6 C 331/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení splátky jistiny dluhu

I. Určuje se, že mezi žalovanou a žalobkyni nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , z důvodu její absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.

II. Žaloba v části, aby bylo určeno, že splatnost jistiny z neplatného úvěru poskytnutého žalovanou žalobkyni na základě smlouvy uvedené ve výroku I., tj. částka ve výši 10 000 Kč, je splatná ve dvaceti měsíčních splátkách po 500 Kč, a to vždy k 25. dni v kalendářním měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne 19. 9. 2024 u zdejšího soudu žalobu proti žalované, kterou se domáhala, po upřesnění k výzvě soudu, určení, že mezi účastnicemi nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, z důvodu její absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, a dále určení, že splatnost jistiny z neplatného úvěru poskytnutého žalovanou žalobkyni na základě smlouvy uvedené ve výroku I. žalobního petitu, tj. částka ve výši 10 000 Kč, je splatná ve dvaceti měsíčních splátkách po 500 Kč, a to vždy 25. dni v kalendářním měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela z pozice spotřebitele jako slabší smluvní strany se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě se žalovaná zavázala, že žalobkyni poskytne v její prospěch peněžní prostředky do úvěrového rámce až 30 000 Kč, kdy skutečně čerpaná částka byla ve výši 10 000 Kč, a žalobkyně se zavázala jí poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit žalované úroky, to vše na základě smlouvy. Výše úrokové sazby byla stranami v souladu s čl. 2.1.6 domluvena na 40 % měsíčně, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) odpovídá roční sazbě ve výši 5529,83 %. Žalobkyně již brzy seznala, že splácení předmětného úvěru je nad její síly, a proto dne 16. 7. 2024 oslovila svoji právní zástupkyni, aby ji v předmětném případě zastupovala. Dne 29. 7. 2024 zaslala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalované přípis, ve kterém žalovanou vyzvala ke smírnému řešení mezi stranami, a vzhledem k tvrzené neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby došlo k vrácení dosud nesplacené jistiny dluhu. Na tento přípis reagovala žalovaná dopisem ze dne 1. 8. 2024, ve kterém sice odmítla závěry žalobkyně o tvrzené neplatnosti uzavřené smlouvy, nicméně přesto navrhla, aby došlo k uhrazení zbývající dlužné částky ve výši 10 000 Kč plus 10 %, celkem tedy 11 600 Kč, přestože podle žalované je celková výše nedoplatku ve výši 23 595,50 Kč. Žalobkyně s touto nabídkou nesouhlasila a navrhla vrácení toliko částky odpovídající nesplacené jistině dluhu, a to ve splátkách 500 Kč měsíčně. Žalovaná sice předložila dne 20. 8. 2024 návrh dohody o narovnání, ten však nadále nijak nereflektoval účelně vynaložené náklady na právní zastoupení žalobkyně. Vzhledem k tomu, že i přes opakované urgence žalobkyně dosud k dohodě mezi stranami nedošlo, podala žalobkyně tuto žalobu.

2. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 30. 1. 2025 navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že účastnice uzavřely dne 6. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě se žalovaná jakožto úvěrující zavázala poskytnout žalobkyni jako úvěrované peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč a žalobkyně se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalované vrátit a zaplatit úroky. Na základě této žádosti pak byly žalobkyni poskytnuty žalovanou peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala hradit smluvní úrok z poskytnutého úvěru ve výši 40 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 5. dni v měsíci. Před uzavřením smlouvy žalovaná provedla posouzení úvěruschopnosti žalobkyně, když vycházela z údajů poskytnutých žalobkyní a výplatních lístků a výpisů z bankovního účtu. Dne 2. 7. 2024 žalovaná telefonicky kontaktovala žalobkyni za účelem zajištění dohody k úhradě dlužné částky podle smlouvy, žalobkyně namítala rodinné problémy, ale přislíbila žalované úhradu. Dosud však ničeho podle smlouvy žalované neuhradila. V zastoupení , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky, zaslala žalobkyně žalované přípis s názvem Neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 7. 2024, ve kterém namítala neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti a rozporu s dobrými mravy. Požadovala započtení veškerých plateb žalované jako plateb na jistinu a požadovala stanovisko žalované ke smírnému řešení. Žalovaná v reakci na tento přípis zaslala žalobkyni odpověď ze dne 1. 8. 2024, v níž vyslovila, i přesto, že nesouhlasila s tvrzeními žalobkyně v přípisu ze dne 29. 7. 2024, ochotu vyjít vstříc žalobkyni a odpustit jí příslušenství úvěru, pakliže žalobkyně uhradí jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč a 10 % z aktuální výše napočítaného smluvního úroku ve výši 1 600 Kč, celkem tedy 11 600 Kč. Žalobkyně přípisem ze dne 5. 8. 2024 tento návrh žalované neakceptovala, navrhla splatit pouze poskytnutou jistinu, a to po splátkách 500 Kč měsíčně. Žalovaná proto dne 20. 8. 2024 zaslala žalobkyni návrh dohody o narovnání podle požadavku žalobkyně. Žalobkyně však na zaslaný návrh dohody o narovnání nereagovala. Žalovaná jí proto dne 5. 9. 2024 urgovala, avšak opět bezvýsledně. Žalovaná považuje žalobu žalobkyně za účelovou, zjevně nedůvodnou a šikanózní. Namítala, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalovaná měla a má zájem o smírné řešení a chtěla celou záležitost vyřešit mimosoudně, když vyslovila souhlas se splacením pouze dlužné jistiny úvěru, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně, jak navrhovala sama žalobkyně. Pokud se za této situace žalobkyně domáhá toho, aby soud určil, že žalobkyně je povinna uhradit částku 10 000 Kč ve splátkách 500 Kč, je takový požadavek zcela nesmyslný a nedůvodný, neboť žalovaná s tímto způsobem úhradu dluhu vyslovila souhlas, a nad to sama několikrát vyzývala žalobkyni k uzavření dohody o narovnání, jejímž předmětem by bylo toto ujednání. Mezi účastnicemi dále není sporu, že žalobkyně má vrátit žalované pouze jistinu ve výši 10 000 Kč, a proto mezi účastnicemi řízení není žádný spor, tak, jak jej předpokládá ust. § 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád v platném znění (dále jen o. s. ř.). Žalovaná dále namítala nedostatek věcné pasivní legitimace s odůvodněním, že žalobkyně se po ní nedomáhá splnění žádné hmotněprávní povinnosti, když žalobou na určení splátek jistiny zavazuje toliko sebe. Žalovaná poukázala na skutečnost, že ustanovení § 87 zákona na ochranu spotřebitele, na které se žalobkyně odkazuje, upravuje situaci, kde mezi účastníky existuje spor o vrácení jistiny, přičemž v takovém případě soud rozhoduje o jejím splacení. Tato situace však v daném řízení nenastala, neboť žalovaná ještě před jeho zahájením předložila žalobkyni dohodu o narovnání, která upravovala jak výši bezdůvodného obohacení, tak i splatnost ve formě splátek, a to plně v souladu s tím, čeho se žalobkyně v řízení domáhá. K uzavření smírné dohody tudíž nedošlo pouze z důvodu na straně žalobkyně. Jedinou spornou věcí v rámci mimosoudního jednání mezi účastnicemi byl požadavek na úhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně ve výši 5 400 Kč, který žalovaná odmítla jako nedůvodný, neboť svým chováním nezavdala příčinu k zahájení soudního řízení, měla zájem plně vyhovět protistraně a odmítla pouze zahrnout úhradu nákladů právního zastoupení do návrhu dohody o narovnání, neboť nebyly podle žalované vynaloženy účelně. Podle žalované je tedy nepochybné, že jediným smyslem a účelem podané žaloby je zájem právní zástupkyně žalobkyně na přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobkyně nikdy neoslovila žalovanou sama s pokusem o smírné řešení věci, nýbrž od počátku využila služeb právního zástupce. I z toho důvodu podle žalované nelze takové náklady za právní zastoupení považovat za účelné. Přípisy žalobkyně ze dne 29. 7. 2024 a 1. 8. 2024 adresované žalované nelze podle žalované považovat za předžalobní výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Navrhla proto, aby soud nepřiznal žalobkyni náklady řízení. Při jednáních, které soud ve věci nařídil na 16. 7. 2025 a 7. 11. 2025 žalovaná setrvala na stanovisku, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , uzavřená mezi účastnicemi, je platné právní jednání.

3. Soud má za prokázány tyto skutečnosti:

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, má soud za prokázáno, že byla uzavřena mezi účastnicemi (žalobkyně jako úvěrovaný, žalovaná jako úvěrující). Touto smlouvu se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do výše 30 000 Kč s tím, že úvěrovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky úvěrující vrátit a zaplatit úroky s úrokovou sazbou 40 % měsíčně a výší RPSN 5529,83 %. Mezi účastnicemi není sporu, že smlouva byla uzavřena dne 6. 5. 2024.

