6 C 17/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Rygál ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 178 727 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 105 001 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 98 107,85 Kč za dobu od 10. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 6 893,15 Kč za dobu od 4. 11. 2025 do zaplacení a dále částku ve výši 9 438 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 438 Kč za dobu od 10. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 62 311,57 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 17. 1. 2025 ve znění její změny a částečného zpětvzetí ze dne 21. 11. 2025 domáhal po žalované uhrazení částky ve výši 171 462,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 173 035,70 Kč od 10. 1. 2025 do zaplacení s tím, že částku ve výši 162 024,70 Kč požadoval jakožto nemajetkovou újmu a částku 9 438 Kč jakožto škodu. Žalobu odůvodnil tím, že mu byla způsobena újma nepřiměřeně dlouhým řízením ve věcech služebního poměru o žádosti z 14. 8. 2008, kterou se domáhal doplacení ušlého platu za období jeho určování do služeb , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Posledním pravomocným rozhodnutím v této věci bylo rozhodnutí , datum, , nicméně i toto rozhodnutí bylo následně žalobcem napadeno žalobou u správního soudu a řízení tak dosud nelze považovat za skončené. Délka řízení od podání žádosti do právní moci posledního rozhodnutí činí 15 let, 5 měsíců a 4 dny. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované žádostí z 9. 7. 2024, a to v celkové výši 800 000 Kč. Žalovaná sdělením ze 7. 1. 2025 uvedla, že této žádosti lze vyhovět toliko do výše 122 634,82 Kč, a tuto částku žalobci i uhradila. Pokud jde o výpočet požadované částky žalovanou, žalobce nejprve uvedl, že je ochoten akceptovat částku 17 000 Kč za každý rok trvání řízení, nesouhlasí však s krácením této částky na polovinu v prvních dvou letech, neboť Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko NS“), na situaci na rozdíl od civilních a trestních řízení nelze aplikovat, neboť správní řízení má vlastní lhůty pro vydání rozhodnutí v délce 30 dnů, popř. 60 dnů v zákonem stanovených případech. Žalovaný považuje za přiměřenou dobu pro vydání rozhodnutí 6 měsíců, doba toto přesahující by neměla být krácena. Pokud jde o užití jednotlivých koeficientů, žalovaná redukovala výslednou částku o 40 % z důvodu složitosti věci, přestože není pravdou, že by soudní praxe byla v posuzované otázce roztříštěná, ve skutečnosti se k této otázce soudy dříve nijak nevyjádřily. Ke zrušení rozhodnutí žalované docházelo zejména pro jejich nepřezkoumatelnost či vady řízení. Žalobce od počátku uváděl relevantní argumentaci o tom, že mu nikdy nebyla nařízena služební pohotovost, ale vždy jen výkon nepřetržité 24hodinové služby. Za přiměřené krácení z tohoto důvodu považuje žalobce maximálně 20 %. Pokud jde o počet stupňů, ve kterých byla věc projednána, žalovaná zadostiučinění zredukovala z tohoto důvodu o dalších 40 %, žalobce za důvodné považuje krácení o 20 %, neboť první dva stupně jsou v podstatě organizační složky žalované, kdy jsou kroky mezi těmito stupni dle jeho informací konzultovány a nejsou tak časově náročné. Nelze rovněž připisovat k tíži žalobce to, že se proti těmto rozhodnutím bránil ve správním soudnictví. Pokud jde o navýšení částky z důvodu významu věci pro stěžovatele, s navýšením žalovanou o 30 % žalobce s ohledem na osobní dopad délky řízení do jeho sféry nesouhlasí a má za to, že by mělo dosahovat 40 %. Žalobce cítil nemajetkovou újmu zejména do jeho psychického stavu, kdy po narození dcery v , Anonymizováno, , Anonymizováno, se rozhodl z důvodu dlouhodobého nadměrného pracovního nasazení, nedostatku odpočinku a v zájmu zachování vztahu a rodiny již neprodlužovat služební závazek a odejít ke konci roku 2012 do , Anonymizováno, . Žalobci rovněž v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení vznikla škoda spočívající v nákladech na právní zastoupení před správním orgánem za období od roku 2012 do roku 2024.

2. Žalovaná podáním ze dne 4. 3. 2025 uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznala. Pokud jde o krácení částky za první dva roky řízení dle Stanoviska NS, toto je zcela aplikovatelné na řešený případ. Pro posouzení přiměřenosti doby řízení není podstatné, zda v něm docházelo k průtahům a toto nelze směšovat. Pokud jde o složitost věci, řízení bylo mimořádně skutkově složité, bylo nezbytné zhodnotit nadprůměrné množství listin, vyslechnout celou řadu svědků a učinit rozsáhlý a složitý výpočet nároku. Předmětem řízení byla otázka právně složitá, ke které se ani soudy nevyjadřovaly v průběhu doby jednotně. Rovněž hodnocení počtu stupňů žalobcem je nesprávné a toliko spekulativními úvahami relativizuje dvouinstanční charakter řízení před služebními orgány. Majetková újma pak nebyla řádně uplatněna, neboť žalobce v žádosti z 9. 7. 2024 nerozlišil, jakou částku požaduje za nemajetkovou újmu a jakou za náhradu škody. Jako součást náhrady škody žalobce označil i náklady na právní zastoupení a odkázal na obsah spisu s tím, že výši nároku si má žalovaná dovodit. Žalovaná nevyzývala žalobce, aby specifikoval ve výzvě ze dne 9. 7. 2024 uplatňovanou majetkovou újmu v podobě nákladů za právní zastoupení. V žalobě je tato škoda vyčíslena jako prostředky vynaložené na právní zastoupení v rámci správního řízení. V rámci něj si však účastník nese své náklady sám, nadto tento nárok žalobce řádně nespecifikoval. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení. Řízení skončilo rozhodnutím , datum, , které nabylo právní moci dne 18. 1. 2024.

