5 C 112/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Lenkou Lukešovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , ak. mal., narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Mgr. A. Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k jednotce , Anonymizováno, , vymezené v bytovém domě , adresa, v obci , adresa, , část obce , adresa, , na pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, m², k níž náleží ideální spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy bytového domu č.p. , Anonymizováno, a na pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, m² v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, , na LV č. , hodnota, a číslo , hodnota, , se zrušuje.

II. Jednotka , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byt, vymezená v bytovém domě , adresa, čp., , Anonymizováno, , obec , adresa, , část obce , adresa, a na pozemku parc. č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, m², k níž náleží ideální spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy bytového domu čp. , Anonymizováno, a na pozemku parc. č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, m² v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, , na LV č. , hodnota, a číslo , hodnota, se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce.

III. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k jednotce , Anonymizováno, /25, Anonymizováno, ateliér, vymezené v bytovém domě , adresa, v obci , adresa, , část obce , adresa, na pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, m², k níž náleží ideální spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy bytového domu čp. , Anonymizováno, a na pozemku parc. č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, m², v obci , adresa, katastrálním území , adresa, , vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, , na LV č. , hodnota, a , Anonymizováno, , se zrušuje.

IV. Jednotka , Anonymizováno, ateliér, vymezená v bytovém domě , adresa, , obec , adresa, , část obce , adresa, na pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, m², k níž náleží ideální spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy bytového domu čp. , Anonymizováno, a na pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, m² v obci , adresa, katastrální území , adresa, , vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, na LV č. , hodnota, a , Anonymizováno, se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu ve výši 2 312 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu 18. 11. 2022 domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem uvedeným ve výroku I. a III. tohoto rozsudku. Uvádí, že nemovitosti byly součástí společného jmění žalobce a jeho manželky, zemřelé dne 15. 7. 2018. V důsledku vypořádání společného jmění manželů v rámci dědického řízení se na základě usnesení č.j. , spisová značka, ze dne 10. 2. 2021 stal žalobcem vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti ¾ a žalovaný vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti ¼ na nemovitostech. Mezi žalobcem a žalovaným vyvstaly nepřekonatelné rozpory, kvůli nimž nejsou schopni dohodnout se na společné správě nemovitých věcí. Žalovaný (jakožto žalobce) podal proti žalobci (jakožto žalovanému) žalobu na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí žalobcem a řízení je vedeno u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Vzhledem k tomu, že nemovitosti jsou obývány a užívány výlučně žalobcem, který je vlastníkem většího spoluvlastnického podílu, v nemovitostech dlouhodobě žije a tvoří, má k nim silný vztah, navrhl žalobce, aby soud rozhodl tak, že žalobce se stane výlučným vlastníkem nemovitých věcí a uhradí žalovanému vypořádací podíl. Jelikož je žalovaný nepominutelným dědicem žalobce, lze dle vyjádření žalobce z 22. 2. 2023 předpokládat, že i pokud budou nemovitosti přikázány do vlastnictví žalobce, v budoucnu přejdou do vlastnictví žalovaného a jeho potomků děděním. Žalobce závěrem navrhoval přikázání obou nemovitostí so svého výlučného vlastnictví, když tvrdil, že disponuje prostředky pro vyplacení podílů žalovaného.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se po smrti matky snažil žalobce podporovat a pomáhat mu, vztahy se však zhoršily poté, co žalovaný odmítl podepsat žalobcem navrhovanou dědickou dohodu, kterou by žalobce získal podíly, které měl v dědickém řízení žalovaný nabýt po matce. Žalovaný dá uvedl, že žalobce mu odmítá nemovitosti zpřístupnit, za jejich užívání žalovanému nic neplatí a svého postavení většinového spoluvlastníka zneužívá. Žalovaný s návrhem žalobce nesouhlasí, v podání z 4. 1. 2023 a 14. 4. 2023 uvádí, že má zájem o odkoupení podílů žalobce. Nemovitosti chce zachovat pro své děti a další generace. To, že nemovitosti v budoucnu na žalovaného či jeho děti přejdou děděním, žalovaný považuje za nepravděpodobné. V průběhu řízení se návrhy žalovaného ohledně možného vypořádání spoluvlastnictví měnily. Nejprve navrhoval přikázání obou nemovitostí do svého vlastnictví, poté přikázání ateliéru do vlastnictví žalobce a bytu do vlastnictví žalovaného, a to za současného zřízení věcného břemene doživotního bezplatného užívání bytu pro žalobce, později souhlasil s přikázáním obou nemovitostí do vlastnictví žalobce, a nakonec navrhoval přikázání bytu do vlastnictví žalobce a ateliéru do vlastnictví žalovaného, když tvrdil, že má zajištěny prostředky pro vyplacení spoluvlastnického podílu žalobce z ateliéru. Uvedl (21. 5. 2024), že byt postavilo v padesátých letech tehdejší , Anonymizováno, pro účely přidělování svým zaměstnancům. Byt byl přidělen dědovi žalovaného a jeho manželce, babičce žalovaného. V bytě se narodila matka žalovaného. Žalobce se do bytu přistěhoval po svatbě a po narození žalovaného by bytě žil s rodiči a prarodiči ve společné domácnosti. V rámci privatizace byl byt převeden do vlastnictví žalobce a jeho manželky.

