6 C 10/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení způsobu užívání nemovitosti

I. Žalovaná je oprávněna do právní moci rozhodnutí o vypořádání zaniklého společného jmění žalobce a žalované výlučně užívat jednotku č. , Anonymizováno, typ jednotky: jednotka vymezená podle zákona o vlastnictví bytů, způsob využití: byt, nacházející se v bytovém domě čp. , Anonymizováno, postaveném na pozemku parc. č. , hodnota, , k níž přísluší spoluvlastnický podíl ve výši 674/26631 na společných částech bytového domu čp. , Anonymizováno, a na parcelách č. , Anonymizováno, , a jejíž součástí je sklad č. , hodnota, o výměře 3,86 m2 v 1. podzemním podlaží domu a garážové stání č. , hodnota, o výměře 15,68 m2 v 1. podzemním podlaží domu, vše zapsáno na LV č. , hodnota, (jednotka) a na LV č. , hodnota, (pozemky, budova) pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , oproti povinnosti žalované platit žalobci měsíčně částku ve výši 12 000 Kč vždy do každého 15. dne v měsíci od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení v částce 28 294 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně žalobce.

III. Žalobci se vrací po právní moci tohoto rozsudku část prostředků ze složené zálohy ve výši 6 306 Kč z účtu zdejšího soudu.

1. Žalobce podal dne 6. 1. 2023 u zdejšího soudu žalobu proti žalované o určení způsobu užívání nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že rozhodnutím Okresního soudu , adresa, – západ ze dne 23. 3. 2015, č.j. , spisová značka, bylo rozvedeno manželství účastníků, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 4. 2015. Právní mocí rozhodnutí o rozvodu manželství účastníků tak zaniklo společné jmění manželů. K dohodě o vypořádání SJM nedošlo, a tak žalovaná dne 25. 5. 2017 podala žalobu o vypořádání zaniklého SJM. Předmětné řízení je vedeno u Okresního soudu , adresa, – západ pod sp. zn. , spisová značka, . Předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného SJM, je mimo jiné jednotka specifikovaná v žalobním petitu o velikosti 67 m² na adrese , adresa, (dále jen Bytová jednotka). Manželé vedli společnou domácnost na adrese , adresa, . V červenci roku 2013 žalovaná společnou domácnost opustila a začala bydlet v Bytové jednotce spolu se společnými dětmi účastníků, v té době nezletilými. Následně žalovaná začala žalobci bránit v realizaci jeho vlastnického práva. Nejprve e-mailem ze dne 15. 12. 2023 informovala žalobce o tom, že vyměnila zámek od Bytové jednotky a vyzvala žalobce, aby jí vrátil klíč od Bytové jednotky, kdy uvedla „takže si nepřeji, abys do bytu v , adresa, kdykoliv chodil bez mého souhlasu a v mé nepřítomnosti“. Rovněž z e-mailu ze dne 12. 1. 2014 vyplývá, že žalovaná není ochotna Bytovou jednotku zpřístupnit žalobci, kdy uvedla „tvoje dnešní účelové cpaní se do bytu chápu jako jasnou provokaci. Můžu tě však ubezpečit, že pokud se bude kdykoliv v budoucnu opakovat tato nebo podobná situace, budu postupovat jinak“. Žalobce vyzval dne 10. 11. 2016 žalovanou prostřednictvím jejího právního zástupce ke zpřístupnění Bytové jednotky, avšak žalovaná mu nevyhověla. Následně Okresní soud , adresa, – západ dne 12. 12. 2018 vydal usnesení, č.j. , spisová značka, , kterým bylo žalované uloženo umožnit žalobci vstup do Bytové jednotky a přináležejících prostor v rámci místního šetření prováděného ve věci ustanovenou znalkyní za účelem stanovení obvyklé ceny nemovitosti. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci vstup neumožnila, vydal Okresní soud , adresa, – západ dne 12. 2. 2019 usnesení pod č.j. , spisová značka, , kterým uložil žalované pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč za maření postupu soudu. Žalobce vyzval dne 11. 1. 2019 žalovanou e-mailem k finanční úhradě za výhradní užívání Bytové jednotky žalovanou. Žalovaná tento požadavek odmítla s odůvodněním, že Bytovou jednotku nikomu nepronajímá, ale užívá ji s nezletilými dětmi účastníků. Žalobce pak vyzval žalovanou dopisem ze dne 28. 11. 2022 opětovně k finanční kompenzaci, a na to žalovaná nereagovala. Právní zástupkyně žalobce proto dne 14. 12. 2022 písemně oslovila právního zástupce žalované se žádostí o vyjádření. Ten emailem ze dne 20. 12. 2022 sdělil, že si žalovaná uvědomuje, že žalobce Bytovou jednotku dlouhodobě vůbec neužívá, avšak má za to, že vzhledem k tomu, že ji užívá spolu se společnými syny, k nimž má žalobce zákonnou vyživovací povinnost, jedná se z jeho strany o naturální plnění, kromě měsíčně zasílaných částech výživného v peněžní formě. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná žalobci neposkytuje žádnou finanční kompenzaci. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, . Poukázal na to, že byl žalovanou prokazatelně vyloučen z užívání společné věci, kterou žalovaná užívá výlučně sama, a to již od července roku 2013, kdy žalobci neposkytuje žádnou finanční kompenzaci. Žalobce od počátku preferuje smírné vyřešení věci, kdy navrhl dohodu o vypořádání zaniklého SJM, kterou však žalovaná odmítla a podala žalobní návrh. Jakoukoliv finanční kompenzaci za užívání Bytové jednotky odmítá. Žalobce proto navrhl s ohledem na skutečnost, že žalovaná Bytovou jednotku výlučně užívá již desátým rokem a žalobce má zajištěno jiné bydlení, rozhodnutí, že společnou nemovitou věc bude nadále užívat žalovaná oproti úhradě finanční kompenzace žalobci za vyloučení z užívání ve výši odpovídající polovině obvyklého měsíčního nájemného. Po výzvě soudu učiněné usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 17. 1. 2023 žalobce specifikoval výši plateb na 12 000 Kč měsíčně od právní moci rozsudku.