3. Žalobce rozšířil po podání žaloby průtažné období na další úsek od 19. 1. 2024 do 24. 1. 2025. Celková délka řízení tak byla od 14. 8. 2008 do 24. 1. 2025. Žalobce uvedl, že s ohledem na skutečnost, že délka řízení přesahuje významně hranici 16 let, požaduje částku 18 000 Kč za každý rok trvání řízení; v ostatním setrval ve své předchozí argumentaci (týkající se předcházejícího období) s tím, že tento nárok u žalované uplatnil žádostí z 9. 7. 2025. Žalovaná sdělením ze 3. 11. 2025 uvedla, že této žádosti lze vyhovět toliko do výše 8 616,44 Kč, a tuto částku žalobci i uhradila. Žalovaná částku vyčíslila s totožnou argumentací jako pro předcházející časové období. Žalobce tedy žalobou celkovou nemajetkovou újmu za celé žalované průtažné období vyčíslil na částku 162 024,70 Kč a dále požadoval příslušenství. Pokud se týká náhrady škody, žalobce upřesnil svou žalobu tak, že požaduje náhradu škody vzniklé náklady na právní zastoupení ve výši 9 438 Kč konkrétně za úkony: 1. stanovisko odvolatele k pokračování odvolacího řízení – urgence činnosti z 11. 5. 2010, 2. stížnost na nezákonný postup služebního orgánu a jeho šikanózní jednání z 19. 1. 2012, 3. žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti z 31. 10. 2016, 4. žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti z 5. 11. 2018, 5. sdělení k projednání žádosti o doplatek z platu z 27. 6. 2022 a 6. podnět ke zjednání nápravy (průběh správního řízení) z 19. 9. 2022 a dále požadoval příslušenství.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětné správní řízení trvalo ode dne 14. 8. 2008 do 24. 1. 2025.

6. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 9. 7. 2024 ve výši 800 000 Kč, a to za období od 14. 8. 2008 do 18. 1. 2024. Žalobce uplatnil svůj nárok na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, dále pak uplatnil majetkovou újmu spočívající v nákladech na právní zastoupení nepřiznané mu rozsudkem správního soudu, tj. zejména písemná vyjádření ve věci samé, účast u výslechů či jiných procesních úkonů před služebním orgánem, opakované seznámení se se spisem před vydáním rozhodnutí, které byly hrazeny dle platného advokátního tarifu, tj. 3 100 Kč za úkon + 300 Kč paušální náhrada nákladů, to vše navýšené o 21 % DPH s tím, že žalobce odkázal na správní spis a tam zaznamenané provedené úkony s tím, že tyto uplatňuje v plné výši (žádost žalobce o odškodnění ze dne 9. 7. 2024).

7. Žalovaná o tomto nároku rozhodla dne 7. 1. 2025 a dne 10. 1. 2025 bylo toto rozhodnutí doručeno žalobci. Žalovaná stanovila jako základní částku zadostiučinění za nemajetkovou újmu částku 17 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že první dva roky hodnotila ½. Při uvedené délce řízení 15 let 5 měsíců a 4 dny pak celková částka zadostiučinění činila 245 269,63 Kč. Tuto částku žalovaná redukovala o 40 % vzhledem k výrazné právní a skutkové složitosti, o dalších 40 % vzhledem k počtu stupňů, na kterých byla věc projednávána. Zadostiučinění bylo naopak navýšeno o 30 % z důvodu významu pro žalobce. Celková výsledná částka na zadostiučinění za nemajetkovou újmu pak činila 122 634,82 Kč. Pokud se týká uplatněné škody, žalovaná uvedla, že tuto žalobci nelze přiznat, neboť tento nárok nebyl dostatečně specifikován, ani doložen. Odkaz žalobce na správní spis je pak zcela nedostatečný (odpověď , Anonymizováno, ze dne 7. 1. 2025 včetně doručenky).

8. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 9. 7. 2025, a to za období od 19. 1. 2024 do 24. 1. 2025 s tím, že jako poslední rozhodoval usnesením ze dne 7. 1. 2025 Ústavní soud, č. j. III. ÚS 3375/24, které bylo žalobci doručeno dne 24. 1. 2025. Tím předmětné řízení skončilo. Pokud se týká důvodů uplatnění nároku, žalobce odkázal na svou žádost ze dne 9. 7. 2024 ohledně nároku za předcházející období (žádost žalobce o odškodnění ze dne 9. 7. 2025).

9. Žalovaná o tomto nároku rozhodla dne 3. 11. 2025 obdobně jako o předchozí žádosti žalobce. Žalovaná stanovila jako základní částku zadostiučinění za nemajetkovou újmu částku 17 000 Kč za jeden rok řízení, při uvedené doplňující délce řízení 1 rok a 5 dní pak celková částka zadostiučinění za toto období činila 17 232,88 Kč. Tuto částku žalovaná redukovala o 40 % vzhledem k výrazné právní a skutkové složitosti, o dalších 40 % vzhledem k počtu stupňů, na kterých byla věc projednávána. Zadostiučinění bylo naopak navýšeno o 30 % z důvodu významu pro žalobce. Celková výsledná částka na zadostiučinění za nemajetkovou újmu pak činila 8 616,44 Kč (odpověď , Anonymizováno, ze dne 3. 11. 2025).

