6 C 235/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Nikolou Daňkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774 sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 za nějž jedná ČR - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o nahrazení projevu vůle

I. Soud nahrazuje projev vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemku ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, s žalobcem následujícího znění:SMLOUVA O BEZÚPLATNÉM PŘEVODU POZEMKUČESKÁ REPUBLIKA – STÁTNÍ POZEMKOVÝ ÚŘADse sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 – Žižkov IČ: 01312774, DIČ: CZ01312774(dále jen “Převádějící“)a, Jméno žalobce, , r.č. , RČ, ,bytem , adresa(dále jen "Nabyvatel")u z a v í r a j ípodle § 11a, zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě")smlouvu o bezúplatném převodu pozemkuI. Státní pozemkový úřad (dále jen "SPÚ") jako převádějící je příslušný hospodařit ve smyslu zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o SPÚ"), s pozemky ve vlastnictví státu, vedenými na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , adresa, .SPÚ převádí touto smlouvou do vlastnictví Nabyvatele následující pozemky:A. parc. č. , Anonymizováno, označeného na geometrickém plánu číslo , hodnota, čímž bude touto smlouvou vypořádán nárok nabyvatele ve výši , částkaB. parc. č. , Anonymizováno, na geometrickém plánu číslo , hodnota, orná půda o výměře , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , čímž bude touto smlouvou vypořádán nárok nabyvatele ve výši , částka, .

II. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě na základě:- pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha (dále jen „Pozemkový úřad“) ze dne 10. června 2003, č. j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 30. června 2003, jímž bylo určeno, že panu , jméno FO, , nar. , datum, , jako osobě oprávněné nelze vydat pozemky nebo jejich části v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, ,- pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. února 2006, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 14. března 2006, a kterým bylo určeno, že oprávněné osobě paní , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar., Datum narození žalobce, , obce , adresa, ,- rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. března 2007, č.j. 11C 161/2006-12, které nabylo právní moci dne 8. května 2007, jímž bylo určeno, že panu , jméno FO, , nar. , datum, , jako osobě oprávněné nelze vydat pozemky v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, ,- usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. května 2007, č.j. 26 D 1479/2003-191, které nabylo právní moci dne 13. července 2007, bylo potvrzeno nabytí dědictví po zůstaviteli , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , poz. manželkou , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, ,III. Převádějící převádí Nabyvateli pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy se všemi právy a povinnostmi a Nabyvatel jej do svého výlučného vlastnictví přijímá.Nabyvatel prohlašuje, že jeho nárok, který má být touto smlouvou vypořádán, dosud nebyl celý vypořádán, a že jej nepostoupil ani nepostoupí žádnému postupníkovi. Nepravdivé prohlášení a jednání učiněná Nabyvatelem v rozporu s tímto prohlášením, činí tuto smlouvu neplatnou od samého počátku.

