5 C 118/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Lenkou Lukešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno republika - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o odstranění stavby

I. Žalovaná je povinna odstranit stavbu bez čísla popisného a čísla evidenčního – garáž, stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 29 m², katastrální území , adresa, , obec , adresa, , zapsanou na LV č. , hodnota, vedeném katastrem nemovitostí , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, , adresa, , a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 87 773 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované odstranění stavby uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku. V žalobě uvedla, že je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 29 m² v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaném na LV č. , hodnota, , vedeném katastrem nemovitostí , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, (dále jen „Pozemek“) a žalovaná je vlastníkem stavby bez , Anonymizováno, (garáž), která stojí na pozemku p. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a je zapsaná na LV č. , hodnota, , vedeném katastrem nemovitostí , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, , adresa, (dále jen „Garáž“). Žalovaná nabyla Garáž jako odúmrť po , jméno FO, v dědickém řízení. Stavba Garáže byla provedena na základě souhlasu Obvodního národního výboru v , adresa, , Odbor výstavby, ze dne 18. 2. 1965, č. j. , Anonymizováno, a stavebníkem byl pan , jméno FO, , patrně otec zemřelého , jméno FO, . Ze souhlasu odboru výstavby je zřejmé, že pozemky, na kterých byla provedena stavba Garáže, byly svěřeny do správy organizace letiště , adresa, v souladu s ustanovením § 65 odst. 1 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, v tehdy platném znění. Tato organizace pak pozemky v souladu s ustanovením § 15 odst. 3 vyhlášky č. 117/1964 Sb., o správně národního majetku v tehdy platném znění, přenechala do dočasného užívání , jméno FO, pro osobní potřebu k přechodnému umístění Garáže. Jednalo se tedy o oprávněnou stavbu na cizím pozemku na základě práva, které bylo časově omezené. V takovém případě žalobkyně nemusí strpět užívání Pozemku a může požadovat odstranění Garáže podle ustanovení § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „SOZ“) Žalovaná nemá dle žalobkyně k užívání Pozemku žádný právní titul, resp. to není žalobkyni známo. Žalobkyně nejprve jednala s žalovanou o koupi Garáže, žalovanou navrhovanou kupní cenu ve výši 714 000 Kč nebyla však ochotna akceptovat, proto vyzvala žalovanou přípisem ze dne 12. 4. 2024, aby stavbu Garáže odstranila ve lhůtě jednoho měsíce. Žalovaná svým přípisem ze dne 13. 5. 2024 žalobkyni sdělila, že Garáž je z hlediska stavebně právních předpisů povolená, tedy legální a odstranit stavbu odmítla. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná zaměňuje oprávněnost stavby (soukromoprávní oprávnění) a povolení stavby (veřejnoprávní oprávnění). Povolení stavby samo o sobě není dostačující pro závěr, že existuje soukromoprávní titul, na jehož základě lze zasahovat do vlastnického práva jiné osoby a užívat pozemek pod stavbou. Žalobkyně uvedla, že jí není známo, že by existovalo jakékoli právo žalované užívat Pozemek. Pokud by měl-li by být současný a nedávný stav právně kvalifikován ve prospěch žalované, jednalo by se o prostý souhlas, případně výprosu podle § 2189 NOZ, ovšem pokud výprosa kdy existovala, pak zanikla.

