6 C 165/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vylučovací žalobě

I. Z exekuce, vedené soudním exekutorem JUDr. jméno příjmení, exekutorský úřad – anonymizováno, ulice a číslo, PSČ obec a číslo část obce na základě exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, č.j. číslo jednací ze dne 29.12.2020 se vylučuje pohledávka povinného právnická osoba, anonymizováno, IČO, se sídlem adresa, PSČ, sp. zn. anonymizováno číslo u Městského soudu v Praze, z účtu č. bankovní účet u peněžního ústavu právnická osoba, ulice a číslo, obec a číslo, PSČ, IČO ve výši aktuálního zůstatku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce podal dne 23. 4. 2021 u zdejšího soudu žalobu proti žalované, kterou se domáhal rozhodnutí patrného z výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že uzavřel se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa. Na základě této smlouvy se společnost právnická osoba zavázala žalobci zajišťovat správu a údržbu bytových a nebytových objektů, pozemků, tepelného hospodářství ve vlastnictví žalobce, a to konkrétně nemovitosti na adrese ulice a číslo v obec a číslo. Společnost právnická osoba se zavázala mimo jiné k těmto činnostem: předepisovat a vybírat nájemné, předepisovat a vybírat zálohy na služby spojené s užíváním bytů a nebytů, vyúčtovávat zálohy oproti skutečným nákladům a provádět vyúčtování nákladů spojených s provozem a údržbou svěřeného majetku žalobce, nejméně 1× za 3 měsíce. Na základě dohody žalobce se společností právnická osoba založil účet č. bankovní účet, vedený u právnická osoba pro financování správy a provozu svěřeného majetku žalobce v rozsahu smlouvy specifikované v žalobě. Tento účet byl platebním místem, prostřednictvím kterého žalobce přijímal plnění od svých nájemců (nájemné a služby s nájmem spojené) a prostřednictvím kterého se vypořádávaly náklady spojené se správou a údržbou předmětných nemovitostí ve vlastnictví žalobce. V současnosti jsou všechny bytové jednotky převedeny do vlastnictví, a proto společnost právnická osoba poskytuje služby správy domu již vzniklému Společenství vlastníků nemovitostí ulice a číslo a ulice a číslo, avšak na základě jiné smlouvy. Na účet pro správu nejsou v současné době připisovány kromě úroků žádné platby a se zůstatkem bude naloženo podle rozhodnutí členské schůze žalobce. Společnost právnická osoba informovala žalobce o exekuci, která je proti ní vedena na základě návrhu žalovaného, soudním exekutorem JUDr. jméno příjmení, exekutorský úřad – anonymizováno pod č.j. spisová značka. Exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného (tj. společnosti právnická osoba) z účtu u peněžního ústavu, č.j. číslo jednací, vydaným soudním exekutorem JUDr. jméno příjmení, byla postižena pohledávka povinného (společnosti právnická osoba) na účtu pro správu ve výši 329 233,36 Kč (stav ke dni 31. 12. 2020). Podle sdělení jednatele společnosti právnická osoba se nepodařilo postup exekutora zvrátit, což ve svém důsledku znamená, že se žalobce nedostane k finančním prostředkům, které mu náležejí.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, žalobou uplatněný nárok neuznal. Učinil nesporným, že dne 29. 12. 2020 byl soudním exekutorem JUDr. jméno příjmení vydán exekuční příkaz, č.j. číslo jednací, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného č. bankovní účet (tj. společnosti právnická osoba), vedeného u právnická osoba, zřízeného povinným pro profinancování správy a provozu svěřeného majetku žalobce v rozsahu smlouvy specifikované v žalobě, podle společně uzavřené Smlouvy o obstarání věci ze dne 5. 3. 1996. Proti tomuto usnesení povinný podal dne 31. 12. 2020 ve znění doplnění ze dne 23. 1. 2021 návrh na odklad a částečné zastavení exekuce a současně i odvolání k Městskému soudu v Praze, v němž zopakoval argumentaci obsaženou již v návrzích na odklad a zastavení exekuce. Podanému návrhu soudní exekutor nevyhověl a ke stejnému závěru dospěl po posouzení návrhu povinného i exekuční soud, který odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99 a ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2501/2004, upravující problematiku majitele účtu. V nich uzavřel, že účet zřizuje peněžní ústav pro majitele zpravidla na základě smlouvy o běžném účtu, přičemž účet sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu. Z toho mimo jiné vyplývá, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy, přičemž v této souvislosti dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 48/2009, v němž Nejvyšší soud dovodil, že již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z běžného účtu u peněžního ústavu je nepochybné, že plní-li banka podle exekučního příkazu, plní vždy„ ze svého“, a to na úhradu dluhu majitele účtu (nikoliv svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění zaniká pohledávka majitele účtu za bankou. Argumentace žalobce, že účet byl pouhým platebním místem, prostřednictvím kterého žalobce přijímal plnění od svých nájemců a prostřednictvím kterého se vypořádávaly náklady spojené se správou a údržbou předmětné nemovitosti, nejsou podle žalované ve smyslu § 266 odst. 2 o.s.ř. za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu v daném případě rozhodnými okolnostmi pro jejich vyloučení z exekuce, neboť okamžikem připsání finančních částek (nájemných a jiných souvisejících plateb) na účet, jehož majitelem je povinný, ztrácí tyto třetí osoby k finančním částkám jakékoliv majetkové právo, protože hodnota těchto peněz se stala majetkem banky. V exekuci se jedná o pravomocný závazek, který má jednoznačnou oporu jak v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, č.j. 11C 28/2019-16 ze dne 27. 5. 2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 28Co 350/2019, včetně pravomocného usnesení Nejvyššího soudu v Brně, tak i z doložených účetních sestav a účetních dokladů samotného povinného, které jsou součástí příslušného spisového materiálu, a není tak zde žádný důvod, proč opakovaně uplatněnou pohledávku obstrukčně a účelově namítá jako neoprávněnou. Žalovaná se zcela ztotožňuje se závěry, tak jak jsou dokumentovány v usnesení soudního exekutora JUDr. jméno příjmení, sp. zn. číslo jednací ze dne 14. 1. 2021.

