4 C 88/2012

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeno advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 793 970 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 793 970 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 793 970 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 74 265 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne [datum], domáhal stanovení povinnosti žalované, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že jako vlastník stavby na adrese [ulice a číslo], umístěné na pozemku [parcelní číslo], to vše v [obec], [katastrální uzemí], [list vlastnictví] (dále také jen„ Nemovitost“), uzavřel dne [datum] se [právnická osoba] s. r. o., [IČO], sídlem [adresa] (dále také jen„ Předchůdkyni“), smlouvu o nájmu dílčích nebytových prostor v Nemovitosti (dále také jen„ Smlouva“), konkrétně prostor [číslo] o celkové výměře užitné plochy 516 m2, sestávajících z 6 místností umístněných v přízemí Nemovitosti (dále také jen„ Nebytové prostory“). Nájem dle Smlouvy byl sjednán na dobu neurčitou. Dne [datum] vypověděl žalobce v souladu se Smlouvou nájemní vztah, přičemž tento zanikl po doručení výpovědi do datové schránky Předchůdkyně dne [datum] uplynutím dvouměsíční výpovědní doby ke dni [datum]. Předchůdkyně však nadále pokračovala v užívání Nebytových prostor, a to bez právního důvodu. Dne [datum] pak Předchůdkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o prodeji části podniku, na jejímž základě přešla na žalovanou práva a povinnosti související s převáděným podnikem, tvořeným restauračním zařízením provozovaným v Nebytových prostorech. V důsledku výše uvedených skutečností se žalobce domáhá po žalované zaplacení dlužného nájemného a dlužných úhrad za plnění poskytovaná s užíváním Nebytových prostor za období měsíce dubna 2011 ve výši 27 681 Kč, dále se žalobce po žalované domáhá vydání bezdůvodného obohacení v podobě obvyklého nájemného a úhrad spojených s užíváním Nebytových prostor za období měsíců květen 2011 až březen 2012 ve výši 53 234 Kč za jednotlivý měsíc, za období od dubna 2012 do května 2012 ve výši 54 172 Kč za jednotlivý měsíc a konečně se žalobce po žalované domáhá zaplacení dlužného nedoplatku na vyúčtování služeb spojených s užíváním Nebytových prostor z období roku 2010 (vyúčtováno v roce 2011) ve výši 72 371 Kč, přičemž celková výše požadovaného plnění činí 793 970 Kč. Žalobce požaduje rovněž úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalovaná požadované částky neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu, kterou jí a Předchůdkyni žalobce zaslal.

2. Ve smyslu podané žaloby vydal zdejší soud platební rozkaz ze dne 10. 7. 2012, č. j. 4 C 88/2012-9, jímž uložil žalované žalobcem požadovanou povinnost.

3. Proti platebnímu rozkazu podala žalovaná dne [datum] včasný odpor, jenž doplnila podáním ze dne [datum] tak, že nárok žalobce neuznává, a to ani z části. Žalovaná uvedla, že žalobce pochybil při výpočtu dlužné částky, neboť požadované částky neodpovídají reálným odběrům, kdy například požadovaná částka za odběr vody je vyšší nežli částka odpovídající skutečnému odběru. Žalovaná týmž podáním vznesla kompenzační námitku ve smyslu ust. § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když proti tvrzeným pohledávkám žalobce započetla zbylých 50 % výdajů vynaložených na zhodnocení Nebytových prostor v poměrné výši 3 684 166 Kč, přičemž tyto výdaje mají být tvořeny náklady na stavební úpravy učiněné Předchůdkyní, s nimiž žalobce souhlasil a měl rovněž projevit vůli vynaložené investice nahradit, přičemž na podporu tohoto tvrzení žalovaná předložila dopis žalobce ze dne [datum]. Žalovaná k tomuto dodala, že předložený dopis považuje za uznání dluhu ze strany žalobce. Závěrem navrhla žalovaná zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