2. Žalovaná v reakci na žalobu uvedla, že při realizaci s majetkem postupovala v souladu s platnou legislativou, a poté, kdy bylo rozhodnuto o tom, že Garáž je pro žalovanou nepotřebná, byla nabídnuta ostatním organizačním složkám státu a státním organizacím. Žádná z těchto složek o Garáž neprojevila zájem, žalovaná tedy začala připravovat její prodej. K tomu účelu objednala u znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , vypracování znaleckého posudku se zadáním na stanovení obvyklé ceny nemovité věci. Dle znaleckého posudku činila obvyklá cena Garáže 643 770 Kč bez DPH. Žalovaná v souladu s vnitřními předpisy tuto částku navýšila o 10 % a připočetla výdaje na vypracování znaleckého posudku, takže výsledná nabídková cena činila 714 000 Kč. Za tuto částku pak nabídla žalovaná Garáž k přímému prodeji žalobkyni. Žalobkyně tuto částku odmítla a nabídla částku 100 000 Kč, na kterou však žalovaná nemohla přistoupit, neboť by to bylo v rozporu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „ZSM“) a vnitřními předpisy žalované. Žalovaná si vyžádala u Městské části , adresa, odborné vyjádření ke stavu Garáže. Ve sdělení odboru výstavby Úřadu Městské části , adresa, ze dne 30. 3. 2024 se uvádí, že stavba Garáže byla povolena v roce 1965 a z žádného z dokumentů nevyplývá, že by dočasnost stavby byla z hlediska stavebně-právních předpisů omezena. Odbor výstavby tak považuje tuto stavbu z hlediska stavebně-právních předpisů za povolenou, tedy legální. Dále Garáž nevykazuje ani z hlediska stavebně-konstrukčního žádné závady, neohrožuje život nebo zdraví osob, a není tedy důvod k jejímu odstranění. Jedná se o Garáž v souvislé řadové zástavbě a její odstranění by mohlo vést k narušení statiky sousedních garáží, případně dalším škodám. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně při získání Pozemku věděla, že se na něm nachází příslušným úřadem povolená stavba, a byla s tím srozuměna. Právnímu předchůdci žalované, resp. jeho otci svědčil právní důvod ke zbudování Garáže v době její výstavby a zásah do vlastnictví žalobkyně tedy není zásahem neoprávněným. Dle ustálené judikatury se musí občanskoprávní neoprávněnost vázat k okamžiku vzniku stavby, tedy že stavba byla neoprávněná od počátku a k tomu, aby stavbu bylo možno považovat za neoprávněnou, nepostačuje ani případné dodatečné odpadnutí dřívějšího dovoleného titulu. Žalovaná dále poukázala na rovnou formu všech forem vlastnictví, která neumožňuje, aby vlastník pozemku měl více práv než vlastník stavby. Podle žalované se nejedná o stavbu nepovolenou podle stavebněprávních předpisů ani neoprávněnou podle občanskoprávních předpisů a z tohoto důvodu má být žaloba zamítnuta. Dle žalované je právním titulem k užívání Pozemku příslušné dědické usnesení, na základě, něhož Garáž nabyla.

3. Mezi účastníky byly nesporné následující skutečnosti, které soud vzal dle § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá skutková zjištění: žalobkyně je vlastníkem Pozemku, na němž stojí stavba Garáže. Vlastníkem Garáže je žalovaná, která ji nabyla jako odúmrť po panu , jméno FO, usnesením č.j. , spisová značka, vydaném v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, soudní komisařkou , tituly před jménem, , jméno FO, .