10. Z obsahu spisu , Anonymizováno, soud zjistil, že dne 14. 8. 2008 bylo zahájeno řízení u žalované o žádosti žalobce o náhradu škody na ušlé mzdě. Dne 22. 8. 2008 prvostupňový správní orgán vydal rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, , kterým žádost žalobce zamítl jako nedůvodnou. K odvolání žalobce ze dne 17. 9. 2008 rozhodl správní orgán II. stupně dne 15. 12. 2008, č. j. , Anonymizováno, tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Tato rozhodnutí napadl žalobce dne 7. 1. 2009 (podací razítko Krajského soudu Ostrava ze dne 19. 1. 2009) správní žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který rozsudkem ze dne 25. 2. 2010, č. j. , spisová značka, napadené rozhodnutí správního orgánu II. stupně zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, a to z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti. Podáním ze dne 11. 5. 2010 zaslal žalobce žalované své stanovisko k pokračování odvolacího řízení vč. urgence činnosti odvolacího orgánu. Dne 3. 6. 2010 správní orgán II. stupně zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu projednání. Usnesením ze dne 28. 8. 2010 bylo správním orgánem I. stupně řízení k žádosti žalobce přerušeno a žalobce byl vyzván k odstranění nedostatků v předložené žádosti. Dne 22. 7. 2010 byl proveden v řízení výslech svědka , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, (protokol č. j. , Anonymizováno, ). Dne 15. 12. 2010 žalobce doplnil svou žádost včetně tabulek přehledu vykonávaných služeb , Anonymizováno, a , Anonymizováno, za rok 2003–2008, dále mzdový list za rok 2003–2006. Dne 8. 9. 2011, č. j. , Anonymizováno, bylo orgánem I. stupně rozhodnuto o převzetí věci a jejich sloučení do společného řízení. K odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí ze dne 20. 9. 2011, bylo dne 24. 10. 2011 rozhodnutím správního orgánu II. stupně rozhodnuto o změně rozhodnutí ze dne 8. 9. 2011 tak, že výrok o spojení do společného řízení se vypouští. Dne 9. 1. 2012 bylo žalobci zasláno oznámení o pokračování v řízení a konání ústního jednání. Dne 19. 1. 2012 podal žalobce návrh na převzetí věci, námitku podjatosti služebních orgánů a stížnost na nezákonný postup služebního orgánu a jeho šikanózní jednání. Dne 21. 3. 2012 , Anonymizováno, , adresa, zaslal žalobci vyjádření ke stížnosti a oznámení o konání ústního jednání. Dne 14. 9. 2012 se ve věci konalo ústní jednání. Dne 14. 11. 2012 žalobce zaslal své vyjádření po nahlédnutí do spisu. Dne 12. 12. 2012 byl vyslechnut svědek , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 16. 1. 2013 byl vyslechnut svědek , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 17. 5. 2013 byl vyslechnut svědek , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 6. 6. 2013 byl vyslechnut svědek , tituly před jménem, , jméno FO, . Rozhodnutím ze dne 16. 9. 2013, č. j. , Anonymizováno, správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce jako nedůvodnou s tím, že nadto nároky za období do 14. 8. 2005 jsou promlčeny. K odvolání žalobce ze dne 7. 10. 2013 potvrdil správní orgán II. stupně dne 8. 1. 2014, č. j. MOLCR 577–38/2014 napadené rozhodnutí v plném rozsahu a odvolání žalobce zamítl. Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 10. 7. 2015 rozhodl tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu II. stupně k dalšímu řízení. Dne 8. 9. 2015 rozhodl správní orgán II. stupně tak, že zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu projednání. Dne 27. 10. 2015 vyzval správní orgán I. stupně žalobce k doplnění tvrzených skutečností. Dne 30. 11. 2015 se k tomuto žalobce vyjádřil. Ve spise jsou dále založeny organizační rozkazy , Anonymizováno, ze dne 2. 1. 2007, 2. 1. 2008 a 30. 9. 2008, protokoly o výslechu svědků ze dne 17. 10. 2014 - , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , dne 22. 10. 2014 - , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, a dne 5. 6. 2014 - , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, a dále listiny žádost o stanovisko ve věci počítání náhrad za služby , Anonymizováno, ze dne 13. dubna 2016, stanovisko ve věci výpočtu náhrad za služby , Anonymizováno, ze dne 17. května 2016 a , Anonymizováno, , adresa, ze dne 31. 10. 2005, 30. 1. 2006, 12. 3. 2007, 21. 7. 2008 a vyhodnocení určení zařazení žalobce podle zveřejňovaných denních rozkazů k výkonu služeb , Anonymizováno, a , Anonymizováno, s datem 16. 9. 2016. Dne 31. 10. 2016 podal žalobce žádost o ochranu proti nečinnosti správního orgánu I. stupně. Na žádost bylo odpovězeno přípisem ze dne 16. 11. 2016. Dne 23. 11. 2016 vydal , Anonymizováno, správnímu orgánu I. stupně k vydání rozhodnutí do 31. 1. 2017. Dne 23. 1. 2017 podal správní orgán I. stupně žádost o prodloužení této lhůty, které bylo , Anonymizováno, dne 25. 1. 2017 vyhověno a lhůta pro vydání rozhodnutí prodloužena do 31. 3. 2017. Dne 13. 2. 2017 byla podána žádost adresovaná , Anonymizováno, , adresa, o výpočet náhrad za služby , Anonymizováno, . Dne 29. 3. 2017 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým žádosti žalobce částečně vyhověl a přiznal mu odměnu ve výši 104 451 Kč, ve zbytku žádost zamítl s tím, že částečně jsou tyto nároky rovněž promlčeny. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dne 18. 4. 2017 odvolání. Žalobce byl vyzván 1. 12. 2017 k předložení důkazu. Dne 8. 12. 2017 byla podána žádost adresovaná , Anonymizováno, , adresa, o popis způsobu výpočtu průměrné hodinové mzdy žadatelů v řízení o přiznání finančních náhrad za jejich určování do služeb , Anonymizováno, . Dne 13. 12. 2017 bylo na tuto žádost odpovězeno. Dne 31. 8. 2017, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, –, Anonymizováno, rozhodl správní orgán II. stupně tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání z důvodu nepřezkoumatelnosti. Žalobce zaslal dokumenty 18. 12. 2017. Dne 5. 1. 2018 byla podána žádost adresovaná , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, o zaslání mzdových listů a o výpočet příplatků za přesčasovou práci žadatelů v řízeních o přiznání finančních náhrad za jejich určování do služeb , Anonymizováno, . Agentura , adresa, požadované mzdové listy zaslala dne 6. 3. 2018. Žalobce byl dne 6. 4. 2018 informován o možnosti vyjádřit se k podkladům před vydáním správního rozhodnutí. Dne 24. 4. 2018 byly dokumenty žalobci (jeho zástupci) zaslány. Žalobce se dne 16. 7. 2018 vyjádřil. , Anonymizováno, , adresa, dne 28. 5. 2018 zaslala požadovaný přepočet hodinových průměrů. Dne 4. 6. 2018 se žalobce seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 16. 8. 2018 se žalobce vyjádřil. Dne 5. 11. 2018 zažádal žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti a dne 6. 11. 2018 vydal , Anonymizováno, příkaz správnímu orgánu I. stupně k vydání rozhodnutí do 31. 12. 2018. Dne 22. 1. 2019 rozhodl správní orgán I. stupně tak, že žádosti z části vyhověl a přiznal žalobci částku 119 567 Kč a ve zbytku žádost žalobce jako nedůvodnou zamítl s tím, že částečně jsou tyto nároky žalobce promlčeny. Dne 8. 2. 2019 se žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolal. Dne 11. 7. 2019 správní orgán II. stupně potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a odvolání žalobce zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 7. 2021, č. j. , spisová značka, rozhodnutí správního orgánu II. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud dne 14. 1. 2022 rozhodl o kasační stížnosti žalované tak, že ji zamítl. Dne 9. 3. 2022, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, , Anonymizováno, rozhodl správní orgán II. stupně tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání. Dne 27. 6. 2022 zaslal žalobce správnímu orgánu I. stupně sdělení k projednání žádosti o doplatek platu. Dne 19. 9. 2022 zaslal žalobce podnět ke zjednání nápravy. , Anonymizováno, přikázal správnímu orgánu I. stupně vydat rozhodnutí do 31. 10. 2022. Dne 13. 10. 2022 bylo žádáno o dohledání dokumentace ke správnímu řízení, na což bylo odpovězeno dne 1. 11. 2022. Dne 19. 10. 2022 byl žalobce vyzván k předložení dokumentů, na což žalobce reagoval dne 16. 11. 2022. Dne 25. 10. 2022 požádal správní orgán I. stupně o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí, které bylo správním orgánem II. stupně dne 27. 10. 2022 vyhověno a tato lhůta prodloužena do 16. 12. 2022. Dne 14. 12. 2022 správní orgán I. stupně opětovně požádal o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí, kterou správní orgán II. stupně dne 15. 12. 2022 prodloužil do 28. 2. 2023. Dne 9. 1. 2023 byla podána žádost o dohledání dokumentace ke správnímu řízení. Shodně dne 24. 2. 2023 požádal správní orgán I. stupně opětovně o prodloužení lhůty, čemuž bylo správním orgánem II. stupně dne 1. 3. 2023 vyhověno a tato prodloužena do 28. 4. 2023. Dne 14. 3. 2023 bylo žádáno o výpočet náhrad za služby , Anonymizováno, , na což bylo reagováno 26. 4. 2023 a dne 30. 6. 2023. Dne 20. 4. 2023 požádal správní orgán I. stupně o prodloužení lhůty k rozhodnutí ve věci a této bylo dne 25. 4. 2023 správním orgánem II. stupně vyhověno a tato prodloužena do 28. 6. 2023. Dne 24. 5. 2023 byl žalobce informován o možnosti vyjádřit se k podkladům před vydáním správního rozhodnutí Dne 9. 6. 2023 žalobce nahlížel do spisu a dne 19. 6. 2023 se vyjádřil. Dne 28. 6. 2023 požádal správní orgán I. stupně o prodloužení lhůty k rozhodnutí ve věci a této bylo dne 3. 7. 2023 správním orgánem II. stupně vyhověno a tato prodloužena do 31. 7. 2023. Dne 21. 8. 2023, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, , Anonymizováno, správní orgán I. stupně ve znění opravného rozhodnutí ze dne 11. 9. 2023, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, , Anonymizováno, rozhodl tak, že žalobci v části vyhověl a přiznal mu částku 220 180 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 339 123 Kč, v části žádost žalobce zamítl. Dne 11. 9. 2023 se žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolal. Dne 15. 1. 2024 rozhodl správní orgán II. stupně tak, že odvolání do výroků, ve kterých nebylo žalobci vyhověno, zamítl a v tomto rozsahu rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