2. Při jednání soudu dne 9. 6. 2023 soud připustil změnu žaloby ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.

3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že manželství účastníků trvalo od 7. 9. 2000 do 16. 4. 2015, přičemž ke dni uzavření manželství byl žalobce výlučným vlastníkem rozestavěné stavby rodinného domu v obci , adresa, . Tento dům byl dostaven a vybaven i z prostředků SJM a rodina se do něj přestěhovala na jaře 2005. Žalovaná neměla přehled o finančním hospodaření rodiny, o které se staral výhradně žalobce, který jí s ním seznamoval velmi neochotně. To představovalo další z důvodů narůstajících neshod mezi manžely, jejichž jedním z vrcholů byla výzva žalobce o letních prázdninách roku 2013, aby se žalovaná z jeho bytu odstěhovala, což učinila spolu s oběma tehdy nezletilými dětmi. Přestěhovala se s vědomím žalobce do Bytové jednotky, kterou účastníci za trvání manželství pořídili v květnu roku 2008. Od června 2008 do jara 2013 byla tato Bytová jednotka žalobcem pronajímána, výnosy inkasoval žalobce na jeho účet a osud těchto finančních prostředků před žalovanou důsledně tajil. Podle žalované byly ze SJM účastníků vloženy do výlučného majetku žalobce v podobě rodinného domu v Úněticích finanční prostředky v částce cca 1 000 000 Kč. Žalobce po rozchodu i po rozvodu manželství účastníků zůstal bydlet v rodinném domě v Úněticích, žalovaná spolu se syny v Bytové jednotce v , adresa, . Žalobce za tohoto stavu neměl faktického důvodu se na osobním užívání Bytové jednotky v , adresa, podílet a žalovaná, která tehdy, a ani dosud nemá jinou možnost bydlení, ho opakovaně žádala, aby nezasahoval do jejího soukromí a respektoval její oprávněné zájmy. Žalovaná z Bytové jednotky od roku 2015 hradí daně z nemovitosti. Po odstěhování žalované z původního společného bydliště se vztahy mezi účastníky vyostřily zejména v souvislosti s opatrovnickým řízením vedeným u Okresního soudu , adresa, – západ a řízením o vypořádání zaniklého SJM, vedeného u téhož soudu. Žalobce již více než rok trvale žije a pracuje v , adresa, . Účastníci mají nadále zákonnou vyživovací povinnost k oběma synům, kteří oba nadále bydlí se žalovanou v Bytové jednotce v , adresa, . Žalovaná hradí běžnou údržbu Bytové jednotky v , adresa, s jejím příslušenstvím, i náklady spojené s jejím užíváním od prázdnin 2013 výlučně sama. Žalobce se na výdajích nijak nepodílí. Pokud si žalovaná nepřála vstup žalobce do Bytové jednotky, činila tak při bránění svého soukromí. Žalovaná zaplatila dne 17. 1. 2023 na účet žalobce částku 1 000 Kč jako kompenzaci „neužívání“ Bytové jednotky za měsíc leden 2023. Podle názoru žalované důvodem pro vyloučení žalobce z užívání Bytové jednotky nejsou pouze konfliktní vztahy účastníků, nýbrž i privilegovaný zájem žalované na ochraně obydlí a dohoda účastníků. Bude třeba, aby soud posoudil, zda a nakolik je pro samotný postup v řízení a pro budoucí meritorní rozhodnutí podstatnou otázkou okolnost, že Bytovou jednotku spolu se žalovanou užívají i oba synové účastníků, k nimž tito