4. Z provedených důkazů učinil soud níže uvedená skutková zjištění, jimž odpovídá závěr o skutkovém stavu:Ze souhlasu odboru výstavby Obvodního národního výboru v , adresa, , č. j. , Anonymizováno, ze dne 18. 2. 1965, soud zjistil, že bylo povoleno, aby stavebník , jméno FO, provedl ve smyslu zákona č. 87/58 Sb. a § 4 vyhlášky č. 144/59 Ú.l. novostavbu zděné Garáže na pozemku letiště , adresa, , když poměry majetkově právní a soukromoprávní musí být projednány před zahájením stavebních prací.Z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, , č. j. , spisová značka, soud zjistil, že mezi aktivy dědictví po zemřelém , jméno FO, , r.č. , RČ, , byla mimo jiné stavba na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, a veškerý majetek přicházející do dědictví nabyl pan , jméno FO, , r.č. , RČ, .Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 27. 1. 2025 soud zjistil, že Garáž postavená na Pozemku byla do katastru nemovitostí prvotně zapsána dle listin založených pod řízením , Anonymizováno, – , č. účtu, –101 a pan , jméno FO, nebyl zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí.Ze sdělení Městské části , adresa, ze dne 30. 3. 2007, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, v rámci dědického řízení soud zjistil, že doklady o kolaudaci Garáže nebyly dohledány.Z výzvy právního zástupce žalobkyně k odstranění stavby ze dne 12. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalované sdělila, že neexistuje právní titul, na základě kterého by bylo dáno právo žalované Pozemek užívat, a pokud by přesto svědčil umístění Garáže souhlas, byl doručením přípisu odvolán, a žalovaná byla vyzvána k odstranění stavby neprodleně, nejpozději ve lhůtě 1 měsíce.Z odpovědi žalované na výzvu k odstranění stavby ze dne 13. 5. 2024 soud zjistil, že dle vyjádření odboru výstavby Městské části , adresa, byla stavba Garáže povolena a odbor výstavby považuje Garáž z hlediska stavebně právních předpisů za povolenou, tedy legální.Ze znaleckého posudku č. , č. účtu, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, z , datum, bylo zjištěno, že Garáž se nachází v zástavbě řadových garáží, je součástí komplexu skupinových garáží a obvyklá cena Garáže činí 643 770 Kč. Spisovně Úřadu Městské části , adresa, se nepodařilo dohledat ani stavební povolení ani kolaudaci Garáže, pouze dokument z roku 1965, který je kopií stavebního povolení na výstavbu 14 garáží, které mají navazovat na již existující garáže na Pozemku.Ze tří fotografií stavby šesti na sebe navazujících garáží soud nezjistil pro věc nic podstatného.Jelikož soud neměl po provedeném dokazování za prokázané, že žalovaná disponuje platným právním titulem k užívání Pozemku pod Garáží, byla soudem vyzvána dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby označila a doložila platný právní titul, který ji k užívání Pozemku opravňuje. Žalovaná po uděleném poučení nic dalšího netvrdila ani nenavrhla a žádné důkazy neoznačila.

5. Provedené důkazy soud hodnotil dle § 132 o.s.ř., tedy každý zvlášť a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

6. S ohledem na nesporná tvrzení a skutkový závěr posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 65 odst. 1 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, v tehdy platném znění, právo hospodaření s národním majetkem vykonává zásadně organizace, která je pověřena úkoly, k jejichž plnění majetek zcela nebo převážně slouží. Stát, resp. organizace, která státní majetek spravovala, v tomto případě organizace letiště , adresa, , mohl přenechat pozemky občanům k dočasnému užívání, a to dle § 15 odst. 3 vyhlášky č. 117/1964 Sb., o správě národního majetku, v tehdy platném znění, dle nějž organizace může přenechat k dočasnému užívání občanům pro osobní potřebu (např. k přechodnému umístění přenosné rekreační chaty, popřípadě garáže, k dočasnému užívání zahrádky) v nezbytně nutné výměře pozemek, který má ve správě a který dočasně nepotřebuje k plnění svých úkolů, nejde-li o pozemek zemědělský. Přenechávání pozemků k dočasnému užívání občanům může se stát jen písemnou smlouvou. Za užívání pozemku musí být placena úplata podle platných předpisů. V posuzovaném případě muselo být právo stavebníka mít stavbu na cizím pozemku od počátku smluvně časově omezené, jinak by příslušná smlouva byla v rozporu s tehdy platnou právní úpravou. I pokud snad dočasnost nevyplývala přímo ze smlouvy, musel stavebník vědět nebo vědět mohl a měl, že jeho právo stavby je pouze dočasné. Garáž tedy byla postavena jako dočasná oprávněná stavba.

7. Podle § 3055 odst. 1 první věta NOZ, stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí.

8. Dle § 3028 odst. 2 NOZ není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle § 126 odst. 1 SOZ má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.

9. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky 2 Cdon 162/97 pokud stavebník zřídí na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je podle této dohody oprávněn užívat jen dočasně, ztrácí po uplynutí sjednané doby (případně po jiném způsobu zániku práva) právo mít nadále na tomto pozemku dočasně umístěnou stavbu a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může podle § 126 odst. 1 SOZ domáhat odstranění stavby. Vlastníkovi stavby, jehož obligační právo mít na pozemku umístěnou stavbu v důsledku časového omezení tohoto práva zaniklo, nenáleží námitka proti žalobě vlastníka pozemku, že má právo mít na pozemku stavbu. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky 22 Cdo 162/2007 se tyto zásady uplatní i v případě, že právo, jehož obsahem je dočasné umístění stavby na pozemku, zanikne jinak (např. výpovědí, změnou vlastníka pozemku).