11. Stanoviskem k pokračování odvolacího řízení vč. urgence činnosti odvolacího orgánu ze dne 11. 5. 2010 zástupce žalobce urgoval i činnost odvolacího orgánu, stížností na nezákonný postup služebního orgánu a jeho šikanózní jednání z 19. 1. 2012 zástupce žalobce podal námitku podjatosti služebních orgánů a stížnost na nezákonný postup služebních orgánů a jeho šikanózní jednání, žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti z 31. 10. 2016 pak zástupce žalobce požadoval po , Anonymizováno, , aby jakožto nadřízený správní orgán učinil opatření proti nečinnosti správního orgánu I. stupně, žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti z 5. 11. 2018 se následně zástupce žalobce obrátil na , Anonymizováno, ve věci projednávání žádosti žalobce k uplatnění opatření proti nečinnosti a přikázání nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě vydal rozhodnutí anebo převzal věc od nečinného správního orgánu a vydal rozhodnutí namísto něho. Sdělením k projednání žádosti o doplatek z platu z 27. 6. 2022 se zástupce žalobce domáhal u , Anonymizováno, seznámením se způsobem výpočtu a podnětem ke zjednání nápravy (průběh správního řízení) z 19. 9. 2022 se dále zástupce žalobce obrátil na , Anonymizováno, ve věci projednávání žádosti žalobce k uplatnění opatření k zjednání nápravy.

12. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2024, č. j. , spisová značka, , plyne, že kasační stížnost žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , se zamítá.

13. Z dopisu Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. , Anonymizováno, adresovaného žalobci soud zjistil, že žalobce byl mimo jiné informován o soudci zpravodaji podle rozvrhu práce a následně o složení senátu v případě, bude-li návrh způsobilý k projednání senátem. Žalobce k tomuto sdělil, že dne 7. 1. 2025 byla ústavní stížnost odmítnuta.

14. Z plné moci ze dne 10. 5. 2010 soud zjistil, že žalobce zmocnil zástupce (, Jméno advokáta, ), aby jej zastupoval ve všech právních věcech, aby vykonával veškeré úkony, přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti a dokládal je příslušným orgánům v ČR, podával opravné prostředky nebo námitky a vzdával se jich, vymáhal nároky, vzdával se nároků, plnění nároků přijímal, jejich plnění potvrzoval, a to i tehdy, když je podle právních norem zapotřebí zvláštní plné moci. Tuto plnou moc žalobce udělil i v rozsahu práv a povinností podle soudního řádu správního, občanského soudního řádu, a jako zvláštní plnou moc k zastoupení v řízení o žádosti žalobce před , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, včetně řízení odvolacího u , adresa, , popř. dalších navazujících řízeních.

15. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že žalobce zaplatil svému zástupci (na jeho účet) dne 24. 9. 2012 částku 7 500 Kč, dne 31. 10. 2013 částku 1 936 Kč, dne 2. 12. 2013 částku 1 936 Kč dvakrát (částku 3 872 Kč), dne 14. 2. 2024 částku 5 142 Kč a dne 28. 2. 2014 částku 1 936 Kč, dne 30. 11. 2016 částku 2 267 Kč, dne 19. 9. 2019 částku 2 000 Kč a dne 18. 1. 2024 částku 5 977,40 Kč.

16. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že ze strany , Anonymizováno, šlo o úmyslné protahování celého sporu, kdy již v počátcích byla kontaktována inspekce , Anonymizováno, , žalobce zasílal dopis současnému , Anonymizováno, , právnická osoba, , dále kontaktoval , jméno FO, , se kterým má vřelé vztahy, nicméně , Anonymizováno, , resp. , Anonymizováno, od toho dávala ruce pryč, všechno nechávali na právní službě. Nikdo neměl zájem na tom, aby ta věc byla skončena rychle. Chybu žalobce vidí v tom, že nebyly včas implementovány předpisy Evropské unie, který tu pohotovost na pracovišti v podstatě zakazovali. Délka řízení měla na žalobce zásadní dopad. V té době v roce , Anonymizováno, , 2014 se žalobci narodily dcery, v roce , Anonymizováno, už byl tedy v civilu, ale díky tomu, že trávil polovinu pracovní doby navíc v práci, tak to mělo dopady na rodinný život, v roce , Anonymizováno, měl například odpracováno v těch pohotovostech 1 024 hodin, což odpovídá 12 hodinám od pondělí do pátku, anebo 8 hodinám celý týden v práci. Nadto bydlel v , adresa, , jezdil do práce do , Anonymizováno, , posléze do , Anonymizováno, . Tou délkou řízení utrpěl nejvíce v rodinných vztazích. Nebylo možné plánování volného času. Časem se s partnerkou rozešli. Dopady to mělo i na životní úroveň žalobce. Z důvodu pracovní vytíženosti odešel na základě vlastního rozhodnutí do civilu, snížil se jeho příjem. V současnosti ty služby fungují zcela odlišně, nemají takový dopad do osobního a rodinného života. Žalobce by měl za takových podmínek o tu práci zájem. Do civilu odešel, přesto, že , Anonymizováno, dělala dílčí kroky, že z 12hodinové pohotovosti to snížila na 8hodinovou pohotovost, což bylo od 22:00 hodin do zhruba 6:00 hodin ráno. Ten dopad byl ale stejný, poněvadž těch služeb bylo měsíčně 10, 8, 12, podle toho, jak byl kdo vytížen, takže to bylo měsíčně 80 hodin navíc. Újma byla pro žalobce nižší po tom, co , Anonymizováno, žalobci doplatila ušlý plat.

17. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Z dalších provedených, avšak v tomto rozsudku necitovaných důkazů soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil.

18. Na základě provedených důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci. Předmětné správní řízení trvalo ode dne 14. 8. 2008 do 24. 1. 2025. Tato doba byla nepřiměřeně dlouhá. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované nejprve dne 9. 7. 2024, tato o něm rozhodla dne 7. 1. 2025 a dne 10. 1. 2025 bylo toto rozhodnutí doručeno žalobci. Žalobce dále uplatnil svůj nárok u žalované dne 9. 7. 2025, a to za období od 19. 1. 2024 do 24. 1. 2025, ta o něm rozhodla dne 3. 11. 2025. Mezi účastníky byla sporná základní adekvátní částka za jeden rok trvání správního řízení, kdy nejprve panovala shoda na částce 17 000 Kč za rok trvání správního řízení, žalobce pak následně požadoval částku 18 000 Kč za rok trvání správního řízení. Mezi účastníky bylo dále sporné to, zda má být tato částka za první dva roky krácena na polovinu, jakým způsobem má být tato základní částka dále modifikována a zda žalobci náleží vedle nemajetkové újmy rovněž újma majetková.

19. Po právní stránce posoudil následovně.

20. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

23. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle čtvrtého odstavce téhož ustanovení, poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3889/2009, nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009), jakož i stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko NS“) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 - 20 000 Kč za každý další rok řízení., za první dva roky však v částce poloviční.

26. V posuzovaném případě byla mezi účastníky shoda na tom, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, když celková délka řízení činila od 14. 8. 2008 do 24. 1. 2025, tj. celkem 16 let, 5 měsíců a 9 dnů. Předmětem řízení pak byl nárok žalobce na doplatek platu za dobu služby, tj. ve správním řízení bylo rozhodováno o základním právu žalobce. Není-li délka řízení v takovém případě přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod domněnka vzniku nemajetkové újmy. Vzhledem k výše uvedenému proto dospěl soud k závěru, že zde jsou naplněny podmínky vzniku odpovědnosti žalované dle OdpŠk.

27. S ohledem na vznesenou námitku promlčení žalovanou se pak soud v prvé řadě zabýval důvodností této námitky a dospěl k závěru, že nárok žalobce promlčen není, a to ani z části. Jak plyne z provedeného dokazování, předmětné řízení definitivně skončilo dne 24. 1. 2025 doručením usnesení Ústavního soudu žalobci, dne 18. 1. 2024 bylo žalobci doručeno rozhodnutí správního orgánu II. stupně (o těchto datech nebylo mezi účastníky ani sporu). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 9. 7. 2024, tato o něm rozhodla dne 7. 1. 2025 a dne 10. 1. 2025 bylo toto rozhodnutí doručeno žalobci a následně svůj doplňující nárok u žalované uplatnil dne 9. 7. 2025, tato o něm rozhodla dne 3. 11. 2025. Žaloba byla podána dne 17. 1. 2025, kdy na jednání soudu konaném dne 22. 10. 2025 žalobce průtažné období rozšířil od 19. 1. do 24. 1. 2025 (v té době nebylo o nároku žalobce uplatněného u žalované doposud rozhodnuto) a následně podáním ze dne 21. 11. 2025 (doručeným soudu dne 2. 1. 2026) žalobce žalobu rozšířil. Změna žaloby byla připuštěna usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 2. 2026. Již jen z tohoto výčtu je pak zřejmé, že žalobcův nárok na nemajetkovou újmu nemůže být promlčen v souladu s § 32 odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 1 OdpŠk a ani nárok na škodu dle § 32 odst. 1 OdpŠk, když lhůta 6 měsíců, resp. 3 let, s přihlédnutím k době, po kterou bylo o nároku žalobce rozhodováno žalovanou, v době podání žaloby neuplynula.

28. Soud se následně zabýval adekvátností základní částky finančního zadostiučinění. Žalovaná přiznala žalobci základní částku finančního zadostiučinění ve výši 17 000 Kč za rok trvání daného řízení. S touto výší částky se soud zcela ztotožnil. I mezi účastníky byla zpočátku řízení na této výši shoda, následně se však žalobce domáhal, aby mu soudem byla přiznána základní částka finančního zadostiučinění ve výši 18 000 Kč za rok trvání daného řízení, což odůvodňoval celkovou délkou řízení (trvajícího déle než 16 let). S touto argumentací se však soud neztotožnil, když neshledal důvod základní částku finančního zadostiučinění v posuzovaném případě pouze z důvodu délky řízení přesahující 16 let navýšit, a naopak shledal základní částku finančního zadostiučinění ve výši 17 000 Kč za rok trvání daného řízení, jak byla přiznána žalobci žalovanou, za zcela adekvátní.