mají vyživovací povinnost. Dále je třeba vypořádat se s okolností, že žalobce na jednu stranu požaduje po žalované finanční kompenzaci za neužívání Bytové jednotky jeho osobou, ale stejně zásadový není v otázce vnosu částky cca 1 000 000 Kč do jeho výlučného majetku, když tento vnos již se ziskem zpeněžil při prodeji rodinného domu v Úněticích, a podle stejné logiky nenabídl žalované alespoň zákonné úroky za posledních 10 let z částky 500 000 Kč. Takový postup žalobce považuje žalovaná za rozporný s dobrými mravy. Žalobce sice navrhl několik variant vypořádání zaniklého SJM v otázce Bytové jednotky, ovšem všechny vedly k jedinému výsledku – zbavení žalované „střechy nad hlavou“, a to doslova. Údajná preference žalobce smírného řešení věci je tak podle žalované jen prázdnou formulací. Žalobce při určení částky 12 000 Kč požadované od žalované zohlednil pouze okolnosti ve svůj prospěch, při vědomém a záměrném opomenutí dalších okolností. Placením částky 1 000 Kč měsíčně vyjádřila žalovaná její postoj k podstatě sporu.

4. Žalobce v písemné replice ze dne 2. 3. 2023 popíral tvrzení žalované, že od června 2008 do jara 2013 byla Bytová jednotka pronajímána jen žalobcem. Uvedl, že nájemní smlouvy byly uzavírány i žalovanou na straně pronajímatele. Podle žalobce není v předmětném řízení rozhodné, kdo hradí náklady spojené s nemovitou věcí a její běžnou údržbou. Podstatné je, že žalobce byl žalovanou z užívání Bytové jednotky vyloučen. Tu výlučně užívá žalovaná, a to bez jakékoliv finanční kompenzace pro žalobce, byť tato Bytová jednotka spadá do dosud nevypořádaného SJM. Žalobce nelze vyloučit z užívání a údržby nemovité věci z žalovanou tvrzeného důvodu, a to ochrany soukromí. I žalované svědčilo právo obrátit se na soud, aby rozhodl o dalším užívání nemovité věci bývalými manžely. To však žalovaná neučinila. Žalovaná tím, že zaslala žalobci částku 1 000 Kč jako kompenzaci za užívání Bytové jednotky, uznala nárok žalobce na kompenzaci za vyloučení z jejího užívání. Spornou zůstává výše kompenzace. Žalobce nesouhlasí s názorem žalované, že bude třeba, aby soud posoudil, zda a nakolik je pro samotný postup v řízení a budoucí meritorní rozhodnutí podstatnou otázkou okolnost, že Bytovou jednotku spolu se žalovanou užívají i oba synové účastníků, když tito mají k nim vyživovací povinnost. Žalobce je toho názoru, že na věci nic nemění skutečnost, že Bytovou jednotku užívají spolu se žalovanou i společní synové. Žalobce hradí řádně a včas stanovené výživné, které zajišťuje výživu a další životní potřeby obou synů. Výše výživného byla vždy stanovena soudem a v žádném řízení nebyla při stanovení jeho výše zohledněna ta skutečnost, že synové žijí v Bytové jednotce, která je předmětem dosud nevypořádaného SJM. Jedná se o vztah žalobce a žalované, kompenzace není požadována po synech, ale po druhém vlastníkovi předmětné nemovité věci. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že požadované rozhodnutí soudu je časově omezeno, a to právě právní mocí rozhodnutí o vypořádání zaniklého SJM.