IV. Nabyvatel prohlašuje, že je mu stav převáděných pozemků znám a tyto pozemky do svého vlastnictví přijímá.

V. Účastníci smlouvy jsou touto smlouvou vázáni až do pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí. Vlastnické právo k převáděnému pozemku přechází na Nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí.Tato smlouva nabývá účinnosti dnem uveřejnění v Registru smluv dle zákona č.340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv). Uveřejnění této smlouvy v souladu se zákonem o registru smluv zajistí Převádějící.______________ ______________ ČR – , Jméno žalovaného A, , Jméno žalobceII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 45 390 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2024 domáhá nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku o převodu pozemků označených na geometrickém plánu č. , hodnota, , a to parc. č. , Anonymizováno, (dále též jen „parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “), a na parc. č. , Anonymizováno, (dále též jen „parc. č. , Anonymizováno, “), v katastrálním území , adresa, (dále též jen „náhradní pozemky“). Žalobce uvedl, že má vůči žalované právo na bezúplatný převod náhradních pozemků na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 10. 6. 2003, č. j. , Anonymizováno, , a ze dne 17. 2. 2006, č. j. , Anonymizováno, (dále též jen „rozhodnutí č.j. PÚ , Anonymizováno, “), a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 3. 2007, č. j. 11 C 161/2006-12 (dále také jen „restituční nárok“). Žalobce namítá, že restituční nárok na vydání původně odňatých pozemků byl uplatněn již v roce 1992. Žalobce má za to, že nabyl restituční nárok částečně přímo a částečně v důsledku pozůstalostního řízení po svých rodičích , jméno FO, a , jméno FO, , a to na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2015, č. j. 26 D 491/2015-138, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 5. 2007, č. j. 26 D 1479/2003-191. Žalobce dále tvrdil, že je aktivně věcně legitimován, neboť je jediným dědicem po svých rodičích a výše jeho dosud nevypořádaného restitučního nároku činí 147 061,99 Kč, a že předmětem restitučního nároku je podíl id. , Anonymizováno, na nevydaném pozemku v k. ú. , adresa, , původně dle PK parc. č. , hodnota, , o celkové výměře , Anonymizováno, m², podíl id. , Anonymizováno, na pozemku v k. ú. , adresa, , původně dle PK parc. č. , hodnota, , o celkové výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, m², a podíl id. , Anonymizováno, na pozemku v k. ú. , adresa, , původně dle PK parc. č. , Anonymizováno, , o celkové výměře , Anonymizováno, m² (dále jen „původní nevydané pozemky“), jejichž hodnotu ve výši 768 437,50 Kč stanovil znalecký posudek č. , hodnota, , vyhotovený dne 29. 5. 2018 k zadání žalobce, a to poté, co žalovaná v roce 2006 a 2007 sama ocenila, popř. nechala ocenit tyto původní nevydané pozemky na celkovou částku 6 987,57 Kč. Žalobce přitom zohlednil, že má být restituční nárok ponížen o částku 1 121,24 Kč, neboť v této výši , jméno FO, jakožto jeho právní předchůdkyně převzala dne 21. 3. 2012 peněžitou náhradu za původní nevydané pozemky. Podle žalobce měla být náhrada za původní nevydané pozemky žalovanou přeceněna, což však žalovaná až do roku 2021 neučinila, a žalobce tak pozemky musel přecenit na své náklady. Žalobce dále poukázal na to, že veřejná nabídka náhradních pozemků je dlouhodobě nedostačující a že spatřuje liknavost a svévoli žalované. Žalobce rovněž sdělil, že se dne 2. 5. 2018 obrátil na žalovanou s návrhem na zařazení konkrétních pozemků do veřejné nabídky, avšak žalovaná jeho žádosti nevyhověla.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nesporuje, že by žalobce byl oprávněnou osobou podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též jen „zákon o půdě“), nicméně nesouhlasila s výší restitučního nároku, kterou uváděl žalobce. Za sporný žalovaná považovala nárok žalobce z rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, , neboť má za to, že nebyl předmětem dědického řízení a že byl vypořádán finanční náhradou zaplacenou matce žalobce v roce 2012 ve výši 1 121,24 Kč. Co se týče pozemku parc. č. , Anonymizováno, , žalovaná uvedla, že pozemek je oddělený od původního pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , u kterého eviduje požadavek , právnická osoba, a Ministerstva financí na blokaci pozemků pro potřeby dostupného bydlení v souladu s programovým prohlášením vlády. Nicméně uvedla, že správní řízení ve smyslu § 6 odst. 1 písm. g) zákona o půdě prozatím nebylo zahájeno. Žalovaná má za to, že soud při úvaze o tom, zda je plánované zařazení pozemku do státní rezervy za účelem zajištění dostupného bydlení překážkou jeho převoditelnosti, musí zohlednit, zda je dán konkrétní zájem státu či obce na bytové výstavbě, případně zda vůbec, s jakou pravděpodobností a v jakém časovém horizontu bude pozemek skutečně do takové rezervy zařazen. Podle žalované pozemek oddělený od původního pozemku a vydaný oprávněné osobě rozsudkem na nahrazení projevu vůle žalované by měl být vymezen tak, aby svými vlastnostmi, zejména velikostí, polohou, plošným a prostorovým uspořádáním, umožňoval využití pro navrhovaný účel a byl dopravně napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Tyto požadavky by měly splňovat i pozemky, které po oddělení zůstanou ve vlastnictví žalované. Před rozšířením žaloby o pozemek parc. č. , Anonymizováno, žalovaná k převoditelnosti toliko namítala, že by jí zbyl pouze neúčelný pozemek parc. číslo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaná následně své námitky rozšířila. Uvedla, že veřejný zájem na dostupném bydlení na náhradních pozemcích převyšuje restituční nárok žalobce, že oddělením pozemků by náhradní pozemky i zbylý pozemek žalované byly zemědělsky méně využitelné a minimálně zpřístupnitelné a že původní pozemek je součástí řízení před Obvodním soudem pro Prahu 5 vedeného pod sp. zn. 16 C 483/2022.