10. V posuzovaném případě došlo ke změně vlastníka Pozemku i Garáže a nebylo prokázáno, že by existovala smlouva, která opravňuje žalovanou k užívání Pozemku a zavazuje žalobkyni toto užívání strpět. Žalobkyně tvrdila, že žádný takový právní titul neexistuje a žalovaná ani po výzvě soudu takový právní titul nepředložila. Žalovaná uvedla, že právním titulem je dědické usnesení, kterým Garáž nabyla. Usnesení č.j. , spisová značka, vydané v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, soudní komisařkou , tituly před jménem, , jméno FO, však ze své povahy žalobkyni nijak zavazovat nemůže.

11. Pokud žalovaná argumentovala tím, že si u odboru výstavby Úřadu Městské části , adresa, vyžádala odborné vyjádření ke stavu Garáže a bylo jí sděleno, že se jedná o stavbu legální, jejíž trvání nebylo časově omezeno, pak dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, Sb. pro posouzení, zda stavebník má k stavbě na cizím pozemku občanskoprávní důvod (titul) a posouzení obsahu jeho práva, není obsah stavebního povolení rozhodující. Skutečnost, že stavba nebyla povolena jako dočasná, nevylučuje dočasnost občanskoprávního oprávnění mít stavbu na cizím pozemku.

12. S ohledem na výše uvedené soud shrnuje, že užívání Pozemku původním vlastníkem Garáže bylo od počátku právem dočasným, založeným mezi právním předchůdcem žalobkyně a právním předchůdcem žalované pravděpodobně smlouvou, kterou předpokládala v té době platná právní úprava. Nynější vlastník Pozemku i vlastník Garáže jsou však osoby odlišné od původních vlastníků a smluvních stran, z tehdejších ujednání již nejsou zavázáni, sami si nic ohledně užívání Pozemku neujednali a žalovaná žádným právním titulem k užívání Pozemku nedisponuje. Jelikož žalobkyně nesouhlasí s umístěním stavby Garáže na Pozemku, oprávněně se podle § 126 odst. 1 SOZ ve spojení s § 3028 odst. 2 NOZ domáhá jejího odstranění.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 87 773 Kč v souladu s jejím návrhem. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 643 770 Kč (cena Garáže dle znaleckého posudku) sestávající z částky 10 900 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění ze dne 12. 4. 2024, žaloba, vyjádření žalobkyně po výzvě soudu, účast při jednání soudu dne 5. 3. 2025 a 7. 5. 2025) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a dvou po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu cestovného za dvě cesty jejího právního zástupce k jednání soudu a zpět (, adresa, a zpět, vždy 202 km), kdy z předloženého technického průkazu vyplývá průměrná spotřeba vozidla Škoda Superb RZ: , SPZ, ,20 litrů na 100 km. Dle vyhlášky 475/2024 Sb. pak cena benzínu 95 oktanů činí 35,80 Kč/litr a cena náhrady za použití osobního silničního vozidla činí 5,80 Kč/km. Žalobkyni tak v souladu s citovanou vyhláškou náleží cestovné v celkové výši 3 240 Kč. Dle § 14 a.t. pak soud přiznal žalobkyni rovněž náhradu za promeškaný čas strávený na cestě z Plzně do sídla soudu a zpět, ve výši 150 Kč za každou z dvanácti půlhodin (trvání jedné cesty z Plzně do Prahy trvá 1:12 hodin, tj. 3 půlhodiny) v celkové výši 1 800 Kč. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto navýšil odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů, cestovné a náhradu za ztrátu na výdělku v celkové výši 72 540 Kč o DPH ve výši 21 % na částku 87 773 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám jejího právního zástupce.

14. Lhůta k odstranění stavby plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce jeden měsíc, když se jedná o lhůtu, kterou žalobkyně sama navrhla a soud ji považuje vzhledem k povaze uložené povinnosti za přiměřenou, a lhůta k plnění ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 jako obecná třídenní.