4. Na námitku žalované reagoval žalobce podáním ze dne [datum], v němž uvedl, že zhodnocení Nebytových prostor bylo zohledněno výší nájemného a délkou trvání nájemního vztahu a tím měla být otázka vypořádání investic Předchůdkyně vypořádána. Žalobce dále odmítl, že by dopis ze dne [datum] představoval uznání dluhu a z procesní opatrnosti uplatnil námitku promlčení pohledávky žalované, jež tato započetla vůči nároku žalobce. K vlastnímu nároku žalobce uvedl, že žalovaná nijak nerozvedla tvrzení o chybném výpočtu dlužné částky a toto tvrzení ani nijak neprokázala.

5. Podáním ze dne [datum] a na jednání dne [datum] vyjádřila žalovaná pochybnost ohledně vlastní věcné legitimace a upozornila na žalobu na určení neplatnosti smlouvy o prodeji části podniku, podanou insolvenční správkyní Předchůdkyně.

6. Usnesením ze dne 28. 5. 2015, č. j. 4 C 88/2012-73, zdejší soud řízení k návrhu žalované přerušil, a to do skončení řízení o určení neplatnosti smlouvy o prodeji části podniku ze dne [datum], uzavřené mezi Předchůdkyní a žalovanou, přičemž toto řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 ICM 3158/2014. Důvodem přerušení bylo ve smyslu ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. vyjasnění otázky, jež má přímý vliv na pasivní věcnou legitimaci žalované jakožto smluvní strany tam napadané smlouvy. Usnesení o přerušení řízení ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum]. Řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 ICM 3158/2014 pak bylo skončeno rozsudkem ze dne 28. 6. 2022, č. j. 27 ICM 3158/2014-324, jenž nabyl právní moci dne [datum].

7. Po odpadnutí důvodu k přerušení řízení zdejší soud nařídil ve věci jednání na den [datum], k němuž předvolal účastníky řízení. K nařízenému jednání se dostavil právní zástupce žalobce, nikoliv však žalovaná, jíž bylo doručení předvolání vykázáno ke dni [datum].

8. Z Rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2022, č. j. 27 ICM 3158/2014-324, soud zjistil, že žaloba na určení neplatnosti smlouvy o prodeji části podniku ze dne [datum], uzavřené mezi Předchůdkyní a žalovanou, byla zamítnuta, když v řízení nebylo ze strany insolvenční správkyně Předchůdkyně prokázáno, že by převodem podniku na žalovanou došlo k podstatné změně ve skladbě využití nebo určení majetku Předchůdkyně coby dlužníka v úpadku nebo k nikoliv zanedbatelnému zmenšení tohoto majetku, v důsledku čehož by bylo možno ve smyslu ust. § 111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „i. z.“), hovořit o porušení povinnosti dlužníka v úpadku.

9. Z Výpisu z katastru nemovitostí žalobce, LV [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], soud zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem bytového domu [adresa], umístěného na pozemku [parcelní číslo], to vše v [obec], [katastrální uzemí].

10. Ze Smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] a k ní přiloženého Výpočtového listu nájmu platného od srpna 2007 soud zjistil, že žalobce se [právnická osoba] s. r. o., [IČO], sídlem [adresa], uzavřel smlouvu o nájmu nebytových prostor [číslo] o celkové výměře užitné plochy 516 m2, sestávajících z 6 místností umístněných v přízemí domu [adresa], umístěného na pozemku [parcelní číslo], to vše v [obec], [katastrální uzemí]. Nájemné bylo stanoveno ve výši 1 025 Kč za m2, přičemž celková měsíční splátka nájemného činí 44 075 Kč Smlouvou se Předchůdkyně zavázala hradit žalobci rovněž zálohy za služby a energie stanovené ve výpočtovém listu, který tvoří nedílnou součást Smlouvy. Nájemné i k němu přináležející úhrady dále stanovoval žalobce dle čl. IV. Smlouvy. Dle přiloženého výpočtového listu činila měsíční úhrada za vodné a stočné 3 000 Kč a měsíční úhrada za ostatní služby činila 859 Kč.