3. Žalovaná rovněž sdělila, že původní pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (a tedy i náhradní pozemky, které vzniknou jeho oddělením) není vyloučen z převodu podle § 6 odst. 1 písm. i) a j) zákona o půdě. Co se týče pozemku parc. č. , Anonymizováno, žalovaná sdělila, že je převoditelný a souhlasí s oceněním pozemku podle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , č. účtu, . Pro úplnost uvedla, že zákonnou překážku převodu z hlediska dotčení stávající stavbou/stavbami, resp. jejich pozůstatky, u nově odděleného pozemku parc. č. , Anonymizováno, po provedení místního šetření dne 20. 1. 2026 nespatřuje. Na pozemku se nachází část oplocení (pletivo mezi dřevěnými kůly), zbytek obvodové zdi pravděpodobně původního skleníku a část historické boudy/kůlny (dřevo, kov).

4. Žalobce v reakci na vyjádření žalované uvedl, že náhradní pozemky jsou trvalými travními porosty, které lze využít k zemědělským účelům a jsou tak stále vedeny. Žalobce rovněž sdělil, že kolem pozemku parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, vede polní cesta, a tudíž by s přístupem na náhradní pozemky nebyl problém. Vzhledem k výši nevypořádaného restitučního nároku žalobce přitom nemůže žádat celý původní pozemek p. č. , Anonymizováno, . Žalobce má za to, že zde není dána žádná překážka pro vydání náhradních pozemků, a to i vzhledem k tomu, že stále nebyla naplánována výstavba dostupného bydlení, když stát za dobu 26 let neudělal žádné kroky. I pokud by tomu tak bylo, tak náhradní pozemky představují pouze 10 % rozlohy oproti původnímu pozemku, a tudíž by podle žalobce nic nebránilo bytové výstavbě i na zbývající části původního pozemku či na jiných pozemcích v , Anonymizováno, vlastněných žalovanou. Žalobce uzavřel, že jeho zájem na restituční nárok převyšuje veřejný zájem, a to i zejména vzhledem k liknavosti žalované.

5. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to:Žalovaná je evidována jako vlastnice původního pozemku, od kterého se mají oddělit náhradní pozemky. Hodnota pozemku na parc. č. , Anonymizováno, činí 25 500 Kč a hodnota pozemku na parc. č. , Anonymizováno, činí 112 860 Kč. Původní nevydané pozemky měly hodnotu ve výši 768 437,50 Kč. Matka žalobce dostala náhradní finanční hodnotu ve výši 1 121,24 Kč. Žalobci byl vydán náhradní pozemek v hodnotě 57 312,25 Kč v řízení vedeném pod sp. zn. 60 C 175/2018, a to i po zásahu Nejvyššího soudu. Žalovaná přistoupila k přecenění restitučního nároku žalobce až v listopadu 2021.

6. Sporné zůstalo skutková tvrzení, a to, zda byl vypořádán restituční nárok z rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, a zda jsou náhradní pozemky přístupné.

7. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu , adresa, ze dne 10. 6. 2003, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto, že otec žalobce jakožto oprávněná osoba dle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě není vlastníkem pozemku dle PK parc č. , hodnota, - role o výměře , Anonymizováno, m2 v k. ú. , adresa, a že z důvodu zastavěnosti mu nebyl vydán id. podíl , Anonymizováno, na uvedeném pozemku s tím, že mu v rozsahu id. , Anonymizováno, podílu přísluší náhrada ve formě poskytnutí jiného pozemku podle § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě, popřípadě finanční náhrada dle § 16 zákona o půdě. Nárok na vydání id. podílu shora specifikovaného pozemku uplatnil právní předchůdce žalobce u pozemkového úřadu v zákonné lhůtě.

8. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 5. 2007, č. j. 26 D 1479/2003-191, soud zjistil, že dědici po , jméno FO, , zemřelém dne , datum, , byli pozůstalá manželka , jméno FO, a žalobce, kterým bylo nabytí veškerého majetku náležejícího do dědictví rovným dílem příslušným soudem potvrzeno.

9. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2015, č. j. 26D 491/2015-138, soud zjistil, že po úmrtí , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , byl jediným dědicem ze zákona žalobce, jemuž bylo nabytí veškerého majetku náležejícího do dědictví příslušným soudem potvrzeno.

