky z prodlení ve výši 25 871,11 Kč). Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl rozsudek [název soudu] ze dne 3.6.2020, č.j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena [název soudu] k dalšímu řízení. Rozsudkem [název soudu] ze dne 21.7.2021, č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnutí [název soudu] změněno tak, že se žaloba o zaplacení částky 65 100 Kč s příslušenstvím zamítá. Žalobkyně tak poskytla žalovanému plnění z právního důvodu, který později odpadl a žalovaný tak byl povinen toto plnění žalobkyni vrátit. Přes opakované výzvy žalobkyně však žalovaný plnění nevrátil.

2. Následným podáním ze dne 4.2.2022 pak žalobkyně doplnila žalobu tak, že žalovaný provedl dopisem ze dne 20.1.2022 jednostranný zápočet pohledávky ze dne 20.1.2022.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalovaný nárok neuznal ani zčásti a navrhl zamítnutí žaloby. Dle tvrzení žalovaného zanikl nárok žalobkyně jednostranným zápočtem pohledávek ze dne 19.1.2022, který byl doručen žalobkyni dne 20.1.2022.

4. K dotazu soudu ohledně existence dohody nebo rozsudku soudu, kterými by byla stanovena výše jednorázové náhrady dle § 59a vodního zákona sdělil právní zástupce žalovaného, že má za to, že tento nárok plyne žalovanému ze zákona a není odvislý od dohody stran či rozhodnutí soudu.

5. Soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z kopie listiny nazvané jako jednostranný zápočet pohledávky sepsané žalovaným, doručeným žalobkyni dne 20.1.2022 soud zjistil, že tímto dopisem učinil žalovaný jednostranný zápočet pohledávky vyplývající z nároku žalovaného na jednorázovou náhradu dle ust. § 59a zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, ve výši 65 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18.7.2012 do dnešního dne, který v kapitalizované výši činí 46 443,95 Kč, proti pohledávce žalobkyně ve výši 90 971,11 Kč, kterou žalobkyně uhradila žalovanému na základě zrušeného rozsudku [název soudu] ze dne 3.6.2020, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 24.5.2019, č.j. [číslo jednací].

7. Z rozsudku [název soudu] ze dne 24.5.2019, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo žalobkyni v postavení žalované uloženo zaplatit žalovanému v postavení žalobce částku 65 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 600 Kč ve výši 7,75 % ročně od 1.1.2012 do zaplacení, z částky 18 600 Kč ve výši 8,05 % ročně od 13.2.2015 do zaplacení, z částky 27 900 Kč ve výši 8,5 % ročně od 14.6.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. byla žaloba v části nároku na zaplacení příslušenství z částky 9 300 Kč zamítnuta. Výrokem III. bylo žalobkyni uloženo, aby zaplatila žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 27 392 Kč. Z odůvodnění rozsudku soud zjistil, že žalovaný se v postavení žalobce domáhal na žalobkyni v postavení žalované vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku ve vlastnictví žalovaného p. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] o výměře [anonymizováno], [číslo] ha, který tvoří část dna vodní nádrže [anonymizováno], okres [okres]. Žalobkyně tento pozemek ve vlastnictví žalovaného pronajímá za roční nájemné ve výši 97 316 Kč. Žalovaný požadoval 10 % z takto sjednaného nájemného, neboť jeho pozemek tvoří 10 % celkové plochy pronajaté nádrže. [název soudu] uzavřel, že žalovanému náleží jednorázová náhrada za užívání vodního díla žalobkyní na pozemku ve vlastnictví žalovaného. Za účelem stanovení výše této jednorázové náhrady nechal [název soudu] vypracovat znalecký posudek na ocenění hodnoty věcného břemene, která byla stanovena částkou 151 080 Kč.

8. Z rozsudku [název soudu] ze dne 3.6.2020, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že k odvolání žalobkyně v postavení žalované byl rozsudek [název soudu] potvrzen.

9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že k dovolání žalobkyně byl rozsudek [název soudu] ze dne 3.6.2020, č.j. [číslo jednací], zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ČR vyslovil ve svém rozsudku právní názor, že aby mohla být žaloba posouzena podle příslušných ustanovení vodního zákona zakládající nárok na náhradu za omezení vlastnického práva z důvodu existence vodního díla a povinnosti vlastníka pozemku strpět jeho užívání, musela by být žaloba koncipována jako požadavek na stanovení výše jednorázové náhrady soudem za to, že je vlastník pozemku omezen ve svém vlastnickém právu už tím, že se vodní dílo na jeho pozemku vůbec nachází. V projednávané věci však žalovaný v pozici žalobce několikrát výslovně uvedl, že se podanou žalobou domáhá zaplacení poměrné části výnosů z pronájmu vodního díla, jež se z části nachází na jeho pozemku, tedy domáhá se bezdůvodného obohacení. Dovolací soud tak nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že bylo možno na základě původních skutkových tvrzení nárok žalovaného bez případného připuštění změny žaloby právně kvalifikovat jako nárok na jednorázovou náhradu za omezení vlastnického práva ve smyslu ust. § 59a vodního zákona. Jde o zcela odlišné nároky založené na odlišných skutkových tvrzeních, přičemž nárok podle vodního zákona podanou žalobou uplatněn vůbec nebyl.

10. Z rozsudku [název soudu] ze dne 21.7.2021, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že [název soudu] změnil rozsudek [název soudu] tak, že se rovněž zamítá žaloba o zaplacení částky 65 100 Kč s příslušenstvím („ Zamítavý rozsudek“). V tomto Zamítavém rozsudku [název soudu] odkázal na argumentaci Nejvyššího soudu ČR s tím, že uplatněný nárok z bezdůvodného obohacení žalovanému nenáleží, neboť § 59a vodního zákona představuje speciální úpravu k bezdůvodnému obohacení a současně uzavřel, že nárok dle § 59a vodního zákona na jednorázovou náhradu za užívání vodního díla na pozemku ve vlastnictví žalovaného uplatněn v řízení vůbec nebyl.

11. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

12. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

13. Žalovaný v postavení žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 65 100 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, když tvrdil, že žalobkyně komerčně využívá pozemek v jeho vlastnictví, který pronajímá jako vodní dílo a inkasuje za něj nájemné. Žalovaný se domáhal bezdůvodného obohacení v rozsahu 10 % ročního nájemného, které inkasuje žalobkyně za pronájem vodní nádrže [anonymizováno], neboť pozemek žalovaného tvoří právě 10 % plochy nádrže. [název soudu] žalobě z větší části vyhověl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku 65 100 Kč s příslušenstvím, byť po právní stránce posoudil nárok nikoli jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ale jako nárok na zaplacení jednorázové náhrady dle § 59a vodního zákona [název soudu] k odvolání žalobkyně rozsudek okresního soudu potvrdil. Po právní moci rozsudků tak žalobkyně žalovanému zaplatila celkově částku 90 971,11 Kč (jistina a příslušenství). K dovolání žalobkyně však byl rozsudek [název soudu] zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Zamítavým rozsudkem pak [název soudu] změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítl. Vycházel přitom ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu ČR o tom, že nárok na jednorázovou náhradu ve smyslu § 59a vodního zákona v řízení vůbec uplatněn nebyl, a současně uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení důvodný není. Na tomto základě žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k vrácení částky 90 971,11 Kč, ten však do dne podání žaloby v této věci neuhradil ničeho. Následně, po podání žaloby v této věci, uplatnil žalovaný proti pohledávce žalobkyně námitku započtení, a to své pohledávky na jednorázovou náhradu dle ust. § 59a vodního zákona ve výši 65 100 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 46 443,95, čímž dle jeho názoru pohledávka žalobkyně zanikla v plné výši.

14. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

15. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle ust. § 59a zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, Vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání.

17. Podle čl. LV zákona č. 303/2013 Sb., nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud.

18. Podle ust. § 1982 odst. 1 občanského zákoníku, dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

19. Podle ust. § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

20. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně má vůči žalovanému pohledávku ve výši 90 971,11 Kč s příslušenstvím, z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný tuto skutečnost nesporoval, naopak ji uznával, neboť proti této pohledávku započítával svou pohledávku z jiného titulu ve shodné (respektive vyšší) výši. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně plnila žalovanému na základě pravomocného rozsudku, který byl následně Nejvyšším soudem zrušen a Zamítavým rozsudkem byla následně žaloba žalovaného v původním řízení na zaplacení částky 65 100 Kč s příslušenstvím zamítnuta jako nedůvodná. Důvodem pro zamítnutí žaloby žalovaného (v původním řízení v postavení žalobce) byla neexistence uplatněného nároku žalovaného na bezdůvodné obohacení proti žalované, přičemž nárok na jednorázovou náhradu za omezení vlastnického práva, který by na straně žalovaného dán být mohl, vůbec uplatněn nebyl. Proto nezbylo [název soudu], než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně plnila žalovanému z právního důvodu, který následně odpadl, a ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku tak jde o bezdůvodné obohacení, které je žalovaný podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen žalobkyni vydat. Soud se dále zabýval uplatněnou námitkou započtení, kterou však neshledal důvodnou. Dle ust. § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Žalovaný v dané věci započítal proti pohledávce žalobkyně uplatněné v tomto řízení svou pohledávku na jednorázovou náhradu za užívání vodního díla dle ust. § 59a vodního zákoníku. Přestože v základu by žalovaný mohl mít proti žalobkyni nárok na tuto jednorázovou náhradu, její výše měla být dle čl. LV zákona č. 303/2013 Sb. sjednána mezi účastníky nebo měla být k návrhu jedné ze stran určena soudem. S ohledem na to, že výše této náhrady nebyla určena ani dohodou mezi účastníky, ani nebyl určena soudem (k této otázce soud vyzýval právního zástupce žalovaného, přičemž z jeho odpovědi vyplynulo, že výše náhrady takto stanovena nebyla), není výše této náhrady dosud stanovena. Dle názoru soudu tak jde o tzv. nejistou a neurčitou pohledávku ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, která je ze započtení vyloučena, přičemž takové započtení je relativně neplatným právním úkonem. S ohledem na to, že žalobkyně se neplatnosti započtení dovolala, soud žalobě v plném rozsahu jako důvodné vyhověl. Příslušenství bylo stanoveno dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které soud žalobkyni přiznal od 24.12.2021, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění určené žalobkyní v předžalobní výzvě.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 431 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 549 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon dle ust. §1 odst. 3 vyhlášky, a to za 5 úkonů (sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, příprava na jednání konané dne 24.3.2022, sepis doplnění žaloby ze dne 4.2.2022 a účast při jednání dne 24.3.2022), celkem tedy 1 500 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni uplatněných 300 Kč za jednání s protistranou, neboť dopis ze dne 2.2.2022 dle názoru soudu nepředstavuje jednání s protistranou ve smyslu § 1 odst. 3 písm. d) vyhlášky. Žalobkyně současně doložila cestovní výdaje spojené s cestou na jednání konané dne 24.3.2022 na trase [obec] – [obec] a zpět, tedy 2 x 123 km, při spotřebě 3,93 l /100 km, nafta, v celkové výši 1 382 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 431 Kč.