11. Z Vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním Nebytových prostor za období od [datum] do [datum] týkající se [právnická osoba] soud zjistil, že Předchůdkyni vznikl v rámci užívání Nebytových prostor v roce 2010 nedoplatek na službách poskytovaných s užíváním Nebytových prostor ve výši 72 371 Kč.

12. Z Žádosti o povolení splátek dlužného nájemného ze dne [datum], z Uznání dluhu ze dne [datum] a z Uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že Předchůdkyně uznala svůj dluh vůči žalobci z titulu dlužného nájemného Nebytových prostor, mimo jiné dlužné nájemné za měsíc duben 2011.

13. Z Výpočtového listu nájmu platného od dubna 2011 soud zjistil, že počínaje měsícem dubnem 2011 stanovil žalobce měsíční nájemné za Nebytové prostory částkou 49 375 Kč, měsíční úhradu za vodné a stočné částkou 3 000 Kč a měsíční úhradu za další služby částkou 859 Kč.

14. Z Výpovědi z nájmu nebytových prostor ze dne [datum] a z Doručenky do datové schránky Předchůdkyně soud zjistil, že žalobce vypověděl v souladu se Smlouvou nájemní vztah uzavřený s Předchůdkyní, přičemž tato výpověď byla Předchůdkyni doručena dne [datum].

15. Z Upomínky k zaplacení dlužného nájemného ze dne [datum] včetně vyúčtování ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval Předchůdkyni k úhradě dluhu z nájemní smlouvy k Nebytovým prostorům ve výši 682 690 Kč.

16. Ze Smlouvy o prodeji části podniku ze dne [datum] uzavřené mezi Předchůdkyní a žalovanou, včetně přílohy, a z Oznámení o prodeji části podniku Předchůdkyně ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] převedla Předchůdkyně na žalovanou podnik, zahrnující restaurační zařízení s provozem na adrese [adresa]. Dle čl. 3 zmíněné smlouvy pak byla na žalovanou převedena rovněž všechna práva a závazky související s podnikem, mimo jiné závazky k [datum] v podobě dlužného nájemného vůči žalobci (příloha č. 1G). O této skutečnosti byl žalobce vyrozuměn.

17. Z Dopisu žalobce žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce v důsledku vyrozumění o prodeji části podniku vyzval žalovanou k úhradě dlužného nájemného a souvisejících úhrad ve výši celkem 685 626 Kč.

18. Z Výpočtového listu nájmu platného od dubna 2012 soud zjistil, že počínaje měsícem dubnem 2012 stanovil žalobce měsíční nájemné za Nebytové prostory částkou 50 313 Kč, měsíční úhradu za vodné a stočné částkou 3 000 Kč a měsíční úhradu za další služby částkou 859 Kč.