10. Z rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 3. 2007, č. j. 11 C 161/2006-40, soud zjistil, že bylo rozhodnuto, že žalobce a jeho matka jakožto dědicové oprávněné osoby , jméno FO, podle § 4 odst. 4 zákona o půdě nejsou vlastníky pozemku dle PK části parc. č. , hodnota, - role o výměře , Anonymizováno, m2 a pozemku dle KN parc. č. , Anonymizováno, - pastvina o výměře , Anonymizováno, m2, oba v k. ú. , adresa, , tj. každému z nich nebyl z důvodu zastavěnosti vydán id. podíl , Anonymizováno, na uvedených pozemcích s tím, že každému v rozsahu id. , Anonymizováno, podílu přísluší náhrada ve formě poskytnutí jiného pozemku dle § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě, popřípadě finanční náhrada podle § 16 zákona o půdě.

11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 11. 2021, č. j. 11 C 149/2018-349, soud zjistil, že žalovaná v průběhu r. 2006 a 2007 ocenila původní nevydané pozemky jako pozemky zemědělské. Žalobce a jeho matka písemnou výzvou ze dne 18. 9. 2007 uplatnili u žalované nárok na vydání náhradních pozemků za nevydaný pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , přičemž žalovaná žalobci sdělila, že nárok ocenila v částce 1 121,20 Kč a odkázala jej na veřejnou nabídku pozemků nebo na uplatnění náhrady v penězích. Nárok žalobce na náhradu za podíl na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, byl uplatněn vůči žalované dne 27. 9. 2007, a to zasláním sdělení Obvodního soudu pro Prahu 6 o tom, že je (spolu s matkou) dědicem po svém otci. Podáním ze dne 2. 5. 2018 žalobce požádal žalovanou o zařazení konkretizovaných pozemků, včetně pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , do veřejné nabídky, na což žalovaná reagovala dopisem ze dne 6. 6. 2018, v němž uvedla, že aktuálně žádnou veřejnou nabídku nepřipravuje a že sestavování veřejných nabídek pro oprávněné osoby je výhradně v její kompetenci. Žalobce se dne 29. 5. 2018 zúčastnil veřejné nabídky žalované, žalovaná však jeho žádost vyřadila s tím, že restituční nárok žalobce nedosahuje hodnoty požadovaných pozemků. Na to žalobce požádal žalobkyni písemností ze dne 3. 9. 2018 o přehodnocení vyloučení jeho žádosti ze dne 29. 5. 2018 a přecenění hodnoty původních nevydaných pozemků jako stavebních. Žalovaná zopakovala své stanovisko vyjádřením ze dne 21. 9. 2018 a žalovaný znovu písemně požádal žalovanou o přecenění žádostí ze dne 27. 9. 2018. Podáním ze dne 17. 1. 2019 žalovaná žalobci sdělila, že nehodlá původní nevydané pozemky přeceňovat jako stavební. Žalobce dne 26. 6. 2020 a 6. 10. 2020 u žalované podal další žádosti o převod zemědělského pozemku k uspokojení jeho dosud nevypořádaného restitučního nároku, které však žalovaná dne 31. 7. 2020 a 9. 10. 2020 vyřadila. Žádostí ze dne 4. 6. 2021 se žalobce znovu zúčastnil veřejné nabídky žalované, kdy požádal o převod zemědělských pozemků v hodnotě 64 227,80 Kč, ovšem zjevně bezúspěšně.

12. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 9. 2025, č. j. 15 C 254/2022-446, soud zjistil, že žalobce na restitučním nároku získal náhradní pozemky v hodnotě 613 859,27 Kč.

13. Ze sdělení , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 26. července 2023, č. j. , Anonymizováno, , RČ, , soud zjistil, že náhradní pozemky jsou blokovány na dobu neurčitou pro potřeby dostupného bydlení v souladu s programovým prohlášením vlády. Podle informací od , právnická osoba, by se mělo jednat o blokaci dočasnou s aktuálním odhadem doby blokace v řádu několika měsíců.

14. Ze znaleckého posudku ze dne 11. 11. 2025, č. , č. účtu, , soud zjistil, že cena pozemku parc. č. , Anonymizováno, činí 25 500 Kč a cena pozemku parc. č. , Anonymizováno, činí 112 860 Kč.

15. Z geometrického plánu č. , hodnota, zpracovaného od , právnická osoba, , soud zjistil, že podle nového stavu bude výměra pozemku parc. č. , Anonymizováno, činit , Anonymizováno, m2 a způsob využití bude orná půda a že výměra pozemku parc. č. , Anonymizováno, bude činit, Anonymizováno, , Anonymizováno, m2 a způsob využití bude rovněž orná půda.