3. Soud bude nadále pro označení jednotky vymezené ve výroku I. užívat pojem „byt“ a pro označení jednotky vymezené ve výroku III. pojem „ateliér“.

4. Mezi stranami je nesporné, že ateliér žalobce s manželkou vybudoval z peněz patřících do společného jmění manželů a žalobce jej užíval a stále užívá ke své umělecké činnosti. Byt i ateliér žalobce s manželkou zprivatizoval. Žalovaný v bytě vyrůstal. Byt má rozlohu 111 m² a dispozici , Anonymizováno, má rozlohu 79,1 m² a jde o jednu místnost s vyvýšeným mezipatrem a sociálním zázemím. Byt není s ateliérem funkčně spojen, oboje má vlastní vstup z chodby a oboje lze užívat odděleně. Byt se nachází v jiném patře než ateliér. Ani byt ani ateliér nelze reálně rozdělit. V domě, kde se byt a ateliér nacházejí, je přibližně dalších 26 jednotek. Žalobce v bytě bydlí a v ateliéru tvoří. Žalovaný nemá od skončení dědického řízení do bytu ani do ateliéru umožněn přístup a mezi účastníky neprobíhá žádná komunikace ohledně společné správy jednotek. Žalovaný má v domě spoluvlastnický podíl na jednotce protiatomového bunkru, dostal tedy klíč od společných prostor domu. Daná shodná tvrzení účastníků vzal soud v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.) za svá skutková zjištění a nedokazoval je. Z právně významných skutkových tvrzení bylo sporné, jaká je hodnota předmětných nemovitostí a zda účastníci disponují dostatečnými prostředky pro vyplacení podílu druhého účastníka.

