6 C 242/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví zůstavitele ke dni jeho úmrtí

I. Žaloba s návrhem, aby bylo určeno, že pan [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], posledně bytem [adresa žalované], byl ke dni úmrtí výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a dále pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 16 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně podala dne 11. 6. 2020 u zdejšího soudu žalobu proti žalované, kterou se domáhala určení, že pan [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. dne [datum], posledně bytem [adresa žalované], byl ke dni úmrtí výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a dále pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce] s odůvodněním, že je Mgr. [jméno] [příjmení], jako soudním komisařem, pověřeným Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 26D 326/2019 vedeno řízení o pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení]. Žalobkyně a žalovaná jsou jako pozůstalé dcery jedinými dědičkami zůstavitele. Zůstavitel vlastnil nemovité věci ve společném jmění manželů se svou ženou, paní [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum]. V rámci pozůstalostního řízení po paní [jméno] [příjmení] byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 5. 2014, č.j. 26D 280/2014-28 schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, podle které zůstavitel nabyl nemovité věci do svého výlučného vlastnictví. Žalobkyně a žalovaná nenabyly z pozůstalosti paní [jméno] [příjmení] ničeho. Žalobkyně a žalovaná se vzdaly svého nároku na dědický podíl ve prospěch zůstavitele, protože souhlasily se záměrem zůstavitele přenechat nemovité věci rovným dílem všem vnoučatům zůstavitele. Žalobkyně zjistila ze sbírky listin katastru nemovitostí, že zůstavitel měl dne 9. 1. 2019 uzavřít darovací smlouvu se smlouvou o zřízení věcného břemene a zákazu zcizení a zatížení, kterou převedl vlastnictví nemovitých věcí na žalovanou. Zůstavitel byl ode dne 22. 12. 2018 léčen v [ulice] vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici [obec] na interní klinice 1. [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [obec]. Důvodem jeho hospitalizace byla akutní infekce močového ústrojí s celkovým zhoršením stavu. Zůstavitel trpěl rovněž chronickým onemocněním ledvin, benigní hyperplazií prostaty, fibrilaci síní a onemocněním diabetes mellitus druhého typu, o čemž svědčí i zdravotnická dokumentace. Podle informací, které žalovaná sdělila ošetřujícím lékařům, byl zůstavitel až do 22. 12. 2018 soběstačný, obstarával si sám svou hygienu, najedl se, oblékl a aplikoval si sám inzulin. Poslední týden před hospitalizací začal být zůstavitel, podle vyjádření žalované, zmatený a poslední 2-3 dny agresivní. Zůstavitelův zdravotní stav mu neumožnil udělit souhlas s hospitalizací, a proto [anonymizováno] dne 23. 12. 2018 zaslala Obvodnímu soudu pro Prahu 6 oznámení o hospitalizaci zůstavitele bez jeho písemného souhlasu. Po celou dobu hospitalizace byl zůstavitel zmatený, neorientovaný v čase a místě a omezeně komunikující. Kvůli neklidnému až agresivnímu chování mu byla předepsána antipsychotická medikace, konkrétně Tiapridal a Haloperidol, který mu byl indikován až do 8. 1. 2019. Dne 9. 1. 