16. Z veřejného dálkového přístup k datům RÚIAN soud zjistil, že druh sousedního pozemku s náhradními pozemky je zastavěná plocha a nádvoří.

17. Z informace o parcele na listu vlastnictví , Anonymizováno, soud zjistil, že jsou jako vlastníci sousedního pozemku parc. č. , Anonymizováno, evidováni , jméno FO, a , jméno FO, .

18. Z fotografií z ortofotomapy a ze stránek mapy.cz soud zjistil, že k náhradním pozemkům vede polní pěší cesta.

19. Z fotografií z místního šetření ze dne 20. 1. 2026 soud zjistil, že je pozemek parc. č. , Anonymizováno, silně zarostlý.

20. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastnici řízení. Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z výše uvedených listinných důkazů. Provedené dokazování postačilo k získání dostatečných zjištění o skutkovém stavu.

21. Soud pro nadbytečnost neprovedl jako důkaz rozhodnutí ÚNV hlavního města Prahy ze dne 21. 10. 1957 č.j. , Anonymizováno, email ze dne 9. 5. 2018, přehled SPU restitučních nároků, informace o přecení restitučního nároků žalovanou ze dne 16. 12. 2021, žádost o vydání náhradních pozemků ze dne 29. 5. 2018, odpověď žalované ze dne 6. 8. 2018, dopis žalobce ze dne 3. 9. 2018, odpověď žalované ze dne 21. 9. 2018, dopis žalobce ze dne 28. 9. 2018, výpisy z katastru nemovitosti pozemků uvedených v původní žalobě, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. 15 C 254/2022–313, důkazy označené v podání ze dne 9. 9. 2025, znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 2. listopadu 2021, č. , hodnota, a znalecký posudek číslo , hodnota, od , tituly před jménem, , jméno FO, , výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a místním šetřením, neboť skutečnosti, které tyto důkazy měly prokázat soud zjistil ze shodných tvrzení účastníků a z výše uvedených důkazů či nebyly podstatné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména za situace, kdy sama žalovaná sdělila, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, je převoditelný. Místní šetření soud dále neprovedl s ohledem na to, že žalovaná vznáší nové a nové námitky, které se jeví jako nedůvodné (když některé z nich byly již pravomocně vypořádány v ostatních řízeních vedenými mezi účastníky), což prodlužuje řízení a v konečném důsledku by to mohlo vést k tomu, že by v mezidobí náhradní pozemky mohly být vydány jiné oprávněné osobě, což by prohloubilo majetkové křivdy žalobce.

22. Na základě shodných tvrzení účastníků po zhodnocení výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Otec žalobce uplatnil restituční nárok, který doposud nebyl vypořádán. Původní nevydané pozemky měly hodnotu ve výši 768 437,50 Kč, přičemž žalobce získal náhradní pozemky v hodnotě 613 859,27 Kč. Žalovaná je evidována jako vlastnice původního pozemku, od kterého se mají oddělit náhradní pozemky. Hodnota pozemku na parc. č. , Anonymizováno, činí 25 500 Kč a hodnota pozemku na parc. č. , Anonymizováno, činí 112 860 Kč. Podle nového stavu bude výměra pozemku parc. č. , Anonymizováno, činit , Anonymizováno, m2 a způsob využití bude orná půda a že výměra pozemku parc. č. , Anonymizováno, bude činit , Anonymizováno, m2 a způsob využití bude rovněž orná půda. K náhradním pozemkům vede polní pěší cesta. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, silně zarostlý. Po úmrtí matky žalobce, , jméno FO, , bylo v roce 2015 žalobci jakožto jedinému dědici potvrzeno nabytí veškeré její pozůstalosti.

23. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

24. Podle § 4 odst. 2 zákona o půdě zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel.

25. Podle § 4 odst. 4 zákona o půdě v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.).

26. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

27. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

28. Podle § 11a odst. 14 zákona o půdě cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

29. Podle § 63 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, má každý právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy.