5. Z provedených důkazů učinil soud níže uvedená skutková zjištění, jimž odpovídá závěr o skutkovém stavu:Žalobce i žalovaný nabyli v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, po zesnulé , tituly před jménem, , jméno FO, každý ¼ bytu a ateliéru (zjištěno z usnesení č.j. , spisová značka, ze dne 10. 2. 2021). Žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideální ¾ bytu a ¾ ateliéru a žalovaný je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideální ¼ bytu a ¼ ateliéru; žalobce je vlastníkem podílu ve výši , Anonymizováno, a žalovaný podílu ve výši , Anonymizováno, na společných částech budovy , adresa, (zjištěno z LV , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, ). V průběhu dědického řízení navrhoval žalovaný žalobci, že se vzdá svého podílu na ateliéru, když jej po smrti žalobce zdědí. Jako kompenzaci žalovaný navrhoval, že bude výlučným vlastníkem bytu s tím, že zde bude mít žalobce doživotní věcné břemeno užívání (zjištěno z emailu žalovaného žalobci ze dne 13. 1. 2019). Žalovanému byl předložen návrh smlouvy o smlouvě budoucí darovací, dle níž se v případě, že se žalobce jako budoucí dárce stane na základě dědické dohody výlučným vlastníkem bytu i ateliéru, zavazuje se bezúplatně darovat byt i ateliér žalovanému jako budoucímu obdarovanému pod podmínkou, že žalovaný žalobce přežije (zjištěno z nepodepsaného návrhu smlouvy o smlouvě budoucí darovací). Po skončení dědického řízení vyzval žalovaný žalobce ke zpřístupnění bytu i ateliéru (zjištěno z výzvy žalovaného ze dne 15. 4. 2021), žalobce navrhoval odkoupení obou podílů žalovaného za 2 100 000 Kč (zjištěno z reakce právního zástupce žalobce z 19. 4. 2021), což žalovaný odmítl, požadoval zpřístupnění jednotek jedenkrát měsíčně v odpoledních hodinách, dále požadoval za užívání jednotek žalobcem nad rámec spoluvlastnického podílu žalobce částku 13 289 Kč měsíčně a opět navrhoval převedení podílu na ateliéru na žalobce, pokud žalobce převede podíl na bytě na žalovaného za současného zřízení věcného břemene doživotního bezplatného užívání bytu ve prospěch žalobce (zjištěno z dopisu žalovaného ze dne 16. 5. 2021 a 3. 6. 2021). Tato nabídka byla žalobcem odmítnuta, žalobce nadále trval na nabídce odkupu obou podílů od žalovaného za 2 100 000 Kč (zjištěno z dopisu právního zástupce žalobce z 9. 6. 2021). Žalovaný uváděl, že taková částka neodpovídá obecné ceně nemovitostí v Dejvicích a sdělil, že svůj podíl nehodlá prodat (zjištěno z reakce žalovaného z 30. 6. 2021). Žalobce, resp. jeho právní zástupce žalovanému sdělil, že žalobce částkou 2 100 000 Kč nedisponuje, nicméně by v této výši sehnal úvěr, jelikož ale úvěrující subjekty vyžadují zajištění celou nemovitostí, nikoli jen její částí, je žalobce v dispozici s nemovitostmi značně omezen; požadovaná částka přesahující 13 000 Kč měsíčně za užívání nemovitostí je mimo možnosti žalobce jako starobních důchodce a v jeho silách je platit 6 000 Kč měsíčně (zjištěno z dopisu právního zástupce žalobce ze dne 3. 8. 2021). Právní zástupkyně žalovaného zaslala žalobci předžalobní výzvu, v níž shrnula, že jelikož žalobce neakceptoval návrh žalovaného na převedení podílu na ateliéru na žalobce, pokud žalobce převede podíl na bytě na žalovaného za současného zřízení věcného břemene doživotního bezplatného užívání bytu ve prospěch žalobce, a zároveň pro žalovaného je neakceptovatelná nabídka žalobce na odkoupení podílu žalovaného za částku 2 100 000 Kč, je situace taková, že žalobce užívá nemovitosti nad rámec svého podílu a za období od 1. 4. 2021 do 30. 4. 2022 činí bezdůvodné obohacení žalobce částku celkově 172 744 Kč (zjištěno z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalovaného z 19. 5. 