19. Z Vyúčtování ze dne [datum] soud zjistil, že tento vyčíslil výši své pohledávky na částku celkem 793 970 Kč.

20. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

21. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

22. Žalobce coby pronajímatel uzavřel se [právnická osoba] s. r. o., [IČO], sídlem [adresa], coby nájemcem smlouvu o nájmu nebytových prostor [číslo] o celkové výměře užitné plochy 516 m2, sestávajících z 6 místností umístněných v přízemí domu [adresa], umístěného na pozemku [parcelní číslo], vše v [obec], [katastrální uzemí]. Nájemné i k němu přináležející zálohy za služby spojené s užíváním Nebytových prostor stanovoval žalobce dle čl. IV. Smlouvy, kdy v rozhodném období měsíce dubna 2011 činila výše nájemného 49 375 Kč, vodné a stočné 3 000 Kč a úhrada za ostatní služby 859 Kč. V průběhu smluvního vztahu se Předchůdkyně opakovaně dostávala do prodlení s úhradou nájemného a dalších úhrad. V roce 2010 vznikl Předchůdkyni nedoplatek na službách poskytovaných s užíváním Nebytových prostor ve výši 72 371 Kč, který jí žalobce vyúčtoval. Předchůdkyně opakovaně svůj dluh vůči žalobci uznávala, v rozhodném období pak uznala dluh z titulu splatného nájemného za měsíc duben 2011. Počínaje měsícem dubnem 2011 pak žalobce navýšil měsíční nájemné na částku 49 375 Kč. Dne [datum] vypověděl žalobce nájemní vztah s Předchůdkyní, který tak zanikl ke dni [datum]. Dne [datum] pak žalobce vyzval Předchůdkyni k úhradě dlužného nájemného a souvisejících úhrad ve výši celkem 682 690 Kč. Následně, dne [datum], došlo na základě smlouvy o prodeji části podniku, uzavřené mezi Předchůdkyní a žalovanou, k převodu podniku - restauračního zařízení s provozem na adrese [adresa]. Dle čl. 3 zmíněné smlouvy pak byla na žalovanou převedena rovněž všechna práva a závazky související s podnikem, mimo jiné závazky existující k [datum] v podobě dlužného nájemného vůči žalobci. O této skutečnosti byl vyrozuměn žalobce, jenž v důsledku této skutečnosti vyzval žalovanou ke splnění na ni přešlé peněžité povinnosti. Vyúčtováním platným od dubna 2012 pak žalobce stanovil měsíční nájemné za Nebytové prostory částkou 50 313 Kč, měsíční úhradu za vodné a stočné částkou 3 000 Kč a měsíční úhradu za další služby částkou 859 Kč. Žalovaná užívala Nebytové prostory od převodu podniku až do konce rozhodného období, tedy do [datum].

23. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

24. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

25. Podle ust. § 720 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 27. 5. 2011 (dále jen„ s. o. z“), nájem a podnájem nebytových prostor je upraven zvláštním zákonem.

26. Podle ust. § 3 věta první zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění činném od [datum] (dále jen„ zákon o nájmu“), nájem vzniká na základě písemné nájemní smlouvy, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné nebytový prostor do užívání.

27. Podle ust. § 7 zákona o nájmu, není-li výše nájemného nebo úhrada za podnájem upravena obecně závazným právním předpisem, stanoví se dohodou (odst. 1). Není-li dohodnuto jinak, nájemné spolu s úhradou za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru se platí v měsíčních splátkách předem vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního měsíce (odst. 2).

28. Podle čl. IV odst. 1 Smlouvy se Nájemce zavazuje platit za pronajaté prostory specifikované v čl. I této smlouvy dohodnuté nájemné v této výši: 1 025 Kč za 1 m2 ročně. Celkové roční nájemné činí za 516 m2 částku 528 900 Kč. Takto dohodnuté nájemné bude placeno ve formě měsíčních splátek ve výši 44 075 Kč, a to bankovním převodem nebo hotově.

29. Podle čl. IV odst. 4 Smlouvy Nájemce souhlasí s tím, že pronajímatel již bez dalšího jednání jednostranným oznámením zvýší vždy k 1. 4. kalendářního roku nájemné o částku odpovídající míře inflace vyhlášené ČSÚ za předchozí kalendářní rok. Takto bude nájemné zvyšováno v každém kalendářním roce po celou dobu trvání nájemního vztahu a nájemce se zavazuje takto zvyšované nájemné platit.

30. Podle čl. VI. odst. 2 Smlouvy nájemní vztah mezi účastníky této smlouvy lze ukončit písemnou výpovědí bez udání důvodu danou kterýmkoliv účastníkem, přičemž byla dohodnuta dvouměsíční výpovědní lhůta, která počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po dni, ve kterém byla výpověď doručena druhému účastníkovi.

31. Podle ust. § 451 s. o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Přitom bezdůvodné obohacení na úkor vlastníka vzniká i užíváním jeho věci (bytu, nemovitosti) bez právního důvodu. Neoprávněný uživatel tak získává majetkový prospěch, odpovídající částce obvykle vynakládané v daném místě a čase na užívání takové věci, např. formou nájmu (srov. ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2009).