30. V poměrech projednávané věci soud dospěl ve shodě s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 11. 2021, č. j. 11 C 149/2018-349 (jenž byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, č. j. 20 Co 148/2022-379, přičemž dovolání proti němu bylo odmítnuto Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2022, č. j. 28 Cdo 2807/2022-395) k následujícím závěrům. Žalobce je osobou oprávněnou podle § 4 odst. 2 písm. c) a odst. 4 zákona o půdě, neboť je dědicem po otci coby oprávněné osobě ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o půdě a jediným dědicem po matce coby oprávněné osobě ve smyslu § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě tak žalobce disponuje nárokem na vydání náhradních pozemků za původní nevydané pozemky (resp. jejich podíly), který dosud nebyl zcela vypořádán. Soud shledal nedůvodnou námitku žalované o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce z důvodu absence explicitního projednání restitučního nároku v dědických řízení po rodičích žalobce a absence potvrzení jeho nabytí žalobci děděním. Žalobce a jeho matka byli jedinými dědici oprávněné osoby, zůstavitele , jméno FO, , a po úmrtí matky byl žalobce jejím jediným dědicem, kterému bylo potvrzeno nabytí veškeré její pozůstalosti. Otázka aktivní věcné legitimace nezávisí na tom, zda žalobce v dědickém řízení sporné pohledávky nabyl (ani na tom, zda je v dědickém řízení přihlásil), nýbrž na tom, zda je jediným dědicem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19 2.2020, sp. zn. 28 Cdo 4148/2019). Soud tak uzavírá, že ačkoliv z usnesení zdejšího soudu ze dne 14. 5. 2007, č. j. 26 D 1479/2003-191, a ze dne 1. 10. 2015, č. j. 26 D 491/2015-138, přímo neplyne, že by restituční nárok byl předmětem dědictví, je žalobce aktivně věcně legitimován, neboť je jediným dědicem po svých rodičích.

31. Soud ani nesdílí názor žalované, podle něhož byl restituční nárok matky žalobce z rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, zcela vypořádán poskytnutím peněžité náhrady ve výši 1 121,24 Kč. Je tomu tak proto, že přijme-li oprávněná osoba od státu na vypořádání svého restitučního nároku nižší peněžitou náhradu, než jaká jí skutečně náleží, zbytek jejího restitučního nároku nezaniká, nebyl-li ovšem zjištěn její jednoznačný projev vůle se ho vzdát (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 28 Cdo 175/2025, a nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23). Soud nemá za to, že by matka žalobce projevila vůli se práva na uspokojení zbývající části restitučního nároku vzdát nebo že by jej přijetím peněžité náhrady považovala v celém rozsahu za vypořádaný. Platí totiž, že případný sporný úkon, který je zjevně proti zájmům oprávněných osob, nelze vyložit k jejich tíži. Soud stejně jako Obvodní soud pro Prahu 5 v rozsudku ze dne 17. 9. 2025, č. j. 15 C 254/2022-446, dospěl k tomu, že odporuje principu spravedlnosti, účelu restitučních zákonů a požadavkům vymezených judikaturou Ústavního soudu na přiměřenost finanční náhrady, aby restituční nárok matky žalobce byl považován za zcela vypořádaný, pokud jí byla poskytnuta za odňaté a nevydané pozemky finanční náhrada ve výši 1 121,24 Kč, ačkoliv správně vypočtená náhrada by s ohledem na charakter odňatých pozemků a citovanou judikaturu byla mnohem vyšší.

32. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu se dále podává, že se oprávněná osoba, disponující nárokem na poskytnutí náhradních pozemků ve smyslu zákona o půdě, může žalobou domáhat uložení povinnosti Státnímu pozemkovému úřadu, aby s ním uzavřel smlouvu o převodu vybraných pozemků (byť jinak právem na výběr konkrétního náhradního pozemku nadána není), pokud označený veřejnoprávní subjekt neplní svou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků takových kvalitativních a kvantitativních parametrů, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a k počínání povinné osoby, které by bylo lze označit za liknavé, či dokonce svévolné (viz např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3893/2008, či nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05).

33. Žalobce je tudíž oprávněnou osobou domáhat se nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu vybraných pozemků. Je tomu tak proto, že právní předchůdce žalobce uplatnil nároky na vydání odňatých pozemků v k. ú. , adresa, , které však v důsledku jejich zastavěnosti podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě nemohly být vydány, a proto byli otec žalobce a žalobce s jeho matkou odkázáni mimo jiné na náhradu ve formě jiných pozemků podle § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě. Tento nárok uplatnil žalobce spolu s matkou u žalované v roce 2007, dosud však nebyl zcela vypořádán, byť se žalobce již dne 29. 5. 2018 pokusil účastnit veřejné nabídky žalované ve smyslu § 11a zákona o půdě, a po podání žaloby minimálně dalších dvou veřejných nabídek. K dosavadnímu neuspokojení restitučního nároku žalobce ze strany žalované totiž došlo v důsledku nesprávného ocenění původních nevydaných pozemků žalovanou jako pozemků zemědělských, ač žalobce od roku 2018 opakovaně žalovanou žádal o jejich správné přecenění jako pozemků stavebních a ač sám na vlastní náklady nechal v roce 2018 vyhotovit znalecký posudek č. , hodnota, k ocenění odňatých pozemků jako stavebních. Teprve v průběhu roku 2021 byla žalovaná ochotna uznat stavební charakter původních nevydaných pozemků. Žalovaná tak žalobci znemožňovala řádnou účast ve veřejných nabídkách, a tudíž i uspokojení jeho restitučního nároku způsobem předpokládaným ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o půdě, když bezdůvodně odmítala zaregistrovat správně vyčíslený restituční nárok žalobce.