2022). Dle právního zástupce žalobce jsou takové požadavky přehnané, neodpovídají realitnímu trhu, stavu nemovitostí, nerespektují věk a zdravotní stav žalobce a jsou také proti dobrým mravům; poukazuje dále na to, že žalovaný dosud nenavrhl částku finančního vypořádání spoluvlastnických podílů, která by pro něj byla akceptovatelná (zjištěno z reakce právního zástupce žalobce ze dne 30. 5. 2022). Právní zástupkyně žalovaného uvedla, že právě s ohledem na věk a zdravotní stav žalobce nabízel žalovaný žalobci možnost bezplatného doživotního bydlení v bytě na základě věcného břemene a rovněž možnost spoluužívání ateliéru a společné nesení nákladů s ateliérem spojených (zjištěno z dopisu právní zástupkyně žalovaného ze dne 2. 6. 2022). Žalobce byl připraven uzavřít dohodu o hrazení částky 6 000 Kč měsíčně za užívání bytu i ateliéru a sdělil žalovanému, že pokud bude nadále žalovaný trvat na částce 13 000 Kč měsíčně, nezbude než vyčkat znaleckého posouzení v rámci soudního řízení. Jelikož lze očekávat, že žalobce nebude mít dostatek peněz na jednorázovou úhradu dlužné částky, bude si muset prostředky opatřit úvěrem od nebankovní instituce a bude existovat riziko, že po smrti žalobce nezůstanou nemovitosti v rodině, ale budou zpeněženy ve prospěch třetích osob, což by si žalobce nepřál a nepřála by si to ani zesnulá paní , jméno FO, (zjištěno z dopisu právního zástupce žalobce z 16. 6. 2022). Žalovaný reagoval sdělením, že k tomu, aby žalobce začal hradit za užívání jakoukoli částku, není potřeba žádná dohoda ani znalecké posouzení, a navrhl tři způsoby vypořádání spoluvlastnictví, a sice převedení podílu žalovaného na ateliéru na žalobce, pokud žalobce převede podíl na bytě na žalovaného za současného zřízení věcného břemene doživotního bezplatného užívání ve prospěch žalobce, případně prodej obou podílů žalobce žalovanému za částku 6 300 000 Kč a nebo prodej podílu žalobce na bytě žalovanému za částku 3 679 830 Kč a současně prodej podílu žalovaného na ateliéru žalobci za částku 873 390 Kč, když uvedené částky vychází z odhadu žalobce učiněného v minulosti (zjištěno z dopisu právní zástupkyně žalovaného ze dne 25. 7. 2022). Žalobce sdělil žalovanému, že nemá žádné užívací právo k nemovitým věcem, ani mu nesvědčí žádný zákonný důvod, který by žalovaného opravňoval ke zpřístupnění nemovitých věcí, proto nevidí žádný důvod, proč by měl žalovanému nemovité věci zpřístupňovat (zjištěno z dopisu žalobce žalovanému ze dne 14. 9. 2023). Obvyklá cena bytu činí 14 326 000 Kč a obvyklá cena ateliéru činí 7 858 000 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku č. , č. účtu, ). Společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , má jako jeden z předmětů podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z OR vedeného , Anonymizováno, soudem v , Anonymizováno, , oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, ). Tato společnost přislíbila žalobci, že s ním uzavře smlouvu o produktu Renta z nemovitosti, Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , prostřednictvím které bude žalobci poskytnuta částka 7 656 063 Kč, když část úvěru až do jeho celkové výše bude poukázána na účet žalovaného za účelem vypořádání podílu žalovaného (zjištěno z potvrzení , právnická osoba, ze dne 17. 5. 2025). Celková výše úvěru měla činit 7 656 063 Kč a celková částka, kterou je úvěrovaný (žalobce, případně jeho nástupce) povinen zaplatit, měla činit 16 978 179 Kč; k zajištění úvěru bude sloužit zástavní právo k bytu a ateliéru zřízené ve prospěch úvěrujícího. Úvěr má být plně splacen výnosem z prodeje bytu a ateliéru, splatnost úvěru v případě, že úvěrovaný zemře, nastává do tří měsíců od skončení dědického řízení ohledně pozůstalosti úvěrovaného, nejpozději do 12 měsíců ode dne úmrtí úvěrovaného podle toho, která z těchto skutečností nastane dříve, přičemž úvěrovaný, resp. jeho právní nástupce, je povinen úvěr uhradit z výtěžku prodeje bytu a ateliéru nebo platbou úvěrujícímu v penězích. Nedojde-li ze strany úvěrovaného či těch, kdo jeho závazek zdědili, ke splacení úvěru ve sjednané době splatnosti, může úvěrující přistoupit ke zpeněžení bytu a ateliéru jejich prodejem jako zástavy v souladu se smlouvou o zřízení zástavního práva. Žalobci bylo úvěrující společností doporučeno (čl. 2.4. smlouvy) produkt detailně zkonzultovat s rodinnými příslušníky (zjištěno z návrhu Smlouvy o úvěru číslo , Anonymizováno, ). Jelikož žalovaný dne 29. 