3. Žalobce v replice ze dne 28. 6. 2021 setrval na žalobních tvrzeních, akcentoval nesouhlas se závěry žalovaného, že by skutečnost, že bankovní účet č. bankovní účet byl pouhým platebním místem, byla okolností nerozhodnou pro vyloučení finančních prostředků z exekuce. Žalobce naopak zastává názor, že se jedná o klíčový argument, neboť vysvětluje, jak se na bankovním účtu povinného (tj. společnosti právnická osoba) ocitly finanční prostředky žalobce. Citovaný účet byl zřízen několik let předtím, než měl vzniknout exekuční titul ve prospěch žalovaného vůči společnosti právnická osoba. Finanční prostředky, které na bankovní účet přicházely, byly pouze platby členů bytového družstva za nájemné a služby spojené s nájmem a na základě příslušných nájemních smluv byly určeny žalobci jako vlastníku nemovitostí. Žalobce poté z těchto finančních prostředků uhradil povinnému, společnosti právnická osoba, odměnu na základě uzavřené smlouvy o obstarání věci. Podle dohody žalobce s povinným zůstávalo vybrané nájemné a zálohy na služby na účtu, neboť byly určeny na údržbu a opravu nemovitostí, kterou prováděl právě povinný na základě smlouvy o obstarání věci. V žádném případě se tedy nejednalo, a ani nemohlo jednat, s výjimkou odměny na základě smlouvy o obstarání věci, o finanční prostředky povinného – společností právnická osoba nebo jemu určené.

4. Soud zjistil tyto skutečnosti: Z rozsudku zdejšího soudu, č.j. 11C 28/2019-19 ze dne 27. 5. 2019 soud zjistil, že tímto rozsudkem soud uložil žalované, společnosti právnická osoba zaplatit žalobci – anonymizována čtyři slova částku 1 268 426,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 1. 9. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku a dále povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 104 462 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce. Z rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 18Co 350/2019-44 ze dne 29. 1. 2020 soud zjistil, že potvrdil citovaný rozsudek Městského soudu v Praze. Oba rozsudky nabyly právní moci dne 9. 3. 2020.