5. Žalovaná jako účastnice řízení vypověděla, že jí žalobce sdělil na konci roku 2012, že není spokojen v manželství a že to má nějakým způsobem vyřešit. Poté se manželé dohodli, že se žalovaná s dětmi odstěhuje do bytu na Suchdolském náměstí, který náleží do SJM (Bytová jednotka). Žalobce s tímto řešením souhlasil a žádnou kompenzaci nájemného po žalované nežádal, proto byla velmi zaskočena tím, že po ní zpětně požaduje takovouto kompenzaci. Pokud by žalobce v roce 2013 žalované řekl, že takovou kompenzaci bude požadovat, pak by měla žalovaná 10 let na to, uspořádat si záležitosti, tedy například najít si jiné bydlení pro sebe a děti. Požadavek žalobce považuje za nemorální a nemravný. Pronájem Bytové jednotky byl účastníky ukončen nejpozději ke konci června 2013, a to z toho důvodu, aby se do bytu mohla nastěhovat žalovaná s dětmi účastníků, a to se souhlasem žalobce.

6. Soud zjistil z rozsudku Okresního soudu , adresa, - západ, č.j. , spisová značka, ze dne 23. 3. 2015, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2015, že tímto rozsudkem bylo rozvedeno manželství účastníků.

7. Mezi účastníky je nesporné a soud zjistil z Informací o jednotce, číslo jednotky , Anonymizováno, , způsob využití byt, v budově čp. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, , že Bytová jednotka je součástí SJM účastníků.

8. Z usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1780/19 ze dne 9. 7. 2019 soud zjistil, že tímto usnesením Ústavní soud odmítl stížnost žalované, ve které se odvolávala na porušení práva na nedotknutelnost obydlí a na ochranu před neoprávněným zasahováním do jejího soukromého a rodinného života, když brojila proti pořádkové pokutě, která jí byla uložena Okresním soudem , adresa, – západ ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze v řízení o vypořádání SJM. Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka (žalovaná) neuvádí žádnou, natož ústavněprávní argumentaci na podporu svého tvrzení o porušení práva na nedotknutelnost obydlí a na ochranu před neoprávněným zasahováním do jejího soukromého a rodinného života. Za relevantní nelze považovat tvrzení stěžovatelky, že soudy měly dovodit porušení uvedených práv stěžovatelky i pro případ krátkodobé přítomnosti bývalého manžela v bytě, jehož je navíc nadále spoluvlastníkem, a to při příležitosti místního šetření a za přítomnosti ustanovené znalkyně, jen z předpokládaného konfliktního vztahu bývalých manželů. Uložení pořádkové pokuty Ústavní soud označil za procesní postup souladný s ust. § 53 odst. 1, 13 odst. 2 a návazně § 127 o.s.ř. učiněný v zájmu spravedlivého (řádného) procesu.

9. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi , Jméno žalované, a , tituly před jménem, , jméno FO, jako pronajímateli a , jméno FO, jako nájemcem, uzavřené dne 23. 6. 2009, soud zjistil, že předmětem pronájmu byla Bytová jednotka, nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 5. 2009 do 30. 4. 2010 s možností prodloužení formou písemného dodatku za nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně a zálohami na spotřebu médií ve výši 3 500 Kč měsíčně. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené mezi spoluvlastníky nemovitosti , Jméno žalované, a , jméno FO, na straně pronajímatelů a společností , právnická osoba, dne 23. 6. 2009 soud zjistil, že předmětem nájmu je garážové stání č. , hodnota, v 1. podzemním podlaží bytového domu čp. , Anonymizováno, v , adresa, . Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 8. 2009 do 30. 4. 2010 za nájemné 1 500 Kč měsíčně a náklady za spotřebu elektrické energie a úklid 150 Kč měsíčně.

10. Mezi účastníky je nesporné, že pronájem Bytové jednotky byl ukončen nejpozději v červnu 2013 z toho důvodu, aby se do bytu mohla nastěhovat žalovaná s dvěma dětmi účastníků.

11. Ze znaleckého posudku č. , č. účtu, , zpracovaného soudem ustanoveným znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že obvyklá výše nájemného Bytové jednotky č. , Anonymizováno, činí v roce 2023 částku 22 200 Kč a obvyklá výše nájemného garážového stání č. , hodnota, v roce 2023 činí částku 1 800 Kč, celkem tedy nájemné 24 000 Kč měsíčně. Účastníci neměli ke znaleckému posudku a jeho závěrům připomínky.

12. Žalovaná po vypracování znaleckého posudku navrhla ke kompenzaci částku maximálně ve výši 7 000 Kč měsíčně.

13. Z e-mailu odeslaného žalovanou žalobci dne 15. 12. 2013 soud zjistil, že žalobci oznámila výměnu zámku Bytové jednotky z důvodu, že jí dosud nevrátil přes opakované žádosti klíč a oznámila mu, že si nepřeje „aby do bytu v , adresa, kdykoliv chodil bez mého souhlasu a v mé nepřítomnosti – neboli, pokud budeš chtít přijít, vždy se předem musíme domluvit a musím u toho být“.

14. Z e-mailové korespondence mezi zástupcem žalované a žalobcem z období od 26. 10. 2016 do 15. 11. 2016 soud zjistil, že žalovaná považovala návštěvu Bytové jednotky žalobcem za narušení svého soukromí a výzvě žalobce nevyhověla.

15. Z e-mailu ze dne 11. 1. 2019 adresovaného žalobcem žalované soud zjistil, že žalovanou vyzval k úhradě částky 462 000 Kč za její užívání společného bytu v , adresa, s tím, že tato částka odpovídá tržnímu nájemnému z jedné poloviny bytu za 66 měsíců dosavadního užívání bytu žalovanou.

16. Z e-mailu ze dne 15. 1. 2019 adresovaného žalovanou žalobci soud zjistil, že žalovaná žalobci sdělila, že byt nikomu nepronajímá, ale užívá ho se dvěma nezletilými dětmi účastníků.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 11. 2022 adresované žalobcem žalované soud zjistil, že vyzval žalovanou, aby mu za období od července 2013 do listopadu 2022, tedy za 113 měsíců po platbách 10 000 Kč měsíčně, uhradila do 7 dnů na jeho účet zde specifikovaný částku 1 130 000 Kč a dále platila měsíčně částku 11 750 Kč s upozorněním na soudní vymáhání.

18. Z dopisu ze dne 14. 12. 2022, adresovaného , tituly před jménem, , Jméno advokátky, , tituly před jménem, , jméno FO, ve věci užívání věci náležející do zaniklého, dosud nevypořádaného SJM, soud zjistil, že ho v právním zastoupení žalobce vyzvala k vyjádření k předchozí předžalobní výzvě.

19. Z e-mailu adresovaného právním zástupcem žalované právní zástupkyni žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , jméno FO, soud zjistil, že v mailu akcentoval, že Bytovou jednotku užívají se žalovanou dva studující synové účastníků, k nimž má žalobce zákonnou vyživovací povinnost a že žalovaná vychází z toho, že otec nezletilých (žalobce) plní jeho vyživovací povinnost k synům v současné době i naturální formou, tedy užíváním bytu, kromě měsíčně zasílaných částek výživného v peněžní formě.