32. Podle ust. § 476 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném od 1. 4. 2003 (dále jen„ obch. z.“), smlouvou o prodeji podniku se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu.

33. Podle ust. § 477 odst. 1 obch. z. na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Přitom práva a závazky (povinnosti) ze závazkových vztahů přecházejí na kupujícího bez ohledu na to, zda se řídí obchodním nebo občanským zákoníkem. Nezáleží ani na tom, zda právním důvodem jejich vzniku byla smlouva nebo jiná skutečnost (např. porušení povinnosti nebo prohlášení o převzetí ručení). Na kupujícího přecházejí ze zákona i práva a závazky z pojistných smluv a ze smluv nájemních (srov. ŠTENGLOVÁ, I. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010).

34. Podle ust. § 101 s. o. z., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 35. § 110 odst. 1 s. o. z., bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

36. Podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

37. Podle ust. § 135 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odst. 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odst. 2).

38. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou věcné legitimace žalované. Soud ve smyslu ust. § 135 o. s. ř. vyšel z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2022, č. j. 27 ICM 3158/2014-324, jímž byla žaloba na určení neplatnosti smlouvy o prodeji části podniku ze dne [datum], uzavřené mezi Předchůdkyní a žalovanou, zamítnuta. Platnost smlouvy o prodeji části podniku tak nebyla zpochybněna a lze uzavřít, že i s ohledem na výčet závazků uvedených v příloze smlouvy o prodeji části podniku, mezi nimiž je uvedené nájemné splatné žalobci, došlo ve smyslu ust. § 477 odst. 1 obch. z. k převodu peněžité povinnosti, která je předmětem sporu v této věci, z Předchůdkyně na žalovanou. Obrannou námitku o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované tak soud neshledal důvodnou.

39. Soud se dále zabýval kompenzační námitkou vznesenou Předchůdkyní ve smyslu ust. § 98 o. s. ř., kdy Předchůdkyně proti pohledávkám žalobce započetla jí tvrzenou pohledávku z titulu nákladů na stavební úpravy Nebytových prostor, jimiž mělo dojít ke zhodnocení majetku žalobce. Ve smyslu ust. § 101 s. o. z. je však nutno s ohledem na námitku promlčení vznesenou žalobcem uzavřít, že tato tvrzená pohledávka žalované, i kdyby existovala, je promlčena. Předchůdkyně sama uvedla, že ji o oprávněnosti jí tvrzené pohledávky ubezpečil žalobce dopisem ze dne [datum]. Nejpozději k tomuto dni tak Předchůdkyně mohla uplatnit své právo poprvé. Pokud tak Předchůdkyně učinila až v podání ze dne [datum], učinila tak po uplynutí promlčecí lhůty, a to i v případě, že by dopis žalobce ze dne [datum] představoval uznání dluhu a promlčecí lhůta by tak dle § 110 s. o. z. činila 10 let.