5. Z dopisu adresovaného právní zástupkyní žalobkyně žalované s datem 29. 7. 2024, má soud za prokázáno, že napadla platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastnicemi z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalobkyně a z důvodu nepřiměřeně vysokých úroků (odměny) za poskytnutí úvěru. Vyjádřila ochotu žalobkyně splatit věřiteli poskytnutou jistotu a požadovala i přiznání nákladů za právní zastoupení.

6. Z odpovědi žalované na předžalobní výzvu ze dne 1. 8. 2024, má soud za prokázáno, že žalovaná popírala neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a nepřiměřené odměny za poskytnutí úvěru a vyčíslila nedoplatek na smlouvě na částku 23 595,50 Kč. Vyslovila nicméně ochotu akceptovat splacení jistiny ve výši 10 000 Kč a 10 % z aktuální výše napočítaného smluvního úroku ve výši 1 600 Kč, tedy celkem 11 600 Kč s tím, že žalobkyni bude odpuštěna zbývající dlužná částka.

7. Z odpovědí právní zástupkyně žalobkyně adresované žalované s datem 5. 8. 2024, má soud za prokázáno, že žalobkyně setrvala na neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a vyslovila nesouhlas s návrhem dohody o narovnání nad rámec částky poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč a navrhla splátky poskytnuté jistiny 10 000 Kč v maximální výši 500 Kč měsíčně a setrvala na požadavku zaplacení nákladů právního zastoupení.

8. Z výpisu z běžného účtu číslo , č. účtu, vedeného u Air bank, majitel účtu žalobkyně, má soud za prokázáno, že období 1. 1. až 31. 1. 2024 byl konečný zůstatek na účtu 3 042,57 Kč, k 29. 2. 2024 1,58 Kč a ke dni 31. 3. 2024 16 210, 22 Kč.

9. Z listiny Dohoda o narovnání bez data a podpisu účastnic, má soud za prokázáno, že měla být uzavřena mezi účastnicemi s tímto předmětem narovnání: smluvní strany se dohodly, že klient splatí společnosti závazek ve výši 10 000 Kč ve dvaceti měsíčních splátkách, kde platba bude ve výši 500 Kč, a to vždy k 15. dni v měsíci. První platba bude provedena do 15. 9. 2024, poslední pak do 15. 4. 2026 bezhotovostním převodem na bankovní účet číslo , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, s tím, že pokud dojde ze strany klienta ke splnění tohoto a svůj závazek řádně uhradí, zbylá dlužná částka bude klientovi odpuštěna. Pokud ke splnění závazku nedojde, budou klientovi dopočítány veškeré úroky a poplatky a dojde k předání případu inkasní agentuře. Narovnáním podle tohoto článku dohody dojde k zániku veškerých vzájemných práv a povinností smluvních stran. Mezi účastnicemi není sporu, že návrh této dohody zaslala žalovaná žalobkyni.

10. Z listiny Žádost o spotřebitelský úvěr číslo , hodnota, , týkající se žalobkyně, má soud za prokázáno, že žalobkyně vykazovala měsíční příjem 28 623 Kč, měsíční výdaje 4 860 Kč.

11. Z výpisu z běžného účtu číslo , č. účtu, vedeného u Air bank, majitel účtu žalobkyně, má soud za prokázáno, že období 1. 1. až 31. 1. 2024 byl konečný zůstatek na účtu 3 042,57 Kč, k 29. 2. 2024 1,58 Kč a ke dni 31. 3. 2024 16 210, 22 Kč.

12. Z výplatních lístků žalobkyně za období leden 2024, únor 2024, březen 2024 má soud za prokázáno, že žalobkyně vykazovala v tomto období příjmy k výplatě 26 741 Kč (leden), 26 752 Kč (únor), 28 352 Kč (březen).

13. Z e-mailu ze dne 20.8.2024 adresovaného žalobkyni žalovanou, má soud za prokázáno, že žalovaná odeslala žalobkyni návrh dohody o narovnání. Doručení návrhu dohody o narovnání žalobkyně nesporovala.

14. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní , Anonymizováno, věci, a proto je dále nehodnotil.

15. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), a má za prokázaný tento skutkový stav: účastnice uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , ve které se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni v její prospěch peněžní prostředky do úvěrového rámce až 30 000 Kč, přičemž výše úrokové sazby byla stranami sjednána na 40 % měsíčně a RPSN ve výši 5529,83 %. Žalovaná poskytla žalobkyni na základě této smlouvy částku 10 000 Kč. Úvěruschopnost žalobkyně posuzovala pouze z výplatních pásek žalobkyně a z údajů získaných od žalobkyně. Na základě jednání mezi účastnicemi, kdy žalobkyně namítala neplatnost úvěrové smlouvy, vyjádřila žalovaná ochotu akceptovat vrácení pouze částky 10 000 Kč coby nesplacené jistiny, a to po splátkách 500 Kč měsíčně, tak, jak navrhovala žalobkyně, a to za předpokladu, že bude žalobkyně řádně splácet tuto dlužnou částku. Žalovaná nadále trvá na platnosti předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaná odmítla uhradit žalobkyni v rámci narovnání žalobkyní požadované náklady řízení za předžalobní jednání mezi účastnicemi.