20. Z e-mailu adresovaného žalobcem žalované ze dne 10. 7. 2013 soud zjistil, že mimo jiné napsal žalované „já ti do bytu v , adresa, taky nepolezu, nemám zájem“ a vyzval žalovanou, aby mu dne 21. 7. 2013 vrátila klíče od jeho nemovitosti v Úněticích spolu s platební kartou k jeho účtu.

21. Z Oznámení o provedení příkazu k úhradě vystaveného , právnická osoba, . soud zjistil, že z účtu žalované byla dne 15. 5. 2023 odepsána částka 1 000 Kč s poznámkou „od , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Jméno žalované, za neužívání bytu za duben 2023“. Z Oznámení o provedení příkazu k úhradě vystaveného , právnická osoba, . soud zjistil, že z účtu žalované byla dne 10. 5. 2023 odepsána částka 1 000 Kč se zprávou pro příjemce „od , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Jméno žalované, za neužívání bytu“. Z Oznámení o provedení příkazu v úhradě vystaveného , právnická osoba, . soud zjistil, že u účtu žalované byla dne 10. 2. 2023 odepsána částka 1 000 Kč s poznámkou pro příjemce „od , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Jméno žalované, za neužívání bytu za únor 2023“.

22. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

23. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), a má za prokázaný tento skutkový stav: účastníci jsou bývalí manželé, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu , adresa, – západ ze dne 23. 3. 2015, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dnem 16. 4. 2015. Řízení o vypořádání SJM účastníků vedené u téhož soudu pod sp. zn. , spisová značka, dosud nebylo pravomocně ukončeno. Součástí dosud nevypořádaného SJM účastníků je i Bytová jednotka. Tuto Bytovou jednotku se souhlasem žalobce užívá od července roku 2013 spolu se syny účastníků, ke kterým mají dosud oba bývalí manželé vyživovací povinnost, žalovaná, která až do ledna 2023 za toto užívání žalobci neplatila žádnou kompenzaci. Od té doby začala posílat na jeho účet částku 1 000 Kč měsíčně. Obvyklé nájemné za předmětnou bytovou jednotku a garáž činilo v roce 2023 částku 24 000 Kč měsíčně.

24. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

25. Podle ustálené judikatury (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 29. 3. 2016, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 30. 8. 2006, usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2005) újma, která spoluvlastníkům vyloučením z užívání vzniká, je kompenzována peněžním plněním a úprava užívání po zániku SJM má jen prozatímní povahu, zejména vedou-li účastníci spor o jeho vypořádání. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, není u společného jmění manželů vztah mezi spoluvlastníky vymezen ideálním podílem, tento vztah může být vyjádřen jen ke dni zániku společného jmění, a to vypořádáním. Institut tzv. společného jmění manželů v zásadě vyjadřuje rovné postavení manželů a je určitým průlomem do individualizovaného vlastnického práva. Jestliže zanikne manželství, zaniká i společné jmění manželů. Zanikne-li společné jmění manželů, má se provést vypořádání. Právní vztahy bývalých manželů v přechodném období, které vzniká mezi zánikem společného jmění manželů a jeho vypořádáním, nejsou zákonem výslovně upraveny a je nutné posuzovat je obdobně podle předpisů o společném jmění manželů. Každému z bývalých manželů tak náleží právo k celé věci omezené jen stejným právem druhého bývalého manžela. Užívá-li tudíž bývalý manžel věc, která náležela do společného jmění manželů, k jehož vypořádání dosud nedošlo, nelze dovozovat, že se na úkor druhého z bývalých manželů bezdůvodně obohacuje. Důvodem užívání je jeho vlastnické právo k (celé) věci. Obohacení spoluvlastníka může spočívat pouze v užívání většího rozsahu předmětu spoluvlastnictví, než který odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu. V rozsudku ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , spisová značka, , dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jsou-li vztahy mezi účastníky zaniklého, ale dosud nevypořádaného společného jmění manželů konfliktní, pak lze po zvážení všech dalších okolností věci rozhodnout o tom, že společný byt bude nadále užívat jen jeden účastník, avšak za podmínky, že druhému bude vyloučení z užívání kompenzováno v penězích; to platí zejména v případě, že z užívání vyloučený spoluvlastník má možnost jiného bydlení. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. , spisová značka, , bývalý účastník společného jmění manželů nemůže zcela vyloučit druhého z užívání věci, která dosud nebyla po zániku společného jmění vypořádána, nejde-li o případ, že účastníci měli ve společném jmění anebo ve vlastnictví dvě věci sloužící stejnému účelu.