2019 zaslala [anonymizováno] Obvodnímu soudu pro Prahu 6 oznámení o stavu pacienta, podle kterého pominuly důvody k detenci zůstavitele, protože byl propuštěn ze zdravotnického zařízení. Z oznámení vyplývá, že detence pacienta mohla být ukončena i podepsáním souhlasu s hospitalizací. Vzhledem k tomu, že detence byla ukončena až propuštěním zůstavitele ze zdravotnického zařízení, je zřejmé, že zůstavitelův zdravotní stav mu po celou dobu hospitalizace neumožnil vyslovit souhlas s hospitalizací. V době údajného uzavření darovací smlouvy dne 9. 1. 2019 byl zůstavitel propuštěn z nemocnice do hospicové péče v domácím prostředí. Podle záznamu pacienta byl zůstavitel ležící, nesoběstačný, zmatený a omezeně komunikující. V ošetřovatelské překladové – propouštěcí zprávě ze dne 9. 1. 2019 byla jako jedna z diagnóz v den propuštění uvedena i porucha orientace. V důsledku popsaného zdravotního stavu nebyl zůstavitel schopen udělit písemný souhlas se svou hospitalizací, a proto se žalobkyně domnívá, že zůstavitel nemohl být ani způsobilý právně jednat a tudíž podepsat darovací smlouvu. Žalobkyně se rovněž domnívá, že podpis na darovací smlouvě není pravým podpisem zůstavitele. S ohledem na zůstavitelovu zmatenost a poruchu orientace v čase, místě i osobě, má žalobkyně za to, že zůstavitel by ani nebyl schopný pochopit obsah darovací smlouvy ze dne 9. 1. 2019 a důsledky z ní vyplývající, a proto je tato darovací smlouva absolutně neplatná. Skutečnost, že k uzavření darovací smlouvy došlo v den, kdy byla ukončena hospitalizaci zůstavitele v [anonymizováno], a skutečnost, že podpisy stran darovací smlouvy ověřila Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka, která v dědickém řízení zastupuje žalovanou, nevzbuzují v žalobkyni důvěru v řádné uzavření této darovací smlouvy. Pochybnosti žalobkyně zvyšuje rovněž úprava dat uzavření darovací smlouvy. V tištěné podobě bylo přeškrtnuto a na jeho místo bylo ručně vepsáno označení měsíce ledna. Z toho lze soudit, že žalovaná, která chtěla ve svůj prospěch využít zmatenosti a bezbrannosti zůstavitele, nechala narychlo vyhotovit darovací smlouvu, kterou na sebe převedla vlastnické právo k nemovitým věcem a zabránila tak tomu, aby se tyto nemovité věci staly součástí pozůstalostního majetku zůstavitele, a došlo k vypořádání vlastnických vztahů v rámci dědického řízení. V době před zhoršením svého zdravotního a psychického stavu zůstavitel nikomu ze svých přátel ani známých nesdělil, že by zamýšlel darovat předmětné nemovitosti pouze jedné ze svých dcer, tedy žalované. Vzhledem k nepříliš dobrým vzájemným vztahům obou dcer plánoval zůstavitel nemovitou věc přenechat rovným dílem svým vnoučatům. Vzhledem k tomu, že žalovaná obývá v předmětném domě jednu bytovou jednotku, zamýšlel zůstavitel zajistit bydlení v domě i pro žalobkyni tak, že v půdních prostorách domu pro ni vybuduje velký bezbariérový byt 2+1, včetně venkovního výtahu. V uskutečnění tohoto plánu mu zabránil jeho zhoršující se zdravotní stav. Naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 občanského soudního řádu spatřuje žalobkyně ve skutečnosti, že se od vyřešení otázky vlastnictví předmětných nemovitých věcí ke dni smrti zůstavitele bude odvíjet velikost pozůstalosti zůstavitele, a tedy i velikost dědických podílů žalobkyně a žalované.

2. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 21. 10. 2020 a v podání ze dne 29. 12. 2020 žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že dne 9. 1. 2019 uzavřela se zůstavitelem darovací smlouvu na předmětné nemovitosti. V dědickém řízení po zůstaviteli, vedeném pod sp. zn. 26D 326/2019, byla označena veškerá pozůstalost. Žalobkyně měla právo při projednání dědictví po zůstaviteli započíst darování nemovitosti na dědický podíl žalované, to však neučinila. Krajským soudem v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] je vedeno insolvenční řízení z důvodu úpadku žalobkyně jako dlužníka. Žalobkyně má dispoziční oprávnění nakládat se svým majetkem a měla tedy uplatnit svá práva v rámci dědického řízení. Žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. v tom, že se od vyřešení otázky vlastnictví předmětných nemovitostí ke dni smrti zůstavitele bude odvíjet velikosti pozůstalosti zůstavitele, a tedy i velikost dědických podílů účastnic. V případě žalobkyně však není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. pokud tvrdí, že darovací smlouva je absolutně neplatná. Podle tvrzení žalobkyně mělo dojít k obnovení původních práv a povinností, a tedy žaloba na určení v tomto případě nemá opodstatnění. Pokud se týká samotného uzavření darovací smlouvy, pak podle žalované otec sice byl nemocný, ale netrpěl psychickou poruchou a tedy nemohl v psychické poruše jednat, byl schopen rozpoznat následky svého jednání a nikdy mu nebyla omezena svéprávnost. Při uzavírání darovací smlouvy byl plně orientován, textu smlouvy rozuměl a vlastnoručně ji podepsal. V nemovitosti žila žalovaná se svým otcem, o kterého se starala. Jelikož žalobkyně hrála na automatech a způsobila řadu dluhů sobě i rodině, dostala se do úpadku. Žalobkyně s otcem minimálně komunikovala, v době jeho stáří se o něj vůbec nestarala a on sám byl na žalobkyni rozezlen, jelikož jí poskytoval vysoké finanční částky. Od léta 2018 žalobkyně otce nenavštívila a s otcem nekomunikovala. Na základě žalobou uplatněných tvrzení proto nelze dovodit neplatnost darovací smlouvy. Kromě toho postavení žalobkyně není nijak nejisté a určovací žaloba proto nemůže být úspěšná, jak z důvodu absence právního zájmu žalobkyně, tak pro svoji zcela zjevnou účelovost. Žalovaná hodnotí jednání žalobkyně v souvislosti s podáním předmětné žaloby jako obcházení zákona, a to § 412 odst. 1 písm. b) a h) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Žalovaná má za to, že žalobkyně měla místo zahájení předmětného soudního řízení již v dědickém řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 26D 326/2019 o pozůstalosti po zůstaviteli, při projednání dědictví po zůstaviteli započíst darování nemovitostí, které jsou předmětem tohoto řízení na dědický podíl žalované, ale to neučinila. Podání žaloby žalovaná hodnotí jako zneužití práva. Má dále za to, že žalobkyně podala předmětnou žalobu zejména z důvodu neúspěšného vyjednávání o dohodě se žalovanou v rámci dědického řízení. Z e-mailové komunikace mezi účastnicemi plyne, že žalobkyně již minimálně v průběhu dědického řízení věděla o převodu vlastnického práva k nemovitostem na základě darovací smlouvy ze zůstavitele na žalovanou.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 9. 11. 2020 setrvala na žalobě a obhajovala svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Argumentovala, že se žalobou domáhá určení existence práva (vlastnického práva zůstavitele ke dni jeho úmrtí) a ne pouze určení platnosti či neplatnosti darovací smlouvy. Tato otázka má povahu otázky předběžné ve vztahu k posouzení, zda tu je či není vlastnické právo zůstavitele. Žalobkyně nespatřuje žádný rozpor mezi zněním judikátů Nejvyššího soudu, citovaných žalovanou, obsahem žaloby a vlastním postupem v řízení. Žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 22Cdo 2160/2005 ze dne 26. 6. 2006, dále 30Cdo 1857/2001 a 29Cdo 2290/2006 ze dne 18. 9. 2007. K neplatnosti darovací smlouvy zopakovala argumentaci již učiněnou v žalobě. Doplnila, že v minulosti prodělala závažné onkologické onemocnění, během něhož na krátkou dobu podlehla gamblerství na automatech. Po svém léčení však již nikdy na automatech nehrála. Dluhy, které vedly k úpadku žalobkyně, s gamblerstvím nijak nesouvisí a nesouvisely. Po prodělaném onkologickém onemocnění byla žalobkyně vážně zraněna při automobilové nehodě. Následkem této nehody zůstala osobou se sníženou pohyblivostí a s omezenou možností výdělku, právě pro celkové onemocnění pohybového aparátu byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, což je, spolu s dávkou státní sociální podpory – příspěvkem na bydlení, jediný příjem žalobkyně. Nízké příjmy žalobkyně a zároveň vysoké náklady na léky a zdravotnické pomůcky donutily žalobkyni k čerpání půjček u nebankovních subjektů, které nebyla schopna spolu se všemi úroky splácet, a proto se dostala do úpadku. Onemocnění pohybového aparátu se u žalobkyně projevuje téměř neustávající bolestí páteře a kloubů a výrazným omezením hybnosti kloubů kyčelních. Z tohoto důvodu se žalobkyně pohybuje výlučně s oporou, při chůzi užívá dvou francouzských holí. I přes tyto obtíže žalobkyně navštěvovala, pokud to její zdravotní stav dovolil, otce pravidelně 2× měsíčně. Žalovaná se však snažila kontakt žalobkyně s otcem komplikovat a ztěžovat a znemožňovala telefonické spojení žalobkyně s otcem. Dokud byla žalobkyně sama fyzicky schopna, zajišťovala otci i některé nákupy a doprovázela ho na lékařská vyšetření na specializovaných pracovištích. Otec na žalobkyni nebyl rozezlen a ani jí neposkytoval vysoké finanční částky. Naopak žalovaná žila v otcově vile bez povinnosti platit nájem a žalobkyni ani neumožnila ponechat si jakoukoliv osobní věc, památku na rodiče. Žalobkyně proto setrvala na žalobě.

