53 C 90/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Lubomírem Janouškem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 238 362 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 45 229,40 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 2. 8. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 193 132,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 2. 8. 2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 43 059,23 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 6 částku 18 504,64 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 6 částku 4 334,96 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 238 362 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 178 987 Kč za dobu od podání žaloby do zaplacení a náhrady nákladů řízení po žalované s odůvodněním, že dne datum se stala účastníkem dopravní nehody, k níž došlo tak, že jméno příjmení, jenž řídil značka automobilu, registrační značka CZ ve 2,40 hod., v katastru územní celek, okrese anonymizováno, ve země po silnici I/50 při úmyslu odbočit mimo vozovku vlevo nedal přednost v jízdě v protisměru jedoucímu vozidlu, tov. zn. Mercedes Benz, řízeného řidičem anonymizováno, kdy v důsledku uvedeného došlo k dopravní nehodě a srážce obou vozidel. Při dopravní nehodě došlo k zranění žalobkyně a její nezletilé dcery. Následně žalobkyně byla odvezena rychlou záchrannou službou do Fakultní nemocnice v anonymizováno. Žalobkyně při nehodě utrpěla zlomeninu 11. a 12. obratle a po převozu do anonymizováno byla přijata na operační terapii do anonymizováno nemocnice v část obce, kde k propuštění došlo 10. 8. 2014. Následně absolvovala ambulantní léčení a opětovná hospitalizace ve Fakultní nemocnici v část obce k operaci páteře, jež byla provedena dne datum. příjmení byla zaviněna řidičem vozidla značka automobilu, jež byl pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem pojištěn u žalované. Žalobkyně se domáhala nároku vyplývající ze zákona č. 40/1964 Zb. (slovenský občanský zákoník, dále jen„ o. z.“), kdy se domáhala ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku, a to dle ust. § 444 o. z. Své nároky uplatnila proti žalované dle ust. § 15 zák. č. 381/2001 Zb. Ohledně ztížení společenského uplatnění žalobkyně vycházela z lékařského posudku, jež si nechala vypracovat MUDr. příjmení, a to dle ust. § 4 odst. 2 zák. č. 437/2004 Zb., o náhrade za bolesť a o náhrade za staženie společenského uplatněnia, a to za poúrazové omezení hybnosti středně těžké s příznaky kořenového dráždění ohodnoceného na 400 bodů, čemuž odpovídá náhrada ve výši 6 864 € (k této částce došla tak, že částku 400 bodů vynásobila hodnotou 17,16 € dle § 5 odst. 2 zák. č. 437/2004 Zb.) a dovozovala, že dle § 5 odst. 5 shodného zákona jsou u ní splněny podmínky pro navýšení náhrady o 50 %, k němuž může soud, v případech hodných zvláštního zřetele, přistoupit. Žalobkyně tak dospěla k zvýšené náhradě za ztížení společenského uplatnění v celkové výši 10 296 €, avšak žalovaná na tento nárok uhradila toliko částku 5 148 €. Při kurzovém přepočtu ke dni zpracování posudku nárok žalobkyně vyčíslila na částku 139 125 Kč. Žalobkyně se dále domáhala ztráty na výdělku, neboť uvedla, že v den dopravní nehody již měla podepsanou pracovní smlouvu, neboť ta od datum měla nastoupit do společnosti právnická osoba, avšak z důvodu úrazu do zaměstnání nenastoupila a pracovní poměr s ní byl zrušen ve zkušební době. Její mzda, jež byla sjednána jako minimální ve výši 9 200 Kč, by tak jinak náležela nebýt dopravní nehody. Žalobkyně pobírá od 3. 8. 2014 invalidní důchod ve výši 3 110 Kč, následně zvýšený na částku 3 183 Kč, a proto na ztrátě na výdělku uplatňuje za období od 3. 8. 2014 do 31. 12. 2014 5 690 Kč za měsíce srpen a od 1. 9. 2014 do 31. 12. 2014 částku 6 090 Kč, tj. celkem 30 050 Kč. Dále za období od 1. 1. 2015 do 30. 11. 2015 se domáhala rozdílu ve výši 6 017 Kč, za 11 měsíců celkem částkou 66 187 Kč. Dále se domáhala částky 3 000 Kč, kterou vynaložila za rehabilitační pobyt v nemocnice na anonymizováno.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že k dopravní nehodě došlo na území Slovenské republiky a rozhodným právem je tak právo slovenské. Žalovaná namítla, že žalobkyně dosud nepředložila žalované návrh dohody o náhradě za ztížení společenského uplatnění, a nesplnila tak zákonnou podmínku danou ust. § 6 odst. 3 zák. č. 437/2004 Z. z. Z uvedeného důvodu navrhla zamítnutí žaloby pro předčasnost. Žalovaná dále namítla, že lékařský posudek MUDr. jméno příjmení je v daném případě nepoužitelný, neboť MUDr. jméno příjmení nebyla jako praktická lékařka v případě žalobkyně oprávněna zpracovat lékařský posudek dle ust. § 3 písm. d) zák. č. 437/2004 Z. z. a dle § 7 odst. 1 téhož zákona. Žalovaná uvedla, že jí oslovený znalec, MUDr. jméno příjmení, na rozdíl od MUDr. příjmení ohledně poúrazového omezení hybnosti páteře subsumoval podpoložku 304 c) jako středně těžké, neboť v lékařské zprávě, jež měla potvrzovat kořenové dráždění, se taková informace nenachází. Výše náhrady za 1 bod ve výši 17,16 € je mezi stranami nesporná. Žalovaná nesouhlasila s výší hodnocení poúrazového hodnocení hybnosti páteře o 200 % jako středně těžké pro absenci prokázání příznaků kořenového dráždění. Žalovaná namítla, že je nedůvodné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění o 50 %, tj. o 3 432 € (92 750 Kč), neboť nebyly splněny okolnosti hodné zvláštního zřetele, které by umožnily aplikaci ust. § 5 odst. 5 zák. č. 437/2004 Z. z. Jako nedůvodný žalovaná označila nárok na ztrátu na výdělku, neboť v době nehody byla žalobkyně nezaměstnaná a z pracovní smlouvy od společnosti právnická osoba není zřejmé, kdo ji za tuto společnost uzavřel, není označena datem, kdy mělo dojít k uzavření této smlouvy, a z právního úkonu ze dne 5. 8. 2014, který měl směřovat k ukončení pracovní poměru, vyplývá, že smlouva byla uzavřena až po dopravní nehodě (datum).