34. Soud stejně jako v ostatních řízeních vedených mezi účastníky v této věci spatřuje liknavost až svévoli žalované v její dlouhodobé nečinnosti a odmítání patřičného ocenění žalobcova nároku, který přecenila na základě znaleckého posudku až v roce 2021, a dále v délce řízení o vydání původních pozemků, které bylo zahájeno v roce 1994 a skončeno až v roce 2006, přičemž ani dosud nebyl restituční nárok žalobce zcela vypořádán. Liknavost žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce byla ostatně dovozena i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2020, č. j. 28 Cdo 1946/2020-178, vydaném v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 175/2018. Následkem liknavého až svévolného postupu žalované nelze po žalobci spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (viz rovněž např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn 28 Cdo 5487/2017, sp. zn. 28 Cdo 430/2018, sp. zn. 28 Cdo 108/2018, sp. zn. 28 Cdo 2249/2018 nebo sp. zn. 28 Cdo 1888/2018). Nepřípadným je tudíž argument žalované vytýkající žalobci jeho neúčast ve veřejných nabídkách, poněvadž ta byla důsledkem právě liknavého a svévolného postupu žalované projevujícího se v nesprávném ocenění nároku oprávněné osoby. Uvedené nelze klást k tíži žalobce, a zhojit tak nekorektní přístup veřejnoprávního subjektu, jehož povinností bylo restituční nárok oprávněné osoby uspokojit (viz dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 155/2016, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017 nebo sp. zn. 28 Cdo 427/2018). Soud proto uzavírá, že žalobce může uplatnit u soudu žalobou nárok na vydání konkrétních vhodných náhradních pozemků, aniž by důvodnost takové žaloby bylo nutno vázat na podmínky jejich zahrnutí do veřejné nabídky, přičemž takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5487/2017).

35. Jelikož výše neuspokojeného restitučního nároku podle žalobce činí 147 061,99 Kč (soud vycházel z žalobcem tvrzené částky, přestože z dokazování vychází částka vyšší, a to 153 456,99 Kč), a hodnota náhradních pozemků ve výši 138 360 Kč tudíž restituční nárok nepřevyšuje, soud se nadále zabýval toliko vhodností převoditelnosti náhradních pozemků. Dospěl přitom k závěru, že jsou náhradní pozemky převoditelné.

36. Původně jediná námitka žalované, podle níž rozdělením původního pozemku jí zůstane pouze neúčelný pozemek parc. číslo , Anonymizováno, již nadále nemůže být nedůvodná, neboť žalobce na základě této námitky rozšířil žalobu právě o tento pozemek. Co se týče dalších námitek žalované uplatněných poté, co žalobce rozšířil žalobu, soud je rovněž neshledává důvodnými. Z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že k náhradním pozemkům (i ke zbylému pozemku žalované) vede polní cesta. Náhradní pozemky navíc budou stále sousedit s pozemky státu. Podle § 63 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, tak má žalobce právo na volný průchod přes tento sousední pozemek, a to i kdyby k náhradním pozemkům nevedla žádná veřejná cesta. Soud se tak pro nadbytečnost nezabýval tím, zda se veřejná cesta nachází i na soukromém sousedním pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Ostatně i sama žalovaná se nějak k náhradním pozemkům musela dostat, když zde provedla místní šetření, z čehož vyplývá, že je k náhradním pozemkům přístup.