29. Spor byl mezi účastníky i o tom, zda za první dva roky má být přiznáno zadostiučinění v částce poloviční, kdy žalovaná takovou redukci s odkazem na Stanovisko NS provedla, s čímž žalobce nesouhlasil, neboť má za to, že taková redukce se uplatní pouze u soudních a nikoli správních řízení, která mají zákonem stanovené lhůty pro rozhodnutí. Soud se ztotožnil s žalovanou, že redukce na poloviční výši za první dva roky řízení se uplatní rovněž pro správní řízení, neboť je odrazem úvahy, že každé řízení nějakou dobu trvá. Z judikatury Nejvyššího soudu pak nevyplývá jakákoli výjimka pro správní řízení. Tato redukce se tak uplatní i ve zde posuzované věci tak, jak ji provedla žalovaná. Argumentaci žalobce zákonnými lhůtami pro rozhodnutí soud neshledal důvodnou, když je nezbytné rozlišovat mezi nárokem na újmu za nepřiměřeně dlouhé řízení a za jednotlivé průtahy. Soud tak dospěl k základní částce odškodnění ve výši 245 269,63 Kč (za období od 14. 8. 2008 do 18. 1. 2024) a ve výši 17 232,88 Kč (za období od 19. 1. 2024 do 24. 1. 2025), tj. celkem ve výši 262 502,51 Kč.

30. Pokud jde o modifikaci této částky, vycházel soud z kritérií, kterými se blíže zabýval Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009. Soud posoudil složitost řešené věci, zejména počet instancí, v nichž byla věc řešena, a složitost věci samé po právní i skutkové stránce, přičemž dospěl k závěru, že základní částku je třeba snížit z důvodu skutkové i právní složitosti, o čemž ostatně mezi účastníky sporu nebylo. Žalovaná však provedla snížení z tohoto důvodu o 40 %, což soud s ohledem na prokázaný průběh řízení neshledal adekvátním. Soud považuje za přiměřené snížit základní částku o 20 % z důvodu skutkové i právní složitosti věci, přičemž přitom přihlédl k tomu, že podkladem pro rozhodnutí bylo větší množství listinných podkladů pro výpočet ušlého platu žalobce, ve věci byli vyslýcháni i svědci. Pokud jde o právní složitost, ze správního spisu je zřejmé, že bylo nutné provést dopočet platu za velké množství přesčasových služeb. Přesto však soud ve věci neshledal žádnou významnou složitost, ať již skutkovou, právní, či procesní, pro kterou by mohla být základní částka dále snižována. Ve věci nebyl proveden žádný znalecký posudek, nebylo doručováno do ciziny, počet vyslýchaných svědků rovněž nijak zásadně nevybočoval. Z průběhu řízení, jak byl prokázán obsahem správního spisu, naopak vyplývá, že věc byla projednávána na všech stupních soudní soustavy, avšak k opakovanému rušení předmětných rozhodnutí správních orgánů, ať již soudy či odvolacími orgány žalované, docházelo pro nepřezkoumatelnost těchto rozhodnutí či jejich nezákonnost. Tato skutečnost nicméně nemůže být k tíži žalobci.

31. Pokud jde o snížení základní částky z důvodu, že řízení probíhalo ve 4 stupních, přisvědčil soud žalobci a shledal soud přiměřeným snížení z tohoto důvodu o 20 %. Žalovanou aplikované snížení o 40 % soud adekvátním neshledal, přihlédl přitom k tomu, že nutnost projednání věci ve čtyřech instancích způsobila do značné míry sama žalovaná tím, že žádosti žalobce opakovaně zamítala, přičemž tak činila nepřezkoumatelným či nezákonným způsobem. Čtvrtý stupeň, tedy kasační stížnost, kterou projednal Nejvyšší správní soud, pak byla podána nejprve i ze strany žalované, avšak nedůvodně. Objektivně tedy lze konstatovat, že délka řízení byla dána i projednáním věci ve čtyřech instancích, nicméně snížení základní částky o 40 % s ohledem na prokázané okolnosti této věci soud přiměřeným neshledává, naopak z tohoto důvodu shledává přiměřeným snížení o 20 %.

32. Ohledně významu předmětu řízení pak soud dospěl k závěru, že tento je zvýšený, neboť předmětné řízení bylo svou povahou obdobné věci pracovněprávní, přičemž šlo rovněž o poměrně vysokou částku, a soud vzal dále v úvahu, že u , Anonymizováno, má kromě toho výše poskytovaného platu dopad i do výše , Anonymizováno, . Lze tak nepochybně uzavřít, že řízení mělo pro žalobce vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Soud proto z tohoto důvodu navýšil základní částku o 30 %. Aniž by soud bagatelizoval dopad délky řízení na osobní a rodinný život žalobce, neshledal soud v posuzované věci důvod, který by ospravedlňoval zvýšení o 40 % tak, jak žalobce požadoval.

33. Po výše uvedených modifikacích základní částky je tak nutno tuto částku v celkové výši 262 502,51 Kč ponížit o 10 % (262 502,51 Kč - 20 % - 20 % + 30 %). Přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu tedy činí 236 252,26 Kč. Z této částky je pak dále nutno odečíst částku ve výši 131 251,26 Kč, která byla žalobci již uhrazena (částka 122 634,82 Kč a 8 616,44 Kč). Zbývá tak uhradit částku ve výši 105 001 Kč. Vedle této částky ve výši 105 001 Kč soud žalobci přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši 12 % ročně z částky 98 107,85 Kč za dobu od 10. 1. 2025 do zaplacení (týkající se prvního nároku žalobce uplatněného u žalované, tak jak žalobce požadoval) a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 6 893,15 Kč za dobu od 4. 11. 2025 do zaplacení (ode dne následujícího po rozhodnutí žalované o druhém uplatněném nároku žalobce u žalované).