1. 2025 vyjádřil souhlas s tím, aby jak byt tak ateliér přešly do výlučného vlastnictví žalobce, připravil žalobce pro případ, že by na základě dohody stran měly tyto nemovité věci přejít do vlastnictví žalobce jinak než soudním rozhodnutím, také návrh kupní smlouvy a smlouvy o advokátní úschově; kupní cena za podíl ¼ na bytu a ateliéru a s těmito podíly související podíly na společných částech domu byla navržena na 5 546 000 Kč a měla být uhrazena do advokátní úschovy z úvěru od společnosti , právnická osoba, (zjištěno z návrhu kupní smlouvy a smlouvy o advokátní úschově). Dle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni, oddíl C, vložka 44068 soud zjistil, že ke dni 16. 5. 2025 měla společnost , právnická osoba, jediného jednatele a společníka, a to , jméno FO, , narozenou , datum, (zjištěno z výpisu z OR společnosti , právnická osoba, ). Tato společnost měla ke dni 16. 5. 2025 na účtu vedeném u , právnická osoba, . zůstatek 3 255 110,37 Kč (zjištěno z potvrzení , právnická osoba, . z 16. 5. 2025). Společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 16. 5. 2025 smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázala žalovanému zapůjčit částku 2 312 000 Kč výlučně na úhradu vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to do 30 dnů od vyhlášení rozsudku, kterým bude žalovaný určen jako vlastník ateliéru; zápůjčka se poskytuje jako bezúročná a žalovaný je povinen zápůjčku vrátit do jednoho roku od jejího poskytnutí (zjištěno z podepsané smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 5. 2025). Žalovaný je výlučným vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, /10, , Anonymizováno, , v , Anonymizováno, (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, ). Žalovaný ukončil pronájem bytu v , Anonymizováno, , tento byt chce prodat a výtěžek z prodeje použít na umoření hypotéky v Praze a rovněž na vyplacení žalobce z ateliéru (zjištěno z prohlášení žalovaného z 18. 5. 2025). Dle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v , Anonymizováno, , oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, , údaje platné ke dni 30. 6. 2025 soud zjistil, že ke dni 20. 5. 2025 společnost , právnická osoba, vstoupila do likvidace (zjištěno z výpisu z OR společnosti , právnická osoba, v likvidaci). , jméno FO, jako jediný společník učinila dne 20. 5. 2025 rozhodnutí jediného společníka společnosti , právnická osoba, v působnosti valné hromady a rozhodla o zrušení společnosti s likvidací (zjištěno z notářského zápisu , Anonymizováno, ). , jméno FO, , jediná jednatelka a jediný společník , právnická osoba, v likvidaci, uzavřela se žalovaným dne 22. 5. 2025 smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázala žalovanému zapůjčit částku 2 312 000 Kč výlučně na úhradu vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to do 30 dnů od vyhlášení rozsudku, kterým bude žalovaný určen jako vlastník ateliéru; zápůjčka se poskytuje jako bezúročná a žalovaný je povinen zápůjčku vrátit do jednoho roku od jejího poskytnutí (zjištěno z podepsané smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 5. 2025). , jméno FO, měla ke dni 27. 5. 2025 na účtu vedeném u , právnická osoba, . zůstatek 2 326 839,39 Kč (zjištěno z potvrzení , právnická osoba, . z 28. 5. 2025).