5. Z exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, č.j. číslo jednací ze dne 29. 12. 2020 soud zjistil, že byl vydán soudním exekutorem JUDr. jméno příjmení, exekutorský úřad – anonymizováno ve věci povinného právnická osoba a oprávněného příjmení anonymizována tři slova k vymáhání peněžité povinnosti ve výši 1 370 980,20 Kč, když exekučním titulem byl rozsudek zdejšího soudu, č.j. 11C 28/2019-19 ze dne 27. 5. 2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 28Co 350/2019-44 ze dne 29. 1. 2020. Tímto exekučním příkazem soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného mimo jiné i z účtu č. bankovní účet a přikázal peněžnímu ústavu, aby od okamžiku, kdy mu bude exekuční příkaz doručen, z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal a přikázal peněžnímu ústavu, aby ve dni, který následuje po doručení vyrozumění o právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo o zapsání doložky provedení exekuce do rejstříku zahájených exekucí a vyrozumění o tom, že tento exekuční příkaz nabyl právní moci, odepsal vymáhanou pohledávku nejprve z účtu povinného, mimo jiné číslo účtu bankovní účet a vyplatil je na účet soudního exekutora zde specifikovaný. Z výroku IV. exekučního příkazu se podává, že povinný ztrácí podle § 304 odst. 3 o.s.ř. okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručen exekuční příkaz, právo vybrat peněžní prostředky z účtu (účtů), použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce. O pověření soudního exekutora rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 pod č.j. číslo jednací ze dne 16. 12. 2020.

6. Z usnesení, č.j. číslo jednací ze dne 14. 1. 2021 soud zjistil, že tímto usnesením soudní exekutor JUDr. jméno příjmení, exekutorský úřad – anonymizováno odmítl návrh povinného na odklad exekuce ze dne 31. 12. 2020.

7. Z usnesení zdejšího soudu, č.j. číslo jednací ze dne 12. 2. 2021 soud zjistil, že soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce.

8. Z kopie Smlouvy o obstarání věci uzavřené mezi Bytovým družstvem ulice a číslo a anonymizováno jako objednatelem a firmou název práv. osoby ze dne 5. 3. 1996 soud zjistil, že předmětem smlouvy bylo zajištění správy a údržby bytových a nebytových objektů ve vlastnictví objednavatele, tj. domu číslo v ulici ulice, obec a číslo, část obce Smlouva obsahuje závazek obstaravatele vykonávat správu pro odběratele jeho jménem a na jeho účet. V článku III. odst. 4 písm. e) citované smlouvy se společnost právnická osoba mimo jiné zavázala předepisovat, evidovat a vybírat nájemné a zálohy na služby s užíváním bytů a nebytových prostor od jednotlivých nájemců ve výši a v termínech stanovených v nájemní smlouvě, vymáhat nedoplatky nájemného a další platby nájemců, včetně poplatku z prodlení při opožděných platbách a provádět vyúčtování a vést účetnictví pro žalobce.

9. Z výpisu z firemního účtu č. bankovní účet vedeného u právnická osoba za období od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020 soud zjistil, že majitelem účtu je společnost právnická osoba, k datu 31. 12. 2020 činil zůstatek na účtu částku 329 233,36 Kč.

10. Účastníci učinili nesporným, že na účtu číslo vedeném u právnická osoba jsou uloženy pouze finanční prostředky náležející žalobci. Dále žalovaná nesporuje platnost smlouvy o obstarání věci ze dne 5. 3. 1996.

11. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

12. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: žalobce uzavřel se společností právnická osoba dne 5. 3. 1996 smlouvu o obstarání věci, na základě které se společnost právnická osoba zavázala vykonávat pro žalobce správu domu číslo v obec a číslo, ulice ulice jménem žalobce a na jeho účet a v rámci této správy mimo jiné předepisovat, evidovat a vybírat nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytů a nebytových prostor. Za tímto účelem zřídila společnost právnická osoba firemní účet u obec anonymizováno, číslo účtu bankovní účet, na který přicházely výhradně platby spojené s obstaravatelskou činností podle smlouvy ze dne 5. 3. 1996. Zdejší soud uložil pravomocným rozsudkem, č.j. 11C 28/2019-19 ze dne 27. 5. 2019 společnosti právnická osoba zaplatit anonymizována čtyři slova částku 1 268 426 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Na základě tohoto exekučního titulu pověřil zdejší soud dne 16. 12. 2020 pod č.j. číslo jednací provedením exekuce soudního exekutora JUDr. jméno příjmení, exekutorský úřad – anonymizováno. Ten vydal pod č.j. číslo jednací ze dne 29. 11. 2020 exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, mimo jiné i z účtu č. bankovní účet, usnesením ze dne 14. 1. 2021 odmítl návrh povinného na odklad exekuce a zdejší soud usnesením, č.j. číslo jednací ze dne 12. 2. 2021 zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce. Na účtu v č. bankovní účet jsou uloženy peněžní prostředky náležející žalobci na základě smlouvy o obstarání věci uzavřené mezi žalobcem a společností právnická osoba dne 5. 3. 1996.

13. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

14. Jak plyne z recentní judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz, např. jeho rozsudek sp. zn. 21Cdo 1774/99 ze dne 14. 4. 2000 nebo 20Cdo 2501/2004 ze dne 23. 2. 2005), účet zřízený peněžním ústavem sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu spočívající v tom, aby jemu nebo jím určeným osobám byly na jeho žádost nebo písemný příkaz, popřípadě při splnění sjednaných podmínek, vyplaceny peněžní prostředky z účtu nebo zůstatek účtu, představuje pohledávku z účtu u peněžního ústavu, kterou lze postihnout výkonem rozhodnutí podle § 303-311 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu se týká pohledávky, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu ústavu, vyplývá z toho mimo jiné to, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29Cdo 48/2009 ze dne 29. 4. 2010 již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z (běžného) účtu u peněžního ústavu (§ 303-311 o.s.ř.) je nepochybné, že plní-li banka dle exekučního příkazu, plní vždy„ ze svého“ (a nikoliv za použití peněžních prostředků majitele účtu), a to na úhradu dluhů majitele účtu (nikoliv svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění (limitovaného výší částky vymáhané exekučním příkazem) zaniká pohledávka majitele (běžného) účtu za bankou. V takovém případě banka plní a oprávněný plnění přijímá s vědomím, že jde (maximálně však do výše pohledávky z titulu smlouvy o běžném účtu) o plnění na dluh třetí osoby (majitele běžného účtu – povinného podle exekučního příkazu). To však podle názoru soudu neznamená, že by se žalobce, v jehož prospěch byly peněžní prostředky na předmětném účtu povinným- společností právnická osoba shromažďovány, nemohl domáhat vyloučení této pohledávky z exekuce podáním předmětné vylučovací žaloby, a to z toho důvodu, že peněžní prostředky, přicházející na účet povinného, od samého počátku nebyly peněžními prostředky povinného, ale vždy náležely žalobci. Pokud by soud přitakal argumentaci žalovaného, znamenalo by to ve svém důsledku, že by povinný uspokojoval v rámci exekuce oprávněného nikoli ze svého majetku, ale z majetku třetí osoby- žalobce. Žalobci proto svědčí právo, nepřipouštějící exekuci, které lze uplatnit vylučovací žalobou. K témuž závěru dospěl zdejší soud i v usnesení č.j. číslo jednací ze dne 12.2.2021, od kterého se soud v projednávané věci nemá důvod odchylovat. Z popsaných důvodů proto žalobě vyhověl.

15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náklady řízení představují žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení žalobce. Ty soud přiznal podle ust. § 9 odst. 3 písm.a) vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, a to odměnu za tři úkony právní služby z punkta 35 000 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účas při jednání soudu dne 27.10.2021) ve výši 2 500 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se třemi úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účas při jednání soudu dne 27.10.2021) ve výši 300 Kč za jeden úkon. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 10 400 Kč (zástupkyně žalobce není plátkyní DPH).

16. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení na účet právní zástupkyně žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.