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav:

4. Mezi stranami bylo nesporné a má též soud za prokázané záznamem o dopravní nehodě vystaveném Okresním dopravním inspektorátem v anonymizováno pod č. anonymizováno číslo číslo, že ve anonymizováno hod. dne datum v katastru územní celek, okrese anonymizováno, na komunikaci I. třídy číslo na anonymizováno km, došlo k nehodě dvou motorových vozidel, a to vozidla značka automobilu a značka automobilu, při níž došlo ke zranění žalobkyně.

5. Žalobkyně byla hospitalizována ve Fakultní nemocnici v část obce, na oddělení spondylochirurgie, a to v období od datum do datum. Žalobkyně byla operována dne datum MUDr. jméno příjmení z důvodu zlomeniny hrudního obratle T10 – T11 + T12 (operační výkon: repozice, socon T10 – T12). V průběhu hospitalizace byla žalobkyně bez výraznějších obtíží vertikalizována o podpažních berlích a propuštěna následně do domácí péče v celkově dobrém stavu, orientována a bez větších bolestí. Doporučení znělo tak, že je doporučeno omezení sedu na nejnutnější dobu, chůze s podpažními berlemi a na bolest užít běžná analgetika (propouštěcí zpráva Fakultní nemocnice v část obce vystavena dne 19. 8. 2014).

6. Žalobkyně byla následně ambulantně vyšetřena dne 30. 9. 2014 s tím, že jí bylo doporučeno možnost berle odkládat, byla schválena možná jízda v autě na místě spolujezdce v polosedě, doporučeno plavání a berle na delší procházky používat (zpráva ze dne 30. 9. 2014).