6. Z dalších provedených důkazů (zpráva nezávislého auditora určená jedinému akcionáři , právnická osoba, ze dne 11. 2. 2025, plná moc udělená , právnická osoba, , tituly před jménem, , jméno FO, ) soud nezjistil nic pro rozhodnutí věci podstatného. Rozvahu společnosti , právnická osoba, k 31. 12. 2023 soud neprovedl, neboť s ohledem na pozdější uzavření smlouvy o zápůjčce přímo s , jméno FO, se otázka solventnosti , právnická osoba, v likvidaci ukázala bezpředmětnou. Výslechy svědků navržených žalobcem dne 28. 5. 2024 soud neprováděl, neboť tvrzení, která měla být těmito výslechy prokázána, se s ohledem na vývoj řízení, jiné provedené důkazy a stanoviska stran ukázala jako nepodstatná. Soud jako důkaz neprovedl ani žalobcem dne 4. 1. 2023 navržený průzkum trhu ze dne 16. 5. 2021, neboť otázka výše bezdůvodného obohacení je předmětem řízení sp. zn. , spisová značka, vedeného u zdejšího soudu a výše úplaty za užívání nemovitosti s projednávanou věcí nesouvisí.

7. Po provedeném dokazování jak žalobce, tak žalovaný prohlásili, že otázka schopnosti zajištění prostředků oběma účastníky je mezi nimi nesporná a je evidentní, že obě strany jsou schopny zajistit prostředky pro vyplacení spoluvlastnického podílu, resp. podílů druhého spoluvlastníka, a není důvod dokazování žádným způsobem doplňovat.