26. Mezi účastníky není sporu, že žalovaná, byť se souhlasem žalobce, užívá Bytovou jednotku, která je součástí dosud nevypořádaného SJM účastníků, výlučně sama (bydlení synů účastníků se žalovanou nemá v projednávané věci právní relevanci), žalobci do ní neumožňuje ani samostatný přístup, a až do roku 2023 za toto užívání žalobci ničeho neplatila. Je proto povinna jeho vyloučení z užívání žalobci kompenzovat v penězích. Výši kompenzace soud stanovil podle znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , proti jehož závěrům žádný z účastníků neměl námitky. Pokud žalovaná požadovala, aby soud zohlednil skutečnost, že bytovou jednotku spolu s ní užívají i synové účastníků, ke kterým mají oba účastníci dosud vyživovací povinnost, nelze tomuto požadavku přisvědčit, neboť nemá oporu v hmotném právu. Irelevantní jsou i další námitky žalované týkající se tvrzených zisků žalobce za pronájem Bytové jednotky před létem 2013, i další námitky žalované týkající se vypořádávání dosud nevypořádaného SJM účastníků v řízení vedeném u Okresního soudu , adresa, – západ, neboť ty budou vypořádány v rámci řízení o vypořádání SJM. Námitky žalované, že nároky uplatňované žalobcem jsou nemravné i s přihlédnutím k tomu, že platby požaduje zpětně, byly odklizeny připuštěnou změnou žaloby, když je žalobcem požadována a soudem žalované uložena povinnost platit peněžní kompenzaci žalobci až od právní moci tohoto rozsudku.

27. Vzhledem ke shora uvedenému proto soud důvodné žalobě vyhověl a rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náklady řízení představují žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty soud přiznal podle ust. § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, z punkta 10 000 Kč za sedm úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemné doplnění žaloby k výzvě soudu ze dne 23. 1. 2023, písemná replika z 2. 3. 2023, účast při jednání soudu dne 9. 6. 2023, písemné vyjádření ke znaleckému posudku, účast při jednání soudu dne 26. 2. 2024) ve výši 1 500 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se sedmi úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemné doplnění žaloby k výzvě soudu ze dne 23. 1. 2023, písemná replika z 2. 3. 2023, účast při jednání soudu dne 9. 6. 2023, písemné vyjádření ke znaleckému posudku, účast při jednání soudu dne 26. 2. 2024) ve výši 300 Kč za jeden úkon. Soud dále uložil žalované zaplatit žalobci v rámci nákladů řízení i pravomocně přiznané znalečné v částce 13 694 Kč znalci , tituly před jménem, , jméno FO, usnesením, č.j. , spisová značka, ze dne 1. 12. 2023, neboť žalobce složil na výzvu soudu zálohu na znalečném ve výši 20 000 Kč, a přiznané znalečné bylo poukázáno znalci z této zálohy. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 28 294 Kč. Zástupkyně žalobce neprokázala, ani netvrdila, že by byla plátkyní DPH. Soud nepřisvědčil žalované, že nezavinila podání žaloby, neboť od počátku řízení sporovala opodstatněnost žalobou požadované finanční satisfakce, a až do vyhlášení rozsudku její výši. Nejsou proto splněny podmínky pro aplikaci ust. § 143 o.s.ř.

29. Výrok III. je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., protože žalobce byl ve věci zcela úspěšný. , adresa, 306 Kč bude žalobci vrácena z jím složené zálohy ve výši 20 000 Kč na vypracování znaleckého posudku po odečtení již znalci vyplaceného znalečného ve výši 13 694 Kč.