16. Podle ust. § 88 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

17. Podle recentní judikatury Nejvyššího soudu nebude podmínka naléhavého právního zájmu splněna, pokud požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu. Jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení., zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí (k tomu například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2981/2021 ze dne 12. 1. 2022). Uvedené závěry však neplatí bezvýhradně. Prokáže-li žalobce, že má naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní vztah, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou (při možnosti podat žalobu na plnění) lze určovací žalobu považovat jen tam, kde neslouží potřebám praktického života, tedy, kde spor mezi účastníky řízení neodstraňuje, a naopak vede k dalšímu množení sporů mezi nimi. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak žalobě o plnění, je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná rovněž žaloba na splnění povinnosti (k tomu například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2978/2019 ze dne 26. 11. 2019).

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení neexistence právního vztahu úvěrujícího a úvěrovaného z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , uzavřené mezi účastnicemi, neboť žalovaná, jak plyne ze shora citované písemné komunikace mezi účastnicemi, i z jejího postoje v průběhu tohoto soudního řízení, sice v posledku akceptovala uhrazení ze smlouvy toliko poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč (za předpokladu řádného plnění splátkového kalendáře), a po splátkách navržených žalobkyní, avšak k dohodě mezi účastnicemi nedošlo, a žalovaná zároveň i nadále trvá na platnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastnicemi. Je proto potřeba postavit najisto platnost úvěrové smlouvy, což se může stát pouze autoritativním soudním rozhodnutím, na jehož základě bude žalobkyni (resp. oběma účastnicím) jednoznačně zřejmé, jaká práva a povinnosti pro ni (pro ně) plynou ze smluvního vztahu se žalovanou. Současně je splněna podmínka, že žalobkyně nemá možnost domáhat se svých práv žalobou na plnění, neboť toto právo svědčí pouze žalované. Soud proto posuzoval, zda smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřená mezi účastnicemi, je platným právním jednáním a dospěl k závěru, že žalovaná jednak dostatečně nevyhodnotila úvěruschopnost žalobkyně, když vycházela pouze z jí poskytnutých údajů a několika výplatních lístků, a především je nepochybně rozporný s dobrými mravy sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 40 % měsíčně (480 % ročně) a sjednaná výše RPSN (5529,83 %). Pokud se týká výše úroků, soud odkazuje například na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004. Smlouvu sjednanou s takto nemravně vysokými úroky lze hodnotit jako absolutně neplatnou jako celek ve smyslu ust. § 588 občanského zákona, podle něhož soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Z těchto důvodů soud proto žalobě na určení, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, z důvodu její absolutní neplatnosti, vyhověl.

23. Pokud se však týká druhého žalobou požadovaného určení, soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení splátek dluhu. Soud odkazuje na shora citované ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ze kterého plyne, že se spotřebitel může domáhat určení, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele k vrácení poskytnuté jistiny pouze v případě, je-li o tom mezi smluvními stranami spor. V řízení však bylo prokázáno, že mezi účastnicemi takový spor není, neboť žalovaná v písemné korespondenci se žalobkyní na žalobkyní navržené splátky 500 Kč měsíčně přistoupila, tedy je akceptovala, což vyplývá jednoznačně i ze žalovanou zaslaného návrhu dohody o narovnání, a akceptuje je nadále i od počátku tohoto soudního řízení. Obě účastnice se tedy shodly na tom, že splácení dluhu po splátkách 500 Kč měsíčně odpovídá možnostem žalobkyně jako spotřebitele. V této části proto žaloba není důvodná, a soud ji z popsaných důvodů zamítl.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Každá z účastnic byla ve věci úspěšná z jedné poloviny, a proto si každá ze stran ponese vlastní náklady řízení.

25. Soud poznamenává, že v záhlaví rozsudku uvedl jako právního zástupce žalobkyně advokáta , Jméno advokáta A, , neboť zjistil z úřední činnosti, že advokátce , tituly před jménem, Evě , jméno FO, byl ke dni 31.10.2025 pozastaven výkon advokacie a jejím nástupcem byl ustanoven advokát , Jméno advokáta A, .