34. Pokud jde o náhradu škody spočívající v nákladech právního zastoupení v rámci správního řízení, pak soud poté, kdy žalobce na jeho výzvu redukoval tyto náklady pouze v souvislosti s jím tvrzenými úkony, ve kterých se domáhal odstranění průtahů, přiznal v souladu s § 31 odst. 1 OdpŠ ty náklady, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. V dané věci spočívá nesprávný úřední postup v nepřiměřené délce řízení. Soud považuje za účelně vynaložených celkem 6 úkonů právní služby, a to stanovisko odvolatele k pokračování odvolacího řízení – urgence činnosti z 11. 5. 2010, kterým zástupce žalobce urgoval i činnost odvolacího orgánu, stížnost na nezákonný postup služebního orgánu a jeho šikanózní jednání z 19. 1. 2012, kterým zástupce žalobce podal námitku podjatosti služebních orgánů a stížnost na nezákonný postup služebních orgánů a jeho šikanózní jednání, žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti z 31. 10. 2016, kterou zástupce žalobce požadoval po , Anonymizováno, aby jakožto nadřízený správní orgán učinil opatření proti nečinnosti správního orgánu I. stupně, žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti z 5. 11. 2018, kdy se zástupce žalobce obrátil na , Anonymizováno, ve věci projednávání žádosti žalobce k uplatnění opatření proti nečinnosti a přikázání nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě vydal rozhodnutí anebo převzal věc od nečinného správního orgánu a vydal rozhodnutí namísto něho, sdělení k projednání žádosti o doplatek z platu z 27. 6. 2022, kterým se zástupce žalobce domáhal u , Anonymizováno, seznámením se způsobem výpočtu a konečně i podnět ke zjednání nápravy (průběh správního řízení) z 19. 9. 2022, kterým se zástupce žalobce obrátil na , Anonymizováno, ve věci projednávání žádosti žalobce k uplatnění opatření k zjednání nápravy. Soud se neztotožnil s obranou žalované, že žalobce nárok na odškodnění majetkové újmy u žalované řádně neuplatnil, neboť z jeho žádosti ze dne 9. 7. 2024 je zřejmé, že se majetkové újmy v podobě vynaložených nákladů za právní zastoupení domáhal, byť jejich výši přímo nespecifikoval a zahrnul je do celkové požadované částky. Pokud měla žalovaná žádost žalobce za nedostatečně specifikovanou, měla jej vyzvat k její opravě a doplnění. Soud má dále za prokázáno bankovními výpisy, že žalobce svému zástupci na nákladech řízení uhradil vyšší částku, než v tomto řízení v rámci odškodnění materiální újmy požaduje. Soud přiznal uznané náklady podle § 1 odst. 1 ve spojení s § 10 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, podle něhož při zastupování ve správním řízení, včetně řízení o přestupcích nebo o jiných správních deliktech, se považuje za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč. Za citovaných 6 úkonů právní služby po 1 000 Kč a 6 režijních paušálů s těmito úkony spojenými po 300 Kč činí náklady řízení 7 800 Kč + 21 % DPH ve výši 1 638 Kč, celkové náklady řízení tak činí 9 438 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal i se zákonnými úroky z prodlení z této částky v zákonné výši podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy za dobu od 10. 1. 2025 do zaplacení (týkající se prvního nároku žalobce uplatněného u žalované, tak jak žalobce požadoval).

35. Ve zbylé části (o náhradu nemajetkové újmy), tedy co do částky 57 023,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 58 596,70 Kč od 10. 1. 2025 do zaplacení pak soud žalobu zamítl a rozhodl proto, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) protože žalobce byl co do základu úspěšný při uplatňování nemajetkové i majetkové újmy a výše plnění záležela na úvaze soudu. Soud proto přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 62 311,57 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty sestávající z celkové přiznané částky (105 001 Kč + 9 438 Kč = 114 439 Kč) za celkem 7 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. po 5 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby ze dne 17. 1. 2025 vyjádření žalobce ze dne 8. 7. 2025, účast na jednání soudu dne 9. 7. 2025, účast na jednání soudu dne 22. 10. 2025, částečné rozšíření žaloby a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 2. 1. 2026 a účast na jednání dne 18. 2. 2026 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a dále cestovného zástupce žalobce ze sídla (, adresa, ) do sídla soudu (, adresa, ) a zpět na ústní jednání soudu dne 9. 7. 2025, dne 22. 10. 2025 a dne 18. 2. 2026 podle § 13 advokátního tarifu v celkové výši 4 954,07 Kč při oboustranné vzdálenosti , adresa, za jednu cestu 205 km (tj. za ujetí celkem , hodnota, km), a to dle předloženého technického průkazu vozidla a dle vyhl. č. 589/2020 Sb., osobním automobilem s průměrnou spotřebou 6,3 litru na 100 km, při ceně 95 oktanového benzínu 35,80 Kč za jeden litr a výši náhrady 5,80 Kč za 1 km, dále z náhrady za čas promeškaný těmito uvedenými cestami k jednání soudu a zpět podle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 2 700 Kč (6 půlhodin ve výši po 150 Kč za každou cestu, tj. celkem 18 půlhodin ve výši po 150 Kč), a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 9 607,50 Kč. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta.

37. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil žalované ke splnění obou povinností lhůtu v trvání 15 dnů od právní moci rozsudku.