8. Provedené důkazy soud hodnotil dle § 132 o.s.ř., tedy každý zvlášť a všechny v jejich vzájemné souvislosti.

9. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé.

10. S ohledem na nesporná tvrzení a skutkový závěr posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvávat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.Podle § 1141 věta prvá před středníkem o.z. spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků.Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.Podle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci, věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.Podle § 1147 věta prvá o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

11. Jelikož sice oba účastníci chtěli spoluvlastnictví ukončit, nedokázali se však dohodnout na podmínkách a způsobu vypořádání, rozhodl o něm dle § 1143 o.z. soud. Ohledně způsobu vypořádání spoluvlastníků zákon stanoví na prvním místě rozdělení společné věci, je-li to možné. Jelikož dle nesporného tvrzení účastníků nejsou byt a ateliér reálně dělitelné, soud přistoupil ke druhému zákonnému způsobu vypořádání, a to k přikázání společné věci jednomu či více spoluvlastníkům za přiměřenou náhradu dle § 1147 o.z., jelikož oba účastníci o tento způsob vypořádání projevili zájem. Žalobce projevil zájem o přikázání jak bytu, tak i ateliéru do svého výlučného vlastnictví, a to za náhradu ve výši 5 546 000 Kč. Uvedenou částku byl připraven si opatřit úvěrem od společnosti , právnická osoba, , který má přislíben. Uvedl, že je vlastníkem většího spoluvlastnického podílu jak na bytě, tak i na ateliéru, oboje výlučně užívá, ateliér potřebuje k výkonu své profese a jeho přikázáním do vlastnictví žalovaného by žalobce přišel o možnost vykonávat znaleckou činnost a tím pádem i o výdělek. Žalovaný po několika změnách svých návrhů závěrem navrhoval přikázání bytu do vlastnictví žalobce a přikázání ateliéru do vlastnictví žalovaného s tím, že žalovaný zaplatí žalobci vypořádací podíl ve výši 2 312 000 Kč. Tuto částku žalovaný získá jako zápůjčku od paní , jméno FO, , kdy smlouva o zápůjčce je již podepsána. Žalovaný uvedl, že je také aktivním umělcem a ateliér využije pro svoji činnost. Skutečnost, že ateliér užívá výlučně žalobce, nemůže být dávána k tíži žalovaného, když jej žalobce odmítá do ateliéru pustit. Žalovaný opakovaně deklaroval, že je připraven žalobci i nadále umožnit v ateliéru působit. S ohledem na věk žalobce je přitom dle žalovaného otázkou, jak dlouho ještě bude žalobce ateliér využívat. Dále žalovaný poukázal na mimořádnou nevýhodnost úvěrové smlouvy, kterou by žalobce zajistil financování nemovitostí. Obě navrhované částky vypořádání vycházejí z obvyklé ceny bytu a ateliéru, jak byla v řízení stanovena znaleckým posudkem.