7. Žalobkyně se dne 7. 9. 2015 ve Fakultní nemocnici v část obce podrobila dalšímu operačnímu výkonu extrakce instrumentace s tím, že chůze je možná již bez výraznější obtíží (propouštěcí zpráva Fakultní nemocnice v část obce ze dne 10. 9. 2015).

8. Při kontrole (ambulantní vyšetření) provedené dne 20. 10. 2015 žalobkyni byl doporučen režim již bez dalších omezení a posilovat hluboký stabilizační systém páteře.

9. Při kontrole dne 21. 1. 2016 u obvodního lékaře bylo konstatováno, že žalobkyně chůzi zvládá pata špička, bylo doporučeno pokračovat v rehabilitaci, pravidelně cvičit a nosit důsledně bederní pás (zpráva ze dne 21. 1. 2016).

10. Z předložené pracovní smlouvy, jež měla být uzavřena mezi společností právnická osoba a žalobkyní soud nemá předně za prokázané, kdy k uzavření této smlouvy mělo dojít, a z listiny označené„ zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době“ vyplývá, že pracovní smlouva měla být uzavřena dne datum (tj. 2 dny po dopravní nehodě, kdy žalobkyně prokazatelně byla hospitalizována ve Fakultní nemocnici v část obce).

11. Ze zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době lze učinit závěr, že žalobkyně u společnosti právnická osoba neodpracovala ani jeden jediný den, avšak vzhledem k datu, které je v této listině uvedené jako datum uzavření smlouvy, jenž se však časově kryje s obdobím hospitalizace žalobkyně po dopravní nehodě, soud nemá za prokázaného věrohodně ničeho, neboť uvedený rozpor, který se v řízení nepodařilo nijak hodnověrně vysvětlit ze strany žalobkyně, snižuje věrohodnost uvedených listin na nulu.

12. Z posudku o invaliditě vystaveného Pražskou správou sociálního zabezpečení a rozhodnutí obec správy sociálního zabezpečení má soud za prokázané, že žalobkyně byla shledána invalidní pro invaliditu I. stupně, kdy její pracovní schopnost poklesla o 40 % s tím, že je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě.

13. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyni bylo ze strany žalované vyplaceno 4 862 € a je to též potvrzováno oznámením o ukončení likvidace ze dne 19. 3. 2015.

14. V posudku ze dne 23. 11. 2019 MUDr. jméno příjmení uvedla, že poúrazové omezení hybnosti středně těžké s příznaky kořenového dráždění ohodnocuje počtem 400 bodů.

15. Skutečnost, že žalobkyně nebyla zaměstnána ve společnost právnická osoba, naznačuje i přípis jméno příjmení, jenž tuto skutečnost uvádí (č. l. 153).

16. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu dne 24. 4. 2017 uvedla, že smlouvu sepisovala se sekretářkou ve firmě. Následně uvedla, že smlouvu nepodepisovala v kanceláři, ale smlouvu ji přinesl její manžel (č. l. 188). Svědkyně jméno příjmení při výslechu dne 26. 6. 2017 uvedla, že žalobkyně pracovala pro právnická osoba anonymizováno ve formě brigád a že nenastoupila do práce na pracovní poměr. V rozporu s tvrzením žalobkyně tato svědkyně uvedla, že pracovní smlouvu, která jí byla předložena k nahlédnutí, sepisoval osobně jednatel, a to i skončení pracovní poměru.

17. Z lékařské propouštěcí zprávy nemocnice, s. r. o. má soud za prokázané, že ke dni 12. 11. 2017 žalobkyně byla hodnocena z lékařského hlediska tak, že je soběstačná, chodí bez opory (lékařská zpráva nemocnice ze dne 12. 11. 2017).