40. Soud se dále zabýval důvodností uplatněného nároku a došel k závěru, že na základě uzavřené Smlouvy byla Předchůdkyně žalované ve smyslu ust. § 3 a 7 zákona o nájmu povinna platit za užívání Nebytových prostor nájemné a k němu přináležející úhrady, což však nečinila řádně a včas, když se dostávala opakovaně do prodlení s úhradou obou plateb, jež v rozhodném období od dubna 2011 navýšil žalobce ve smyslu čl. IV odst. 4 Smlouvy na 49 375 Kč za nájemné měsíčně, na 3 000 Kč za měsíční úhradu za vodné a stočné a na 859 Kč za měsíční úhradu za další služby, od dubna 2012 pak žalobce zvýšil toliko nájemné na částku 50 313 Kč měsíčně. V části dluhu za nájemné pro měsíc duben 2011 dokonce Předchůdkyně svůj dluh uznala a je tak povinna uhradit žalobci dlužné nájemné spolu s dalšími úhradami za duben 2011 v žalobcem požadované výši 27 681 Kč a dále za období od května 2011 do července 2011 ve výši 53 234 Kč měsíčně. Žalobce následně platně vypověděl Smlouvu, čímž došlo k zániku závazku ke dni [datum]. Užívala-li Předchůdkyně (do [datum]) či žalovaná (od [datum] do [datum]) Nebytové prostory po tomto datu, činily tak bez právního důvodu a jsou povinny ve smyslu ust. § 451 s. o. z. vydat žalobci bezdůvodné obohacení představující obvyklé nájemné spolu s dalšími úhradami ve výši 53 234 Kč měsíčně počínaje měsícem srpnem 2011 a ve výši 54 172 Kč počínaje měsícem dubnem 2012. Soud tak stanovené bezdůvodné obohacení považuje s ohledem na okolnosti případu a mechanismus výpočtu nájemného a úhrad spojených s užíváním restaurace za přiměřenou. [příjmení] samotné dlužné nájemné a bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna uhradit rovněž vyúčtovaný nedoplatek za služby související s užíváním Nebytových prostor za rok 2010 ve výši 72 371 Kč, jenž žalobce žalované vyúčtoval skrze vyúčtování vyhotovené správcem se splatností ke dni [datum]. Předchůdkyně sice ve svém vyjádření ze dne [datum] namítla, že částky uvedené ve vyúčtování neodpovídají reálné spotřebě, neboť například vyúčtovaná spotřeba vody nekoresponduje se skutečností, Předchůdkyně ani žalovaná však neuvedla, v čem konkrétně spatřuje pochybení ve vyúčtování služeb spojených s nájmem Nebytového prostoru, ani nenavrhla důkazy k prokázání této obranné námitky. S ohledem na to, že žalovaná, ač řádně předvolána k jednání dne [datum], se k tomuto jednání nedostavila a nemohlo se jít tak dostat dobrodiní poučení dle ust. § 118a o. s. ř., vyhověl soud žalobě i v rozsahu nedoplatku za služby souvisejícími s užíváním Nebytových prostor za rok 2010 ve výši 72 371 Kč. Ve smyslu výše uvedených závěrů ohledně platnosti smlouvy o prodeji části podniku pak přešly veškeré peněžité povinnosti Předchůdkyně existující do [datum] na žalovanou, přičemž Předchůdkyně (a následně ani žalovaná) na tyto závazky neplnila ani přes žalobcem zaslanou výzvu k plnění ze dne [datum]. Od [datum] (po převodu podniku) pak užívala předmětné prostory sama žalovaná, bez právního důvodu, a za jejich užívání nehradila žádné platby, a to minimálně do konce žalovaného období, tedy do konce května 2012. Proto soud shledal žalobu důvodnou v plném rozsahu a žalobě tak vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 39 700 Kč, dále z nákladů samotného žalobce v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka v souhrnné výši 900 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, žaloba, vyjádření k odporu), a dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému po převzetí zastoupení žalobce náleží odměna v souhrnné výši 28 556 Kč, stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 793 970 Kč sestávající z částky 11 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 11 500 Kč za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 600 Kč ve výši 4 956 Kč. Žalobci dále přísluší náhrada výdajů vzniklých v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] na jednání soudu jeho právním zástupcem v souhrnné výši 4 331,33 Kč, a to konkrétně jako náhrada cestovného za 410 ujetých km (trasa [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem [registrační značka]) v částce 3 331,33 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,1 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.) podle § 13 a. t., a dále jako náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. DPH z těchto náhrad pak činí částku ve výši 909,58 Kč Celkem tak bylo lze přiznat žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 74 396,91 Kč, nicméně tento vyčíslil jeho náklady toliko částkou ve výši 74 265 Kč, proto soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení právě částku ve výši 74 265 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalované zaplatit žalobci náklady řízení na účet jeho právního zástupce.