37. Soud se rovněž zabýval tím, zda je blokace náhradních pozemků za účelem zajištění dostupného bydlení překážkou jejich převoditelnosti. Dospěl přitom k závěru, že nikoliv. Soud souhlasí s žalobcem, že s ohledem na liknavost žalované a s ohledem na to, že restituční nárok nebyl doposud vypořádán, převažuje jeho zájem na vypořádání restitučního nároku nad konkrétním veřejným zájmem na bytové výstavbě. V opačném případě by žalobci vznikla další křivda, což je přesně opačným účelem tohohle řízení. Soud má přitom za to, že ani není pravděpodobné, že budou náhradní pozemky skutečně do státní rezervy zařazeny, natožpak v brzkém časovém horizontu, když se tak doposud nestalo doposud. Již v červenci 2023 přitom byla blokace plánována toliko v řádu několika měsíců. I kdyby se bytová výstavba měla opravdu uskutečnit, soud souhlasí s žalobcem, že zbylý pozemek žalované bude stále natolik velký, že bytová výstavba může stále proběhnout, či se uskutečnit na úplně jiném pozemku žalované. Soud má za to, že převodu náhradních pozemků nebrání ani řízení vedené před Obvodním soudem pro Prahu 5 sp. zn. 16 C 483/2022, když toto řízení nebylo doposud pravomocně skončeno. Z geometrického plánu, z fotografií z místního šetření a z dalších fotografií dále vyplývá, že jsou náhradní pozemky trvalými travními porosty, které lze využít k zemědělským účelům a jsou stále vedeny jako orná půda. Menší velikost náhradních pozemků přitom nijak nebrání zemědělskému využití (natožpak velikost pozemku, který zůstane ve vlastnictví žalované), které může být ze strany žalobce i menšího rozsahu. Ostatně sama žalovaná sdělila, že jsou náhradní pozemky převoditelné. Pokud namítá, že bude omezena zemědělská využitelnost budoucího pozemku p. č. , Anonymizováno, , tak s touto námitkou soud jednak nesouhlasí a jednak má za to, že si žalovaná sama vnitřně odporuje, když na druhou stranu stále zdůrazňuje, že je zde veřejný zájem na bytové výstavbě na tomto pozemku.

38. Ze všech výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a nahradil projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy s žalobcem o převodu náhradních pozemků.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 45 390 Kč, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhl nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o převodu náhradních pozemků, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť žalobce ve zbylém rozsahu vzal žalobce podanou žalobu zpět, neboť v průběhu řízení vyšlo postupně najevo, že původně žalované pozemky nelze vydat pro různé překážky, které nejsou patrné z katastru nemovitostí, a žalobce se o jejich existenci dozvěděl až v průběhu tohoto řízení. Vzhledem k tomu nelze tuto skutečnost přičíst k tíži žalobce, jehož nárok byl co do základu důvodný, avšak jak bylo prokázáno, dlouhodobě se nemohl domoci uspokojení svého nároku z důvodu liknavého a svévolného postupu žalované. Podle soudu tak po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby již před podáním žaloby vynakládal další prostředky na zjišťování případných překážek pro vydání jednotlivých pozemků. Nadto řízení o vydání náhradního pozemku podle § 11a zákona o půdě je řízením, ve kterém soud není vázán žalobním petitem ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř., a ukáže-li se v průběhu řízení, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku. Podstatou souzené věci je skutečnost, že nárok žalobce vůči žalované nebyl a není dlouhodobě uspokojen, povinnost žalované spočívá v nabídce náhradních pozemků k uspokojení žalobce, a konečným rozhodnutím v této věci žalobce uspěl (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1674/2016). Částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobce tudíž nelze považovat za jeho procesní neúspěch.

40. Náklady žalobce představují náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. účinněných do změny žaloby ze dne 16. 10. 2025 (příprava a převzetí zastoupení, žaloba a vyjádření ze dne 18. 9. 2024), z tarifní hodnoty ve výši 112 860 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. učiněných do rozšíření žaloby ze dne 22. 1. 2026 (změna žaloby ze dne 16. 10. 2025, další porada s klientem ze dne 16. 1. 2026 a jednání soudu konané dne 19. 1. 2026) a z tarifní hodnoty ve výši 138 360 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. učiněných po rozšíření žaloby ze dne 22. 1. 2026 (změna žaloby ze dne 22. 1. 2026, další porada s klientem ze dne 4. 3. 2026 a jednání soudu konané dne 5. 3. 2026) a dále mu náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze 3 úkonů podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a po 450 Kč za každý z 6 úkonů podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025. Dále má žalobce právo na náhradu hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 13 odst. 4 a. t. per analogiam (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) ve výši 450 Kč za 1 úkon, a to účast na jednání soudu konaném dne 30. 4. 2025.