12. Dle judikatury (například usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 22 Cdo 2024/2016) lze spoluvlastníkovi přikázat společnou věc za náhradu, pokud o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví projeví zájem a pokud je solventní. Přichází-li do úvahy přikázání věci více dosavadním spoluvlastníkům, musí soud při úvaze o tom, komu společnou věc přikáže, vzít do úvahy veškerá rozhodná kritéria. Je třeba vždy vzít do úvahy v zákoně uvedená hlediska, nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva. Soud se v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má vždy zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných rozhodných kritérií. U nemovitosti sloužící k bydlení či k podnikání je třeba přihlížet i k tomu, který ze spoluvlastníků v nemovitosti bydlel či podnikal, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu nadále starat, přihlédnout lze i k historické rodinné vazbě na společnou věc. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Velikost spoluvlastnického podílu je významným kritériem, nikoliv však jediným a nutně rozhodujícím, což vyplývá i z právní úpravy, která – oproti § 142 obč. zák. – již zákonné zdůraznění hlediska velikosti spoluvlastnického podílu a účelného využití věci neobsahuje.

13. Soud si je vědom toho, že hledisko velikosti podílu představuje kritérium poměrně významné a byť nejde o hledisko samo o sobě rozhodující, v případě, že jednomu ze spoluvlastníků patří výrazně vyšší podíl na společné věci, jako je tomu v tomto případě u žalobce, musí být pro případné přikázání věci menšinovému spoluvlastníku (žalovanému) závažné a velmi přesvědčivé důvody (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 972/2023 ze 17. 5. 2023). Soud nejprve zvažoval řešení, kdy vyjde z velikosti spoluvlastnického podílu a rovněž z faktického a dlouhodobého užívání nemovitostí a tyto přikáže do vlastnictví žalobci, avšak po seznámení se s tím, jakým způsobem chce žalobce financovat vyplacení čtvrtinového podílu žalovaného na bytě a ateliéru, dospěl soud k závěru, že hledisku spravedlnosti více vyhoví, když byt přikáže do vlastnictví žalobce a ateliér do vlastnictví žalovaného. V situaci, kdy celková výše úvěru poskytnutého společností , právnická osoba, měla činit 7 656 063 Kč (vypořádací podíl žalovaného dle znaleckého posudku činí 5 546 000 Kč) a celková částka, kterou by žalobce, resp. jeho nástupce, byl povinen společnosti , právnická osoba, zaplatit, měla činit 16 978 179 Kč, je pravděpodobné, že žalovaný jako dědic byl neměl prostředky na její úhradu, nemovitosti by společnosti , právnická osoba, propadly jako zástava a rodina by o byt i ateliér navždy přišla ve prospěch třetí osoby. Byt je rodinný majetek, který původně nabyl, resp. dostal do užívání dědeček žalovaného, rodina v něm několik desetiletí žila a vztah k němu tedy má nejen žalobce, který se do bytu přiženil a později jej s manželkou zprivatizoval, ale i žalovaný, který zde s rodiči vyrůstal. Ateliér žalobce vybudoval sám, avšak z prostředků náležejících do společného jmění žalobce a jeho zesnulé manželky. Žalobce sám si byl vědom toho, že jeho zesnulá manželka by si nepřála, aby po jeho smrti nemovitosti nezůstaly v rodině, když toto uvedl jeho právní zástupce v dopise z 16. 6. 2022. Řešení, které soud zvolil, zajistí žalobci výlučné vlastnictví bytu, tedy vlastnictví hodnotnější z obou nemovitostí, a zároveň žalobci zajistí od žalovaného částku 2 312 000 Kč, kterou může žalobce využít pro své potřeby, a která je dokonce vyšší než částka, která by žalobci zůstala z poskytnuté úvěru 7 656 063 Kč po odečtení vypořádacího podílu žalovaného na bytu a ateliéru ve výši 5 546 000 Kč, kdy současně nebude žalobce muset byt a ateliér zatížit zástavním právem ve prospěch třetí osoby. Pokud jde o ateliér, pak jak žalobce, tak i žalovaný jsou aktivními umělci, hledisko účelného využití ateliéru naplňují tedy aktuálně oba dva. Soud přihlédl k tomu, že žalobce je již v důchodovém věku, žalovaný je oproti tomu v produktivním věku, a kromě aktuálně vyšší potřeby práce a předpokladu jejího delšího výkonu je u něj dána také vyšší pravděpodobnost, že bude mít prostředky na dlouhodobou údržbu ateliéru, případně další investice do něj. Žalovaný opakovaně deklaroval že žalobci umožní v ateliéru i nadále pracovat, žalobce tedy o možnost výdělku nepřijde, resp. nemusí přijít, pokud se s žalovaným dohodne. Skutečnost, že aktuálně obě nemovitosti užívá výlučně žalobce, soud vzhledem k tomu, že se tak děje proto, že žalobce odmítá žalovaného do nemovitostí vpustit, k tíži žalovaného nekladl. Jelikož v dané věci byly předmětem vypořádání dvě nemovitosti, shledal soud nejlepším řešením to, kdy každému ze spoluvlastníků je přikázána jedna nemovitost a tím je každé ze stran sporu zajištěno buď bydlení (v případě žalobce) nebo možnost tvorby (v případě žalovaného). Ačkoli žalobce jako výlučný vlastník bytu může činit kroky, které povedou k tomu, že po smrti žalobce připadne byt někomu jinému než žalovanému či vnukům žalobce, v případě ateliéru je jeho přikázáním do vlastnictví žalovaného zajištěno právě to, aby alespoň menší část rodinného majetku v rodině zůstala a nepřešla do vlastnictví třetí osoby. Aby majetek zůstal v rodině si přála také zesnulá , tituly před jménem, , jméno FO, , což je pro soud rovněž jedním z důvodů, proč v případě ateliéru rozhodl o jeho přikázání menšinovému spoluvlastníkovi. Soud tedy, veden snahou o nalezení vyváženého uspořádání právních poměrů účastníků, z důvodů shora uvedených podílové spoluvlastnictví vypořádal v souladu s § 1147 věta prvá o.z. tak, že spoluvlastnictví k bytu zrušil (výrok I.), byt přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.), spoluvlastnictví k ateliéru zrušil (výrok III.), ateliér přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok IV.), kterému zároveň uložil povinnost uhradit žalobci vypořádací podíl v souladu se znaleckým posudkem ve výši 2 312 000 Kč; lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 30 dnů. Žalobce v žalobě navrhoval pro žalobce pariční lhůtu jeden měsíc, kterou soud považuje s ohledem na typ řízení a výši částky vypořádacího podílu za přiměřenou, a proto pariční lhůtu pro žalovaného stanovil v podstatě ve stejné délce, když namísto žalobcem navrhovaného 1 měsíce činí lhůta k plnění 30 dnů (výrok V.).

14. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23). Protože soud zvláštní důvody neshledal, rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že na náhradu nákladů soudního řízení nemá právo ani jeden z účastníků.