18. Soud ustanovil znalecký ústav, a to právnická osoba se sídlem v anonymizováno ke stanovení bodového ohodnocení za bolestné a ztížení společenského uplatnění ve smyslu zákona č. 437/2004 Zb. Ustanovený znalecký ústav předložil znalecký posudek číslo v němž bolestné ohodnotil na částku 778,13 bodů a ztížení společenského uplatnění na 390 bodů s tím, že je na místě zvýšit bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění o 30 % z původních 300 bodů. V tomto bodě ustanovený znalec konstatoval, že ve zdravotní dokumentaci nejsou objektivně prokazatelné příznaky radikulárního dráždění. Znalecký ústav uvedl, že se nepodařilo vyšetřit žalobkyni, neboť přes opakované dohody, snahy v červenci a srpnu roku 2019 žalobkyně odmítla vyšetření s tím, že nemůže cestovat (č. l. 384).

19. Z ostatních důkazů soud nezjistil nic pro věc významného.

20. Soud po té posoudil každý důkaz zvlášť, všechny ve vzájemných souvislostech, přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

21. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána dle Nař. Rady ES č. 1215/1012 (Brusel I bis), dle čl. 11 odst. 1 písm. b).

22. Rozhodným právem je ve smyslu Nařízení (ES) 864/2007 (dále jen„ Řím II“), čl. 4 právo slovenské, neboť podle bodu 1 tohoto článku, nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají v civilním deliktu, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevují nepřímé následky této skutečnosti.

23. Podle ustanovení § 6, odst. 3 zák. č. 437/2004 Z. z., poškozený je oprávněn uplatnit nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění u soudu, pokud podal návrh na uzavření dohody dle odst. 1, a pokud do 3 měsíců od jeho podání k uzavření dohody podle odst. 1 nedošlo a nebyly uspokojeny nároky poškozeného. Podle odst. 1 téhož ustanovení poskytovatel náhrady a poškozený mohou uzavřít dohodu o náhradě za ztížení společenského uplatnění, a to i nad výši náhrady stanovené tímto zákonem.

24. Podle ustanovení § 5 téhož zákona odst. 1 při určení výši náhrady za bolest a výši náhrady za ztížení společenského uplatnění se vychází z celkového počtu bodů, kterým se bolest anebo ztížení společenského uplatnění ohodnotilo v lékařském posudku. Podle odst. 2 platí, že výše náhrady za bolest a výše náhrady za ztížení společenského uplatnění se určuje sumou 2 % z průměrné měsíční mzdy zaměstnance v hospodářství Slovenské republiky zjištěné Štatistickým úradom Slovenskej republiky za kalendářní rok předcházející roku, v kterém vznikl nárok na náhradu podle odst. 1 za 1 bod, a výsledná suma se zaokrouhluje na nejbližší celé euro směrem nahoru. Podle odst. 5 téhož ustanovení v případech hodných zvláštního zřetele, kterým je uznání invalidity, může soud náhradu za ztížení společenského uplatnění zvýšit nejvíce o 50 %.

25. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu Slovenské republiky sp. zn. 3 Cdo 209/2017 ze dne 21. 6. 2018, v němž byl posuzován nárok na náhradu za bolestné a snížení společenského uplatnění, Nejvyšší soud Slovenské republiky shledal jako přiměřené zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění od 25 % v případě invalidity s těžkým zdravotním postižením (poúrazové kvadruplegie).

26. Jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, dle Pražské správy sociálního zabezpečení byla zjištěna invalidita I. (tj. nejnižšího) stupně u žalobkyně v důsledku poškození zdraví vzniklého při dopravní nehodě a byl konstatován pokles pracovní schopnosti o 40 %, tj. na spodním okraji vymezeného hodnotového žebříčku. V posudku je uvedeno, že žalobkyně může sedět bez omezení s tím, že soustavné výdělečné práce je schopna byť v menším rozsahu a s tím že postupně může zátěž zvyšovat. Uvedené je v souladu s lékařskou zprávu nemocnice, kde je uvedeno, že žalobkyně dobře spí, je soběstačná, chodí bez opory a je konstatováno zlepšení hybnosti.