4. Soud zjistil z usnesení zdejšího soudu, č.j. 26D 326/2019-96 ze dne 5. 8. 2020, které nabylo právní moci dne 22. 8. 2020, že pod touto spisovou značkou probíhalo řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. dne [datum] za účasti dědiček: pozůstalé dcery [celé jméno žalované] a pozůstalé dcery [celé jméno žalobkyně]. Dědičky uplatnily výhradu soupisu a zdědily pozůstalost stejným dílem. Součástí pozůstalosti nejsou předmětné nemovitosti.

5. Z kopie Darovací smlouvy se smlouvou o zřízení věcného břemene a zákazu zcizení a zatížení ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] jako dárcem a Ing. [jméno] [celé jméno žalované] jako obdarovanou. Touto smlouvou daroval [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] – [část obce] a dále pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] u [stát. instituce], [stát. instituce], a [celé jméno žalované] tento dar přijala do svého výlučného vlastnictví. V článku IV. Smlouvy byla zřízena ve prospěch dárce služebnost doživotního bezplatného užívání nemovitostí (celého domu i pozemků) pro vlastní potřebu. Služebnost byla sjednána bezúplatně. Smlouva obsahuje úředně ověřené podpisy smluvních stran.

6. Soud se prioritně zaměřil na zkoumání, zdali má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

7. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Lze souhlasit se žalobkyní, že podle ustálené judikatury naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobkyně nebo kdyby se bez tohoto určení její postavení stalo nejistým (viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 31Cdo 1836/2005). Tzn., že u žalobkyně musí jít buď o právní vztah již existující alespoň v době vydání rozhodnutí, nebo o takovou její procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohla být ohrožena, případně by pro své nejisté postavení mohla být vystavena konkrétní újmě (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 22Cdo 2589/98, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95).

9. Po 1. 1. 2014, kdy nastala účinnost občanského zákona č. 89/2012 Sb., je však stávající judikatura, týkající se naléhavého právního zájmu dědiců po zůstavitelích, zemřelých po 1. 1. 2014, v případě žalob na určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem určité věci, již nepoužitelná.

10. Podle ust. § 1479 občanského zákona dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

11. Podle ust. § 1475 odst. 1 občanského zákona dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.

12. Podle ust. § 1475 odst. 2 občanského zákona pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

13. Podle ust. § 1475 odst. 3 občanského zákona komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

14. Podle ust. § 172 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku, anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku.

15. Podle ust. § 172 odst. 2 z.ř.s. nebyla-li zjištěna podle odst. 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

16. Podle ust. § 189 odst. 1 z.ř.s. nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

17. Podle ust. § 193 odst. 1 z.ř.s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, případně též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.

18. Ust. § 189 odst. 1 z.ř.s. tak řeší situaci, kdy při projednání pozůstalosti vzniknou i spory o aktiva pozůstalosti (odkaz na ust. § 172 odst. 2 věty druhé z.ř.s.), ke kterým se podle tohoto ustanovení jako ke spornému majetku v řízení o pozůstalosti nepřihlíží. Ti, kdo tvrdí, že do aktiv pozůstalosti patří i další majetek, mohou své nároky uplatnit samostatnou žalobou, a to žalobou podanou i po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti. Taková žaloba může nepochybně znít, jde-li o nemovitosti, které se zapisují do katastru nemovitostí, na určení práva dědice, ať již vlastnického či spoluvlastnického k této nemovité věci, která jako aktivum dědictví nebyla v řízení o pozůstalosti projednána. Formulace takovéto určovací žaloby, podané po skončení dědického řízení, musí odpovídat konkrétnímu právu dědice, ať již vlastnickému či spoluvlastnickému, respektujícímu konečné rozhodnutí ve věci pozůstalosti o podílech, v jakých byl již projednaný majetek nabyt. Současná úprava řízení o pozůstalosti, i s poukazem na ust. § 193 odst. 1 věty za středníkem z.ř.s. tak zásadně vylučuje, aby nová sporná aktiva pozůstalosti, která se objeví po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, byla následně dodatečně projednána. Práva k tomuto spornému majetku je třeba uplatnit žalobou, předpokládanou ust. § 189 odst. 1 z.ř.s., o které nalézací soud, právě s ohledem na pravomocné konečné rozhodnutí o pozůstalosti, rozhodne ve vztahu k účastníkům tohoto sporného řízení bez toho, aby bylo následně nutné tato aktiva projednávat v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti. V projednávané věci to znamená, že ačkoliv žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení svého spoluvlastnického práva, když na základě rozhodnutí v pozůstalostním řízení nabyla jednu polovinu hodnoty pozůstalosti, nemůže mít naléhavý právní zájem na v tomto řízení uplatněném požadovaném určení, že předmětné nemovitosti byly ke dni smrti ve výlučném vlastnictví zůstavitele, protože jde o sporné aktivum. Pokud je tedy žalobní petit formulován na určení vlastnického práva zůstavitele ke dni úmrtí, pak žalobkyně na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem. Vzhledem k tomu, že nesprávně uplatněný žalobní petit není kryt poučovací povinností soudu, neboť by se jednalo o poučení hmotněprávní, nezbylo soudu, než pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení žalobu zamítnout.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. protože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení žalované za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ze dne 21. 10. 2020 a 29. 12. 2021 a účast na jednání soudu dne 11. 2. 2022) z punkta 50 000 Kč podle položky 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů. V souladu s ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se čtyřmi úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ze dne 21. 10. 2020 a 29. 12. 2021 a účast na jednání soudu dne 11. 2. 2022) ve výši 300 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% DPH v částce 2 856 Kč, protože zástupkyně žalované je plátkyní této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 16 456 Kč.

20. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení na účet její právní zástupkyně.