27. Soud má za to, ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské republiky, že ke zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění o 50 %, ve smyslu shora citované rozhodné právní úpravy v řízení, nebyly zjištěny skutečnosti, jež by takový postup měly odůvodnit. Soud se přidržel bodového ohodnocení, které zvýšil ustanovený znalecký ústav o 30 %, byť v důsledku nedostatečné spolupráce, resp. odmítnutí dostavit se na vyšetření ze strany žalobkyně ustanovený znalec neměl možnost žalobkyni vyšetřit, a vycházel tak tedy z lékařské zdravotní dokumentace. V tomto směru námitka žalobkyně nemůže být shledána důvodná, když namítá, že nebyla vyšetřena, ačkoliv k tomu došlo v důsledku jejího vlastního rozhodnutí.

28. Ze strany žalované bylo uhrazeno 5 148 €. Ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znaleckého ústavu, vyplývá, že je na místě ztížení společenského uplatnění žalobkyně ohodnotit na 390 bodů. Při hodnotě 1 bodu, 17,16 € (nesporná skutečnost), tak výsledná suma vychází na 6 879,60 €. Z uvedeného vyplývá, že při kurzu 26,12 € (kurz ke dni vyhlášení rozsudku webová adresa) vyplývá, že žalovaná je povinna doplatit žalobkyni částku 1 731,60 €.

29. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 000 Kč, jíž se domáhala s odůvodněním, že jde o náklady, které vynaložila v souvislosti s rehabilitací v nemocnice na anonymizováno, není důvodný, neboť podle ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 381/2001 Z. z., se uvedené náklady z pojištění, nehradí, s ohledem na taxativní výčet oprávněných nároků, tam uvedený.

30. Ohledně nároku žalobkyně na vyplacení náhrady za ztrátu na výdělku odkazy žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu ČR nejsou případné s ohledem na to, že rozhodným právem je právo slovenské.

31. Podle ustanovení § 445 o. z. ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem, přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.

32. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně v době nehody byla zaměstnána (a dosahovala tak výdělku v konkrétní výši) a nemá soud ani za prokázané, že by měla uzavřenu pracovní smlouvu, neboť z pracovní smlouvy, kterou předložila k prokázání tohoto svého nároku, s ohledem na shora uvedené rozpory v datech a rozpory ve výpovědích svědků ohledně podpisu této smlouvy, a to jak co do místa, tak i co do času, soud nemá prokázaného ničeho. Lze doplnit, že i v případě, že by uvedená smlouva byla skutečně platně uzavřena, s ohledem na to, nebylo ani v řízení prokázáno, že by žalobkyně pro uvedenou společnost odpracovala alespoň nějakou časovou jednotku, tak aby jí vznikl nárok na mzdu, ničeho by to na zamítavém výroku v tomto punktu nezměnilo. Soud má proto za to, že žalobkyni v tomto směru žádný nárok nevznikl.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem. Výše nákladů řízení se sestává z odměny advokáta v částce 9 260 Kč za úkon právní služby a náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za úkon právní služby, dle vyhl. č. 177/1996 Sb. V řízení právní zástupce žalované učinil celkem 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava, vyjádření k žalobě, účast u jednání 4x). Součástí je i částka odpovídající DPH. Celková výše tak činí 69 405,60 Kč. Vzhledem k poměru úspěchů obou stran (úspěch žalobkyně 18,98 %, úspěch žalované 81,02 %), při jejich odečtu, má žalovaná nárok na 62,04 % náhradu nákladů řízení, což činí v absolutní částce 43 059,23 Kč.

34. Výroky IV. a V. jsou odůvodněny ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť stát má právo na náhradu nákladů, které v řízení platil vůči účastníkům řízení, dle výsledku řízení. Žalobkyně je tak povinna uhradit 81,02% těchto nákladů, žalovaná 18,98 % Tyto náklady jsou tvořeny znalečným ve výši 22 839,60 Kč. Žalobkyně je tak povinna uhradit částku 18 504,64 Kč a žalovaná částku 4 334,96 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.